SpaceX získalo nové komerční zakázky a NASA si u firmy objednala další mise pro zásobování ISS

Pouhý měsíc po předchozí přehlídce tu máme další souhrn nově získaných zakázek SpaceX. Firma při těchto startech Falconu 9 vynese náklady pro soukromý sektor a také bude pokračovat v zásobování Mezinárodní kosmické stanice pro NASA.

V našem přehledu nově získaných kontraktů firmy SpaceX začneme patrně tou nejdůležitější. Zakázka se týká zásobování Mezinárodní kosmické stanice (ISS) a je tak samozřejmě možno dovodit, že objednavatelem je Národní úřad pro letectví a vesmír neboli NASA. Ta již více než deset let využívá k zásobování ISS služeb soukromých firem SpaceX a Northrop Grumman Space Systems (NGSS). Ta první a nám známější vypravila k ISS od roku 2012 celkem 25 zásobovacích misí. 21 z těchto startů obstaraly zásobovací lodi Dragon první generace, aby je pak SpaceX od prosince roku 2020 nahradilo novější verzí Cargo Dragon 2. Firma NGSS pro dopravu nákladu používá lodi Cygnus a rakety Antares. K těmto dvěma dopravcům se v roce 2016 po vítězství v konkursu na druhé kolo zásobování ISS přidala i firma Sierra Nevada Corporation se svým nákladním raketoplánem Dream Chaser.

Každá z firem tehdy získala kontrakt na šest zásobovacích misí. Pro firmu SpaceX se tyto nové kontrakty začaly odpočítávat v roce 2020 misí CRS-21. Firma NGSS toto druhé kolo zahájila startem mise NG-12 v listopadu 2019 a protože v současnosti je k ISS připojená loď Cygnus NG-17, znamená to, že v jejím případě bylo úvodních 6 misí již splněno. Firma SpaceX by měla svých šest misí dokončit v letošním roce misí CRS-26. Naproti tomu firma Sierra Nevada se chystá na první testovací let svého zásobovacího raketoplánu teprve na začátku příštího roku.

Aby NASA zajistila zásobování ISS bez přerušení, zahájila už v roce 2020 přiobjednávání dodatečných misí. V říjnu 2020 obdržela firma NGSS dva další starty a SpaceX rovnou tři. Ani u tohoto počtu se prozatím neskončilo. Koncem letošního března oznámila NASA, že společnosti SpaceX i NGSS získaly každá 6 dalších zásobovacích misí. To v současné chvíli znamená, že NASA si tímto krokem zajistila dopravu zásob k ISS až do roku 2026. Poslední mise v současnosti objednaná u SpaceX ponese číslo CRS-35 a firma NGSS se zastaví u NG-25. Firma Sierra Nevada Corporation žádný dodatečný let nezískala. Co se týče finanční stránky nového kontraktu, nebyly sděleny žádné podrobnosti.

Na tomto místě bude dobré se ještě na moment vrátit k firmě NGSS a lodím Cygnus, které na oběžnou dráhu vynáší rakety Antares. V současné chvíli má tato firma vyrobené rakety pouze pro zásobovací mise NG-18 a 19. Pokud jde o nově udělených 6 misí, v současnosti není vůbec jasné, která raketa bude kosmické lodi Cygnus do vesmiru vynášet. Důvodem je to, že první stupeň raket Antares se vyrábí na Ukrajině a pohání je ruské motory RD-181. A protože počátkem března vyhlásil šéf Roskosmosu Dmitrij Rogozin zákaz prodeje ruských raketových motorů do USA, jsou tyto nově získané mise oficiálně bez nosné rakety. Podrobněji jsme tuto problematiku projednávali v samostatném článku. Je samozřejmě možné, že firma NGSS tento problém již interně vyřešila a projednala s NASA, na veřejnost však o tom do dnešních dnů nepronikla jediná zmínka. Na bližší informace o nosiči pro nákladní lodi Cygnus si tak budeme pravděpodobně muset ještě počkat. V minulosti už lodě Cygnus dočasně vynášela raketa Atlas V společnosti ULA, ale ta je momentálně vyprodaná, načež ji má nahradit Vulcan. NGSS tedy kvůli Cygnusu možná opět naváže spolupráci s ULA, avšak technicky možnou alternativou by měl být i Falcon 9.

Po rozboru zásobování ISS přejdeme nyní do soukromé sféry. Koncem letošního března si indonéská firma PT Pasifik Satelit Nusantara objednala u SpaceX start Falconu 9 s družicí určenou pro geostacionární oběžnou dráhu (GEO). Družice se bude jmenovat Nusantara Lima a má poskytovat vysokorychlostní internetové spojení pro indonéské ostrovy a okolní státy. Celková přenosová kapacita by měla dosahovat 160 Gb/s, z čehož 140 Gb/s je určeno pro domácí trh a zbylých 20 Gb/s budou využívat Filipíny a Malajsie. Stavbu družice zajistí firma Boeing, která ji postaví na platformě BSS-702MP. Start by se měl odehrát už v příštím roce.

Pro kalifornskou firmu SpaceX nejde o první zakázku pro tuto indonéskou telekomunikační společnost. Už v roce 2019 pro ni vynesla na oběžnou dráhu družici Nusantara Satu. Cestou na geostacionární dráhu se s ní tehdy svezl i soukromý izraelský měsíční lander Beresheet. Příští rok by Falcon 9 měl vynést i další družici pro stejného operátora, její jméno je Satria a kontrakt byl podepsán už v roce 2020. Finanční podrobnosti nebyly zveřejněny.

Dalším zákazníkem, který si u SpaceX objednal vynesení nákladu na oběžnou dráhu, je malá firma Astranis ze San Francisca. Tato společnost vznikla v roce 2015 a jejím cílem je stavba malých družic určených k provozu na GEO. Pokud v tomto případě zmiňuji slovo malé, znamená to, že v porovnání s klasickými několikatunovými GEO družicemi plánuje stavět satelity s hmotností přibližně 350 kg. Firma zatím na GEO žádný satelit neprovozuje, ale na jeho vypuštění již pracuje. Jedná se o družici Arcturus, známou též jako Aurora 4A, která by měla letět do vesmíru na raketě Falcon Heavy letos v srpnu. Nepůjde samozřejmě o vyhrazený start, družice Arcturus bude pouze spolucestujícím, zatímco hlavní náklad tvoří družice Viasat-3 Americas. O tomto kontraktu jsme vás informovali již v září 2021.

Nová vynáška, kterou si firma Astranis u SpaceX objednala počátkem letošního dubna, bude již vyhrazeným startem. To znamená, že si firma objednala celou kapacitu rakety pro sebe. Při misi by měly být vyneseny čtyři malé družice najednou, které následně firma Astranis pronajme zákazníkům. První bude za 90 milionů dolarů sloužit zemědělským oblastem v Peru, další dva bude provozovat společnost Anuvu, která zajišťuje internetové připojení pro leteckou a námořní dopravu. Jméno zákazníka čtvrté družice nebylo prozatím zveřejněno. Družice budou vyneseny raketou Falcon 9 a start je plánován na příští léto. Společnost si pochvaluje, že díky vyhrazené raketě a nízké hmotnosti družic bude možné využít nadbytečný výkon ke zkrácení doby, kterou satelity potřebují k přesunu na cílovou orbitu. Družice tak budou v provozu za tři měsíce po startu místo šesti měsíců v případě sdílené mise.

Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!