SpaceX se připravuje na provoz Starlinku na dopravních prostředcích, někteří uživatelé přišli s vlastním řešením
Už od roku 2015 plánuje SpaceX nabízet své služby jako poskytovatel internetového připojení pomocí vlastní satelitní sítě Starlink. Primárně přitom cílí do málo osídlených oblastí, kde kvalitní internetové spojení není natolik běžné, jako je tomu ve vesnicích či městech. Bylo by ale chybou opomíjet i další možnosti, kde by firma mohla své služby nabídnout. Zde máme na mysli různé dopravní prostředky. V našem dnešním přehledu se proto podíváme na novinky týkající se použití sítě Starlink v letecké či námořní dopravě, poté přejdeme i na plánovaný test satelitní antény na raketě Starship a celý přehled zakončíme neoficiálními testy na silnici.
Prvním místem, kde je možno v budoucnu využívat síť Starlink, je letecká přeprava. Principiálně nejde samozřejmě o nic nového, testy Starlinku s přenosem dat na palubu letadla za letu byly prováděny v rámci armádních zkoušek už od roku 2019. Tyto testy pak pokračovaly i v roce následujícím. SpaceX se však rozhodlo rozšířit nabídku i pro civilní potřeby, přeci jen, civilních letadel létá daleko více než těch vojenských. V listopadu 2020 proto požádalo Federální komunikační úřad (FCC) o povolení testování na palubách pěti letadel Gulfstream. V červnu 2021 si podalo k FCC další žádost, ve které chtělo od úřadu povolení k testování antén umístěných na palubách letadel v pěti různých státech USA. Ve stejné době bylo také oznámeno, že SpaceX vstoupilo do jednání s řadou leteckých společností a primárně se přitom zaměřuje na ty aerolinky, které při svém provozu využívají letouny Boeing 737 a Airbus A320. Důvod je poměrně prostý, v obou případech jde o dvoumotorové stroje určené pro střední a krátké tratě a díky své rozšířenosti obslouží největší množství zákazníků.
Dva způsoby, jak je možno získat na palubě letadla internetové připojení. Nad pevninou je možno přijímat signál z pozemních stanic, nad oceánem je letadlo odkázané na družicové systémy. (Zdroj: WBA In-flight Connectivity whitepaper)
Celá věc má samozřejmě několik háčků. Tím prvním je fakt, že i když budou jednání úspěšná, palubní antény Starlinku budou muset být certifikovány pro jeden každý typ dopravního letounu. Další vadou na kráse je to, že v současnosti může firma SpaceX nabízet internetové připojení pouze aerolinkám, které přepravují své pasažéry přes pevninu. Aby mohlo svou nabídku rozšířit i na zaoceánské lety, budou muset být družice Starlink vybaveny laserovým spojením mezi sebou. Do té doby zůstanou transoceánské lety doménou tradičních družic na geostacionární dráze. Zde je možno zmínit dva největší hráče, kteří zajišťují internetové připojení pro americké aerolinky. Jsou jimi firmy Viasat a Intelsat. Je také dobré říct, že v tomto směru SpaceX nemůže váhat. Už v březnu 2021 totiž oznámila firma OneWeb, že by v polovině příštího roku chtěla začít aerolinkám nabízet prakticky identickou službu. Zároveň by v té době již měla mít vyřízenou certifikaci a letové testy.
Umístění anténního systému pro zajištění internetového připojení na palubě Boeingu 737 MAX (Zdroj: b737.org.uk)
Další oblastí, kam hodlá rozšířit SpaceX své služby, je i námořní doprava. Už na podzim loňského roku požádalo FCC, aby jí bylo umožněno testovat uživatelské terminály Starlinku na palubách lodí vlastní námořní flotily. Této žádosti bylo vyhověno v únoru letošního roku. Od té doby jsme při startech SpaceX běžně vídali antény Starlinku například na přistávacích mořských plošinách OCISLY a JRTI. Další žádost o námořní testy se pak objevila i koncem června. V ní SpaceX žádá, aby mohlo od počátku září do konce října provozovat dva uživatelské terminály na palubách dvou lodí, které se budou nacházet v Severním Atlantiku a Labradorském moři. Na základě této žádosti lze předpokládat, že testy na palubách lodí SpaceX dopadly dobře a SpaceX se chce posunout o krok dál. Protože ale nelze očekávat, že by firma vyslala své námořní síly do těchto vod, patrně budou uživatelské terminály umístěny na palubách lodí jiných provozovatelů. Tyto testy umožní SpaceX posoudit schopnosti terminálů provozovaných v těchto náročných podmínkách. V této oblasti také nelze očekávat přítomnost pozemních bran umožňujících přenos signálu na družice. Je tedy možné, že tyto lodě budou pouze součástí testů laserového spojení mezi družicemi na polárních drahách.
Mořská přistávací plošina SpaceX s dvěma anténami pro připojení k síti Starlink (Zdroj: NASA Spaceflight)
Třetí oblastí dopravních prostředků, na které je možno v budoucnu začít umisťovat antény sítě Starlink, jsou rakety. A protože z principu lze těžko předpokládat, že by některý konkurent dobrovolně zaplatil SpaceX jediný cent, je poměrně logické, že pokud budou některé raketové nosiče tuto satelitní síť používat, půjde o nosiče SpaceX. Koncem června požádalo SpaceX úřad FCC, aby na kosmickou loď Starship SN20 a raketu Super Heavy B4 pro první testovací let mohlo umístit několik antén systému Starlink. Tato anténa by měla umožnit přenos telemetrie při sestupu obou testovacích subjektů při návratu do atmosféry. Tehdy totiž dochází v důsledku vznikající plazmy k výpadkům telemetrie. A protože SpaceX neplánuje ani jeden ze stupňů rakety Starship zachraňovat, je poměrně logické, že se chce pojistit, aby získalo co nejvíc dat nasbíraných během tohoto testovacího letu. Jedna anténa pro Starlink byla přítomná také na předchozím prototypu Starship SN15, ale není jasné, jak se při testovacím letu osvědčila.
Anténa Starlink na prototypu Starship SN15 (Zdroj: BocaChicaGal a Teslarati)
Když jsme si už prošli leteckou i námořní dopravu a podívali se i na umístění antén na raketách, otevírá se nám tu ještě poslední oblast, kam SpaceX možná jednoho dne zamíří. Je jí automobilová doprava. Zde jsme vás ovšem už v březnu upozorňovali na to, že SpaceX neplánuje v nejbližší době vyvíjet anténu, která by byla určena pro automobily. Výslovně však bylo popřeno, že by bylo v plánu antény instalovat na osobní automobily Tesla. Logičtějším místem pro umístění jsou podle Elona Muska například kamiony či karavany. Použití antén Starlinku v pohybu zatím není podporováno, ale někteří uživatelé sítě si zkusili poradit svépomocí. Jedním z nich byl i youtuber Alex Brooks (MarzBarVlogs), který v dubnu 2021 namontoval anténu na střechu svého automobilu Land Rover Defender a zbytek vybavení umístil do vnitřních prostor vozidla. Chtěl totiž vyzkoušet, zda bude u pohybujícího se vozidla docházet ke ztrátě spojení. Vozidlo během testu jelo pomalu a lze říci, že během svého testu žádnou ztrátu spojení nezaznamenal.
Anténa sítě Starlink umístěná na střechu Land Roveru (Zdroj: Tender Puls / Alex Brooks)
Druhý tester byl poněkud odvážnější a dá se říct, že na své počínání doplatil. Dálniční kontrola státu Kalifornie zastavila na začátku letních prázdnin vůz Toyota Prius, který měl na čelní kapotě instalovanou anténu pro připojení k síti Starlink. Policista se dočkal poměrně kuriózní odpovědi na otázku, zda řidiči nevadí anténa ve výhledu. Tázaný uvedl, že ano, ale jen když zatáčí doprava. Uvedl dále, že anténu používá, aby se mohl připojit k Internetu kvůli svému podnikání. Zastavený řidič samozřejmě obdržel od policie pokutu, protože porušil pravidla umístěním překážky do svého zorného pole. Dálniční policie státu Kaliforne následně zveřejnila na Facebooku dvě fotky zastaveného vozidla.
Když nyní na závěr pomineme ony naposledy zmíněné testy na automobilech, lze jednoznačně říci, že se SpaceX plánuje v budoucnu střetnout s dlouholetými poskytovali internetového připojení v oblacích a na moři. V těchto místech je prakticky jedinou možností získání internetového připojení prostřednictvím telekomunikační družice. Ty jsou z větší části provozovány tradičními operátory a pracují na geostacionární draze, ze které mají dobrý výhled na běžné námořní či letecké linky, ale od 60–70° zeměpisné šířky výše jsou jejich služby výrazně limitované. Zde své služby může v součanosti nabízet již fungující síť Iridium (ta však nabízí jen velmi pomalé připojení), v budoucnu pak budované sítě OneWeb a Starlink či plánované družice ASBM firmy Space Norway HEOSAT. Jedno je jisté, poptávka po internetovém připojení zde určitě bude a letecké či lodní společnosti si vyberou toho poskytovatele, který nejlépe vyhoví jejich potřebám.
Podpořte projekt ElonX
- Novinky o Starlinku: Snímek družice na orbitě, spolehlivost přenosu při letu Starship, továrna v Texasu a další - 17. 11. 2024
- Mise GSAT-N2 - 15. 11. 2024
- Mise Optus-X - 13. 11. 2024
Aby to hlavně povolily společnosti. Elmag smog nemají rády.
Elektromagnetický smog, to je nějaká ezoterika, které se brání kosmetické společnosti? Trochu mě to připomnělo dávnou zkušenost s jedním homeopatem, který zakazoval vcházet s mobilem do místnosti s homeopatiky. Holt maturitu by měli úplně zrušit, již ani základní technické a logické myšlení nemá význam v západní společnosti.
https://www.jenprocestovatele.cz/proc-mit-v-letadle-mobilni-telefon-v-rezimu-letadlo-nebo-ho-vypnout-toto-hrozi/
Elektromagnetický smog = ezoterika?
To vypada, ze NASA je jasny kandidat na Bludny balvan :
https://www.nasa.gov/centers/johnson/engineering/integrated_environments/electromagnetic_interference/index.html
a i ostatni co maji maturitu:
https://www.szutest.cz/emc-zkousky-elektromagneticke-kompatibility
To nedava smysl.
Prijem je tak jako tak, to zadna antena neovlivni. A vysilani je smerovano vzhuru a verim ze bocni a zadni laloky budou i tak odstinene.
Armáda je spokojená a teď další starlink poletí s BFR.
“Ve stejné době bylo také oznámeno, že SpaceX vstoupilo do jednání s řadou leteckých společností a primárně se přitom zaměřuje na ty aerolinky, které při svém provozu využívají letouny Boeing 737 a Airbus A320. Důvod je poměrně prostý, v obou případech jde o dvoumotorové stroje určené pro střední a krátké tratě a díky své rozšířenosti obslouží největší množství zákazníků.”
Není důvod i to, že tyto letadla většinou zatím nejsou vybavena připojením od konkurence a taky tím, že většinou nelétají přes oceány, kde zatím Starlink nemá spojení?
Ivo, tohle, co jsem napsal, to tvrdil Elon Musk. Vůbec to však nevylučuje to, co říkáš ty. Nelétám totiž tak často a co kde je jak nasazováno, to netuším. Narovinu to přiznávám.
No tak on je EM elitní marketér, takže to napsal tak, aby to vypadalo hezky. 🙂 Ale jinak je to zcela logický krok, až budou mít globální pokrytí, tak můžou jít do widebody letadel.
Já s tebou rozhodně souhlasím. A navíc je hloupost, aby do toho nešel. Je tu prostě široká skupina zákazníků a že aerolinky musí pasažérům internet zajistit, je prakticky jasné. Takže zde bude poptávka. Jen ji musí uspokojit.
Prakticky jediný prostředek, který mě napadl a zmíněn nebyl, jsou vlaky. Dokonce se divím, že do toho SpaceX neplánuje zatím jít. Ale jak tak čtu, osobní vlaky nejsou tak hojně využívané v USA.Ale zde zase z principu věci lze vužívat pozemní sítě.
Vlaky jsou ve státech okrajovka, navíc pozemní pokrytí vlaků bych řekl že bude velice bídné, stejně jako u silnic.
Především jsou to latadla nasazovaný na lokální lety, jen v USA jsou to stovky (možná tisíce ? Nevím 😉 ) denně takže obrovskej trh kterej velice snadno ovladnutelnej, pokud máte patřičnou technilogii samozřejmě. Spousta letadel už internet má i na lokálních letech, teď jsem se před pár dny vracel z Frankfurtu v 25 let starý B737-100 a internet měla, placenej a drahej…
Takže za mě je důvod jasnej, domácí trh a navíc velikej…
B-737-100 byla nejmenší a první verze tohoto letadla. První společností používající Boeing 737-100 se stala německá Lufthansa, která odebrala 22 strojů. Dalších pět koupila Malaysia-Singapore Airlines a dva kusy kolumbijská Avianca. Původně mělo mít letadlo kapacitu 60-85 sedadel; po konzultacích s prvním objednatelem – Lufthansou – bylo vytvořeno letadlo pro 100 pasažérů. Celkem bylo zkonstruováno 30 strojů Boeing 737-100.
Omlouvám se jsem popleta. Samozřejmě to byl A320-100, ale Lufthansu jsi tipnul dobře. Chtěl jsem tím říct, že i na starých letadlech je dneska připojení k dispozici, ale ne na všech. Takže zrovna americký trh je ideální místo kde se dá rozjet dostupný internet do letadel. Hustá síť, extrémní vytíženost a prakticky žádný omezení na stavbu pozemních bran…