SpaceX zavádí nové značení pro vylepšenou Starship, první exemplář by měl letět už za pár měsíců
Elon Musk aktuálně navštívil areál SpaceX v jihotexaské Boca Chica, kde celou noc dohlížel na výrobu nových kupolovitých vík nádrží pro Starship. Ta jsou podle Muska nejobtížnější částí hlavní konstrukce lodi (tato část navíc selhala při listopadové tlakové zkoušce). Z videí, které nasdílel na Twitteru, vyplynulo, že SpaceX má už tři víka v různých stádiích výroby. Jedno další víko sem bylo nedávno převezeno z Floridy, avšak na videích není vidět, takže možná už není v plánu jej využít.
Jedno z nových vík už je hotové a dokonce bylo přivařeno k jednomu z ocelových prstenců, které budou tvořit trup příštího exempláře lodi Starship. Prstence jsou tenčí a lehčí než ty u prototypů Mk1 a Mk2 a jejich výroba je snazší, neboť jsou tvořeny jedním kusem oceli s jedním svarem. Elon Musk vysvětlil, že toto konkrétní víko nádrže je určeno pro příští exemplář Starship, který by prý mohl poprvé vzletět za 2 až 3 měsíce.
Almost three now. Boca team is crushing it! Starship has giant dome 🤣🤣 pic.twitter.com/qTN2TU02pb
— Elon Musk (@elonmusk) December 30, 2019
Nové víko nádrže pro Starship SN1 (Foto: Elon Musk)
Výroba vík nádrží je podle Elona Muska zcela odlišná od metod použitých u dřívějších prototypů. Vysvětlil, že SpaceX je nyní svařuje technologií TIP TIG místo „flux core“ a že kovové díly jsou lisovány (4000tunovým lisem v Michiganu) místo toho, aby byly tvarovány metodou „bump forming“. Tyto změny prý mají za následek přesnější a pevnější svary a snížení hmotnosti o 20 %. Úplně nejlepší výsledky by však prý nabídlo autogenní laserové svařování, ale pro to jsou prý potřeba přesnější díly a vybavení. Musk však doufá, že se laserové svařování podaří implementovat během roku 2020. Kromě vík nádrží byla nedávno v Boca Chica spatřena také nová špička. To by mohlo značit, že původní špička z prototypu Mk1 nakonec nebude použita na některé z budoucích Starship.
Nová špička pro Starship v Boca Chica (Foto: bocachicagal / NASA Spaceflight)
SpaceX také zavedlo nové značení vyráběných exemplářů Starship. Ten, co se aktuálně vyrábí v Boca Chica, Musk označuje jako SN1. Měl by to prý být první exemplář vylepšené verze Starship, kterou Musk označil jako V1.0 a mělo by jít o verzi Starship navrženou pro orbitální lety. Předpokládá se, že SN1 (Serial Number 1) je vlastně jen nový název pro prototyp Mk3. Návrh Starship V1.0 však rozhodně není finální a Musk očekává, že další exempláře z této série se budou vzájemně trochu lišit. Podobně byl vyvíjen Falcon 9, který sice měl několik vývojových řad (např. v1.0 nebo v1.1), avšak každý vyrobený kus obsahoval oproti tomu předchozímu nějaká vylepšení, i když oba spadaly do stejné verze. Andy Lambert, viceprezident výroby ve SpaceX, dokonce o Falconu 9 před časem prohlásil: „Nikdy jsme nevyrobili dvě zcela totožné rakety.“
Elon Musk také odpověděl na několik dotazů ohledně ovládání stabilizačních ploch lodi Starship, které umožní řízení lodi během návratu do atmosféry. Loď bude muset před přistáním provádět docela komplikované manévry připomínající skydiving, avšak Elon Musk před časem prohlásil, že to nebude „žádný problém“. Obtížnější prý je mimimalizování spotřeby paliva během přistání.
Musk také před pár měsíci v rozhovoru s Everyday Astronautem mluvil tom, že u prototypu Mk1 naklápění ploch zajišťovaly baterie z vozů Tesla v kombinaci s elektromotory z vozu Tesla Model 3. Motory pumpovaly hydraulickou kapalinu do zásobníku a poté píst pohyboval řídící plochou. Už tehdy však Musk zmínil, že u třetího prototypu Starship budou motory elektromechanicky přímo ovládat řídící plochu pomocí šnekového převodu. To podle aktuálních tweetů Elona Muska stále platí a navíc prozradil, že SN1 bude využívat několik elektromotorů Tesla Plaid. Toto řešení je prý celkově jednodušší, lehčí a odolnější vůči selhání (systémy jsou redundantní). Tesla testovala motory Plaid během podzimu v Modelu S na závodním okruhu Nürburgring. Jde o nejpokročilejší a nejvýkonnější motory, které automobilka doposud vyvinula. Jejich použití na Starship má svůj důvod – pro pohyb ocasní stabilizační plochou je totiž podle Muska potřeba výkon 1,5 MW.
Musk dále potvrdil, že je stále v plánu, aby tlakování nádrží u Starship SN1 zajišťoval přímo horký kyslík či metan v plynném skupenství, který bude odčerpáván z motorů Raptor. U Falconu 9 je tlakování komplikovanější, protože jej zajišťuje dodatečný heliový systém. SpaceX se ho nejspíš rádo zbaví, neboť přímo či nepřímo vedl k oběma katastrofickým nehodám této rakety. Absence heliového systému však neznamená, že Starship nebude obsahovat žádné tlakové nádoby COPV. Zážeh Raptoru prý vyžaduje velmi rychlé a přesné roztočení kyslíkových a palivových turbín, a tak jejich nastartování budou zajišťovat nádoby COPV. Podle Paula Woostera ze SpaceX by však tyto nádoby neměly obsahovat helium, nýbrž metan či kyslík, přičemž plněny můžou být přímo za letu, aby bylo možné Raptory zažehávat opakovaně. Mimochodem, Musk před Vánoci prozradil, že SpaceX vyrobilo už 17 motorů Raptor. Jejich návrh však neustále prochází změnami, a tak rychlost výroby není taková, jak Musk původně doufal.
Zatím jsme se bavili hlavně o Starship SN1, ale Elon Musk stihl prozradit pár novinek také o dalším exempláři, který se bude jmenovat SN2 (v podstatě jde o nový název pro Mk4). Ten už prý nebude vyráběn pod širým nebem, jak tomu bylo u dosavadních prototypů. Jedním z problémů v Boca Chica totiž byl silný vítr, který měl neblahý vliv na proces svařování. Tím se vysvětluje, proč pracovníci obklopují výrobní oblasti kontejnery a proč SpaceX v Boca Chica vybudovalo vysoký větrolam (a plánuje postavit druhý). SN2 tedy podle Muska bude vyráběn v „relativně“ uzavřeném a čistém prostředí. To prý stačí, neboť svařování nerezové oceli na rozdíl od hliníku nepotřebuje dokonalé podmínky. Výroba SN2 by prý měla začít už během ledna. Nebude to však na Floridě, nýbrž také v Boca Chica, která nyní bude podle Muska hlavním střediskem pro Starship, zatímco Florida se bude soustředit na Falcony a Dragony. Vypadá to tedy, že prozatím končí experiment s dvěma soupeřícími týmy, které by souběžně pracovaly na výrobě prototypů Starship. Aktivita na Floridě by se však měla časem opět rozjet, až bude vybudován nový areál SpaceX v Kennedyho vesmírném středisku.
Větrolam/hangár v Boca Chica (Foto: bocachicagal / NASA Spaceflight)
Nyní se přesuňme trochu do budoucnosti, neboť Elon Musk se v listopadu rozpovídal o tom, jak by mohla vypadat ekonomika provozu Starship v době, kdy bude létat pravidelně. Musk odhaduje, že mezní náklady na start Starship se budou pohybovat kolem 2 milionů dolarů, přičemž nosnou raketu i loď má být časem možné použít znovu už pár hodin po přistání. To má umožnit obrovský nárůst počtu prováděných startů, obzvlášť pokud bude Starship provozována také pro přepravu po Zemi. Musk však uznává, že časté starty budou vytvářet hodně hluku, a tak nejspíš budou muset vzniknout kosmodromy umístěné zhruba 30 km od pobřeží. Dopravu pasažérů či nákladu na kosmodrom by pak mohl zajišťovat hyperloop.
Starship je prý navržena pro tři starty denně, což by představovalo až 1000 startů ročně jedné jediné rakety. Pokud tedy SpaceX vyrobí stejný počet Starship jako Falconů (zhruba 100 kusů) a každá z nich dokáže vynést 100 tun na oběžnou dráhu, představuje to podle Muska teoretickou maximální kapacitu 10 milionů tun nákladu každý rok. Momentálně je globální kapacita kolem 500 tun ročně, přičemž polovinu tvoří rakety Falcon.
Takováto čísla jsou podle Muska nezbytná, abychom vůbec mohli začít pomýšlet na soběstačné město na Marsu. Aby mohlo vzniknout, bude prý potřeba tisícovka vesmírných lodí, které v průběhu 20 let dopraví na Mars milion tun nákladu. Minimálně na začátku to však podle Muska rozhodně nebude procházka růžovým sadem:
Pokud přežijete cestu tam, život na Marsu bude mnohem nebezpečnější a obtížnější než na Zemi a bude potřeba několik desítek let tvrdé práce, aby [město] bylo soběstačné. Takhle zní nabídka. Máte zájem?
Podpořte projekt ElonX
- Mise Starlink 6-70 - 1. 12. 2024
- Mise Starlink 9-14 - 29. 11. 2024
- Mise NROL-126 - 26. 11. 2024
Jsem celkem rád, že přestali používat toto označení (Mk), protože nedávalo smysl. “Mark” je spíše označení verze, než kusu. Navíc používané zejména v Anglii (ano najde se i jinde, třeba počítače Mark I až IV v USA) kolem 2. světové války. Těžko tvrdit, že v Texasu se stavěla verze 1 a na Floridě verze 2 a následovat budou další odlišné verze v obou lokalitách. Když už, tak by to spíše odpovídalo Mk. 1a a Mk. 1b atd. Pokud SN znamená serial number, tak nebude o nic lepší než dříve, navíc pokud obnoví výrobu na Floridě, což není úplně jisté po rozprášení tamního týmu.
Bohužel, bojím se, že přešli na jiné značení, které nedává smysl o nic víc. S tím označením ale SX bojuje téměř už od začátku, F9 1.0, 1.1, 1.2, block 3-5 a dle vyjádření EM neexistují dva stejné stupně. Tohle je asi lepší nechat koňovi, ten má větší hlavu.
Řekl bych že ten zmatek v označení plyne z důrazu na funkčnost a výsledky. IMHO je jim fuk jak se to jmenuje, když to dělá co má. Podle mne typický startupový chaos, který Musk udržuje záměrně. Třeba aby nikdy neupadly do korporátní neefektivity nebo možná aby odradil určitý typ zaměstnanců (neflexibilní, kverulanty atd.). Každopádně je to extrémně chytrej parchant, takže kdo ví 🙂
Kdyby jim na názvu nezáleželo tak ho pořád nemění.
škoda roku pachtění, patrně se jednalo o Muskovu partyzánštinu. Navíc výroba motorů trvá dlouho…
Tak hlavne im želám veľa podarených štartov v novom roku a už nech niečo letí, hoc aj cisterna sn.2 aby bolo načo pozerať, dakujem za článok
Jen drobný postřeh. Ta zkratka SN vůbec nemusí znamenat Serial Number, ale Starship Number. Působí to logicky, protože prototypy Mk1 a Mk2 vlastně ani žádnou kosmickou lodí Starship nebyly. Šlo jen o pokus, na kterém se SpaceX učil pracovat s ocelí, vyzkoušel si různé metody tvarování a svařování ocelových plátů, manipulaci s nimi apod.. Teprve SN1 bude první plnohodnotnou lodí, která doletí až na orbitu a přistane zpět na Zemi – Starship Number 1. Každá další Starship se bude o té předchozí v něčem lišit, přičemž až do čísla cca 20 mohou být změny výrazné. Tj. až u čísla cca 20 (SN 20) se vzhled lodí ustálí na nějaké finální podobě (viz Elonovy komentáře na Twitteru).
V tu dobu se může psát rok 2022 nebo 2023 a SpaceX bude mít už rozpracován koncept větší lodi Starship s průměrem 12 až 15 metrů. Tj. Starship 2.0 apod. s nosností 200 až 300 tun. Takové lodě budou muset mít i silnější motory než jsou Raptory, rozpracován proto bude i koncept nových motorů. Kosmické lodě o průměru větším než 9 metrů navíc nebudou moct kvůli vysokému hluku a dalším omezením (silniční uzávěry..) startovat na pevnině, ale 20 až 30 km od pobřeží. SpaceX proto začne pracovat na novém kosmodromu. Takový kosmodrom bude ideální umístit rovnou do mezinárodních vod (25 až 30 km od pobřeží USA – Texasu), odpadla by tím mimojiné spousta povinností a problémů spojených s povolováním startů a přistání.
Tak SN 1 určitě nedoletí na orbitu a nepřistane z ní zpět. Bez prvního stupně to nepůjde. A v té době už to nebude SN1, s kterým se to bude zkoušet. Mezi tím uplyne ještě asi dost SN
Starship doletí na nízkou orbitu i samotná, ale bez nákladu. SS má delta v = 7.5km/s což by mělo bohatě vystačit na vyzkoušení tepelného štítu a přistávacího manévru.
Musk 17.5.2019: Technicky ano, ale bez dostatečného prostoru na tepelný štít, palivo na přistání nebo nohy….
(It technically could, but wouldnt have enough mass margin for a heat shield, landing propellant or legs, so no reusable)
(Plus něco podobného uvedl v prezentaci o starship v září).
Odkud pochází údaj o dv 7,5 km/s? (Pominu teď, že dv 7,5 km/s ti na orbit nestačí… je potřeba kolem 9,3+)
Nerad bych se pletl, ale nejaky podobny udaj tu koloval, ja nasel ted 5.9-6.1km.s
To si nemyslím. 1) plná SS se neodlepí od země a 2) na orbitu je delta-v 8.5-9.5 km/s. Asi by mohli udělat nějaký skok a přistát v Africe/Indickém oceánu/Austrálii. S tím by bylo dost papírování a logistika kolem taky nic moc. Asi bude lepší počkat až bude dostupná SH.
Přemýšlím, pokud „Nikdy nevyrobili dvě zcela totožné rakety”, jak mohli dostat všemožný certifikace…
Je možné, že certifikace umožňuje určitou odchylku od “vzoru”, pokud jde o nějaké menší změny. Nebo prostě SpaceX jen uvede, čím se raketa liší od schváleného vzoru a NASA/USAF pak musí vydat dodatečné povolení pro danou misi.
A nebo prostě certifikovali následně každou změnu.
kazdopadne v priemysle, kde sa bez overovania, certifikovania a recertifikovania nezmeni ani jedna skrutka, musi SpaceX svojim pristupom privadzat ludi do zufalstva 🙂
Děkuji za skvěle posbírané informace! Koukal jsem na nasaspaceflight forum, v rychlosti se snažil něco zachytit na twitteru, ale počkal jsem si raději na článek a dobře jsem udělal. Děkuji moc! Skvělý projekt, zkusím podpořit a přeji hezké momenty v dalším roce!
Jsem rád, že se článek líbil a předem děkuji za případnou podporu. 🙂
Jen doplnim poznamku k technologii vika nadrze. Metodou bump forming mysli zrejme klasicke jednoduche ohyby na ohranovacim lisu – tato metoda ma nekolik vyhod – vyrobite na tom cokoliv (tzn. Rychly prototyping) a nastroje jsou snadno dostupne a univerzalni. Nevyhoda je nepresnost kde prave musite provest vice ohybu za sebou a tim se snizuje i presnost a na vyrobku jsou videt jednotlive ohyby. Zatimco vyrobu casti kulove plochy na lisu docilite mnohem vetsi presnosti dilce, tvar bude hladky a pevnost dilce vyssi. Ale je potreba vyrobit matrice pomoci kterych probiha vyroba. Tzn metoda mnohem drazsi, v velkych seriich muze byt levnejsi. A hlavni nevyhoda – pokud chcete zmenit tvar dilce je potreba nova matrice = zdrazeni vyroby, nevhodne pro rychle prototypovani.
Alespon tak to vidim ja 🙂
To sa mi az nechce verit ze prvy prototyp zvarali flux core metodou, ved to je snad najhorsia metoda zo vsetkych(ak neratam elektrodu) duplom ked sa jedna o vesmirny projekt. OK, mozno to bolo dane pracou vo vyskach a terminom (netrebalo mat zo sebou nadrz s inertnym plynom) a mozno to stacilo na prototyp, ktory nebude letiet ale aj tak ma to zaraza, duplom ked teraz presli na tig technologiu, ktora je uplny protipol, flux coru.( ovela ovela pomalsie zvaranie, argon ako ochranny plyn, ktory je vyrazne drahsi ako CO2, natoz flux core bez plynu, ale samozrejme skvela kvalita a kontrolovatelnost zvaru.)
No a nemysli to nahodou musk jakoze:
flux core = TIG
Mel jsem za to ze musk kdysy hovoril o tom ze pouzivaji prave TIG.
Mozne to je, tazko povedat, ale myslim ze musk ako technicky riaditel pozna rozdiel. Mozeme len spekulovat preco pouzili tuto alebo onu technologiu. Ako bolo v clanku spomenute, prakticky neboli vyrobene dva totozne falcon 9 rakety, cize ten progress vo vyrobe musi byt neskutocne rychly, kazdonnne zmeny a vylepsenia. Z vlastnej skusenosti mozem povedat ze je to dost frustrujuce ked ani nemas dokonceny a odskusany jeden prototyp a uz sa meni dizajn a postupy.
Oni používali Flux v ochranné atomosféře argonu. To je v podstatě MIG pod argonem s trubičkovým drátem. Tohle produkuje celkem kvalitní svary. Čistý flux je hnusný svar jako klasická elekroda. To by použít nemohli ani náhodou. Čistý TIG je zase pomalý a nedá se automatizovat. Ten TIP TIG je v podstatě kombinace automatického MIG a TIG dohromady. Že na to přišli zrovna Rakušáci.
Pokud přežijete cestu tam, život na Marsu bude mnohem nebezpečnější a obtížnější než na Zemi a bude potřeba několik desítek let tvrdé práce, aby [město] bylo soběstačné. Takhle zní nabídka. Máte zájem?
Ještě abych doplnil, tak on zas ten život na Marsu nemusí být tak nebezpečný a ani nemusí být nebezpečnější než na Zemi. Vlastně může být i jednodušší. Těch pár tisíc lidí, co tam bude žít, nemusí mít strach z kriminality, terorismu nebo válečného konfliktu. Vlastně ani z živelné katastrofy nebo smrtící globální epidemie. Za předpokladu dobrého radiačního odstínění mohou mít i životní prostředí lepší. Nebudou dýchat vzduch plný smogu, potraviny vypěstované hydroponicky bez postřiků, umělých hnojiv nebo antibiotik. Budou obklopeni tou nejmodernější technologii a neustále pod dozorem lékařů a nejlepšího diagnostického vybavení. Prostě si nemůžu pomoct, ale oni se budou mít lépe než 50% lidí dneska na Zemi.
Krom toho jejich práce bude smysluplná a průkopnická. Lidé, kteří se rozhodnou odletět na Mars (a budou vybráni jako vhodní kandidáti) budou vysoce kvalifikovaní a disciplinovaní. Rovněž budou muset vykazovat i jistou dávku ohleduplnosti a empatie. Pracovat v takovém kolektivu nadšených odborníků musí být skvělé.
Samozřejmě riziku předčasného úmrtí se nevyhneme. Nicméně kolik lidí na Zemi zemře každý rok při nehodách ? Teď nemyslím jenom úrazy v práci, ale i při autonehodách nebo sportu. Prostě to riziko, že se staneme klienty pohřebních ústavů je i při přecházení ulice na předchodu.
historia scifi tvojej hypoteze nieje naklonena, bud sa niekto zblazni a povrazdi celu koloniu alebo sabotuje nejaky dolezity system, podporu zivoca alebo dodavku energie :)))) haha
😀
Sci-fi taky varuje před útokem mimozemšťánů. A co třeba takový robot, který se úplně zblázní a chce (touží) vyhubit lidstvo ! Teď mě napadl Bender z Futurama :DD
Taky může žít pod povrchem Marsu obří červ, který spolkne celou kolonii. Hollywood nás varujeme a my na něho …….
Není špatné se pobavit na úkor umělců, to s tebou souhlasím 😉
No zas taková procházka růžovou zahradou to rozhodně nebude. Především v prvních dvou dekádách (přinejmenším) to bude život ve stísněném prostoru. Pak samozřejmě všudypřítomné riziko úmrtí – selhání nějakých životně nezbytných systémů, či v rámci činnosti ve skafandru jeho selhání. V úvahu připadají např. sesuvy (v rámci těžby) a mnoho dalších potenciálních předvídatelných ale především nepředvídatelných faktorů. S tou lékařskou péčí to také nebude tak horké – nemůžete mít na Marsu k dispozici stovky nejlépe specializovaných lékařů v celé škále oborů a operace na dálku kvůli časovému zpoždění nepřipadá v úvahu. Nebudete mít k dispozici ani všechny nejvyspělejší lékařské přístroje. Obecně vzato budete mít o několik řádů (dejme tomu 1000 krát) větší pravděpodobnost nepřirozené smrti oproti dnešním obyvatelům západní civilizace. Mnohem větší riziko nepřirozené smrti a zároveň mnohem větší nepohodlí – takový bude život v prvních dekádách kolonizace Marsu A to je přesně ten důvod proč tam chci letět!
Neříkám, že to procházka růžovým sadem, akorát bych to zas neviděl tak v černých barvách. Dávám Vám palec nahoru za to, že nepodceňujete riziko (a hlavně za to, že máte krev dobrodruha v žilách jako já).
Nicméně nesouhlasím s tvrzením, že by úmrtí na Marsu bylo 1000x pravděpodobnější než na matičce Zemi. To ani náhodou. V první řadě musíme rozlišit dva faktory a to život na Marsu a dopravu na Mars. Psal jsem o pobytu na Marsu, nikoliv o riziku spojené cestou na něj. Ta cesta tam je jediné opravdu velké nebezpečí pro člověka. V kosmu jsme ještě neměli žádnou ztrátu na životě a ani těžké zranění s následkem smrti nebo trvalé invalidy. Vlastně jsem neslyšel a žádném zranění nebo nemoci, která by způsobil pobyt ve vesmíru. Všechna úmrtí byla cestou na orbit a zpět. Čili se opět dostáváme k tomu, že největší bubák smrti číhá v transportu. Zejména během měsíců dlouhého letu za velmi omezených zdrojů na palubě planetoletu k Marsu. Tam je riziko smrti opravdu tisíckrát větší než na Zemi.
Co se týče pobytu na Marsu samotném, tak pokud budeme schopni dopravit milion tun zásob a materiálu, tak život na Marsu nebude nebezpečný. Kdybych se měl konkrétně vrátit k tomu lékařství, tak nejvíce lidí zemře z důvodu pozdní nebo chybné diagnózy (zejména v případě rakoviny). Konkrétně včasné odhalení je alfou i omegou záchrany člověka. Dokonce i na Západě je rozdíl v nemocnicích obrovský, ne všechny mají nejmodernější zařízení, ne všude mají špičkový personál, ne všude Vám poskytnou nejmodernější (nejdražší) léčbu. A samozřejmě pacienti mají taky lví podíl na svém zdraví, protože nechodí na prevence jak by měli (třeba už jenom z časových důvodů nebo vlastní pohodlnosti). Tohle všechno na Marsu padá, protože budou a musí být pod drobnohledem (kterému se každý bude muset podrobit). Dostupnost toho nejlepšího v případě pozitivního nálezu bude samozřejmostí – protože to bude marginální náklad celé mise.
Smrt posádky vlivem selhání důležitých podpor život je taky nepravděpodobný. Na rozdíl od rakety budou mít možnost prostoru a výbavy – tj. všechny systémy budou několikrát zálohovány. Navíc výpadek systému neznamená okamžitý fatální konec. Než se z Marsovské osady stane smrtelné vězení, tak to bude trvat dny, čili dost času na opravu – popřípadě na evakuaci na Zem.
Ačkoliv bude pobyt na Marsu mít svoje úskalí, tak nesmíme zapomínat na úskalí života na Zemi. Není tomu ještě tak dávno, kdy se mohlo kouřit v hospodách, jak se komu zachtělo. Obsluha ten smrad musela čichat 8hodin denně. Víte, že riziko vzniku karcinomu je v tomto případě cca 30% vyšší než když pracujete třeba v kanceláři? Riziko vzniku karcinomu z ozáření na ISS při pobytu dlouhého více jak rok přitom nečiní ani 3%. Takže servírka riskuje život desetkrát více než její kolegyně ve vesmíru.
A takhle bych mohl pokračovat do večera. Zásadní problém v kolonizaci Marsu je jenom ve vzdálenosti.
Krom toho, Mars bude měnit i vzorec lidského chování. Tam jeden bude existenčně záviset na druhém. Pokud Vás chytne infarkt na ulici na Zemi, tak než Vám někdo helfne, tak to může docela trvat. Někteří lidé budou dělat, že nevidí, protože spěchají a jiní zas budou spoléhat na to, že Vám pomůže někdo jiný (to dokázalo již mnoho fingovaných experimentů i skutečných případů). Vaše problémy jsou především Vaše. Tam to bude jiné. Problém Váš bude problémem všech.
Samozřejmě i já jsem hovořil pouze o riziku až v rámci pobytu na Marsu. Ale hovořil jsem o prvních dvou dekádách kolonizace – tedy nikoliv o stavu kdy jsou na Marsu statisíce lidí nýbrž desítky a stovky.Vycházím z toho že kolonizace bude probíhat víceméně exponenciálně dejme tomu v první vlně 10 kolonistů ve druhé 20 atd. takže po devíti vlnách – v rozmezí 26ti měsíců bude kolonie mít zhruba 5000 kolonistů (po pěti vlnách cca 300). Především v první dekádě (omlouvám se všem humanistům ale beru to ze svého hlediska) by mě přišlo naprosto iracionální dopravovat desítky tun lékařských přístrojů na všemožná potenciálně potřebná vyšetření. Každá tuna v prvopočáteční fázi díky tomu že bude sloužit rozvoji výroby na Marsu ušetří v budoucnu dovoz tisíců tun materiálu ze Země (výroba např. nosníků -tedy nesofistikovaných ale hmotných částí nezbytně nutného vybavení pro budování kolonie) Proto se domnívám že v prvotní fázi bude potenciálně potřebná lékařská péče oproti té jíž máme k dispozici v západní civilizaci poněkud omezena.
Ale ta hlavní rizika která jsem měl na mysli spočívají v tom neznámu potenciálně možných situací které mohou nastat. Na Zemi využíváme během dne téměř vždy zařízení která již milionkrát byla vyzkoušena – není moc prostoru pro nečekané situace. Na Marsu bude vše nové a každou chvíli budeme činit něco co před námi nikdo ještě nezkoušel – například řídit Marsovský rover neznámým členitým terénem o určité proměnlivé strmosti. Ve třetinové gravitaci a za naprosté neznalosti chování Marsovského podloží v dané lokalitě můžeme snadno podcenit riziko a přijít o život. To vše bude umocněno navíc tím že i ta zařízení která si dovezeme ze Země budou ne zcela vyzkoušená a mohou selhat způsobem který nás vůbec nenapadl (viz výbuch Crew Dragonu díky naprosto neočekávané souhře okolností) Zde na Zemi přidáváme nepatrné množství ne zcela vyzkoušených a léty prověřených zařízení k obrovskému množství toho již vyzkoušeného a prověřeného. Na Marsu tomu bude přesně naopak Je to to samé jako když se po letech vývoje ( těmi nejlepšími odborníky) nového operačního systému uvede tento systém na trh – vždy se objeví mnohé nečekané chyby, Proto se domnívám že z těch prvních 5000 kolonistů přijde o život nečekanou událostí zhruba 1%. Nicméně nepovažuji to za pesimistický pohled nýbrž naopak za velice optimistický a to proto že jsem přesvědčen že se tato kolonizace navzdory tomu všemu bude realizovat a že se bude zdárně rozvíjet ve směru značně soběstačné kolonie čítající více jak 100 000 obyvatel.
To je tak když se baví optimista s pesimistou – nikdy se nemůžou shodnout. Jeden se baví o tom co všechno by šlo dokázat a ten druhý uvádí bambilion důvodů proč zůstat sedět na zadku a otevřít si další pivko. Odvěký souboj optimismu mládí proti nasranosti důchodců. Jedni musí umřít aby ti druzí mohly změnit svět k lepšímu.
Jinak jestli znáte výbornou knihu Hvězdná pěchota od scifi autora Roberta A. Henleina kde je zmíněno, že civilizace se vyvíjí za horších podmínek rychleji a stává se odolnější i proti radiaci, tak ta přesně potvrzuje vaší úvahu o lepším životě na Marsu. Genetická selekce je pěkně vidět na přírodě okolo Černobylu, kde opravdu došlo adaptaci všech organismů na vysokou radiaci (samozřejmě za cenu vysoké mortality). Ono ta neustálá hrozba smrti bude nutit lidi na Marsu aby vymysleli nové věci a technologie které by třeba na Zemi nikdy nevznikly protože si žijeme příliš pohodlně.
BTW Musk při dotazu na polické uspořádání na Marsu zmínil, že si představuje něco na způsob přímé demokracie z knih Heineina. Dá se očekávat že kolonie na Marsu bude super místo pro život z hlediska prosté lidskosti právě z tohoto důvodu. Každá bývalá kolonie která musela živit sebe a kolonizátory je super místo pro život. Vemte si Nový Zéland, Austrálie, Kanada nebo USA jakožto bývalé kolonie dlouhé stovky let masakrované Británií, drsný život lidi naučil držet při sobě a navzájem si pomáhat aby se nakonec dokázali vzbouřit a nejen nakopat brity do zadku, ale také zavést pravdla, které navždy zabrání zotročení jejich národa. Proto mají v ústavě právo držet zbraň, neboť zákaz ozbrojování je typickým znakem totality/kolonie. Proto musí chodit pořád k volbám volit soudce, šerifa neboť systémem dosazený soudce a policajt je znakem totality. Proto u každých velkých voleb ještě musí hlasovat o návrzích zákonů od lidí, kdejakej americkej nevzdělanej jouda může sesbírat podpisy a pak ve volbách iniciovat změnu zákonů. Neboť taková opravdová demokracie zabrání jakékoliv totalitě a zotročení lidí. Stačí se podívat na ekonomickou úroveň těch zemí, to je hlavní měřítko, protože bohatství plyne pouze a jen ze zlepšení všech a ne z toho že jedna skupina ojebává tu druhou jako v rusku. A na Marsu to bude pravděpodobně ještě mnohem lepší, takže si myslím že Vaše úvaha o lepším životě na Marsu je dost reálná. Ikdyž ono je to všechno relativní, pro někoho je lepší rezignovat, obejít člověka s infarktem a zanadávat si že mu kvůli tomu debilovi ujel autobus. No a chybějící pocit štěstí ze sounáležitosti (serotonin), pěkně zaplácneme pocitem štěstí z dopaminu (pivko). A v tom jsme nejlepší na světě 😀
Nic ve zlém Ricardo domnívám se že jsme oba na straně těch co chtějí za každou cenu na Mars. Ale tu kritiku jsem nepochopil. Odjakživa jsem velkým optimistou ale zároveň nepomíjím realitu. Nechci doma sedět u pivka – chci na Mars. Právě proto zvažuji všechny potenciální rizika která jsou s tím spojena. Zatímco naivní člověk si vykreslí vše růžově a pak když to nenaplní jeho očekávání-tak se často zhroutí. Pak ten co si zhodnotí realisticky rizika a přesto (či právě proto ) do toho jde (což vyžaduje jistou míru odvahy) pokračuje dále ve svém předsevzetí i navzdory obtížím – právě proto že s nimi počítal.
A ano můj věk jsi odhadl dobře ( je mi 51 let) ale právě proto vím že když se někdo pustí do projektu s tím že bude pracovat denně pouze 5 hodin a vše bude v pohodě a nakonec to vyžaduje 18 hodin denně zpravidla ten projekt nikdy nezrealizuje. Pokud si však realisticky zhodnotí že to bude vyžadovat těch 18 hodin a přesto do toho jde pak nemá většinou problém svůj projekt dotáhnout do konce!
Pokud přežijete cestu tam, život na Marsu bude mnohem nebezpečnější a obtížnější než na Zemi a bude potřeba několik desítek let tvrdé práce, aby [město] bylo soběstačné. Takhle zní nabídka. Máte zájem?
Ano mám 🙂