Minulý start Falconu Heavy byl z diváckého hlediska trošku zklamáním, protože při něm poprvé neproběhlo přistání raketových stupňů. Blížící se mise Jupiter-3 nám to však vrchovatě vynahradí, neboť při ní má vůbec poprvé dojít k pokusu o přistání bočních stupňů na dvou mořských plošinách najednou. Této nevšední podívané bychom se měli dočkat během léta.
Starty Falconu Heavy jsou divácky vděčné, protože při nich obvykle dochází k pokusu o synchronizované přistání bočních stupňů na pevnině, kde jsou kamery nabízející skvělé záběry. Tento způsob přistání je však možný pouze v případech, kdy hmotnost neseného nákladu a cílová orbita umožňují ponechání dostatečných palivových rezerv pro návrat bočních stupňů na pevninu. Například u minulé mise Viasat-3 Americas byl vynášen téměř 7tunový náklad přímo na geostacionární dráhu, což vyžadovalo v podstatě veškeré palivo, a tak nebylo možné provést pokus o přistání.
Mise Jupiter-3, která je momentálně v plánu na letošní srpen, se však nachází někde uprostřed mezi dvěma extrémy. Nesená družice totiž bude mít hmotnost přes 9 tun, ale bude vypuštěna na méně náročné přechodové orbitě (GTO). To znamená, že raketa sice nebude mít dost paliva pro návrat bočních stupňů na pevninu, ale alespoň bude možné přistání na mořských plošinách, které vyžaduje méně paliva. Plán SpaceX přistát s oběma bočními stupni na mořských plošinách potvrzují povolenky úřadu FCC a mělo by jít o první pokus provést tento typ přistání.
Není to však poprvé, kdy firma Elona Muska tento manévr zvažovala. U loňské mise USSF-44 se totiž původně plánovalo přistání bočních stupňů Falconu Heavy na dvou mořských plošinách, avšak nakonec došlo ke změně a stupně přistály na pevnině. Poprvé tedy nový typ záchrany bočních stupňů uvidíme při letošní misi Jupiter-3 s družicí společnosti EchoStar, která bude mít hmotnost 9200 kg, takže bude nejtěžší v historii. Zároveň to bude náklad s nejvyšší hmotností, který SpaceX kdy vyneslo výše než na nízkou oběžnou dráhu. Předchozí rekord společnost stanovila při misi Telstar 19V s družicí o hmotnosti 7075 kg. Pokud vás zajímají další podrobnosti o družici Jupiter-3, která je též nazývána EchoStar 24, přečtěte si náš loňský článek.
Falcon Heavy pro misi Jupiter-3 by podle dostupných informací měl být tvořen novým centrálním stupněm se sériovým číslem B1079. Ten zrovna před pár dny prošel testovacím zážehem v McGregoru. Boční stupně rakety budou již použité – pro B1076 toto bude šestý start a pro B1073 nejspíš devátý. Oba boční stupně zatím vždy létaly jako běžný Falcon 9, a tak před touto misí budou muset být překonfigurovány pro Falcon Heavy. Přistání bočních stupňů proběhne na floridských mořských plošinách Just Read the Instructions a A Shortfall of Gravitas, avšak centrální stupeň se o přistání nepokusí. Zatím při žádné misi Falconu Heavy se nepodařilo centrální stupeň zachránit a momentálně není jasné, jestli se o to SpaceX vůbec ještě někdy pokusí.
Družice Jupiter-3 má být v červnu odeslána na Floridu a start je předběžně v plánu na srpen, avšak ještě může dojít k posunu. Falcon Heavy totiž může startovat jen z floridské rampy LC-39A (alespoň prozatím), a ta bude muset přes léto obsloužit také vládní mise USSF-52 a Crew-7, které mají vyšší prioritu. Může se tedy stát, že na Jupiter-3 přijde řada až v nějakém pozdějším termínu.
Noland Arbaugh, první uživatel rozhraní Neuralinku, chystá na tento víkend trochu bláznivou výzvu – chce…
Rozhovor s neurochirurgem Mattem MacDougallem nabízí fascinující pohled do zákulisí inovativní technologie mozkových implantátů. MacDougall…
V přehledu novinek o síti Starlink se nejprve podíváme, jak satelitní konstelace na nízké oběžné…
Nová kniha Reentry od Erica Bergera se zaměřuje na vývoj Falconu 9 a kosmické lodi…
Dnešní článek vám představí novou anténu určenou pro příjem signálu družic Starlink. Na rozdíl od…
NASA před časem udělila SpaceX kontrakt na vývoj USDV (U.S. Deorbit Vehicle), což je upravená…
Zobrazit komentáře
Soyuz. Top of da best !
Osobne si nemyslím, že by misia Viasat-3 bola diváckym sklamaním. Bol som milo prekvapený, že SpaceX udržali prenos celú dobu (asi 5 hodín) až do záverečného zážehu a dosiahnutia GEO. Zaujímavé boli najmä údaje telemetrie a vizualizácia trajektórie. Kto je zvedavý, môže sa pozrieť. Prekvapením (aspoň pre mňa) bol údaj o konečnej rýchlosti.
Človek by predpokladal, že by tam mala na konci ostať nula, teda že horný stupeň (a teda aj vynesený satelit) bude v stabilnej nemennej pozícii voči Zemi. Nula to ale nie je.
S tou rychlostí je to špatná úvaha, viz:
https://en.wikipedia.org/wiki/Geostationary_orbit#Derivation_of_geostationary_altitude