SpaceX plánuje sérii soukromých misí Polaris, vyzkouší výstup astronautů do volného prostoru a otestují Starship
Když jsme před dvěma týdny uveřejnili na našem webu zprávu o člověku, který se vzdal svého místa při misi Inspiration4, vypadalo to, že to bude definitivní tečka za touto první zcela soukromou orbitální misí v historii. Avšak Jared Isaacman, velitel mise Inspiration4, se rozhodl, že jeho první kosmický let by měl mít pokračování. Dne 14. února se jako blesk z čistého objevila zpráva, že si tento americký miliardář zaplatil u firmy SpaceX další lety do vesmíru. Tato série startů nese název „Program Polaris“. Celkově by se mělo jednat o tři kosmické starty. Pro první dva bude použita kosmická loď Crew Dragon a poslední let by se měl odehrát na palubě lodi Starship. Po obletu Měsíce Jusaku Maezawy se jedná o již druhý oznámený pilotovaný let Starship, ale mise Polaris by měla být vůbec prvním pilotovaným letem této nové kosmické lodi.
Protože však neznáme skoro žádné podrobnosti o misích Polaris číslo 2 a 3, zaměříme se v dnešním článku na misi první, která byla pojmenována Polaris Dawn. Měla by se odehrát v listopadu nebo prosinci tohoto roku a bude trvat až pět dní. V žádném případě by se však nemělo jednat o pouhé opakování mise Inspiration4, i když stále bude jedním z cílů finančně podpořit dětskou nemocnici St. Jude, pro kterou bylo nakonec vybráno přes 240 milionů dolarů. Cíle mise Polaris Dawn jsou však v mnoha ohledech ambicióznější.
Vysoká oběžná dráha
Prvním cílem mise Polaris Dawn je zamířit na vyšší oběžnou dráhu než v případě mise Inspiration4, která létala ve výšce 585 km nad hladinou moře. V ideálním případě by s lodí Crew Dragon chtěla posádka překonat rekordní výkon mise Gemini 11. Tehdy astronauté Charles Conrad a Richard Gordon létali na dráze 298 x 1368 km se sklonem 28,8°.
Pohled na Zemi z výšky 1370 km během mise Gemini 11 (Foto: NASA)
Zvolená oběžná dráha by měla posádce mise Polaris Dawn zajistit skvělý výhled na Zemi a především umožnit provádět výzkum v oblastech vnitřního van Allenova pásu, který se v závislosti na sluneční aktivitě rozprostírá ve výškách mezi 600 až 12 000 km. Jedná se totiž o oblast, kde jsou energetické částice slunečního větru zachycovány magnetickým polem naší Země. Z hlediska lidského zdraví jde o oblast, která je poměrně nebezpečná, protože vysokoenergetické protony a částice alfa jsou schopny způsobovat mutace v lidské DNA. Nepůjde tedy jen o pouhé furiantství a pokus zapsat se do dějin kosmonautiky, mise by měla posloužit k lepšímu pochopení účinků radioaktivity na kosmické lety a lidské zdraví.
První komerční výstup do volného prostoru
Druhým a neméně zajímavým cílem mise bude kosmická vycházka do volného prostoru. Tento výstup by měla posádka provést ve výšce přibližně 500 km nad hladinou moře. Z hlediska kosmonautiky by se mělo jednat o první výstup do volného prostoru, který uskuteční platící člen posádky. V dějinách kosmonautiky se uskutečnily již stovky výstupů, až do této mise je však vždy prováděli profesionální astronauté.
Oficiální představa výstupu do volného prostoru při misi Polaris Dawn (Zdroj: SpaceX)
Jelikož Crew Dragon není vybaven přechodovou komorou, bude provedena postupná dehermetizace celé kabiny. Po opatrném dokončení tohoto úkonu by mělo dojít k otevření poklopu ve špičce lodi. Poté by jeden či více členů posádky vystoupili do volného prostoru. Využijí k tomu speciální skafandry, které SpaceX momentálně vyvíjí pro tyto účely. Jako základ byl vybrán standardní firemní skafandr, který firma vyvinula pro případ dekomprese lodi, ale moc dalších podrobností nemáme. Víme jen, že posádka bude mít tento typ skafandru oblečený i při startu, na palubě tedy nebudou dva různé typy skafandru.
Generálka mise Inspiration4 (Zdroj: @inspiration4x)
Při tomto výstupu bude samozřejmě dotyčný člen posádky jištěn lanem, jak tomu obvykle při výstupech bývá. Na skafandrech, detailech výstupu a řadě dalších otázek se však zatím stále pracuje. Mimochodem, v dějinách kosmonautiky se výstupy do volného prostoru spojené s dehermetizací celé lodi odehrávaly v programech Gemini a Apollo. K prvnímu z nich došlo v červnu roku 1965 při misi Gemini 4.
První americký výstup do volného prostoru. Ed White při misi Gemini 4 v roce 1965. (Zdroj: Revell)
Zajímavostí je, že NASA pracuje na vlastních skafandrech pro program Artemis. A když se loni v létě ukázalo, že agentura utratila už miliardu dolarů a projekt má dvouleté zpoždění, Elon Musk nabídl, že SpaceX by tyto skafandry mohlo pro NASA vyvinout. Mise Polaris Dawn je tedy šancí ukázat, že tehdy nešlo jen o plané řeči a firma je schopná vyvinout skafandr pro EVA (aktivity astronautů mimo kosmickou loď).
Posádka mise Inspiration4 ve skafandrech SpaceX pro použití v kabině Crew Dragonu (Zdroj: @inspiration4x)
Mimochodem, vlastní soukromý výstup do volného prostoru plánuje také společnost Space Adventures. Proběhl by z ISS v rámci mise ruského Sojuzu. Ta je ale v plánu až na rok 2023 a navíc není jasné, jestli se už našel nějaký zájemce o tento zážitek, a tak si prvenství v tomto ohledu nejspíš připíše SpaceX.
Aktivity na oběžné dráze
Posledním cílem, kterému by se měla posádka během svého letu věnovat, je oblast medicíny. Zde lze samozřejmě zařadit veškeré výzkumy a měření vlivu záření, které bude posádka provádět ve vnitřním okraji van Allenova pásu. Další oblastí, které by se měla posádka věnovat, je použití ultrazvuku při monitorování, detekci a kvantifikaci vzduchové embolie, tedy situace, kdy se do cévního systému dostane vzduchová bublina. Mělo by to pomoci lépe pochopit dekompresní nemoc.
Posádka mise Polaris Dawn ve Starbase. Zleva: Jared Isaacman, Anna Menon, Sarah Gillis a Scott Poteet (Foto: John Kraus)
Předposledním cílem letu je i výzkum neuro-okulárního syndromu spojeného s kosmickým letem (Spaceflight associated Neuro-Ocular Syndrome, SANS). Dříve se tento syndrom nazýval syndrom zrakového postižení a nitrolebního tlaku (Visual Impairment and Intracranial Pressure, VIIP). Jde o jev, při kterém až 23 % astronautů pociťovalo na blízko změny zrakové ostrosti po krátkodobých misích raketoplánu a až 48 % lidí hlásí změny zrakové ostrosti na blízko po misích na ISS. Tento jev bude dozajista nutno důkladně prozkoumat, protože bez dobrého zraku se patrně žádný astronaut při dlouhodobém letu neobejde.
Posádka provádí experimenty na orbitě během mise Inspiration4 (Zdroj: Inspiration4)
Během celého letu bude posádka také sbírat vzorky pro pozdější zkoumání. Mise Polaris Dawn a SpaceX budou spolupracovat s řadou vědeckých a vládních institucí, z nichž zmíním pouze dvě. Jsou jimi Americká akademie leteckých sil a Univerzita Johnse Hopkinse.
Posádka zároveň bude jako první mít možnost během letu testovat připojení k Internetu pomocí satelitní sítě Starlink. Získaná data se prý budou hodit pro vývoj komunikačního systému vhodného pro cesty na Měsíc či Mars.
Představení posádky
Jared Isaacman
Jared Isaacman se při představení nové mise nespokojil jen s tím, že veřejnost seznámil s termínem a cíly nadcházející mise Dawn. Narozdíl od mise Inspiration4 rovnou představil i kompletní čtveřici astronautů, která tuto misi absolvuje. Asi nikoho z vás nepřekvapí jméno velitele této mise. Bude jím samotný Jared, 39letý americký podnikatel, filantrop, pilot a astronaut, jehož jmění se v roce 2020 odhadovalo přibližně na 1,4 miliardy amerických dolarů. Hlavní část svého jmění vydělal ve společnosti Shift4 Payments, kterou založil a stále v ní drží pozici výkonného ředitele. Tato firma se zabývá zpracováním internetových plateb.
Jared Isaacman ve skafandru SpaceX (Foto: SpaceX)
Dále je vlastníkem firmy Draken, která vlastní největší soukromou sbírku proudových stíhacích letadel na světě. Tato společnost si vydělává tím, že trénuje piloty americké armády. Jared se dvěma dalšími společníky také dosáhli v roce 2009 v letadle Cessna Citation Jet rekordu v kategorii nejrychlejšího obletu planety Země. Do dnešních dnů je i členem akrobatického Black Diamond Jet Team, který se na českých letadlech L-39 Albatros často zúčastňuje leteckých show.
Posádka Polaris Dawn během přeletu nad Starbase v únoru 2022 (Foto: John Kraus)
Jak všichni dobře víme, Jared má za sebou také jeden kosmický let – při misi Inspiration4 strávil ve vesmíru necelé tři dny. Pokud Jared na konci roku absolvuje misi Polaris Dawn, stane se po Charlesovi Simonyim druhým platícím turistou, který uskuteční dva kosmické lety. Charles Simonyi však během těchto dvou letů strávil v kosmu více než 26 dní, k této metě se Jared zřejmě jen tak snadno nepřiblíží. Isaacman uvedl, že se možná zúčastní i dalších misí Polaris, ale zatím o tom nebylo rozhodnuto.
Scott Poteet
Pilotem při misi Polaris Dawn bude vysloužilý plukovník amerického letectva Scott „Kidd” Poteet, který za více než 20 let vojenské kariéry nalétal přes 3200 hodin na strojích F-16, T-38, T-37, T-3, Alpha Jet či A4. 400 letových hodin strávil při bojových misí v Iráku, Kosovu či Afganistánu. Svou vojenskou kariéru ukončil v roce 2016 a nastoupil u firmy Draken International, kde do roku 2020 pracoval jako ředitel pro rozvoj podnikání. S Jaredem Isaacmanem si patrně velmi dobře rozuměl, protože když v roce v polovině roku 2020 svou práci pro Draken International ukončil, nastoupil jako viceprezident do firmy Shift4 Payments.
Scott „Kidd“ Poteet (Foto: John Kraus)
Do blízkého kontaktu s kosmickými lety přišel už během mise Inspiration4, na které se podílel jako ředitel mise. Počátkem roku 2022 pak všechny své ostatní aktivity ukončil, včetně pozice viceprezidenta a na jeho profilu na serveru LinkedIn stojí, že od ledna letošního roku je zaměstnán jako pilot programu Polaris. Mezi Scottovy koníčky patří i triatlon, od roku 2000 absolvoval celkem 15 těchto závodů.
Posádka mise Inspiration4 před startem. Ředitel této mise, Scott Poteet, stojí úplně vlevo. (Zdroj: @inspiration4x)
Sarah Gillis
Zbylá dvě křesla mise Polaris Dawn obsadí ženy. V obou případech jde o zaměstnankyně firmy SpaceX, kde pracují jako vedoucí inženýrky vesmírných operací. První letovou specialistkou mise bude Sarah Gillis, která vyrostla v rodině umělců a hudebníků a rozhodně z ní doma nevychovávali inženýra. Od dvou let ji matka učila na housle, které později také vystudovala. Ovšem stále více tíhla k tvůrčímu řešení problémů. V roce 2012 absolvovala střední školu Shining Mountain Waldorf School. A nakonec úspěšně dokončila státní univerzitu University of Colorado v Boulderu s inženýrským titulem.
Sarah Gillis (Foto: John Kraus)
V rámci studia absolvovala také stáž ve SpaceX. Sarah nyní pracuje v Muskově firmě jako vedoucí inženýrka vesmírných operací. Byla trenérkou posádky mise Inspiration4, i hlasem řídicího střediska mise během startu. K vidění je v pětidílném seriálu Countdown: Inspiration4 Mission to Space, který natočil režisér Jason Hehir a je ke zhlédnutí na Netflixu. Na střední škole měla Sarah mentora, který ji nasměroval ke studiu leteckého a kosmického inženýrství. Byl to bývalý astronaut. Povzbudil ji k tomu, aby se přihlásila na inženýrství. Předtím o tom nikdy neuvažovala. Tímto mentorem byl astronaut Joseph Richard Tanner, profesor leteckého a kosmického inženýrství, který sám absolvoval čtyři kosmické lety. Pomohl Sarah s prezentací jejího maturitního projektu „Space Travel: Staying Alive“ (Cestování do vesmíru: Jak zůstat naživu). V rámci tohoto projektu, který absolvují všichni žáci na zmíněné střední škole v posledním ročníku, Sarah zkoumala historické dokumenty NASA, vedla rozhovory s astronauty a leteckými lékaři. Úspěšně také absolvovala vysokoškolský kurz fyziky. Připravila také astronauty NASA na první pilotované mise lodi Crew Dragon: DM-2 a Crew-1. Volný čas tráví nejraději v přírodě.
Sarah Gillis ve Starbase (Foto: John Kraus)
Anna Menon
Ve dvou různých funkcích bude během letu vystupovat i druhá astronautka SpaceX, kterou je Anna Menon. Ta bude stejně jako její kolegyně specialistkou mise a zároveň bude sloužit jako lékařský důstojník. V době, kdy získala bakalářský titul z matematiky a španělštiny na Texaské křesťanské univerzitě, nic nenasvědčovalo tomu, že by někdy mohla mít něco společného s medicínou. Tento její zájem se však projevil ihned při následném studiu na Dukeově univerzitě, tam totiž získala magisterský titul biomedicínského inženýrství.
Anna Menon (Foto: John Kraus)
Anna se aktivně angažuje v pomoci druhým, a jak sama říká, je to pro ni velmi důležité. Bezprostředně po zemětřesení v Nepálu v roce 2015 podpořila Světovou zdravotnickou organizaci při řešení problémů s vodou a sanitací a působila také jako dobrovolnice v organizacích Engineers Without Borders a Engineering World Health. Její sen o letu do vesmíru začal již ve čtvrté třídě, když ji učila Alison Smith Balchová, dcera pilota raketoplánu Challenger Michaela J. Smithe, který tragicky zahynul během mise STS-51-L. Alison vzala Annu na exkurzi do NASA, kde později také pracovala, a to celkem sedm let, jako biomedicínský letový kontrolor misí na ISS. V této funkci podporovala posádky vesmírné stanice ze střediska řízení mise, pomáhala sjednocovat mezinárodní partnerské inženýry a lékařskou péči. Vedla plánování a provádění všech biomedicínských operací pro Expedici 47/48. Kromě své celoživotní vášně pro vesmír se Anna věnuje turistice, létání s malými letadly a tanci salsy. Její největší láskou je její rodina, včetně manžela Anila, který také pracuje ve SpaceX a je v nejnovějším výběru astronautů NASA.
Anil Menon se svou budoucí ženou Annou při návštěvě Jeruzaléma (Zdroj: Anil Menon)
Závěr
Nevíme, kolik přesně Isaacman zaplatí za tři plánované mise Polaris. Avšak vzhledem k tomu, že prvního letu se účastní zaměstnanci SpaceX a třetí mise bude prvním pilotovaným startem Starship, je evidentní, že jde spíše o úzkou spolupráci než obyčejné poskytnutí služby. Lze tedy předpokládat, že o náklady na provedení misí Polaris se Isaacman dělí se SpaceX. Bohužel odmítl prozradit další podrobnosti. Víme jen, že předchozí mise Inspiration4 vyšla Isaacmana na méně než 200 milionů dolarů.
SpaceX je, jak vidno, opravdu otevřené všem různým nápadům, jak využívat pilotovanou kosmickou loď Dragon. Po čistě civilní misi Inspiration4 tu máme další obdobnou, která ovšem půjde ještě o něco dál. Nic podobného dnes na trhu nikdo jiný nenabízí, ale věříme, že i podobných startů bude přibývat v budoucnu. Půjdou ruku v ruce z rozvojem kosmonautiky. Poté, co na trh vstoupí loď Starship, navíc bude možné realizovat komerční oblety Měsíce, příkladem budiž plánovaná mise dearMoon organizovaná Jusaku Maezawou. Komercializace letů do kosmu s sebou přinese potřebné finance, ale i celou řadu nových problémů. Pokroku se však bránit nedá, a toto k němu rozhodně patří.
Jeden z autorů by chtěl na samotný závěr poděkovat Vítězslavu Škorpíku za konzultaci. Textem do článku přispěl také Petr Melechin.
Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!
Podpořte projekt ElonX
- Novinky o Starlinku: Snímek družice na orbitě, spolehlivost přenosu při letu Starship, továrna v Texasu a další - 17. 11. 2024
- Mise GSAT-N2 - 15. 11. 2024
- Mise Optus-X - 13. 11. 2024
Podpořte projekt ElonX
Jsou nějaké bližší informace o posunutí letu.
Hodně zajímavé informace o plánovaném výzkumu nitrolebních tlaků a SANS syndromu v rámci mise Polaris Dawn.
Scott plánuje podstoupit neurochirurgický zákrok a ponese v těle implantované zařízení na měření změn tlaku mozkomíšního moku v mikrogravitaci.
“Spaceflight Associated Neuro-Ocular Syndrome (SANS).
SANS has been a concern for several years, manifesting itself as a build-up of pressure in the brain coupled with increased spinal fluid pressures in the microgravity environment, which can impair vision and cognitive function in long-duration spaceflight. “This is something that needs to be figured out before we can start venturing to the Moon and beyond,” said Poteet. “Up to this point, an invasive experiment has never been approved by NASA to be able to have the accurate experiment measurements of this pressure increase. We are really close to getting the approval to execute this experiment.”
As part of the SANS research, Poteet will submit to neurosurgery in Bristol, UK, for the insertion of a catheter in the spinal space within his spine to measure the pressures. This catheter is linked to a transducer reservoir, mounted beneath one of Poteet’s ribs, and the Polaris Dawn crew will utilize a wand-like sensor to measure pressures in flight.
“This will all be ground-tested after surgery,” said Poteet, adding that he will “go through the centrifuge again and fly fighter jets to see its G-force impact. And if it’s approved for flights, we’re good to go. I’ll take a bunch of measurements while on-orbit and do some post-flight experiments as well. Hopefully, that data can now further our understanding of what this impact will have on long-duration spaceflight.”
”
https://www.americaspace.com/2022/05/09/scott-poteet-discusses-inspiration4-and-polaris-dawn-missions-part-2/
Základem je zajisti, aby se jim při dekompresi lodi “nevyvařil” obsah odpadu záchodu! Mi to připomněli zmíněné problémy se záchodem v Dragonovi. 😀
Je to vlastně nastartování komerčních misí. O žádnou turistiku nejde. SS má v tomto směru obrovské možnosti a tohle je začátek. Každopádně hezký projekt, který připraví rychlé nastartování pilotovaných letů SS. Pořád říkám, že SS ještě dlouho neodstartuje s posádkou. Ta část letu je příliš riziková. Ovšem přestup z ozkoušeného Dragonu na oběžné dráze je docela reálný. Přestupovat do neodzkoušené lodi asi nebudou jen s jednoduchým skafandrem. Bude to chtít něco bezpečnějšího i když to nemusí být vybaveno spoustou udělátek pro práci a pohyb ve volném prostoru. Vlastně je to přípravná pracovní mise SX s jeho zaměstnanci, kterou lze rychle realizovat bez dlouhého zaškolování další posádky. No a ten pán se to letů do vesmíru evidentně zamiloval a tak na to pár peněz dá i když SX mu určitě udělá hodně dobrou cenu. Super nápad evidentně rychle realizovatelný. Vlastně největší otazník je jak daleko jsou se skafandrem. Upravit loď pro volný výstup přímo s kabiny problém moc není.
Jaká část letu je příliš riziková?
Ani NASA nechce turisty na ISS, což bylo patrné i na letu Maezawy, který většinu doby tvrdnul ve Zvezdě. Ale komerční kosmonauti s pracovním programem a nějakým cílem, to je jiná liga. Ale Jared vytváří ještě úplně jinou kategorii činností a tudíž i misí
Jared je taky jiná liga. Je to plnohodnptny astronaut velitel. Poteet jakbysmet. Dámy jsou také profesionálky ze spacex.
Jared v rozhovoru s Everyday Astronautem říkal, že crew let v SS bude komplet s posádkou. Tedy start, orbita i přistání. Žádné přestupování z CD na orbitě.
Start a let by měl být v pohodě. Ale to přistání. Snad se vše povede.
Prototyp EVA rukavic a Jaredova reakce:
https://m.youtube.com/watch?v=JSDfb6YxQr8
👍👍👍
Mě přijde až neuvěřitelné jak SpaceX dokáže překvapit. Vemte ze jsou pod maximálním drobnohledem tisíců fanoušků, u Starbase v podstatě 24/7, takovýto projekt se už teď musel chystat měsíce, je do nej zapojeno určitě desítky lidí a stejně dokážou udělat prezentaci o které nikdo nic předem nevěděl. O tom si výrobci mobilů a aut můžou nechat zdát.
Nás fanoušky vesmírné opět čeká
Po Elonově prezentaci jsem říkal, že se těším na další, kde oznámí posádku prvního letu a netušil, že to bude trvat 4 dny. Proč ten Polaris vlastně neoznámili na Starbase?
Mluvil o tom v jinotajích. Poteet to měl na LinkedIn prý od ledna.
Ten proslov byl pro kolegy.
Tohle je tak specifický let (ale věřím, že první z mnoha), že mu říkat turistický je nemístné. Vypadá to, že ze spolupráce Space X a Jareda Isaacmana se rodí jakýsi nový segment kosmického průmyslu nebo podnikání. Tohle nejsou turisté, ostatně za jediného turistu, který letěl loni, považuju jen Yusaku Maezawu, i Hirano byl vlastně jeho zaměstnanec na služební cestě. Samozřejmě Inspiration 4 měl jisté turistické aspekty, ale taky spoustu jiných, které nebyly tak zřejmé, ale právě s programem Polaris se ozřejmují. Například vývoj a výroba kupole nebyly jednorázové záležitosti, ale první z projektů hledání a rozvoje potenciálu, které má loď Dragon, při Polaris Dawn uvidíme maximální výšku a výstup, ale ne jako nějakou výstřednost pro turisty, ale jako tvorbu a testování dodatečných prvků celé architektury. To se mi líbí.
Ještě mě zaujala posádka, ty dvě dámy budou vlastně první zaměstnanci SX v kosmu, jistě je tam posílají s nějakým dalším záměrem, například aby cvičily další posádky. A ten chlapík od Jareda, by mohl být firemním kosmonautem, který bude létat na podobné mise jako velitel
Jared: pokud bude program Polaris úspěšný, bude to znamenat, že jsme připraveni letět na Měsíc nebo Mars
Otázka je, či na Mars zoberie Elon Jareda alebo Jared Elona.
Mne překvapilo, že Elon zatím neletel.
To by byla moje první otázka, kterou bych mu dal.
Věřím, že kdyby se nedej bože něco Elonovi stalo, tak Jared jeho sny dotáhne do konce
Je to spolupráce. Elon zatím neletel.
K tomu je ještě dlouhá cesta, ale blíží se to.
Přemýšlím, jestli s tímhle projektem souvisí nedávná výměna lodí pro misí Axiom-1 a Resilience bude použita pro lety Polaris. Pokud z ní bude proveden tam výstup, bude třeba upravit vnitřek, aby snesl vakuum a myslím, že by byla dobrá i Kupola verze 2, nejen průhledná ale i otevírací.
Nemyslím si, že tenhle skafandr bude plnohodnotnou náhradou za skafandry na ISS, spíš lehčí alternativa po jedno až dvouhodinové procházky.
Vnutro je prisposbene vakuu od uplneho zaciatku. Keby nebolo a doslo by k dekompresii vo vesmire, tak su im skafandre na dveci a mozu lietat rovno v teplakoch ako dakedy rusi.
Otvaracia kupola je asi trochu problem, kedze teraz tam bola napevno a potrebovali by dost asi upravit dizajn, aby tam mohli byt zamky a otvaraci mechanizmus a neviem este co ine treba, ako urcite by to slo, ale ci do toho pojdu to uvidime,mohli by, dalsi turisti by mal velky zaujem.
Eva skafander ked vydrzi 1-2h tak vydrzi uz akukolvek dobu ked je pripojeny na system podpory zivota.
Samozrejme asi to nebude vhodne na EVA na mesiaci, ale na ISS ked dorobia “batoh” so systemom podpory zivota tak moze fungovat v pohode. A rozhodne ten samotny skafander bude na tejto misii to najzaujimavajsie.
Inak Jared potesil, necakal som ze ho to tak chyti a obetuje dalsie dost velke peniaze aj pre miliardara na dalsie lety.
A to ze sukromna firma bude mat vlastnych astronautov je dalsi pokrok.
Radost sledovat aktivity spacex, co oni dokazali za 10 rokov je az neuveritelne.
Proč se všichni zuřivě vrhli na problém otvírání oken (kopuli), když dragon má dveře?
A preco nie? Budu tam 5 dni, a von mozu ist len dvaja, asi len na par hodin. Takze preco by nemohli mat aj kupolu? Specialne ked chystaju takychto tursitickych misii viac, a podla mna kombinacia kupole a vystupu do volneho priestoru je pre vela miliardarov zaujimave lakadlo.
Asi si nerozumíme.
Crew dragon má kromě kopule/portu na čumáku ještě *dveře* na boku (ty kterými se leze dovnitř na rampě a ze kterých se leze ven po přistání).
Takže mě jen fascinovalo, jak si nejen ty začal řešit potřebné úpravy pro otvírání kopule, bez jediné úvahy směrem k existujícím dveřím.
(Třeba ty dveře není z nějakého důvodu možno použít … co ja vím… ale čekal bych alespoň okrajovou pozornost předtím, než jim to začneme přestavovat).
Ne, pro EVA je opravdu použít nejde
výstup půjde přes čelní port, ovšem bez kopule
Je pravda, že pokud je ten obrázek v článku ofiko SpaceX, tak to asi půjde přes port, ale taky by mě zajímalo, proč by to nemělo jít přes boční dveře. Nic moc mě nenapadá.
Proč? Nebo je k tomu nějaký zdroj?
(Opravdu mě to zajímá – co sem kde viděl, tak buď se konkrétní otvor nezmiňuje, nebo dotyční tak nějak automaticky předpokládají čumes. Čekal bych, že pokud je to nějaký “no brainer” důvod proč tudy a ne dveřmi, tak ho snadno někde najdu, ale nenašel sem. Ale zas tak moc sem nehledal).
Přesně, otevřeš je ve vesmíru a už je nezabere, a to asi není to pravé ořechové
Krom toho jsou prostě malé
Malé jsou oboje 😉
Aha, no to je dobra otazka, tak by to bolo urcite jednoduchsie riesenie, nejaky dovod na to maju. Vsak uvidime, za 10 mesiacov sa u spacex dokaze vela zmenit, takze mozno propagacny obrazok sa vobec nesplni a uvidime to inak:)
V rozhovore pre NASASpaceflight to potvrdil aj Jared že sa pôjde cez predný port, nieje to len obrázok…
Taky je plan teraz, preto pisem ze v spacex sa veci zvyknu menit casto, takze mozno prehodnotia este, maju na to 10 mesiacov.
S nedovřeným portem lze přistát, čepička ho překryje a má vlastní těsnění.
S nedovřeným průlezem je to konečná.
https://twitter.com/Dtrford/status/1495186658253328386?t=ZB1kA8w1K_DCFTaxZvbpjQ&s=19
Bude to přes stykovaci uzel…
Tohle je fanouškovský render, takže to moc dobrý důkaz není. Každopádně Isaacman to myslím potvrdil v rozhovoru.
K Dragonu: pokud využijí Resilience, tak příprava o délce 10 měsíců svědčí o tom, že příprava lodě nebude jen tak. Nemyslím si, že je apriori připraven na kompletní dekompresi a že se tam bude muset udělat hromada změn.
Ano, to je iste, ale napr uz len samotne otvorenie dveri sa mozno musi prisposbit, aj napojenie tych skafadrov treba vyriesit, a zaroven tie skafandre tiez este nemaju vyrobene.
Mozno ta dlzka 10mesiacov je len kvoli vyvoju a testovaniu skafandrov, a bez nich by to boli tri.
A co sa tyka dekompresie, to je krizova situacia na ktoru je navrhnuta kazda lod, aj ked priznavam neviem ako dlho vydrzi intererier vo vakuu, cize moze byt ze je potrebne to vyskusat a upravit problemove casti.
Kazdopadne bude zase dokument, tak sa hadam dozvieme viac detailov co vsetko a ako upravovali.
Souhlas. Nebude to snadná mise. Bude tam spoustu úprav.
Mne zaujala věta o sledování vzniku bublinek v krevním řečišti.
Jako u potápěčů. Možná to souvisí se subtilnimi skafandry spacex.
Bude to mít velký vědecký význam.
Díky za rychlé info. Jarred je profík stejně jako další 3 členové posádky.
Bude to velmi poučné pro další lety.
Je třeba ochránit elektroniku a ponejvíce hlavu posádky.
To je zase prohlášení typu “hlavně udržovat nohy v teple”… a teď pojďjme do reality:
Od určité dávky je to prakticky jedno … ale pokud se bavíme o nižších dávkách tak nejcitlivějšími jsou:
Mezi námi děvčaty – nenapadlo tě, proč když jdeš na rentgen, tak obsluha nosí olověné vesty ale nenosí helmu? (a pacoš, pokud nejde na RTG trupu, tak taky dostane vestu a ne helmu?).
PS: NASA při letu Orionu bude testovat osobní protiradiační ochranu … akorát z nějakého důvodu, to vypadá jako vesta… vůbec nevím, co je to napadlo.
Obsluha rtg je schovaná. Nikdo olověné vesty dnes nenosí.
Jak píšu. Musíš oddělovat vnitřní ozáření a vnější. Tj daleko horší pro tělo je polknutí radioaktivního jídla nežli dostat dávku z vnějšku.
Mám radiační průkaz.
Pokud dostaneš vnitřní dávku, lidi berou pilule- stalo se na UJV. Záleží jaké dávky dostanou alfa, beta, gama.
Každé funguje jinak.
Vnitřní / vnější … je sice fajn, ale to je jednak dost jiná záležitost (a v tom případě nevím, jak by ochrana hlavy pomohla), a jednak to nic nemění na tom, které orgány jsou nejzranitelnější.
Na tomto místě se asi těžko budeme bavit o polykání radioaktivního jídla (předpokládám, že se kosmonauti při vycházce nebudou pokoušet vesmír spolknout … i když, už začínám chápat, jak by “ochrana hlavy” mohla pomoct).
Pro let potřebuješ být myslící…
https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/1933736-astronautum-kteri-poleti-na-mars-bude-hrozit-demence
Vše ostatní nesnizuji. Ale myslící člověk je lepší nežli blb.
Uvidíme, jaká opatření provedou pro ochranu.
Pokud máš v sobě radioaktivní prvky, je to větší problém.
Tedy i dýchání je problém.
Chlapík co nás školil vyprávěl, jak se nadýchal radioaktivního xenonu poblíž reaktoru.
Rychlý rozpad xenonu a za chvíli byl čistý.
Je to věda.
Je potřeba, v případě radiační ochrany, vzít v potaz radiační povahu okolního prostředí, to dozajista víte. Zcela jiná je uvnitř magnetosféry a mění se v závislosti vzdálenosti Van Allenových pásů a naprosto jiná je v otevřeném kosmickém prostoru. Pokaždé hrozí jiné riziko a také odstínění musí být tomu uzpůsobeno. Kromě toho je nutné zvážit přijatelnou míru rizika. Jak vidno na misích Apola, kde ochrana nebyla nic moc, se každý z kosmonautů dožil poměrně požehnaného věku. Zatím se zdá, že když se sebevzdálíte dál od rodné planety, je nejlépe se obalit silnou vrstvou polyethylenu, napustit pod něj dost vody a nato se vyválet v barytové drti. To by mohlo pomoc 🙂
Souhlas.
Let v dragonu potrvá 3-5 dnů, což je velmi krátká doba. I lety Apollo byly krátké bez ochrany. Hlavně nedychat a nejíst neco radioaktivního.
Nejsem si jistý, jestli se tu skutečně bavíme o radioaktivních prvcích.
Bavime se o ozáření celkově.
Vysokoenergetické částice kosmického záření jsou na urovni gama záření.
To může poskodit kůži, zrak atd. Ale orgány apod. Poškodí prvky, které druhotně vzniknou, např. Ozáření potravin.
No já si právě myslím, že vysokoenergetické částice (pokud nebudou nějak odstíněné) tím vším projdou, mohou poškodit molekuly a jejich vazby, ale nemohou něco “nakazit” radioaktivitou. Tedy pokud ty částice nezpůsobí jadernou reakci, ale pro tu tam nebude vhodný reakčně ochotný materiál. Tedy nehrozí, že by druhotně vznikaly další (radioaktivní) prvky, které by se daly polknout. Radioaktivita “se přenáší” prvky, které se ještě nevyzářily/nerozpadly a někde ulpěly nebo se dostaly do tkání a podobně …
To je samozřejmě pouze můj názor, nejsem jaderný fyzik.
takže je to blbost, co jsem napsal 🙂
Vysokoenergetické částice způsobí jaderný rozpad. A pak září potraviny apod. Gama záření je hnus, ale horší jsou prvky, které vzniknou a dál se rozpadají.
To by jsi nemohl létat ani letadly v 10 km.
No já si od posledního postu i něco nastudoval.
Vysokoenergetické částice způsobí rozpad a vznik izotopů, z nichž některé mohou a některé nemusí být radioaktivní. Případně mohou radioaktivní v takové míře, že je to v porovnání se samotným kosmickým zářením lidem neškodné. Typickým příkladem je radioaktivní uhlík C14 vznikající z dusíku, který (C14) je v podstatě všudypřítomný.
Kosmické záření se navíc skládá zejména z proudu protonů, což je záření s prostupností někde mezi alfa a beta. Následně pak ze záření alfa – jádra Helia. Velmi malou část (cca 1%) tvoří proud neutronů, které mají propustnost záření gama. Záření alfa a beta lze relativně slušně odstínit. Problémem jsou byť minoritní, tak o to nebezpečnější neutrony (gama) a samozřejmě samotná energie částic, která se musí někde vybít – jinými slovy něco poškodit. Trochu se nabízí rozbíjení atomu olova z Císařova pekaře – některé částice mají energii jako má tříkilová palice při úderu do kovadliny. Naštěstí jich na km2 připadají maximálně jednotky a stejně jako ve filmu – ono strašně záleží, jak se do toho třískne. O to více je pak samozřejmě částic s energií o několik řádů vyšší, které normálně zachytí van Allenovy pásy.
Mně z toho plyne (možná nesprávně) závěr, že větší nebezpečí je samotné kosmické záření, než jeho sekundární záření z izotopů vzniklých srážkami …
Jen jsem zopakoval, co nám sdelili při školení.
Pokud poletis na Mars, tak musíš mít ochranu potravin a kontrolovat, co dychas.
Jinak máš pravdu o protonech a heliu. Najdi si pojem vnitřní ozáření.
Vnitřní ozáření aka otrava poloniem ? Naproti tomu C14 běžně konzumujeme … Samozřejmě ne v kostkách, ale jednotlivých atomech. A bude tedy záležet na tom, jaké izotopy budou nad van Allenovými pásy vznikat. Jinak v tom mém postu jsem napsal, že jsou tam vyšší energie částic. Obráceně – jsou tam i částice s nižšími energiemi, protože nemají dost energie, aby prošly pásy …
Polonium je i bez radioaktivity chemicky toxické. Dtto plutonium. Oba prudké anorganické jedy.
Lepší zmínit přirozený rozpad drasliku 40 v těle. https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Drasl%C3%ADk-40
Kdo byl na přesném měření vlastní radioaktivity, tak ví.
Jde o další izotopy s rozkladem, které mohou v potravinách vzniknout.
Je to souhrn. Nosi astronauti dozimetry?
1) Van Allenovy pásy NECHRÁNÍ. Existence těchto pásů je důsledek “ochrany” magnetickým polem Země. A právě naopak jsou nebezpečné. Ve skutečnosti existovaly určité plány, jak tyto pásy odstranit…
2) Otázku vnitřního ozáření … bych raději na tomto místě opustil, protože spadá do kategorie “neschopnost myšlenku opustit”. Teoreticky můžeš interakci se zářením vytvořít nestabilní prvek, a ten před rozpadem sníst / vdechnout… ale to má pramálo společného s “chráněním hlavy”, kterou tohle vlákno začalo.
V pohodě. Pásy jsou výtvor přírody. Nevím tedy jak by se odstranovaly.
Mozek je základ, blbce ve vesmíru nechceme.
Polaris poletí krátce. Spíš jsem to směřoval pro lety k měsíci a marsu.
Odstraňovaly by se odstraněním částic, které ty pásy tvoří – mají náboj … A s tím už se dá něco dělat – zkoumala se například možnost použití rádiových vln s velmi nízkou frekvencí nebo dlouhého vodivého vlákna, které by elektrickým nábojem měnilo dráhy zachycených částic. Tato možnost se uvažuje dokonce i pro Jupiter – vyčistit pás tak, aby byla Europa příznivější.
Ale není úplně dořešeno jestli ty zachycené částice přece jen nemají i nějaké výhody.
Van allenovy pásy jsou především částice slunečního větru, který nevypneš… je zde trvalý přísun.
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Van_Allenovy_p%C3%A1sy
Je to ochrana atmosféry před kosmickým zářením.
Polaris poletí jen do vnitřního pásu, který má maximum ve cca 3000 km. Vnější pás ma maximum ve výšce 15000 km.
1) Není to ochrana před kosmickou zářením. Je to DŮSLEDEK té “ochrany” – ještě lépe “skladiště nebezpečného odpadu vzniklého fungováním ochrany”.
2) Přísun sice nevypneš, ale můžeš ubírat rychleji než se přisouvá.
3) A pokud jde o ty maximální výšky, to je zase dost zavádějící. Ty pásy kopírují siločáry magnetického pole Země…
Nemyslel jsem maximální výšky , ale maximum výskytu částic.
Samozřejmě se to mění dle magnetického pole, vlivů Slunce atd…
Jinak bych castice neubiral. Ty částice slouží jako štít pro Zemi.
Snižují expozici vysokoenergetickym kosmickým zářením.
Ale je to můj názor.
Já byl se synkem 3r na rengenu a musel jsem být u něj, dostal jsem vestu a podepsal jsem papír, že jsem s tím ok, obsluha se schovala za zeď 🙂
Ty dávky jsou menší nežli při mezikontinentalnim letu.
To s tím radiačním průkazem mi připomnělo exkurzi na radiologii během mých VŠ studií a tento rozhovor:
“Pane doktore, jakou tady máte povolenou roční dávku záření?”
Odpověď: “Nevím, já tady ještě nejsem rok.”
🙂
Hele ti jsi i přes magnetickou resonanci? Ležel jsem v tom asi 3x v životě a nechápu proč jak mile se to Zaplo mně to bilo dost příjemné nevím jak když jsem měl najednou víc energie až tak že mně přešla i ta moje kloustrofobie.
Nejprve doporučuju dostudovat alespoň první stupeň základní školy.