Zájem o Starlink na lodích roste, lze jej kombinovat i s dalšími způsoby připojení k Internetu

Dozvěděli jsme se řadu zajímavých informací z několika tweetů Jimmyho Grewala, jednatele firmy Elcome Intl., která je autorizovaným prodejcem Starlinku a zajišťuje i instalaci antén na paluby lodí. Hovořil přitom na téma antén jako takových, jejich instalace, provozu, datového průtoku atd. Závěrem se pak podíváme na další způsoby, jak se může rozšířit systém Starlink na paluby lodí, když je kombinován s konkurenčními službami.

Začněme ale popořádku. Možná jste si všimli, že antény systému Starlink nejsou na rozdíl od tradičních poskytovatelů internetu vybaveny ochrannou polokoulí. Důvod je prý prostý, antény nejsou pohyblivé, proto není třeba je chránit onou kupolí. Aby i tak dokázaly fungovat, splňují mezinárodní normu IP56, což znamená, že anténa je částečně chráněna před škodlivými usazeninami prachu a před silnými proudy vody ze všech směrů. Díky své konstrukci tak vydrží i velkou nepřízeň počasí provázenou větrem o rychlosti až 280 km/h.

Nyní přejděme již k samotné instalaci. V březnu firma Elcome Intl. uváděla, že instaluje 4–5 antén denně, přičemž koncem měsíce plánovala toto číslo zvednout až na 8 lodí denně. Zajímavou informací také bylo, že firma předpokládala, že o pomoc s instalací je bude žádat tak maximálně 40 % jejich klientů. Tento odhad byl ale silně podstřelený, ve skutečnosti instalaci prováděli pro takřka 90 % všech zákazníků. Tady nám ale vyvstává zajímavá otázka. Je opravdu instalace natolik zásadní, že potřebuje být provedena odborně? Dle firmy Elcome Intl. rozhodně ano. Důležitý je zejména výběr správného místa, aby se zabránilo interferenci, problémům s kabeláží či překážkám. Stačí totiž, aby ve výhledu antény byly překážky v rozsahu 2–3 % a už dochází ke zřetelným výpadkům během audio/video hovorů.

Přibližně 40 % zákazníků navíc žádá o instalaci více než jedné antény. Zajímavé informace se také týkají datového limitu – část zákazníků si prý přeje datový limit 1 TB měsíční, ale jsou i tací, kteří míří na ten nejdražší, tedy 5 TB. Existují navíc první předběžná čísla o spotřebě dat na palubách lodí. Dle pana Grewala mají lodi s více než 10 uživateli problém vejít se měsíčního limitu 1 TB za měsíc a jediným řešením v takovém případě je uvalení datových limitů na jednotlivé uživatele. Pokud se ale kontrola nezavede, postačí dvacet námořníků chtivých internetu a ihned datová spotřeba naroste denně na 100–200 GB. Tato okolnost prý povede řadu lodí k zakoupení 5 TB měsíčního limitu. Zajímavé jsou i zkušenosti z lodního provozu. Zde jsou právě zákazníci překvapení kvalitou připojení, a to zejména v oblastech, kde dřívější satelitní služby měly malé či žádné pokrytí. Služby sítě Starlink prý fungují jako družice Iridium na steroidech. Pro vyjasnění dodávám, že družice Iridium pracují na polárních oběžných drahách, proto umožňují globální služby svým zákazníkům. Nabízejí však velmi nízkou přenosovou rychlost a hodí se spíše pro telefonické hovory.

Tolik tedy k detailům o anténách samotných, jejich instalaci či provozu na palubách lodí. Ne vždy jsou však služby sítě Starlink výhradním a jediným řešením lodní konektivity. V některých případech poskytují družice Starlink pouze část připojení, další datový provoz je zajišťován službami jiných společností. Osobně se domnívám, že tento přístup je v případě větších lodních firem patrně nejrozumnější. Může se totiž stát, že jeden poskytovatel bude mít výpadek připojení a v takovém případě by loď neměla k dispozici internetové připojení. Právě hybridní řešení naproti tomu zajistí, že ani výpadek jednoho z operátorů nebude mít nikdy fatální následky.

Nicméně, i takovéto spojení více operátorů může mít dvě podoby. Jednu bychom si mohli demonstrovat na spolupráci, kterou letos v září oznámila lucemburská telekomunikační společnost SES. Ta na oběžné dráze provozuje flotilu 70 družic a dle svého oznámení začne svým zákazníkům nabízet multiorbitální internetovou službu. V čem tato nabídka spočívá? Společnost SES do spolupráce vloží signál svých družic O3b mPOWER a SpaceX pochopitelně využije družice Starlink. Pokud nepůjde o polární oblasti, SES přidá i své geostacionární družice. Lodní společnosti prostřednictvím této sdružené služby získají rychlost připojení až 3 Gb/s na jednu loď. Celou multiorbitální internetovou službu bude prodávat a řídit SES, které také poskytne software pro optimalizaci datového provozu. Služba bude nabízena ve dvou variantách – ve verzi Pro, která zajistí lodi rychlost připojení 1,5 Gb/s, a ve verzi Premium s již zmíněnou dvojnásobnou rychlostí. SpaceX pochopitelně obdrží svůj podíl na zisku. I přes tuto uzavřenou spolupráci mohou pochopitelně obě firmy i nadále nabízet zákazníkům své služby samostatně.

S druhou variantou hybridních služeb přišly společnosti, které podobnou službu lodím již léta nabízí. V tomto případě ale nejde o zavedenou konkurenci, spíš bychom tyto společnosti mohli nazvat integrátory. Zde můžeme zmínit společnosti Narwhal, Navarino, Marlink či SpeedCast Tyto firmy v podstatě provádí totéž, co již výše zmíněná firma SES. Sdružují veškerá dostupná připojení a svým zákazníkům nabídnou připojení na míru. Jsou schopny integrovat signály pozemních 4G a 5G sítí, geostacionární družice, či služby, které nabízí satelity na střední či nízké oběžné dráze, a výsledkem je spokojený zákazník.

Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!