SpaceX při misi GovSat-1 provedlo experimentální přistání

Ve středu večer úspěšně proběhla mise SES-16 (GovSat-1). Jednalo se o další start s již použitým stupněm a SpaceX už dopředu avizovalo, že v tomto případě neprovede pokus o jeho záchranu. Raketa však disponovala roštovými kormidly i přistávacími nohami, takže bylo jasné, že SpaceX se přeci jen pokusí alespoň o přistání na hladině oceánu (podobně jako u mise Iridium-4). To se potvrdilo během živého přenosu, když komentátor oznámil, že stupeň přistál v moři. Internet už předem spekuloval o tom, že firma využije tohoto přistání k otestování něčeho nového, ale nic konkrétního se nevědělo.

Vše vyjasnil šéf SpaceX Elon Musk, když pár hodin po startu na Twitteru zveřejnil fotku prvního stupně, jak po přistání plove na hladině moře. Dodal, že se stupněm testovali přistání s vysokým tahem (tj. se třemi zažehnutými motory), a tak nechtěli riskovat poškození robotické plošiny OCISLY.

Elona pochopitelně překvapilo, že stupeň přistání přežil bez úhony a prý se jej pokusí odvléct do přístavu. Při podobných přistáních v minulosti (např. CRS-3 nebo DSCOVR) se stupeň krátce po dosednutí roztříštil. Je však potřeba dodat, že i když se stupeň podaří odtáhnout do přístavu, rozhodně jej nebude možné použít znovu. Kontakt s mořskou vodou je v tomto ohledu nemilosrdný.

Důvodem, proč má smysl provádět přistání s třemi motory, je šetření paliva, což je důležité především u misí s těžkým nákladem mířícím na GTO. Normálně se před přistáním startuje jen jeden motor (ten středový) a zážeh je relativně dlouhý. Ale místo toho lze provést kratší sekvenci “1-3-1” – nejdříve se zažehne prostřední motor, po chvíli se zažehnou také dva postranní a po krátké době opět zhasnou, a přistání tedy proběhne už jen s jedním motorem. Tato sekvence proběhne velmi rychle a má za následek rapidnější zpomalení, což ve výsledku šetří palivo. Tento typ přistání se proto obvykle provádí právě u misí na GTO.

Zároveň existuje ještě extrémnější varianta tohoto přistávacího manévru spočívající v souběžném zapálení 3 motorů a precizním načasování jejich souběžného vypnutí po dosednutí stupně. Tím se celý manévr ještě více zkrátí a ušetří se tak další palivo, ale daní za to jsou obtížnější ovladatelnost a zvýšené přetížení působící na raketu v důsledku mnohem prudšího zpomalení. Manévr musí být v takovém případě o dost preciznější a šance na úspěch je nižší, jelikož sebemenší chybička může vést k příliš tvrdému přistání.

Právě tento druh přistání SpaceX nejspíš testovalo při misi GovSat-1. A nebylo to poprvé – má se za to, že podobné přistání SpaceX zkoušelo například při misi SES-9 v roce 2016 a výsledkem bylo nepovedené přistání a díra v OCISLY. Pokud má tedy raketa dostatečnou rezervu paliva, provádí se běžný delší zážeh s jedním motorem, nebo sekvence 1-3-1, jelikož přistání je pak snazší.

Mimochodem, popsaná sekvence postupného zažehávání motorů (tedy 1-3-1) se používá i pro ostatní dva manévry prvního stupně (zpětný a vstupní zážeh), jak můžete docela dobře vidět například na videu vstupního zážehu z mise NROL-76:

Experimentální přistání při misi GovSat-1 by mohlo značit, že SpaceX hledá limity Falconu 9 a zároveň se snaží vypilovat i ten nejnáročnější způsob přistání. Důvodem by mohly být mise typu Hispasat 30W-6. Při ní bude vynesen více než 6tunový náklad a obecně se předpokládá, že přistání prvního stupně nebude možné. Dosavadní rekord představuje mise SES-10, při které byla vynesena družice s hmotností skoro 5300 kg na GTO a první stupeň následně úspěšně přistál. Hispasat je o dost těžší, ale na druhou stranu poletí na raketě typu Block 4, která je o něco výkonnější. A pokud by SpaceX provedlo 3motorové přistání, třeba by palivo přeci jen vystačilo. Ale to je jen moje zbožné přání. Nicméně se vsadím, že kdyby SpaceX mělo na výběr, zbrusu nový exemplář rakety typu Block 4 by radši zachránilo.