Zpověď redaktora ElonX – jak se při psaní článku pracuje se zdroji

„Asi jste to opsal z Wikipedie.“ Nebo: „…jste si našel na netu.“ I takové posudky se občas objevují v komentářích pod články. Někteří čtenáři se vážně domnívají, že na tom, co děláme, není nic složitého, že prostě jen vydáváme texty okopírované odněkud z Internetu. Dost mě to mrzí, protože zrovna ElonX je charakteristický právě tím, že se zaměřuje na kvalitu a originalitu obsahu. Samozřejmě, že stejně jako ostatní vycházíme z veřejně dostupných zdrojů, ale dbáme na to, abychom byli přesní, objektivní a přinášeli i něco zajímavého navíc (srovnání, postřehy, polemiku, exkurz apod.). Do jaké míry se nám to ve skutečnosti daří, musí posoudit sami čtenáři, já bych chtěl pouze objasnit, co naše tvůrčí činnost obnáší. Že zdaleka nejde jen o to, přebírat, co napsali jiní.

Na začátek musím podotknout, že nemám vůbec nic proti přeloženým článkům. Ne všichni čtenáři umí dobře anglicky, tudíž by články v angličtině nečetli, ani kdyby byly sebevíc informativní a zajímavé, což by byla velká škoda. Pokud tedy existuje nějaký hodnotný cizojazyčný článek, má rozhodně smysl ho přeložit a vydat. Je to způsob, jak zpřístupnit zprávu těm, kteří by se k ní jinak nedostali. Proto i na tomto webu najdete přeložené články a videa, jenom jich je takových málo, například Pohled za oponu opakovaného používání raket Falcon.

Proč to takto neděláme častěji, když je to tak přínosné a na jiných webech je to běžná praxe, která šetří práci i čas? Prvním důvodem je, že i ten překlad zabere nemálo času (výjimkou jsou komiksové stripy Daily Hopper, kde stačí přeložit několik vět), avšak přidaná hodnota přeloženého článku není adekvátní vynaložené námaze. Jediným, i když významným, přínosem je zpřístupnění informací širšímu okruhu čtenářů. Tohoto cíle se dá ovšem dosáhnout i vlastním článkem, který bude obsahovat tytéž informace, ale bude jinak pojatý. Dalším prostředkem, který využíváme, abychom našim čtenářům zpřístupnili cizí obsah, jsou odkazy.

Druhým důvodem je snaha vytvářet kvalitní obsah. Komerční zpravodajské weby moc vlastního obsahu nevytváří, ale přebírají ho z tiskových agentur, z oficiálních prohlášení nebo od zájmových skupin. Takové zprávy jsou někdy pravdivé, jindy jen částečně pravdivé, ale občas také nepravdivé, zmatečné, zavádějící, či dokonce manipulativní. Novináři si totiž informace neověřují, což je velký problém, pokud používají nespolehlivé zdroje. Na druhou stranu jen díky tomu mohou vydávat rychle a s minimálními náklady velké množství článků. Mnohé z nich se týkají Tesly, SpaceX, sociální sítě X nebo přímo Elona Muska. Mohli bychom je prohnat překladačem a vydávat jako vlastní, ale upřednostňujeme kvalitu před kvantitou. Proto píšeme o tématech, kterým aspoň trochu rozumíme nebo si je dokážeme obstojně nastudovat, a jsme opatrní při výběru zdrojů. Rozhodně to však neznamená, že jsme bezchybní, přesto si troufám tvrdit, že si ElonX udržuje poměrně slušnou úroveň. Právě ta na mě udělala takový dojem, že jsem ElonX začal podporovat – nejprve finančně, ale pak jsem si uvědomil, že ho táhnou v podstatě jen tři lidé: Petr Melechin, Jiří Hadač a Vlastimil Švancara. Martin Dravecký, Karel Zvoník a další také zdatně přispívají, ale méně často než zmíněná trojice. Proto mě napadlo, že by bylo užitečnější se zapojit jako autor. Čím více článků, tím větší šance udržet čtenářskou základnu, bez které by tento skvělý web zanikl.

Opisování a sdílení neověřených informací tedy není zrovna zárukou spolehlivého zpravodajství a když se k tomu ještě přidají novinářské zkratky, nepochopení problematiky, bulvarizace či zaujatost samotných autorů, tak výsledek takové žurnalistiky je dost tristní, což má negativní společenský dopad – lidé přestávají médiím věřit. Přitom důvěra hraje v naší společnosti nezastupitelnou roli: důvěra v politický systém, důvěra v instituce, důvěra v právní řád a v neposlední řadě důvěra v nezávislá média. Média si však obecně bohužel na důvěryhodnosti příliš nezakládají, pro nás je ale důležitá; neumím si představit, že bychom dále pokračovali, kdyby tomu, co píšeme, čtenáři nevěřili. Proto informace z mainstreamu bez ověření nepřebíráme, nýbrž je spíše korigujeme. Například v roce 2019 jsme uvedli na pravou míru zprávy, že SpaceX odmítlo uhnout se satelitem Starlink 44 evropské družicí Aeolus. Vyvraceli jsme též fámy, že SpaceX vytváří kosmický odpad nebo že Elon Musk profituje z dotací. Rovněž jsme se věnovali kauze s údajným utrpením zvířat, které Neuralink používá k pokusům.

Jako člověku, který má vztah ke svému mateřskému jazyku, mi vadí zjednodušování češtiny. To se děje nejrůznějšími formami, např. ústupem od přechylování, používáním anglicismů nebo chudší slovní zásobou – pro půvabná slova výtržník, udavač, provokatér či vandal jako by novináři měli už jen jeden výraz: aktivista. V tomto ohledu není ani ElonX nějakou bílou vránou, nicméně myslím si, že po stránce gramatiky, stylistiky a slovní zásoby představujeme přinejmenším vyšší průměr.

To jsem tedy popsal novinářské nešvary, kterým se snažím vyhnout. Jak? V prvé řadě nevycházím z jednoho zdroje. Když chci o něčem psát, nejprve si nastuduji řádově desítky (sic!) zdrojů. Byť jsou některé z nich velmi krátké, třeba komentář v diskuzním fóru, dohromady zabere procházení a pročítání zdrojů dlouhé hodiny! A to jsem teprve u nastudování tématu. Nyní vysvětlím, k čemu je to vlastně dobré. Lidský mozek funguje tak, že si z několika informací okamžitě domyslí zbytek. Z minima údajů vytváří vzorce či schémata pro danou situaci. Tento postup je většinou prospěšný. Mozku ulehčuje práci, protože neustále shromažďovat informace o všem kolem, a komplexně je vyhodnocovat, by bylo pomalé, složité, energeticky náročné, a tudíž únavné. Proto evoluce vytvořila myšlenkové zkratky, které zjednodušují a zrychlují rozhodování. Jestliže však píšu článek, a záleží mi na tom, aby byl alespoň v základních obrysech přesný a fakticky správný, pak jsou tyto myšlenkové zkratky velký problém. Nemám tedy jakožto laik jiné východisko, než si zjistit o tématu co nejvíce informací. Samozřejmě ani mnohahodinovým studiem se člověk odborníkem na kosmonautiku nestane, už jen proto, že si nezvládne zapamatovat všechno, ale aspoň o ní získá určité povědomí. A díky tomu třeba nezaměňuje pojmy raketa a kosmická loď, což se nepoučenému laikovi lehce stane. Výsledný článek tedy sice nedosáhne odborné úrovně, ale aspoň nebude nepravdivý či zmatený. Navíc, mám-li téma nastudováno, můžu docela rozumně reagovat na dotazy a připomínky v diskuzi.

Technologie umělých neuronových sítí přinesla možnosti automatického překladu, nebo dokonce vygenerování textu umělou inteligencí. Mohlo by se tedy zdát, že složitě řeším něco, co už je vyřešeno. Není to však tak docela pravda. Na tyto nástroje se totiž nedá úplně spolehnout, takže autor se stejně studiu zdrojů nevyhne, jinak by nedokázal výsledný text zkontrolovat a opravit. Ukážu to na konkrétním příkladu, jedná se o Muskův citát z roku 2018 o raketě Vulcan.

Originální výrok: „I will seriously eat my hat with a side of mustard if that rocket flies a national security spacecraft before 2023.“

Automatický překlad: „Vážně sním svůj klobouk s hořčicí, jestli ta raketa poletí s kosmickou lodí národní bezpečnosti před rokem 2023.“

Překlad nedává smysl, protože žádná kosmická loď národní bezpečnosti neexistuje, není to ani Orion ani Boeing X-37. Pojmem „národní bezpečnost“ Elon Musk nemínil ani tak národní bezpečnost samotnou jako spíše program National Security Space Launch americké armády. Slovo spacecraft sice opravdu znamená kosmická loď, ale Musk ho použil v obecnějším významu.

Velké problémy mají překladače například s rozlišováním mužského a ženského rodu (znáte prezidenta SpaceX G. Shotwella?) nebo s polysémií (mnohovýznamností slov). Mnohé z těchto nepřesností jsou zrádné svou nenápadností. Například, když se psalo o „čepelkách“ vrtulníčku Ingenuity létajícím na Marsu, málokdo si uvědomil, že správně to mají být listy rotoru. Abych to uzavřel – bez toho, že by autor o tématu něco věděl, se kvalitní články psát opravdu nedají.

Problém je i to, když se vychází jen z jednoho zdroje, protože pak není možnost informace porovnat. To je přitom hodně důležité, zpravidla totiž každý zdroj něco opomene nebo obsahuje chyby. Tím se už dostávám ke druhé fázi – verifikaci informací. Ta je rovněž časově náročná, ověřoval jsem třeba tvrzení, že Rusové používají v derivátech svých motorů RD-170, RD-180 ochranné keramické krytí. Strávil jsem nad tím nejmíň půl hodiny, a nenašel jsem nic, co by tento údaj potvrzovalo. ChatGPT v tomto bohužel nepomůže, jeho odpovědi jsou sice suverénní, ale někdy nesprávné, takže nezbývá než trpělivě googlit a pečlivě pročítat výsledky vyhledávání. Často se také stává, že Google nenabídne relevantní odkazy, což ověřování informací zkomplikuje.

V zásadě platí, že z čím většího počtu zdrojů čerpám, tím více toho mám k prověření. Nejde jen o množství informací, ale i o pravděpodobnost výskytu rozporů, které je potřeba pečlivě prošetřit. Bohužel neplatí jednoduché vzorce, že většinová informace je pravdivá nebo že informace z hodnověrného zdroje jsou zaručeně správné. I na Wikipedii, kterou si nemůžu vynachválit, lze narazit na chybné nebo neaktuální informace (např. údaj o specifickém impulsu vakuové verze Merlinu 1D pochází z poloviny roku 2013, kdy činil 311 s).

Z hlediska věrohodnosti mají největší váhu informace z původních a oficiálních zdrojů. I k nim je však potřeba přistupovat kriticky a brát v potaz jaké zájmy zastupují. Když vezmu třeba NASA, tak to je vládní úřad financovaný z federálního rozpočtu. Není tedy nezávislý, tudíž jeho mediální výstupy jsou podřízeny politické linii. Zájmem samotného úřadu je získat co nejvíce pravomocí a mít co největší rozpočet. Toto všechno je vždy potřeba vzít do úvahy; v praxi to znamená, že oficiální prohlášení NASA musím uvádět v souvislostech, ne je pouze reprodukovat. Proto, když jsem psal článek Klopýtavý návrat USA na Měsíc, vůbec jsem nezmínil termín přistání v roce 2024, poněvadž to byl navzdory oficiálním proklamacím úplný nesmysl. Místo toho jsem popisoval problémy americké pilotované kosmonautiky, neboť ty jsou ve vztahu k deklarovanému cíli relevantní.

Kdybychom si chtěli usnadnit práci, tak pouze papouškujeme oficiální vyjádření. Bylo by to jistě velice pozitivní čtení, ale některá sdělení by ze zpětného pohledu působila vtipně. Například Charles Bolden, ředitel NASA v období 2009–2017, v roce 2014 v jednom rozhovoru poznamenal: „Řekněme si to zcela otevřeně: Nemáme komerčně dostupný těžký nosič. Falcon 9 Heavy možná někdy bude, zatím je na rýsovacím prkně. SLS je reálná.“ O necelé čtyři roky později stál Falcon Heavy na startovací rampě. Naproti tomu SLS je kvůli problémům s vývojem a výrobou stále prakticky nedostupná. Dopadlo to tedy přesně naopak, než líčil Bolden. Proto jsme dnes svědky, jak se k Falconu Heavy přiřazují náklady, pro něž by měla být vhodnější SLS. Na jednu stranu je to škoda, neboť SLS je mnohem silnější, takže dokáže vynést těžší náklad nebo více urychlit meziplanetární sondy, na druhou stranu se tím hodně ušetří. Například přesunem sondy Europa Clipper na Falcon Heavy se ušetřily 3 miliardy dolarů – přes dvě miliardy stojí SLS (Falcon Heavy vyšel na 178 milionů) a přibližně miliarda by padla na úpravu konstrukce sondy a citlivých přístrojů, aby odolaly silnějším vibracím při startu SLS.

Podobně zvláštně vypadá ze zpětného pohledu vyhodnocení návrhu kosmické lodi Starliner komisí NASA. Zatímco konkurenční Crew Dragon získal v kategorii vhodnost pro misi jen známku „velmi dobré“, Starliner od Boeingu byl posouzen jako „vynikající“. Slabší technické ohodnocení návrhu Crew Dragonu se dá vysvětlit nedůvěrou v motorické přistání, které návrh původně obsahoval, co ale bylo tak vynikajícího na návrhu Starlineru, když se jeho vývoj potýká s nesčetnými problémy, kterým není konec? Projevily se i při certifikační misi, posádka Starlineru proto v zájmu své bezpečnosti zůstala při odletu lodi na ISS. Starliner ovšem neopouštěl ISS původně stanoveným způsobem – pomalu, s testováním manévrovacích schopností a fotografováním komplexu – místo toho byl zvolen tzv. breakout burn (volně přeloženo únikový manévr). Oficiálně proto, aby se snížil stres na motory, neoficiálně proto, aby byl pryč od stanice dříve, než se něco pokazí.

Tímto však čtenáře nevybízím, aby nevěřili NASA, médiím a pro jistotu ani nám, pouze se snažím vysvětlit, že jako autor si musím udržet určitou zdravou míru pochybnosti vůči zdrojům. Každý publicista by se měl ztotožnit s tím, co už řekl Carl Sagan: „Nechci věřit, chci vědět.“ Proto pracovní náplň redaktora spočívá v komplexní práci s informacemi – vyhledávání, ověřování, vyhodnocování, doplňování a nakonec prezentaci. Při tomto procesu je velmi snadná jen jedna věc: udělat chybu. Vše ostatní stojí energii a hlavně čas.

Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!