ElonX

Starship SN10 jako první přistála, ale pár minut poté vybuchla, příští prototyp to zkusí trochu jinak

Autor · Publikováno · Aktualizováno

Pouhý měsíc po testovacím letu Starship SN9 vzlétl také její následovník SN10. Opět se jednalo o let do výšky 10 kilometrů, ale tentokrát se SpaceX dostalo o dost blíže ke 100% úspěchu. SN10 totiž jako vůbec první prototyp dokázal přistát v jednom kuse. O pár minut později sice vybuchl, ale i tak měli ve SpaceX důvod k oslavám. Elon Musk následně vysvětlil, proč přistání nebylo úspěšné. Příští prototyp SN11 je navíc už hotový a na rampu se nejspíš vydá už v pondělí.

SN10 byl další prototyp kosmické lodi Starship, která má 50 metrů na výšku, 9 metrů v průměru a suchou hmotnost 120 tun či více. Prototyp pohání tři motory Raptor spalující směs metanu a kyslíku. Starship je však jen druhý stupeň větší orbitální rakety, kterou bude tvořit navíc ještě 72 metrů vysoký nosič Super Heavy s až 28 Raptory.

Neoficiální představa kompletní sestavy Starship a Super Heavy (Zdroj: SpaceXision)

Výroba nádrží prototypu Starship SN10 začala v září 2020 v montážním areálu v Boca Chica v jižním Texasu. V prosinci 2020 pak proběhla kompletace aerodynamické špičky a ta byla připojena k nádržím 2. ledna 2021. Ocasní řídicí plochy byly nainstalovány v polovině ledna a 29. ledna byl prototyp přepraven na nedalekou startovní rampu. Během února pak proběhlo pozemní testování, které zahrnovalo tlakové zkoušky s dusíkem a dva statické zážehy motorů Raptor. Testování se o týden zdrželo kvůli mrazům a souvisejícím výpadkům elektrického proudu, ale i tak byla Starship SN10 připravena na svůj zkušební let už na konci února. Nepříznivé počasí ale vedlo k dalšímu menšímu odkladu, takže start byl nakonec naplánován na 3. března.

Starship SN10 před startem (Foto: SpaceX)

Během prvního pokusu o start však řídicí počítač přerušil odpočet krátce po zážehu motorů. Elon Musk následně vysvětlil, důvodem byl příliš konzervativní horní limit celkového tahu. Jinými slovy, počítač sleduje tahu motorů po zážehu a ten má mít nějakou optimální hodnotu. Je povolena odchylka od této hodnoty, ale jen do určité míry (horní a dolní limit). A pokud je detekován tah vyšší nebo nižší než toto povolené rozmezí, počítač vydá pokyn k přerušení startu, protože abnormální hodnota tahu by mohla indikovat nějaký problém s motory. V tomto případě ale byl tah jen mírně vyšší než povolený horní limit, takže nešlo o závažný problém. SpaceX tedy limit jen trochu zvýšilo, protože předtím byl nastaven zbytečně přísně. Během dalšího pokusu by už tím pádem při stejné úrovni tahu nedošlo k přerušení startu. Po novém tankovacím cyklu byl proveden druhý pokus o start 4. března v 00:13 SEČ, přičemž tentokrát jej počítač už nepřerušil.

Starship SN10 na rampě (Foto: RGV Aerial Photography)

Starship SN10 se nejspíš nijak výrazně nelišila od předchozího prototypu SN9 a velmi podobné byly i jejich testovací lety. V obou případech kosmická loď vzlétla do výšky 10 kilometrů a postupně vypínala své motory Raptor. Po vypnutí posledního motoru v nejvyšším bodě pak došlo k ladnému překlopení lodi do vodorovné polohy a následoval několikaminutový volný pád. Při něm loď řídila čtveřice aerodynamických klapek, které jsou poháněny elektromotory a bateriemi z automobilů Tesla.

Hlavním rozdílem oproti předchozímu letu Starship bylo, že v případě SN10 byly před přistáním zažehnuty všechny tři Raptory pro případ, že by některý z nich selhal. Cílem této sekvence bylo zvýšit šanci, že se podaří zažehnout alespoň dva motory a nebude se tak opakovat selhání Starship SN9, kdy se jeden Raptor nepodařilo nastartovat. V případě Starship SN10 nakonec všechny Raptory naběhly v pořádku a po otočení lodi do svislé polohy se dva motory vypnuly, takže závěrečná část přistání proběhla s jedním motorem. Zážehová sekvence tedy nakonec byla jiná, než co avizoval Elon Musk po nezdařeném přistání SN9. Tehdy říkal, že budou zažehnuty všechny tři motory, ale jeden z nich se okamžitě vypne, jakmile se ověří, že primární dva naběhly v pořádku.

Starship SN10 nakonec dokázala přistát a po dosednutí vůbec poprvé zůstala ve vertikální poloze a v jednom kuse. Přistání ale bylo tvrdší, než bylo plánováno, a tak Starship byla poněkud nakřivo a s rozdrcenými přistávacími nohami. Některé z nohou se totiž po vyklopení před přistáním nezajistily, a tak loď měla sníženou schopnost utlumit náraz při dosednutí. Větší problém však bylo to, že po přistání z lodi zřejmě unikal metan. Ten se hromadil ve spodní sekci lodi u motorů, což nakonec v kombinaci s menším požárem, který zřejmě vznikl už při vypnutí jednoho z motorů před přistáním, vedlo k výbuchu Starship SN10 zhruba 8 minut po dosednutí.

Elon Musk o pár dnů později prozradil, co se stalo. V první řadě vysvětlil, že i kdyby se vyklopily všechny nohy správně, přistání SN10 i tak bylo příliš tvrdé a nohy nejsou na tak velký náraz stavěny. Důvodem tvrdého dosednutí bylo podle Muska to, že motory jely ze zatím neznámého důvodu na nižší tah, než k jakému dostaly příkaz. SpaceX se prý nikdy předtím s takovýmto problémem nesetkalo. Co to tedy znamená pro let příští Starship? Podle Muska bude opět upravena zážehová sekvence. Celý přistávací manévr až do dosednutí bude nově prováděn s dvěma zažehnutými motory a třetí Raptor se zažehne pouze v případě problémů u jednoho z hlavních dvou. Vzhledem k hmotnosti Starship a vysokému tahu dvou Raptorů i při maximálním přiškrcení bude manévr zřejmě náročnější z hlediska správného načasování zážehu, ale zároveň bude mít nový způsob přistání jednu výhodu.

Při přistání na jeden motor totiž v podstatě není možné dosednout rovně, což představuje zvýšený nápor na přistávací nohy na té straně lodi, která se dotkne země jako první. To bylo možné u krátkých testovacích skoků Starship SN5 a SN6, které byly v provedeny jen s jedním motorem. Pokud ale příští Starship budou přistávat na dva motory, bude možné přistát rovně. Zároveň víme, že současné přistávací nohy jsou pouze dočasné a SpaceX už několik měsíců pracuje na vylepšené verzi. Podle Elona Muska je návrh optimálních přistávacích nohou velmi obtížný problém, ale z dění v Boca Chica se zdá, že SpaceX se možná už připravuje na zavedení nového typu nohou do výroby.  V montážním areálu totiž byla aktuálně spatřena spodní část Starship (nejspíš byla určena pro SN17 nebo SN18) se starým typem přistávacích nohou a štítkem „šrot“. Prototypy SN11, SN15 a SN16 už mají nainstalovaný starý typ nohou, takže u nich bych nečekal zpětnou výměnu, ale je možné, že následující exempláře už SpaceX plánuje vybavit vylepšenými nohami.

Segment Starship se starým typem přistávacích nohou, určený k likvidaci (Foto: BocaChicaGal / NASA Spaceflight)

Starship SN10 strávila na rampě jen 33 dní, přičemž testování dost zdržely již zmíněné výpadky proudu a špatné počasí. Nebylo by tedy překvapivé, kdyby příští prototyp SN11 zvládl projít testování ještě rychleji. SpaceX rozhodně neplánuje zahálet a převoz již hotového prototypu SN11 na rampu podle všeho proběhne už v pondělí 8. března. To by mohlo teoreticky znamenat, že stihne odstartovat ještě během března. Očekával bych opět stejný testovací let do výšky 10 km jen s tím rozdílem, že před přistáním budou tentokrát zažehnuty jen dva Raptory, jak bylo popsáno výše. Podaří se tentokrát přistání na jedničku?

Kompletní Starship SN11 v montážní hale (Foto: Elon Musk)

Petr Melechin
Latest posts by Petr Melechin (see all)
Počet zobrazení článku: 7 371



Štítky:

Mohlo by se vám líbit...

Odebírat komentáře
Nastavit upozorňování na
guest

49 Komentáře
nejnovější
nejstarší nejlepší
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Pavelx

To dno lodi připomíná reproduktor. Když loď dosedne, téměř se uzavře prostor s motory. Ten hluk a vibrace musí dno šílené namáhat. Asi jim tam něco prasklo. Myslím, že by to chtělo otevřít prostor s motory, delší nohy a nebo přistání na roštu.

1
-1
Odpovědět
Petr

Potíž je v tom, že ten “límec” nebo “sukně” je tam právě kvůli ochraně motorů. Tj. otevřít jej by znamenalo popřít smysl jeho existence. Přistání na rošt je určitě zajímavá myšlenka, minimálně by jim to zjednodušilo úklid trosek – pod roštem by byl takový trychtýř a dole drtiče (vtip). Prakticky si těžko umím představit rošt, který by vydržel ne vždy úplně měkké dosednutí něčeho o hmotnost > 120 tun, odolného vůči spalinám (teplota, rychlost). Jinak motory se při dosednutí vypnou, takže snad skončí i hluk a vibrace.

1
0
Odpovědět
Richard Dědič

Technicky vzato je “skirt” potřeba jen na spodní straně, během vstupu do atmosféry. Horní půlka by se dala vynechat a tím ušetřit pár tun. Ale to by znamenalo asymetrický, tedy složitější design nohou, a asi i celé konstrukce, protože skirt nejspíš plní i funkci nosné konstrukce. Takže zatím to asi nedostane prioritu.

0
0
Odpovědět
Petr Šida

Petře, SN16 zatím není pospojovány, ten skirt s nohama, co jde do šrotu, může klidně být z ní

0
0
Odpovědět
Petr Šida

Bude to tak, jediný, který byl viděn hotový je že SN16, prošel jsem fotky k prototypům

0
0
Odpovědět
Petr Melechin

Je to možné. Vycházel jsem z nějakého tweetu, tak tam možná byla chyba.

0
0
Odpovědět
Václav

Moc se mi nezdá ten předpoklad, že se dvěma motory bude Starship přistávat rovněji. I dva motory jsou mimo osu rakety.

0
0
Odpovědět
Adam Ř

To ano, ale střed jejich spojnice je blíž středu než jeden motor

2
0
Odpovědět
Petr

Ano, předpokládáme-li, že jsou motory ve vrcholech rovnostranného trojúhelníku se středem v těžišti rakety, tak dokonce se střed posune plných 50% :-).

3
0
Odpovědět
Tomáš

Co kdyby se létalo se čtyřmi motory? Pak jeden motor může být přesně ve středu. To samé platí pro 3 motory v řadě. V obou případech platí, že ten centrální motor opravdu musí nastartovat, ale třeba by to bylo řešení.

0
-1
Odpovědět
Invc

Není na to místo.

5
0
Odpovědět
Adam Ř

Ještě mě napadlo, že dva motory se můžou naklonit “od sebe” a dosáhnout tím malého tahu

0
0
Odpovědět
Befo

Pjekneee…jak ju nadhodil az tem vybuch… Ale vidiet ze po dopade torza rakety uz tam bolo malo paliva a nebol z toho tak efektny ohnostroj ako predchadzajuce verzie

0
0
Odpovědět
daevid

Nikomu nevrta hlavou jak chce spacex dosiahnut bezpecnost posadky prveho letu s posadkou? Je nemyslitelne tuto cast nechat na nahode a nemat ziaden zalozny bezpecnostny system pre posadku.
Ak chcu dodrzat termin 2023, kazdy racionalne uvazujuci vie, ze moc casu k tomu nemaju.

topic1, Dragon na spicke starship.
topic2, everyday astronaut sa prihlasil na #dearmoon. Osobne si myslim ze ma velku sancu.

3
-5
Odpovědět
Petr

Je k tomu cca rok staré video a článek od everyday astronauta. V kostce je to asi tak, že bude-li samotná loď srovnatelně bezpečná s dnešními letadly, tak se bez abort systému obejde. Ta “nemyslitelnost” je otázkou úhlu pohledu – třeba raketoplány také neměly po celou dobu startu do odhození pomocných startovacích motorů žádnou možnost “uniknout” a při selhání samotného raketoplánu také nebyla žádná šance záchrany posádky. Při cestě zpět z oběžné dráhy vlastně žádná loď nemá a kromě vystřelovacích sedadel úplně prvních exemplářů neměla žádnou “zálohu” pro přežití posádky.

7
0
Odpovědět
Ivo Janáček

Jen tak mě napadá, Jestli ono ta spousta okýnek na SS nebude právě o tom, že tam budou katapultovací sedadla, bylo by to docela dobré řešení, minimálně pro začátek pro lety bez přistání na cizím tělese.

4
-3
Odpovědět
Václav Procházka

Jako vtip je to povedené, vystřelovat astronauty okýnkem, to je originelní:)

1
-5
Odpovědět
3,14ranha

No ve skutečnosti to vůbec není originální 😀 . Stačí vzpomenout na Vostok. A jak tu poslední fázi přistání sověti tajili aby někdo nezpochybnil jejich prvenství bezpečného návratu pilotované kosmické lodě zpět na Zemi.

1
0
Odpovědět
Václav Procházka

Originelní je to proto, že nejsou zprávy o velikosti těch okýnek:-) Navíc vyřešení výstřelu stovky pasažérů je úplně jiná hra, než Gagarin ve Vostoku:)

2
-1
Odpovědět
Ivo Janáček

Jako vtip nevím, ale STS to takto měl tuším u prvních dvou startů, pak to zablokovali, protože zbytek posádky by měl smůlu. Náhodou by to bylo vcelku jednoduché a reálně použitelné řešení pro přistání na Zemi.

2
-1
Odpovědět
Václav Procházka

Vážně? Jako, že by každý pasažér měl vlastní okýnko na kličku a nebo s elektrickým stahování, ze kterého by pak vyskočil? A nebo jako u stíhaček, že by se před katapultáží i se sedadlem napřed odstřelil prostor nad pasažérem, ten by si užil trochu vzrůša při 20G a před startem by to technici zase zavařili? Jak byste vyřešil bezpečnost té 100 pasažérů vznášejících se na padáčcích v blízkosti SS? Každý by byl vytrénovaný parašutista s alespoň 100 seskoky?

0
-2
Odpovědět
daevid

Práve narážam na tú premisu, “bude-li samotná loď bezpečná..” Prakticky momentálne není postavená na ničom čo existuje a momentálne sa jedná o tvrdenie – CIEĽ dosiahnúť tohoto miľníku bezpečnosti a ešte k tomu v tak krátkom čase.
Ak budeme brať prvý let plus mínus v r. 2023 ako záväzný, bude kompletný let bezpečný ako dopravné lietadlo? To je teda to, čomu všedci bez debaty veria?
Nemyslím si že je správne odvolávať sa na to, že raketoplány taktiež nemali žiaden tak netreba ani na starship. Zomreli v nich dve posádky. Ano, nemali žiaden záchranný systém pretože ho nebolo možné integrovať tak, aby plnil svoj účel.
Koľko obetí v čislach si teda môže dovoliť SpaceX a Starship?

Tak jak hovorím, zatiaľ vidím veľký cieľ a málo času aj na pomery spacex. V sázke je oveľa viac.
Nepovažujem sa za skeptika a ani optimistu. Skôr realistu.

3
0
Odpovědět
Václav Procházka

Tady jde o to, k čemu má být SS ve skutečnosti určena… Má být opravdu pro lidskou posádku? A nebo si lze pravděpodobněji představit, že bude sloužit třeba jako suborbitální nosič vojenského nákladu? Potřebujete 3 tanky v Iráku? No tak je tam za hoďku máte… Tato představa mi k dnešnímu dni přijde mnohem méně utopistická, než dokončení SS+SH v dohledné době pro orbitální lety s posádkou ….

1
-3
Odpovědět
Petr

Omlouvám se, pokud můj předchozí příspěvek nevyzněl tak, že považuji za samozřejmé, že se SpaceX povede udělat takto bezpečnou loď. Tragické nehody raketoplánu jsem vynechal pro jejich notorickou známost, nikoliv ve snaze říct, že to bylo/je OK. Na druhou stranu třeba v případě Columbie určitě platí, že pokud by došlo nějakým způsobem k velkému mechanickému poškození tepelného štítu třeba Dragonu nebo Sojuzu, tak také shoří, a přesto se těmito loďmi létá s lidmi na palubě. Motorické přistání je samozřejmě jiný level, ale selhat mohou i padáky. Dokud nebude v provozu pořádný orbitální výtah, aby se dalo nahoru i dolů jezdit pomalu (a jistě), tak to asi nikdy nebude bez rizika :-).

Že mají málo času, velké cíle a nemohou si dovolit (ani jako soukromá firma) nehody s lidmi také nerozporuji.

2
0
Odpovědět
Petr

nemyslím že je 2023 reálná pro let s posádkou. Pokud poletí SS s posádkou tak si nedovedu představit, že by se dostali v tak krátké době k rozhodnutí do toho posadit při startu a přistání lidi. To co je dle mého reálné třeba pro dearmoon je start v dragonu a přestoupení do SS až po dotankování. A obdobně návrat. Start tankování ani návrat nebudou riskovat s posádkou. Navíc se domnívám, že nakonec dojdou k tomu, že mít speciální verzi SS jen pro lety na oběžnou dráhu a zpět se vyplatí a to z mnoha důvodů.

1
0
Odpovědět
daevid

Zaujímavá myšlienka. Takéto operácie by nemali zmysel a samy o sebe pridávajú nie len ďaľšie riziko, stejne tak jak keby chceli pasažierov pred pristáním vyloziť na ISS.
K štartom. I základné prototypy odštartovali všetky, riziko tu bude preto menšie než pristávanie a zrejme i podstúpiteľné..?
K prehodnoteniu možností myslím není nemiestne spomenúť viaceré scenáre, i tie ktoré nič neriešia – proste brainstorming.

Osobne v tomto ale žiadnú cestu nevidím, alebo ak sa mám vyjadriť presnejšie, nevidím ziadne použiteľné náhradné riešenia.
Proste buď sa odštartuje včas a z rizikom, alebo sa štart odloží ak požadovanú bezpečnosť do 2023 nedosiahnu a zároveň neakceptujú riziko.

1
0
Odpovědět
3,14ranha

Jenže to je právě ten problém – raketoplán byl kluzák bez kryopaliva. Současné kapsle jsou také jen kapsle s minimem nebezpečných látek. Tam se toho koeficientu 99,9 dá dosáhnout se současnou technologií.

Zatímco Starship je zcela nová kategorie vesmírné lodě s velkými nádržemi na palivo a motorickým přistáním. Po posledním výbuchu budou muset vyřešit minimálně nějaký autonomní hasicí systém (zaplavení spodku rakety plynným dusíkem apod.) protože s lidskou posádkou NEMOHOU spoléhat “že to vyjde” ani nemohou spoléhat že vždy dosednou na přistávací plochu s pozemním hasicím systémem.

4
-1
Odpovědět
Adam Ř

“že to vyjde” se budou moc spoléhat, až se jim povede 100 přistání v řadě
Na přistávací plochu s hasicím systémem podle mě spoléhat můžou. Zdá se, že trefit konkrétní plochu se jim daří dobře

1
-1
Odpovědět
3,14ranha

S lidskou posádkou na 100% využití přistávací plochy spoléhat nemohou (ani nesmí). Počasí a životní potřeby posádky (nouzové přistání v případě třeba dekomprese, nebo úrazu) se plánovat nedají.

Starship jaksi nedokáže opakovat přistání, nebo si ad hoc zvolit náhradní letiště (nebo návrat na domovské letiště) v případě třeba silného větru, bouře, technické závady.

Takže nouzové přistání mimo civilizaci zcela určitě bude muset být součástí protokolu všech pilotovaných misí.

4
-3
Odpovědět
Adam Ř

ja vim, ze se Starship musi funkovat téměř dokonale, aby posádka přežila (na rozdíl třeba od F9/CD, kde se může půlka věci pototento a stejně posádka asi přežije). Proto si nemyslím, že by v SS měl někdo letět při třetím letu, jako to bylo u CD, ale třeba až v letu 500 nebo tak něco

1
0
Odpovědět
Mário

Tiež som to sledoval naživo a hneď bolo vidieť že to bolo veľmi tvrdé. Po dosadnuti ešte trochu poskočila a to znamenalo jediné že to bol skôr náraz ako ladné dosadnutie. Ale potom si vravím konečne im zostane tá najdrahšia vec raptor. Na chvíľu som odbehol a potom pozerám wtf kde je? Veď ešte pred chvíľou tam stála. Asi nejaký starší záber. Ale každopádne sa pomaly zlepšujú a čoskoro sa to určite podarí. Len sa obávam že po SN11 bude chvíľu prestávka. SN15 ešte potrvá dokončiť a SH bude reálne letieť najskôr druhý prototyp a ten má k dokončeniu ďaleko. Ale každopádne každý prototyp je lepší než predošlí a tempo výrobky bude určite narastať. Ale každopádne majú ešte čo robiť. Nie je to len o SHS ale aj všetko okolo je prototyp a nič v podobnom merítku nejestvuje. Už len štartovacia rampa je unikátna a jedinečná.

2
0
Odpovědět
daevid

Aká že prestávka,..SN11 úspešne pristane na klasický spacex štvrtý pokus a bude letieť znova 🙂

3
0
Odpovědět
Marek Mančal

Tak SpaceX má nový rekord znovu použitelnosti, za 8 minut letěla znova 🙂 . Teď už jen natrénovat rychlou výměnu posádky a doladit druhý let :-).

Super ÚSPĚCH, sledoval jsem to on-line a je neuvěřitelné přistávat se 14-ti patrovým panelákem.

15
0
Odpovědět
Dr.Valve

Je to rozhodne úspech, pristávacím nohám som ale neveril od začiatku, na to je to príliš mohutné a motoricky predimenzované, jemnejšie dosadnutie a posadenie s hydraulikou by možno pomohlo

0
0
Odpovědět
Samo

Hydraulika znamená veci navše, SpaceX potrebuje čo možno maximálne pasívny a jednoduchý systém.

2
0
Odpovědět
Dr.Str.

Přišlo mi zajímavé, že při stoupání je ve videu od SpaceX ve fázi, kdy běží dva motory, jeden plamen modrý a druhý oranžový. Byl to záměr? Jde podle barvy rozeznat tah motoru, nebo to souvisí s nedostatkem kyslíku v jednom motoru a tím pádem nižší teplotou hoření?

3
0
Odpovědět
sirka

Komentoval to Manley. Bohatá směs.

1
0
Odpovědět
Dr.Valve

jeden z motorov bol aj urychlene zamenený, niekto vidí problém aj v tom

0
0
Odpovědět
Samo

Nižší ťah, teda na palivo bohatá zmes. Podobne oranžové plamene sú vidieť aj pri pristávaní, no na všetkých motoroch.

1
0
Odpovědět
daevid

Vsázam partony (príspevok) na úspešné 4. pristátie! Who’s in??
Poďme do toho, trochu to tu okoreníme 😀 Elonx si to zaslúži za obsah a taktiež že do nás neservíruje tony reklamy.

8
0
Odpovědět
Tomáš

už jsem se připojil 🙂

5
-1
Odpovědět
wpdiscuz   wpDiscuz