SpaceX zajistí deorbitaci dosluhující ISS a vynese demonstrátor evropské lodi (plus další získané kontrakty)
Dnes se opět podíváme na nové kontrakty, které SpaceX získalo v poslední době. Nejprve si představíme tři vítěze výběrového řízení amerických vesmírných sil. Poté se podíváme na zakázku, v rámci které SpaceX zajistí spořádaný zánik stanice ISS, a nakonec si představíme jeden pozapomenutý kontrakt na vynesení demonstrátoru nové evropské nákladní lodi Nyx.
Náš dnešní přehled začneme u vojenských zakázek. National Security Launch Service (NSSL) je program Amerických vesmírných sil (USSF), který zajišťuje ministerstvu obrany a dalším vládním agenturám přístup do kosmického prostoru. Tento program se dlouhé roky nesl ve znamení monopolu firmy United Launch Alliance (ULA). Hegemonie byla ukončena až nástupem firmy SpaceX, která v roce 2015 získala certifikaci pro vynášení vojenských nákladů a v prosinci 2018 vynesla svůj první skutečný vojenský náklad – navigační družici GPSIII-SV01. SpaceX i ULA se pak v roce 2020 výhradními armádními zajišťovateli startů i pro léta 2022–2026 v rámci takzvané Fáze 2. Během této fáze bylo rozděleno celkem 48 zakázek v poměru 22 pro SpaceX a 26 pro ULA, přičemž poslední mise Fáze 2 byly rozděleny v listopadu 2023. Již několik měsíců předtím ale vyhlásila armáda výběrové řízení pro zajištění nosných prostředků pro pětiletku následující po roce 2026. Nazvala ji Fáze 3 a na rozdíl od fáze předchozí ji rozdělila na dvě části, Lane 1 a Lane 2. V dnešním článku bude řeč pouze o Lane 1, protože vítězové Lane 2 budou vyhlášeni až na podzim.
Třetí a prozatím poslední start, který se uskutečnil v rámci současné Fáze 2 programu NSSL, mise USSF-62 (Foto: USSF)
Lane 1 je výběrové řízení primárně určené pro nové firmy, které chtějí nabídnout své služby USSF a vlastní či vyvíjí nosnou raketu schopnou vynést na nízkou oběžnou dráhu alespoň 15 000 liber tedy 6800 kg. Totéž množství může být vyneseno i při více startech, pokud je od sebe nebude dělit více než 90 dní. V rámci tohoto programu budou vynášeny hlavně technologické demonstrátory, experimenty a družice konstelace Americké vojenské rozvojové agentury (SDA). Obecně jde o levnější mise nebo takové, kde je větší tolerance pro riziko. Uchazeči o účast v programu Lane 1 museli předložit realistický plán, dle kterého jejich raketa poprvé odstartuje do 15. prosince letošního roku.
Do výběrového řízení pro Lane 1 se přihlásilo celkem sedm firem, nicméně pouze tři z nich splnily kritéria, a tak Americké vesmírné síly v polovině června oznámily, že vítězi pro tento rok se staly firmy ULA, SpaceX a Blue Origin. Tyto firmy budou moci nyní celý jeden rok spolu soutěžit o sedm zakázek pro SDA a jednu misi pro Národní průzkumný úřad (NRO). Celkově by se v rámci Lane 1 mělo rozdělit nejméně třicet startů v souhrnné hodnotě až 5,6 miliardy dolarů. Není známo, které další firmy se konkursu účastnily, předpokládá se ale, že mezi zamítnuté uchazeče patřily Firefly Aerospace, Rocket Lab, Relativity Space a Stoke Space. Odmítnutým firmám se ale dveře zcela nezavřely, protože i mohou podat přihlášku příští rok a být do Lane 1 přidány dodatečně. Armádní místa budou jen ráda, když se řady amerických nosičů rozšíří a díky konkurenci dojde ke snížení cen vynášení nákladů.
Raketa New Glenn poprvé vztyčena na startovní rampě, leden 2024 (Foto: Blue Origin)
Vítězství ve výběrovém řízení USSF v rámci Lane 1 je sice pro firmu SpaceX úspěchem, nicméně za sebe říkám, že úspěchem očekávaným. Na rozdíl od všech svých konkurentů byla na tento program připravena, má již certifikované rakety a nemá při vynášení nákladů v rámci současné Fáze 2 programu NSSL žádné zpoždění. Naproti tomu ULA se svou raketou Vulcan způsobila do dnešních dnů americké armádě zpoždění hned u dvou misí, přičemž start navigační družice GPS-III SV07 musel být dokonce odložen až na příští rok. Není bez zajímavosti, že za toto zpoždění začalo ULA nabíhat u armády penále. Nutno podotknout, že vítězství ve výběrovém řízení NSSL Lane 1 samo o sobě třem vybraným firmám nepřináší takřka vůbec nic jistého (kromě opravdu malé finanční prémie za práci spojenou se schválením konkrétních raket pro tento program). Firmy budou muset soutěžit o každou misi a nebudou mít žádná zaručená minima. SpaceX může mít ze začátku rozhodně výrazně lepší pozici díky již aktivnímu a zaběhnutému programu svých spolehlivých a znovupoužitelných raket.
Kategorie Lane 2 má přísnější podmínky a náročnější požadavky na schopnosti raket než Lane 1, a tak se očekává, že do tohoto programu budou alespoň prozatím přijaty jen společnosti ULA s raketou Vulcan a SpaceX s Falcony 9 a Heavy.
Raketa Vulcan při vývozu na startovní rampu před prvním startem (Foto: ULA)
Druhý kontrakt, který si dnes představíme, získalo SpaceX ve středu, kdy americká NASA udělila SpaceX zakázku na vývoj kosmického tahače, který by měl v roce 2030 navést dosluhující Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) do hustých vrstev atmosféry a umožnit tak její kontrolovaný zánik v pustých oblastech Tichého oceánu. NASA na vývoj americké deorbitační lodi (US Deorbit Vehicle, USDV) poskytne celkem až 843 milionů dolarů. SpaceX loď vyvine pro NASA, takže například na rozdíl od lodi Dragon 2 určené k zásobování ISS bude NASA i vlastníkem nové lodi USDV. NASA zatím nezveřejnila žádné informace o navrhované lodi, takže nemáme žádnou představu, jak by budoucí loď měla vypadat. Lze si však některé věci domyslet. Dle dokumentů NASA bude pro deorbitaci ISS potřeba změnit rychlost stanice o 57 m/s, na což spotřebuje kosmická loď 9000 kg paliva. Současná nákladní loď Dragon 2 patrně tohoto úkolu nebude schopna, potřebovala by minimálně větší nádrže, které by snad bylo možno získat úpravou nákladního trunku. Daleko lepší alternativou se pro tento případ zdá být vyvíjená jednorázová nákladní loď Dragon XL, která bude primárně určená pro zásobování budoucí lunární stanice Gateway. Tato loď je údajně navrhována tak, že může zůstat přidokovaná ke stanici po dobu delší než 12 měsíců a zároveň by její pohonné schopnosti měly být dostatečné ke splnění úkolu deorbitace ISS. Jaké řešení SpaceX nakonec použije, to se dozvíme až za několik let.
Podoba ISS z roku 2021, jak ji viděla posádka lodi Crew Dragon (Foto: NASA)
Pro poslední novinku se vypravíme do Evropy, abychom se blíže podívali na jeden pozapomenutý kontrakt, který byl udělen patrně již před dvěma lety. The Exploration Company (TEC) je evropská firma se sídlem v Německu a Francii, která byla založena v roce 2021 bývalými pracovníky firem Airbus a ArianeGroup a již od svého založení pracuje na vývoji kosmické lodi s názvem Nyx. Ta by zpočátku měla plnit roli zásobovací lodi, aby posléze začala přepravovat i pasažéry. Na vývoji firma spolupracuje i s Evropskou kosmickou agenturou (ESA), od které v roce 2023 spolu s dalšími třemi firmami získala kontrakt na studii jednorázové i vícenásobně použitelné kosmické lodi. TEC celé své snažení v současnosti korunovala letos v květnu podpisem smlouvy s ESA na vývoj komerční zásobovací lodi určené pro nízkou oběžnou dráhu. Pro doplnění dodávám, že ESA podepsala stejný kontrakt i s daleko známější firmou Thales Alenia Space. V rámci této smlouvy by obě firmy měly demonstrovat schopnosti svých lodí dopravit náklad na ISS do roku 2030.
Umělecká představa kosmické lodi Nyx (Zdroj: The Exploration Company)
Vyvíjená kosmická loď Nyx bude mít v průměru 4 metry, vážit by měla 8 tun a na oběžnou dráhu by měla dopravit 4000 kg nákladu. Z oběžné dráhy by pak měla být schopna dopravit až 2500 kg hermetizovaného nákladu a 100 kg nehermetizovaného. Firma kromě podepisování kontraktů ale také úporně pracuje na vývoji. V první fázi vyvíjí dva menší prototypy. Ten první s názvem Bikini váží 60 kg. Do vesmíru by se měl vydat letos při inaugurační misi rakety Ariane 6 a měl by při tom ověřit obecný profil kapsle a termální ochrany. Druhý demonstrátor již bude podstatně větší s průměrem 2,5 metru a hmotností 1600 kg a při svém prvním startu ponese 300 kg nákladu pro ESA a německé i francouzské kosmické agentury. Pro tento druhý demonstrátor, který nese název Mission Possible, si společnost TEC již v roce 2022 vybrala jako nosič raketu Falcon 9. Není však jasné, zda půjde o sdílený, či vyhrazený start. Tato mise se dle původních plánů měla odehrát v letošním roce, ale osobně se domnívám, že kvůli odkladům při vývoji rakety Ariane 6 sklouzne až do roku příštího. Osobně mi snažení firmy TEC i aktivity ESA připomínají dění v kosmonautice v polovině prvního desetiletí 21. století, kdy NASA vyhlásila program komerčního zásobování a přihlásilo se do něj SpaceX s vyvíjenou lodí Dragon spolu s dalšími firmami. V tomto směru ale určitě nejsem sám.
Kosmická loď Nyx (vlevo) a navrhovaná podoba orbitální stanice Haven-1 firmy Vast (Zdroj: The Exploration Company/Vast)
O nově vyvíjenou kosmickou loď Nyx se již dnes zajímají i další hráči. Kupříkladu společnost Axiom Space předpokládá, že tuto loď využije jako zásobovací pro svou budoucí kosmickou stanici. Již v září 2023 totiž podepsala dohodu o tom, že si zásobovací let zakoupí v roce 2027, ale za předpokladu, že společnost TEC splní do roku 2025 určité milníky. Ještě konkrétněji se vyjádřila firma Starlab, která rovněž plánuje vlastní orbitální stanici a pro její zásobování si v květnu 2024 objednala rovnou tři lety lodi Nyx. Naproti tomu firma Vast si v červnu letošního roku zakoupila pouze start jediný, který by měl v roce 2028 zamířit k její budoucí orbitální stanici Haven-2. Původně obsahoval zdrojový článek i informaci, že pro tento start bude jako nosič využita raketa Falcon 9, ale později se ukázalo, že firma Vast tuto informaci ze svých stránek smazala. Není však vyloučeno, že původně omylem prozradila něco, co chtěla zveřejnit až později.
Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!
Podpořte projekt ElonX
Docela by mne zajímalo jestli je tam ta podmínka pro Dragon XL. Ty peníze na to jsou dost velké. SS je lepší variantou i pro zásobování DS. Pokud by to tak bylo mohlo by to znamenat to, že si NASA skrytě kupuje druhou loď od SX. I ten kontrakt není jen služba což to může naznačovat. Moje spekulace je, že když se NASA nedaří nakoupit spolehlivé alternativní nosiče od konkurence, tak se snaží přinutit SX, aby do budoucna úplně nezahodila Dragon a F9 a pokračovala ve vývoji i na něm. NASA by tak dostala dvě různé lodi na dvou různých nosičích i když od stejného dodavatele. Pro SX je sice do budoucna jednoznačná volba SS, ale NASA prostě chce a potřebuje mít zálohu. A když jí tu zálohu přes obrovské investované prostředky není dlouhodobě schopna dodat konkurence….. Tady může dostat stejnou službu za zlomek peněz jen tím, že se bude dál pokračovat vývoj i na základě Dragonu a možná v režii NASA.
ahoj maká se na titulkách ke starbase tour s timem nebo nejsou na to lidi? 🙁
Nenašel se dobrovolník, takže my překlad dělat nebudeme. Navíc tam bylo tak málo informací, že to podle mě ani nestojí za námahu.
ok diky za info
Měl bych dotaz k deorbitaci ISS. V článku se píše delta_v = 57 m/s, na což spotřebuje kosmická loď 9000 kg paliva. Našel jsem různé grafy závislosti výšky oběžné dráhy ISS v čase. Třeba tenhle z posledního roku https://www.heavens-above.com/IssHeight.aspx kde pokles vypadá zhruba na 3 km za měsíc (Wikipedia uvádí průměrně 2 km za měsíc, ale teď se blížíme maximu sluneční aktivity, takže to brzdí víc). To znamená 100 km poklesu výšky za 3 roky. Je někde uvedeno jaké delta_v potřebuje ISS za rok, aby se udržela na orbitě? Asi bych si to mohl spočítat… Nestačilo by při deorbitaci počkat o půl roku dýl a pak to dorazit na správné místo motory modulu Zvezda?
Zkousel jsem neco hledat a nasel sem, ze trebas pro kompenzaci treni ve vysce 400-500km se prumerne potrebuje mene 25 a maximalne pod 100m/s.
https://space.stackexchange.com/questions/36465/how-much-delta-v-is-needed-for-orbital-maintenance