Já se Vám snažím polopaticky vysvětlit, že to tak prostě být nemusí! Řešení v menších rozměrech nemusí být vůbec aplikovatelné pro rozměry větší, protože potenciální energie roste s 3 mocninou rozměru a kinetická dokonce s 3 mocninou rozměru krát druhá mocnina rychlosti… Všechny materiály mají prostě nějaké meze (pevnosti, pružnosti, teplotní použitelnosti aj.). K něm mezím se při zvětšování rozměru dostáváte strašně rychle.

Člověka do sítě chytíte, aerodynamický kryt také, ale 100 tun těžkou tenkostěnou plechovku tak, abyste ji nezničil, prostě už ne.

Chápete to konečně?

Jak prosím roste potenciální energie se třetí mocninou rozměru? Jakého rozměru?

Jestli chceš tvrdit, že je to proto, že hmotnost roste se třetí mocninou nějakého rozměru…. tak bys měl dost doplnit další podmínky… protože to zdaleka neplatí vždy.

Hele ty seš od stavařiny (já jen teoretik navíc vyhozený z matyky tak nevím, jak to funguje v praxi): když dáš na sebe 2 cihly, tak najednou váží 8x tolik co jedna cihla?

Tak polopaticky – to co tvrdíš, platí pouze pro:

1) Plné homogenní krychle…
2) Rostoucí STEJNĚ ve 3 rozměrech (nikoliv v jednom) – (možná kdybys použil o trochu “obecnější” vzorec V=a*b*c tak by sis všiml)
3) A to ještě ty rozměry musí být pečlivě vybrané (musí růst v rozměrech rovnoběžných s hranami)

Chceš si to zkusit třeba na homogenní krychli, kde jeden z těch rostoucích rozměrů bude uhlopříčka? Nebo si to chceš zkusit na homogenní kouli (a které rozměry v tom případě porostou?) Na homogenním válci?

A teď se vrátíme k raketám, jakožto dutým objektům ano? Klidně si to zjednoduš na válec… a pak začni od toho, co považuješ, za “výchozí rozměr” ano?

(A to jsme jen u té “masy” … o tom, jaké to bude mít mechanické vlastnosti – do značné míry rozhoduje tvarování – což bys jako člověk od mostů mohl vědět…).

To co jste uvedl jako mou citaci si prosím znovu přečtěte. Důležité je, že “nemusí být”. Dnes lze použít teorii podobnosti a výpočet ve FEM pro model např. 1:100 -> vyrobíte model -> otestujete třeba v tunelu -> porovnáte s FEM modelem -> vyrobíte 1:1. Pochopitelně je třeba pro daný problém vhodně volit měřítka. Možná je 1:100 pro některé věci příliš málo, tak to uděláte 1:25 a nebo třeba 1:2. Lze očekávat, že bude úspora i pro větší model řádová… Na modelu můžete testovat i věci, které v měřítku 1:1 nemusíte být vůbec schopen provést.

Myslím že se v debatě poněkud míjíte. A pro tentokrát je v tom pan Procházka celkem nevinně.

On správně a pravdivě reagoval na inženýrského laika MEH trefnou připomínkou a přirovnáním že škálování rozměrů v přírodě i technice je o hodně složitější než si laici myslí a existují zde celkem tvrdé fyzikální limity.

Tahat do téhle debaty zmenšené modely je blbost. Model se používá pro úsporu časovou a finanční PRÁVĚ TEHDY když nějakou (většinou jednu izolovanou) vlastnost známe natolik dobře že pro její škálování máme vytvořené nějaké grafy nebo tabulky. A ty grafy nám pak pomohou měření na modelu vztáhnout na hotový (nezmenšený) výrobek.