Demonstrátor Krylo-SV plánovaný na začátek roku 2023 (Zdroj: fpi.gov.ru)
V minulém dílu série Znovupoužitelnost kosmických nosičů jsme se zaměřili primárně na starší projekty Sovětského svazu a Ruska. Dnes se přesuneme do současnosti a podíváme se na aktuální znovupoužitelné projekty ruského soukromého sektoru a agentury Roskosmos.
Ruských projektů počítajících se znovupoužitelností v posledních letech přibylo. Zda a který vůbec vznikne, není úplně jasné, ale stále stoupající dominanci SpaceX už si dobře uvědomují i v Rusku a snaží se na ni také reagovat. Samozřejmě po svém, kam patří i názorové přestřelky. Podle ruské strany se totiž opětovná použitelnost SpaceX nemůže ještě vyplatit a podle jejich blíže nespecifikovaných výpočtů by údajně dávala smysl až po 10násobném využití stupně. Nízké ceny tak přičítají cenové politice USA, kde se účtují rozdílné ceny v soukromém sektoru a státním. SpaceX to dementuje tím, že státní zakázky jsou většinou složitější a proto jsou také dražší. Nelze ovšem popřít, že Rusko už silně pociťuje rivalitu, která přitom začala už před mnoha lety.
Kdysi dávno nesmělý mladík domlouval na půdě Roskosmosu možnost vynesení jeho „zahrádky“ na Mars a setkal se s výsměchem, a to i později, když založil vlastní společnost SpaceX v USA. Dnes už se Elonu Muskovi špičky Roskosmosu nesmějí, a naopak bedlivě sledují každý jeho krok. Model a úspěchy jeho soukromé společnosti se staly jakousi šablonou a celosvětově jsme svědky nárůstu soukromých subjektů v tomto oboru. Ovšem v Rusku je tato situace složitější než v USA. Přesto se i zde najdou zajímavé soukromé iniciativy, které dokonce podporuje i vláda. Pojďme se na některé podívat.
Jako první stojí za zmínku určitě společnost CosmoCourse. Ta vyvíjí suborbitální nosič a kabinu, přičemž obě dvě části mají být opětovně použitelné. Cílové zaměření je vesmírná turistika. Systém bude navržen pro asi 15minutové lety do výšky 200 km pro 6 platících turistů. První stupeň by měl mít 9 motorů, roštová kormidla a schopnost motorického přistání. Kabina bude vybavena padáky, stabilizačním systémem a nebudou chybět ani přistávací nohy. Zatím to vypadá na jakýsi hybrid mezi raketou Falcon 9 a systémem New Shepard od Blue Originu. Společnost CosmoCourse by měla používat také staré technologie a materiály z lodí TKS.
Suborbitální nosič s kabinou pro turisty je jakousi kombinací Falconu 9 a systému New Shepard od firmy Blue Origin (Zdroj: CosmoCourse)
Plánovaná cena letenky je asi 200 až 250 tisíc dolarů. CosmoCourse získal licenci na kosmické lety od Roskosmosu už v roce 2017 a v současnosti by měl stavět vlastní soukromé odpalovací stanoviště ve středoruském regionu, 400 km východně od Moskvy v oblasti Nižnijho Novgorodu, ale určité neschody tomu stále brání. První let je naplánován prozatím na rok 2025.
Další zajímavou společností je Lin Industrial, která je v současnosti asi nejznámější soukromá firma v Rusku. Společnost vznikla v oblasti, které se říká „ruské Silicon Valley“, a jejím cílem je především rozvoj malých, jednoduchých raketových nosičů, avšak pracují i na jiných projektech. Pozornost si vysloužil například návrh měsíční základny Moon Seven (Měsíc 7). Ten byl zajímavý tím, že se snažil navrhnout základnu se stávající technikou, aby byl projekt uskutečnitelný rychle, levně a nebylo potřeba vymýšlet tolik nové techniky, což je náročné finančně i časově. Nejzajímavější nápady z projektu Měsíc 7 byly oficiálně zahrnuty i do ruského Federálního vesmírného programu pro období 2016–2025! Hlavní současnou myšlenkou je tedy využití stávající techniky i již existujících plánů v co největší míře.
Tým Lin Industrial se ovšem zabýval i studií opětovně použitelného jednostupňového nosiče Zeja. Jde tedy o koncept Single Stage To Orbit (SSTO). Hlavní motor byl navržen v konfiguraci aerospike, podobně jako tomu bylo u amerického projektu VentureStar. Ovšem na rozdíl od něj měl systém Zeja navrženou i schopnost návratu, a to díky výsuvným rotorům v horní části.
Lin Industrial ovšem počítají z částečnou znovupoužitelností i u jiných nosičů, například u rakety Sibiř (dříve Adler) využívající motory RD-108A. V první fázi by se zkoušelo přistávat pomocí padákového systému a nafukovacích tlumičů. V nedávné době se firmě podařilo podepsat spolupráci na tomto nosiči s Národní kosmickou společností NKK.
Jakkoli jsou firmy CosmoCourse a Lin Industrial zajímavé, dělají jim starosti finance. Nejlepším řešením by bylo nalákat opravdu velkého investora, ale prostředí v Rusku je jiné než v USA, a tak nelze čekat, že v dohledné době tyto menší subjekty zaujmou něčím větším. Což je myslím opravdu škoda, protože v obou společnostech pracují mladí, nadaní a motivovaní inženýři se zajímavými nápady.
Přesuňme se ale ještě více do současnosti, kde je známo hned několik projektů, na kterých se má v Rusku už pracovat. Na jaře tohoto roku se objevila informace, že Roskosmos rozjel dva projekty spojené s vývojem opětovně použitelných nosičů. První je demonstrátor menší okřídlené rakety Krylo-SV plánovaný na začátek roku 2023, uvedl to Vitalij Davydov. Tato raketa by měla mít schopnost po vzoru stupňů Bajkal dolétnout zpět na přistávající ranvej. Šlo by tedy o okřídlený raketový stupeň. Za projektem stojí společnost Mjasiščev, která se v sovětských dobách proslavila jako konstrukční kancelář zaměřená na stavbu bombardérů. Krylo-SV je malá raketa, bude dlouhá pouze 6 metrů a průměr má jen 0,8 metru. Jejím cílem není dosáhnout oběžné dráhy, ale sloužit jako technologický demonstrátor pro budoucí větší nosič. Raketa bude osazena motorem Vikhr (vír), který je podle zprávy z 11. listopadu 2020 už ve výrobě.
Raketa by měla ve zkušebních letech dosáhnout šestinásobku rychlosti zvuku, tedy Mach 6, a startovat se bude na kosmodromu Kapustin Jar směrem ke Kaspickému moři. Teprve po těchto zkouškách bude rozhodnuto, zda dojde ke stavbě skutečného nosiče založeného na těchto technologiích. Pokud k tomu dojde, je v plánu mnohem větší dvojstupňová raketa v porovnání s tímto demonstrátorem. První stupeň by tedy byl opětovně použitelný a přistával by horizontálně s využitím leteckého motoru. Je to přitom už třetí pokus Roskosmosu o vývoj okřídlené rakety. První byl na raketách Eněrgija a druhý pokus bylo také již zmíněné vylepšení pro rakety Angara.
Druhým projektem, na kterém Roskosmos pracuje, je raketa Sojuz-SPG s opakovatelně použitelným prvním stupněm. Má jít o nosič na metan a pravdou je, že motor RD-0169 je už v pokročilém stadiu vývoje. Závod KBKhA Voroněž v minulých měsících odzkoušel plynový generátor prototypu tohoto motoru s označením RD-0177.
Výrobní cena rakety by měla být asi 900 milionů rublů (přibližně 12 milionů dolarů) a cena za start pak 40 milionů dolarů. To alespoň tvrdí Dimitrij Rogozin. Cílem je až 100 použití prvního stupně. Startovat se bude z kosmodromu Vostočnyj. Sojuz-SPG na nízkou oběžnou dráhu vynese asi 9 tun nákladu a na přechodovou dráhu ke geostacionární (GTO) pak 2,2 tuny. Tato raketa by měla být náhradou za Sojuz-2.
Speciálně pro tyto dva projekty vznikla nová konstrukční kancelář pojmenovaná podle vynikajícího sovětského leteckého konstruktéra Roberta Bartiniho. To však není vše. Ještě letos jsme se dočkali dalšího návrhu opětovně použitelné rakety Amur. Tentokrát se však jedná o návrh velmi podobný SpaceX. Ovšem cena má být pouze 22 milionů bez horního stupně, s ním by cena rakety neměla překročit cenu 35 milionů dolarů. Nosnost má být dokonce ještě o něco vyššíí než u Sojuzu-SPG, a to 10,5 tuny na nízkou oběžnou dráhu Země. Opět má jít o raketu na metan.
Elon Musk ze SpaceX k tomu řekl: „Je to určitě krok správným směrem, ale měli by se opravdu snažit o úplnou znovupoužitelnost.“ Na druhé straně se k nové raketě vyjádřil Alexander Bološenko, výkonný ředitel Roskosmosu pro pokročilé programy a vědu. Uvedl: „Chtěli bychom, aby naše raketa byla stejně spolehlivá jako útočná puška Kalašnikov.“
Podobnost s raketou Falcon 9 je patrná na první pohled, ale přesto se bude jednat o menší nosič, který nebude mít takovou nosnost jako zmíněná raketa SpaceX. Průměr aerodynamického krytu bude 4,1 m (Falcon 9 má 5,2 m). Raketa má také na prvním stupni roštová kormidla ke stabilizaci stupně a rozkládací přistávací nohy. Velkou odlišností je ovšem počet motorů. Zatímco Falcon 9 má na prvním stupni celkem 9 motorů, ruská raketa bude mít pouze 5 metanových motorů RD-0169.
Zatím není v plánu ani přistávání na mořské plošině, jako to provádí SpaceX. Amur bude létat z kosmodromu Vostočnij a přistávat má na místě, které bude třeba postavit někde v oblasti Ochotského moře. Roskosmos uvedl, že náklady na vývoj nové rakety nepřesáhnou 900 milionů dolarů a každý první stupeň Amuru bude navržen tak, aby byl schopen v začátku provozu rakety letět 10 misí. Ovšem ani za nejoptimistějších předpokladů nezačne nový nosič létat před rokem 2026. Do té doby se toho může ještě hodně změnit.
Podobný způsob přistání ovšem Rusko už deklarovalo v roce 2018. Tehdy rezignoval Igor Radugin, první zástupce generálního designéra a hlavní konstruktéra nosičů pro Raketovou a kosmickou společnost Eněrgija, který vedl vývoj nové ruské nosné rakety Sojuz-5 a supertěžké rakety Jenisej. Radugin poté začal pracovat pro společnost S7 Space a nechal se slyšet, že jeho společnost má v plánu vytvořit raketu Sojuz-7 na základě nosiče Sojuz-5. S tím rozdílem, že by Sojuz-7 měl přistávat po vzoru rakety Falcon 9. Šlo by tedy o částečně znovupoužitelnou raketu. Společnost pak plánuje stavbu verze Sojuz-7SL pro možnost startu z mořského kosmodromu Sea Launch. Pro tuto variantu vzniká nový horní stupeň Fregat-SBU. První start z této platformy je v plánu na rok 2025.
Jistě se najdou i další projekty a návrhy pocházející z Ruska Sovětského svazu. Cílem článku ovšem nebylo zmínit je všechny, to by rozsahem vydalo i na knihu. Záměrem bylo vybrat některé stěžejní a méně známé projekty, které dobře reprezentují směr, kterým se tato země ubírá.
Rusku nelze upřít vlastní invenci, ale zároveň se v posledních letech vytrácí jasný a srozumitelný cíl. Podle neustálého přívalu nových oznámení by chtěla země pod vládou Putina zvládnout v kosmonautice prakticky vše, ale nic není schopna dotáhnout do nějakého smysluplného konce. Rusko by se rádo zapojilo do amerického programu Gateway, ale nemá toho mnoho co nabídnout. Rádi by novou pilotovanou komickou loď, která je ovšem fakticky ve vývoji už od roku 2005 a stále není ani zdaleka hotová. Dále by Rusko chtělo zahájit projekt výstavby měsíční základny, ale ani v tomto ohledu se skutečně mnoho nepodniká. Předvojem má být robotický průzkum v rámci programu Luna, ale i ten má už mnohaleté zpoždění a chystají se další odklady. Dále se hovoří o robotickém návratu na Venuši nebo komerčních letech na Mezinárodní kosmickou stanici a jakési další plány po skončení její životnosti.
To vše jsou projekty, jež Roskosmos a jiné instituce v Rusku směle a slušně prezentují. Ovšem realita je taková, že ruský vesmírný program není zdravý a potýká se se stále narůstajícími problémy. Jsou známy případy korupce a tunelování. V celém sektoru je patrná vysoká míra nesynchronizace. Každá kancelář nebo společnost má své představy, ale pro jejich naplnění potřebuje peníze od Roskosmosu, a ten jakoby se neuměl rozhodnout čemu dát přednost a vše dělá jaksi napůl. Je to až smutný pohled na kdysi velkou kosmickou velmoc, která postrádá jasný cíl a dobré vedení. Rusko v kosmonautice bohužel ztrácí půdu pod nohama a nevypadá to, že by se situace měla v dohledné době významně změnit.
Předchozí články ze série Znovupoužitelnost kosmických nosičů:
Noland Arbaugh, první uživatel rozhraní Neuralinku, chystá na tento víkend trochu bláznivou výzvu – chce…
Rozhovor s neurochirurgem Mattem MacDougallem nabízí fascinující pohled do zákulisí inovativní technologie mozkových implantátů. MacDougall…
V přehledu novinek o síti Starlink se nejprve podíváme, jak satelitní konstelace na nízké oběžné…
Nová kniha Reentry od Erica Bergera se zaměřuje na vývoj Falconu 9 a kosmické lodi…
Dnešní článek vám představí novou anténu určenou pro příjem signálu družic Starlink. Na rozdíl od…
NASA před časem udělila SpaceX kontrakt na vývoj USDV (U.S. Deorbit Vehicle), což je upravená…
Zobrazit komentáře
Rusko je v kosmonautice už ze hry. V okamžiku kdy z toho USA udělali komerční trh a masovku tak nemůžou konkurovat. Organizace výroby v masivním měřítku a afektivita to jim moc nejde. Dřív než se některý z těch projektů dotáhne dokonce tak bude rozkraden. Druhou věcí je, že ani jejich agentura tomu nedává šanci. Chybí jasné směřování ve smyslu chceme dosáhnout toho a toho a dáme na to tyhle peníze. Soukromý sektor nemá reálně šanci se nastartovat bez vládní zakázky. Rusko dle mého už nemá šanci. Čína bude brzo druhou nejsilnější kosmickou velmocí. Evropa má šanci se ještě probrat, ale chtělo by to silnější ESA a jednoznačnější tah na branku. Vesmír už není a nebude jen průzkum.
Jak jako "z toho USA udělali komerční trh"? Jaká organizace výroby "v masivním měřítku"? Kdo prosím v USA vyrábí raketové nosiče v masivním měřítku?
To si nemyslím, stále bude mít zakázky od vojáků a z vlastní ekonomiky. Samozřejmě to nebude tak moc jako v USA ale pro udržení v kosmu to bude stačit. Ono i těch civilních zakázek v USA a v Evropě moc není, kromě Starlinku.
Starlink není civilní zakázka. Civilní zakázka je Turksat, SXM, Mise Transporter 1 atd.
Ano, nekomerční zakázky mít bude, ale to je asi tak vše. Proč by někdo letěl s ruským nosičem za mnohem vyšší cenu? To prostě nedává smysl a stejný problém bude mít ESA s Ariane 6. Za vyšší peníze se bude podporovat domácí produkce a jak víme, tak to dlouhodobě nikam nevede.
I teď občas lítá Sojuz s komerčním nákladem. Myslíte, že jsou to jen dozvuky historie ?
Následující dva starty jsou komerční, Pak je tam Progres k ISS, pak další komerce, francouzská vojenská družice (z Guiany), pak další Progres a Sojuz-MS ...
Jednak dozvuky a jednak potřebují lítat za každou cenu, aby udrželi výrobní kapacity.
A proto si je kupují komerční zákazníci? To nedává smysl.
Ale jo. Když nabídnou nákladové nebo knedíkové ceny :-).
Odkud znáte výrobní cenu Sojuzu?
Při sériovosti dosavadní výroby rakety Sojuz (1800 ks) a jejich motorů, lze s velkou pravděpodobností předpokládat, že jejich výroba je levná a taky do ní nemusí započítávat vývojové náklady, které se již zaplatily. Takže se asi nemusí podbízet.
Ceny za Sojuz se řešili před 9 lety zde:
https://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=XForum&file=viewthread&tid=1551
Pokud jsou uvedené úvahy a spekulace správné, lze se domnívat, že v současnosti prodával Roskosmos NASA jedno sedadlo v Sojuzu +/- za cenu celé rakety + lodi.
Jak jsem psal dříve, i to bylo pro NASA ekonomicky výhodné s ohledem na udávanou cenu sedadla v raketoplánu >200mil. USD.
CD je otázkou strategickou a nikoliv ekonomickou. Ani se znovupoužitím 1. stupně se při započtení nákladů na vývoj nemůže CD Sojuzu vyrovnat.
Souhlas - CD je volba jednoznačně strategická, ekonomicky je to výrazně ztrátové.
To je ovšem nesmysl. Proč letět s Ariane 6? Co třeba proto, že má větší nosnost než F9? Větší aerodynamický kryt, včetně průměru. To platí i o jiných raketách. Podívej se na ULA. Proč si zákazníci stále platí Atlas 5, když je dražší než F9? No protože má zase jiné výhody. F9 není zrovna dvakrát vhodná raketa na meziplanetární lety. Opakuji v každé diskusi, že zaprvé, peníze nejsou všechno a zadruhé F9 opravdu nevynese všechny náklady na trhu.
Ano, jistě se aktuálně najdou výjimky, ale bude jich časem méně a méně a rovněž já píšu o tom co bude a proto tam taky dávám Ariane 6. Každému je asi jasné, že pokud SpaceX nasadí cenu 100M$ za 100 tun na LEO, tak těžko bude někdo konkurovat. Stejně tak můžou lítat třeba každý měsíc na konkrétní dráhy a nasadit cenu podle hmotnosti. K tomu pak stačí, aby nabízeli něco jako má třeba Electron, tedy jakousi verzi Kickstage a bude vymalováno. Navíc v bližší budoucnosti jakmile BO konečně poletí a pokud dají nízkou cenu, tak SpaceX ji asi snadno podrazí a tím pádem se ty rozdíly ještě zvětší.
Jednak hovořit o SH//S jako o realitě je prozatím značně předčasné. Jeho konečná podoba, výrobní cena, provozní náklady jsou údaje z říše fantazie.
Zajímalo by mne za jak dlouho najde SpaceX 100 tun komerčních nákladů pro SH/SS.
Jak tak projekt SH sleduji, čím dál více pochybuji, že je to myšleno vážně ve smyslu PR. Pokud jde o civilní využití, myslím, že po prvním zajímavější úspěšném poskočení, začne SPX prodávat letenky na suborbitální skoky. No a pro armádu je doprava 100 tun materiálu tímto způsobem také zajímavá....
Na Mars to nemá šanci se v současné podobě dostat a ani to nemá prozatím šanci na úspěšný návrat z nízké orbity.
To je tak trochu ideologie. Kolik desítek let trvalo, než od prvního sputnika vznikly soukromé, z větší části nedotované firmy v USA i když spravedlivě řečeno, je i SpaceX je nemálo dotované. Jaká je výrobní cena ruských raket Sojuz to můžmeme jen hádat, i o skutečné výrobní ceně repasovaných Falconů 9 toho moc nevíme.
Pokud jde o ty ceny, tak bych řekl, že výrobní ceny Sojuzu a F9 budou velice podobné. Je potřeba si uvědomit, že Spacex zatím nemá konkurenci a tak by byli sami proti sobě, kdyby šli s cenou dolů.
Nic nevíte ani o výrobních cenách Sojuzů ani o výrobních cenách F9, ale evidentně Vám to nebrání o nich psát:)))
Promiň, ale tohle je demagogie, jak Brno.
Spravedlivě řečeno - startovní čarou bych spíš než Sputnik označil konec SpaceShuttlu ...
Ale jinak souhlas.
Zajímalo by mne jak NASA synchronizuje americké soukromé firmy v oblasti kosmonautiky. Vždyť podstatou soukromého podnikání je konkurence, takže asi synchronizace zde není na místě.
Samozřejmě americké soukromé firmy jsou určitě bohatší než ruské, ale hlavně lépe a cílevědoměji podporované bohatými bankami a celým jejich podnikatelským prostředím.
Jinak díky za zajímavý článek.
Jak se to vezme. NASA udává směr, kterým se hodlá ubírat a z toho plynou nejlukrativnější zakázky v civilním segmentu. Tím "synchronizuje" velké hráče. Roskosmos si tohle řeší sám.
Nejde o bohatší soukromé firmy nebo banky, ale o velikost trhu, na který se chcete dostat.
Lukrativní zakázky jsou rozebrány "certifikovanými" firmami. To znamená obrovské náklady, pokud se chce někdo dostat rovnou sem (např. BO).
Malé zakázky, kam se nové firmy dostanou nejdříve, jsou jednak kanibalizovány share-rides a jednak nezaplatí vývoj v "rozumné" době.
ted jeste podekovat autorovi...DIKY!!! vsechny dily o znovupouzitelnosti byly super a se stoupajici kvalitou, takze se tesim na dalsi...hlavne tedy i na ten posledni, protoze ten bude logicky “nejoptimalnejsi”!;-) (...to zbytecne cestinarske okenko v diskuzi k minulemu dilu me zklamalo, tak snad uz bude jen lip!)
Já děkuji za milá slova.
Rusom sa darí, keď robia veci jednoducho. Keď na vojenskú raketu dali malý sputnik s vysielačkou a vystrelili na orbitu. Potom na tú raketu dali kapsulu s človekom a mali prvého kozmonauta. Nevadí, že pristátie ešte doriešené nebolo - vyskočil na padáku.
Ale keď chcú napodobniť Američanov v súkromnom podnikaní a komercii, na to asi nemajú, tradíciu a hlavne spoločenskú infraštruktúru.
Plánování jim jde dokonale :)
Bohužel musím souhlasit.
Ještě maskirovka. Předstírání.
To uz viac ani ruske nemoze byt ked sef roskosmosu prirovnava spolahlivost rakety ku utocnej puske.
Tak zrovna v tomhle případě bych na ně nebyl tak zlý, spolehlivost Kalašnikova je světoznámá a těžko by se hledalo něco podobného(Ruského/Sovětského), co by pochopil i někdo mimo Rusko.
Myslím, že tohle je v ruském případě nerealizovatelné sci-fi. Státní kosmický program je podfinancovaný, sotva zvládá udržovat ruskou přítomnost na ISS a nové projekty se táhnou desítky let, kdyby aspoň dodělali toho Orla. S novou lodí by snad ještě mohli mít naději i bez znovupoužitelnosti.
Zapojení opravdu bohatých Rusů do kosmického businessu si neumím představit. Buď to jsou oligarchové, které vesmír naprosto nezajímá, nebo když jsou mladší, okamžitě z Ruska odcházejí na Západ a nebudou dlouhodobě investovat v tak nejisté oblasti. Obávám se, že tohle vše skončí při nejlepším u prototypů, při nejhorším jen jako powerpointové prezentace
Súkromná ruská firma začala pracovať na znovupoužiteľej kozmickej lodi ARGO: http://www.rtss.space/argortss?lang=en. Uvidíme kto bude skôr štartovať, súkromné Argo alebo štátny Orol.
Děkuji za odkaz. Zajímavé :)
Vzhľadom na to, že kompozitné konštrukcie sú zo západu, dajú sa očakávať komplikácie s dodávkami. A začne kolotoč s oneskorením a náhradou za diely z domácej produkcie.
Takto Ruský priemysel zdá sa funguje už pár rokov.
Článek je docela optimistický (a jistě poučený), ovšem až na ten závěr ...
Klidně buďte konkrétní. Můžeme o tom diskutovat. Snažím se být objektivní a skutečnost je opravdu takto smutná.
To měla být tak trochu ironie - představte si, že by si někdo přečetl celý článek s výjimkou posledních
dvou odstavců. Vím, že ta skutečnost je v Rusku opravdu takto smutná (a nejenom v oblasti
kosmických aktivit) a lze jenom litovat ruské vědce a techniky, kteří v tom musejí pracovat.
Moc hezký článek! Děkuju. Ty plagiáty jsou k pousmání.A Sojuz, který zapomněl doručit náklad teprve.
Asi si vspoměli že na nákladu nevytáhli jehly s visačkami "Remove before flight" Tak,vydali povel otočit a přistát :-)
Treba “umelecka predstava rakety Sojuz-7” zobrazuje pristani s nakladem na Marsu nebo alespon na Mesici, takze by to mohlo byt vyhledove i dvojite SSTO!;-)
I se záchrannou věžičkou...
Děkuji za pochvalu. 😉