SpaceX nově nabízí sdílené starty na Falconu 9 pro vynášení malých satelitů
Společnost SpaceX je už zaběhnutou firmou s rozličnými platícími zákazníky. Vynáší náklady pro vládní agentury i komerční zákazníky a v poslední době uskutečnila také několik sdílených misí. A SpaceX v těchto misích zjevně vidí potenciál, protože se rozhodlo nabízet vlastní mise tohoto typu.
Co je to ale sdílená mise? To se více zákazníku spojí v úsilí dostat své satelity na orbitální dráhu v rámci jednoho startu rakety a sdílí přitom náklady na start. Typickým příkladem je, když se k hlavnímu nákladu některého startu přidají spolucestující. Výhodou sdílené mise je daleko nižší cena vynesení nákladu pro každého z cestujících. Tento postup má ale i velké nevýhody. Spolucestující se v tomto případě musí jednoznačně podřídit cílové dráze hlavního nákladu. Daleko lepší volbou pro malé zákazníky jsou takzvané dedikované sdílené mise. Při těchto misích je dopředu oznámeno, kdy se uskuteční start, jaká bude cílová dráha a zveřejní se ceník, za kolik peněz je možno si v rámci této mise nechat vynést satelit. Zákazníci pak mohou začít projektovat a stavět své satelity, které hodlají při této misi poslat na orbitální dráhu.
Příkladem sdílené mise je třeba Iridium-6/GRACE-FO, při které letěly komerční družice Iridium spolu s dvojicí vědeckých satelitů. Mise sice vznikla hlavně kvůli problému se startem na jiné raketě, přesto úspora peněz pro oba zákazníky v důsledku sdílení jedné rakety byla dozajista znatelná. Ještě lepším příkladem sdílené mise z historie SpaceX je start Falconu 9 z podzimu 2018 při misi SSO-A. Tehdy si start rakety zaplatila firma Spaceflight Industries (SI), která ale fungovala pouze jako prostředník mezi SpaceX a mnoha různými zákazníky a jejich družicemi. A tohoto prostředníka teď plánuje SpaceX vyřadit a vše organizovat „na vlastní triko“.
SpaceX is expanding its launch services to directly address the needs of small satellite operators through regularly scheduled, dedicated Falcon 9 rideshare missions → https://t.co/jqQxEdt4xp pic.twitter.com/3gzOPxdVkW
— SpaceX (@SpaceX) August 5, 2019
SpaceX 5. srpna 2019 oznámilo, že se firma rozhodla nabídnout zákazníkům celkem 3 dedikované sdílené mise, které plánuje uskutečnit v letech 2020-2023 a v rámci kterých si mohou zákazníci nechat své satelity vynést na heliosynchronní dráhu (SSO) ve výšce mezi 500 a 600 km nad zemským povrchem. Všechny 3 starty se uskuteční z Vandenbergovy letecké základny v Kalifornii, kde si SpaceX pronajímá startovní rampu SLC-4E.
Za kolik peněz si mohou zákazníci objednat svůj start v rámci této nabídky? Cenu určuje hmotnost vynášeného satelitu. Pokud se rozhodnou pro satelit o maximální hmotnosti 150 kg, zaplatí za něj 3 miliony dolarů. Pokud jim tato možnost nebude vyhovovat a budou chtít do vesmíru poslat náklad těžší, mají možnost za 6 milionů dolarů poslat do vesmíru družici o hmotnosti až 300 kg. Pokud by si chtěli připlatit za nadváhu, každý dodatečný kilogram hmotnosti družice stojí 20 000 dolarů. Je zde i možnost slevy – pokud si zákazník zarezervuje místo dříve než rok před plánovaným startem, všechny uvedené ceny se sníží o čtvrtinu. Nejnižší cena v takovém případě klesne na 2,25 milionu za vynesení družice s hmotností do 150 kg.
Ceník sdílených misí SpaceX (Zdroj: SpaceX)
Koho si takovýmto krokem znepřátelí? Konkurencí budou rozhodně společnosti zprostředkující starty pro jiné zákazníky, například již zmíněná firma SI, proto si ji představme blíže. SI od svého založení zprostředkovala vynesení více než 140 malých satelitů na celé řadě raketových nosičů (Falcon 9, indická PSLV, Antares, Sojuz aj.), přičemž tyto satelity obvykle letěly jako sekundární náklad. Výjimku pak představovala již zmíněná mise SSO-A, při které bylo vyneseno přes 60 satelitů, které dohromady představovaly hlavní náklad. Přesto letos v dubnu 2019 společnost SI vystoupila s prohlášením, že se v nejbližší době hodlá spíše soustředit na více startů menšího počtu satelitů najednou. Mise SSO-A pro firmu sice znamenala výrazný úspěch, ale zajištění startu tak vysokého počtu satelitů pro SI představovalo z hlediska logistiky velkou výzvu. Je tedy prý nepravděpodobné, že by se v nejbližší budoucnosti o něco takového SI pokoušela znovu. Dalšími konkurenty sdílených misí SpaceX budou Roskosmos či Indická kosmická agentura, které také vynášejí zakazníkům náklady při sdílených misích.
Víc než 60 satelitů vynesených Falconem 9 v rámci mise SSO-A (Zdroj: Spaceflight)
Jakým způsobem tedy SpaceX může těmto zavedeným společnostem v rámci své nové služby konkurovat? Na prvním místě je to jednoznačně cena. Pro jednoduché srovnání si vezměme ceník firmy SI a porovnejme ho s cenami, které nabízí SpaceX. Z ceníku SI použijeme pro naše srovnání pouze dva údaje, cenu vynesení družic o hmotnostech 150 a 300 kg na nízkou oběžnou dráhu. V případě satelitu o hmotnosti 150 kg si SI účtuje 4,95 milionů dolarů a v případě 300kg družice to už máme 7,95 milionů dolarů. Zákazník tedy u SpaceX zaplatí přibližně 60 % ceny, kterou požaduje SI. A pokud si zákazník místo na Falconu zajistí více než rok před startem, rozdíl mezi oběma ceníky se ještě zvýší.
Rozmanitý náklad mise STP-2 před uzavřením do aerodynamického krytu (Foto: USAF)
SpaceX chce ale zákazníkům nabídnout víc než jen nižší ceny ve srovnání s konkurencí. Při řadě současných sdílených misích je totiž start podřízen primárnímu zákazníkovi, takže pokud bude jeho náklad mít zpoždění, start rakety se zpozdí a spolu s ním vynesení sekundárních nákladů. Nabídka SpaceX je jiná, jelikož se na žádného ze zákazníků nebude čekat. Pokud některý z nákladů nebude připraven včas, raketa prostě poletí bez něj v předem stanoveném termínu. Ovšem ti, co si zaplatili start a nestihli ho, dostanou možnost nechat si vynést svůj náklad na příští plánované misi. Peníze, které zaplatili za letenku na Falconu 9, přitom budou v plné výši použity na zamluvení pozice na příští misi.
To je jedna z výhod SpaceX – má k dispozici vlastní nosnou raketu a mohou ji nabízet i velmi levně, pokud využijí několikrát letěný první stupeň. A protože mohou nabízet raketu levně, nepotřebují, aby byla její maximální kapacita vždy naplněna. Nelze tedy čekat, že by SpaceX při těchto misích trhalo rekordy v počtu vynesených satelitů v rámci jedné mise. Pokud by SpaceX plánovalo pro tyto starty použít nový první stupeň, potřebovalo by na zaplacení takovéto mise náklad 14–28 satelitů o hmotnostech 300 či 150 kg. V případě znovupoužití prvního stupně bude mise profitabilní i při nižším počtu satelitů.
Vynášením těchto malých nákladů se vlastně SpaceX vrátí ke svým kořenům, když na začátku 21. století se svou raketou Falcon 1 cílilo na trh vynášení malých satelitů. Jenže tehdy byl trh jiný a raketa pro SpaceX nebyla perspektivní, a tak ji v roce 2011 samo opustilo. A na uvolněné místo na trhu si brousí zuby mnoho jiných firem. Za všechny můžeme zmínit novou progresivní společnost Rocket Lab s jejich raketou Electron. Ta je navržena pro vynášení malých nákladů a na heliosynchronní dráhu ve výšce 500 km dokáže vynést až 225 kg za cenu asi 6 milionů dolarů. Cenově je tedy start na takovéto raketě srovnatelný s cenami společnosti SI, avšak v případě Electronu zákazník dostane vyhrazený start. Raketa v rámci takového startu vynese satelit přesně na takovou dráhu a v takovém termínu, které si zákazník určí. A samozřejmě v případě problému s družicí raketa Electron se svým startem na zákazníka počká. Domnívám se, že tato kategorie lehkých kosmických nosičů bude asi největší konkurencí SpaceX. Když si to řekneme jinak, každý 150kg satelit, který si poletí do vesmíru na Falconu 9, připraví firmy jako Rocket Lab o jeden start.
Odhození aerodynamického krytu při startu rakety Electron (Zdroj: Rocket Lab)
Během necelých 24 hodin po oznámení SpaceX se objevily dvě další související zprávy. Dle webu ria.ru Roskosmos snižuje takřka o polovinu ceny za vynášku cubesatů a mikrosatelitů na raketách Sojuz 2. Je možné, že jedná o přímou odpověď na prohlášení SpaceX. Ve stejný den jako SpaceX vydala vlastní oznámení také evropská firma Arianespace. Ta totiž hodlá v roce v roce 2022 nabídnout svým zákazníkům sdílenou misi využívající raketu Ariane 64, která vynesene až 4500 kg přímo na geostacionární dráhu. Mise se bude jmenovat GO-1 a měla by být první z mnoha. Vzhledem k cílové orbitě však nebude SpaceX přímo konkurovat.
Shrneme-li si celý dnešní článek, tak SpaceX přišlo se zajímavou možností přivýdělku, díky které si také navýší počet plánovaných misí z Vandenbergovy základny, odkud tradičně startuje jen malá část misí. Zároveň půjde o mise v režii SpaceX, takže půjde o ideální kandidáty pro vícekrát letěné stupně Falconu 9, podobně jako tomu je u misí Starlink. První sdílená mise SpaceX je v plánu na přelom 2020/2021 a další dvě na první čtvrtletí 2022 a 2023.
Podpořte projekt ElonX
- Novinky o Starlinku: Snímek družice na orbitě, spolehlivost přenosu při letu Starship, továrna v Texasu a další - 17. 11. 2024
- Mise GSAT-N2 - 15. 11. 2024
- Mise Optus-X - 13. 11. 2024
Z Vandenbergu? To by měli létat mimo tulení sezónu, když tam nemají přistávací plošinu
Myslim, ze se momentalne firmy jako RocketLab zlobit nebudou. Rekl bych, i kdyz do toho vubec nevidim, ze je momentalne previs poptavky, hlavne po sluzbach malych nosicu. RocketLab startuje jednou za 4 mesice, s tim, ze za 2 roky (2021) by chteli byt na 1 startu za 2 mesice, a na dalsi 2 roky na (2023) na 1-2 startech za mesic. Jestli jsem tedy dobre pochopil slova jejich sefa.
K cenam za vynos, pri porovnani malych a velkych nosicu, si musime pripocitat konstrukcni rozdil, zatimco u SpaceX bude satelit z vetsi casi palivo, u RocketLab bude pomer jiny. A pak po odecteni paliva druzice vyjde cena za uzitecny naklad opet jinak.
Dekuji za perfektni clanek. Ja proste miluji, kdyz jsou v clanku, po inzenyrsku, i nejaka cisla ci vzorecek 😀
Rocket lab momentálně prohlásili – že chtějí být znovupoužitelní… přistání prvního stupně na padácích a zachycení vrtulníkem.
Nevím, odkud máte ta čísla, ale Rocket Lab létá už teď jednou za dva měsíce a do konce roku to pravděpodobně zkrátí na jeden start měsíčně.
Vidím zde i možnost využití nosiče na jeho poslední start. Přeci jen F9 B5 nebudou létat do nekonečna, takže se bude stávat to, že už některý Falcon bude za zenitem a bude naplánován jeho poslední start. Tím by se náklady snížily na palivo a startovné. Takže by mohli letět i s minimem družic. Věřím ale tomu, že se najde dost zákazníků v dnešní době cubesatů.
Nebylo by načase, aby některá firma začala stavět něco jako mini SH/SS? Plně návratová konfigurace pro menší nosiče pro sražení nákladů. RL teď opatrně bude testovat technologii pro návrat 1. stupně. Chce to poté další posun. Třeba by to vypadalo nějak jako Dream Chaser na trubce (mini SH). Trubka by se vrátila a vrchní stupeň by přistál po vypuštění nákladu vertikálně nebo horizontálně.
Akorát nejblíže k tomuto to udělat má nyní zase SpaceX. Kdyby na to někdy měli potřebu.
To brzo ve vesmíru nebude k hnutí. Řekl bych, že počítají že pokud ten prostor neprodají a nebo se to odloží tak tam šoupnou Starlink. Pár satelitu se tam jistě vejde i když budou jinak poskládané. Navíc tím vygenerují poptávku….Přijde zákazník s mírně jiným požadavkem a oni prostě vypíší další sdílenou misi. Jinak si myslím, že je stále silnější potřeba nějakého stálého specializovaného orbitálního tahače, který bude rozvážet satelity po oběžných drahách a uklízet staré. Výrazně by se zase snížili náklady a šlo by vynášet i opravdu těžké náklady. Při takovém nárůstu provozu by se určitě nenudil.
Naprosto naivní představa o (ne)velikosti oběžné dráhy. K pousmání. 🙂
Na světě je cca miliarda aut. Ano, občas se nějaké srazí, ale divné, že si nikdo nestěžuje, že bychom je měli skoro všechny sešrotovat, protože se sem nevejdou. A to se bavíme o plně jiných řádech. Plocha pevniny Země je 150 miliónů km2. Tedy na každé auto připadá 150 000 m2. Plocha nízké oběžné dráhy ve výšce 500 km je 600 miliónů čtverečních km. A kolik je na oběžné dráze satelitů, prosím? Tisíc? Dva tisíce? Takže na jeden satelit připadá 300 miliard čtverečních metrů. Ano, čtete dobře miliard. Pokud bychom se bavili o geostacionární dráze ve výšce 36 tisíc km. Tak plocha takového prostoru je 22,5 miliard km2. Takže na každý satelit by připadalo 11,25 biliónů m2. Ano biliónů. Nebo jinak řečeno 11,25 miliónů km2.
Víte, kolik má rozlohu celá Evropa? 10,18 miliónů km2. To je jako byste se bál že se srazí dvě auta, kde jedno bude mít pro sebe celou Evropu a druhé celou Asii. 😀 Tak prosím, až příště vypustíte takový nesmysl, zkuste nejprve přemýšlet. 😉
Lukáši, moc hezky spočteno, jen bych zastavil, a nepokračoval v případě té geostacionární dráhy, protože o geostacionární dráze má cenu se bavit jen v případě nulového sklonu k rovníku a v tom případě tam nelze počítat žádnou plochu, jen obvod. Pokud si ale měl na mysli geosynchronní orbitu, tak v pořádku a je to přesně jak píšeš.
Dobrá připomínka s tou geostacionární drahou. 🙂
Já to myslel spíš obecně. Zase na druhou stranu jsem vůbec neřešil ze vesmír je 3D a satelity létají na různých výškách i v rámci jedné dráhy. Takže i pro nízkou oběžnou dráhu cca 500 km můžeme mluvit o tisících možných hladinách odstupňovaných po desítkách až stovkách metrů. Takže reálně je ten prostor jen pro tuto dráhu klidně i 1000x větší. O to víc tyhle věčné strachy pro mě působí komičtěji. 🙂
Hezké, ale to byla nadsázka. Nechtěl jsem říct, že to je špatně. Jen to, že roste riziko srážek. Čím větší počet satelitů tím rychleji naběhne řetězová reakce a pár let se do vesmíru nikdo nepodívá. Můžete se tu chlácholit jak jsou daleko, ale Kesslerův syndrom je problém. Zničení všech satelitů na oběžné dráze může být otázkou rozstřelení jen několika málo družic a několika hodin. Pokud by to chtěl někdo udělat úmyslně podařilo by se mu to už v toto chvíli docela snadno(při globálním vojenském konfliktu je prakticky jistota že se to stane) A i když nebudeme uvažovat tak katastroficky tak chtě nechtě pravděpodobnost roste i u neúmyslných srážek. Je na čase to prostě konečně řešit. Což byla ta myšlenka. Je mi líto, že se vás můj komentář tak dotkl.
Ano, roste riziko z naprosto nemožné na téměř naprosto nemožné. Takže reálně žádný rozdíl. (Samozřejmě řečeno s trochou nadsázky.) Ale člověk, když mluví o nějakém reálném riziku, tak má na mysli pravděpodobnosti něco jako 1:100 ne 1:1 000 000 000 000. A samozřejmě nikdo tady nemluvil o válce a cílených útocích. To je úplně jiný příběh.
A komentář se mě vůbec nedotkl. Ale je jen vtipné, jak tak vědecká témata, jako kosmonautika lidé měří selským rozumem a hlavně osobním pocitem bez jakýchkoliv reálných čísel. Kdyby si tu každý udělal alespoň takovou matematiku, jako já, a pak by došel k názoru, že na oběžné dráze začíná být opravdu nebezpečno, tak to beru. Ale to se někdo vždycky “zamyslí” a začne dělat “objektivní” názory. A pak kdyby to byl ojedinělý komentář jedou za rok tak ok, ale tohle člověk slyší dennodenně jako by to byl nejpalčivější problém kosmonautiky který, když se do roka nevyřeší, tak celý průmysl zanikne. Tak se omlouvám, ale mě už z toho trochu bolí hlava. 🙂
A pak tahle bouře ve sklenici vody vzniká i hlavně z toho, že pro kosmonautiku řešíme bezpečnost na úplně jiném levelu, než cokoliv jiného na Zemi. Což je samozřejmě z logického pohledu naprosto iracionální a nevědecké a založeno hlavně na pocitech a strachu. Proč může každý rok v autě zemřít 1 350 000 lidí, ale když umře jeden kosmonaut za 10 let, tak je to celosvětová tragédie a veřejnost “právem” volá po zvýšení bezpečnosti. Ale ty milióny mrtvých v autech jsou jim úplně víte kde… Stejně se to má s finančními ztrátami. Jeden satelit možná stojí stovky miliónů dolarů a každý rok přijde o pár kusů. Takže roční ztráty tak miliarda, dvě? Ale u aut se bavíme o úplně jiných řádech, ale to je naprosto normální přeci. A nikoho to nezajímá. Přestože ztráty jsou cca 200x vyšší a představují 230 miliard dolarů každý rok. Tohle je pro mě až urážka a ukázka lidské hlouposti a nevědeckého chování, které by mělo být založené na faktech a ne na lidských pocitech, které jsou z podstaty věci nepřesné a neobjektivní. Takže se omlouvám, že mě takové věčné komentáře zvednou ze židle.
Takže až se k satelitům i kosmonautům přestaneme chovat, jako by to byli české korunovační klenoty, Karlův most, nebo Eiffelovka – tedy něco naprosto jedinečného a nenahraditelného – tedy jak se (možná trochu cynicky) chováme k čemukoliv jinému na tomto světě, tak tenhle problém s přeplněným vesmírem sám zmizí. Přehnaná bezpečnostní opatření jen brutálně zvyšují cenu a fakticky brání v opravdovém rozvoji naší civilizace mimo tuto planetu. No zkuste si představit, kolik by asi muselo stát takové auto, aby bylo tak brutálně bezpečné, aby místo 1,25 miliónů lidí zemřelo každý rok jen třeba jeden jediný člověk. Nebojím se tvrdit, že by takové auto stálo podobně, jako středně velký satelit. A počty aut na celém světě by byly v řádu tisíců a ne miliarda, jako dnes. Vůz by tak v Čechách měl jen Kellner a Babiš. V Americe první stovka nejbohatších. Jak brutálně negativní vliv by to mělo na světovou ekonomiku je asi jasné.
Tady nejde o lidi a peníze, tady jde o to, že když tam budou lítat milióny úlomků, tak ty pak sejmout další satelity a bude to jak štěpná reakce v neřízeném jaderném reaktoru.
A kde by se v první řadě ty milióny úlomku vzaly? To samozřejmě předpokládá, že i bez úlomků budou do sebe satelity narážet, aby mohly ty milióny úlomků teprve vytvořit. Takže by se muselo běžně stávat to, co jsem naznačoval. Auto v Evropě se bude běžně srážet s autem v Asii – jedině pak budou nějaké úlomky. Jednou náhodnou srážkou za dlouhé roky se žádné skutečně reálné nebezpečí nevytvoří – před pár měsíci odpálila Indie svůj satelit a světe div se, žádná řetězová reakce a konec světa (resp. vesmíru) nenastal. Jednou za čas to udělá každá velmoc. Rusko to udělalo, Čína… A kolikrát např. za posledních 20 let byla zasažena ISS (největší objekt na oběžné dráze) nějakým úlomkem, že byla totálně zničena? Kolikrát byla za celou historii vůbec něčím zasažena? Žádnou drastickou hrozbu tu opravdu nevidím. Větší pravděpodobnost smrti už mají kosmonauti i při náhlém onemocnění chřipkou.
Tak trochu mne pripominate kapitana Titanicu pred prvni plavbou. Nemozne, nepravdepodobne ,nepotopitelne. V zacatcich letectvi to taky nebyl problem. Dnes by se letadla bez urcitych opatreni srazela neprijemne casto. Pri retezove srazce satelitu nyni nemame technologie, ktere by si s tim poradili, a to je neco, co by znamenalo fatalni skody. Neumime nic delat a jenom spolehame na nizkou pravdepodobnost znamych pricin. Zaplnovanim drah napr. 12k Starlink satelity, bude situaci zhorsovat a do budoucna nebude otazka zda, ale kdy. Pokud nezacnem vcas aktivne uklizet orbitu, bude pravdepodobnost trefeni nejakym ulomkem v budoucnu neprijemne vysoka. Nebude proto naskodu premyslet, co s tim jiz dnes a nenechavat to na pozdeji, s tim, ze je tam zatim furt dost mista, ne? Ostatne ty technologie uz se na orbite testuji, znamena to, ze i ostatni si uvedomuji situaci. Samozrejme nema smysl panikarit, mnohem nebezpecnejsi se mi vsak vzdy jevi situaci bagatelizovat.
Nesmysl, že neumíme nic dělat a nic s tím neděláme. Právě ten Starlink 1. spoléhá na mapu úlomků 2. má snímače na detekci a 3. má motory a algoritmy přímo určené k vyhýbání. Takže se to dávno řeší.
To souhlasi. Jenomze to reseni leci symptomy, ne skutecnou pricinu. Nejlepsi je to smeti tam nemit a udrzovat temer 100% kontrolovanou orbitu. To je samozrejme otazka daleke budoucnosti, nicmene je tam treba smerovat uz dnes. Podobne jako na poli planetarni ochrany, kde se podnikaji prvni kroky k technologii potrebnou pro eliminaci hrozby velkych meteoritu pro nasi planetu. Pravdepodobnost? Dost mala, no predstavte si ale byt zaskoceni katastrofou ted, kdyz reseni lezi tak blizko…a jak rikal Svejk: no to muze udelat jedine blbec!
Lukasi, z Tveho pohledu az zbytecne vysoka bezpecnostni opatreni pri letech na obeznou drahu maji svou vahu a duvod. Nejde prece srovnavat provoz vsech aut na svete s provozem desitek-stovek kosmickych lodi. Kdyby denne startoval stejny pocet astronautu jako lidi, co proste vyrazeji autem do prace, tak pocet mrtvych astronautu by prevazil pocet mrtvych ridicu, tim jsem si jisty, i pres velmi vysoka bezpecnostni opatreni. Trochu jako bys srovnal bezpecnost prace ridice kamionu a pilota F1, a pritom jsou vlastne oba ridici z povolani. Proto je pilot F1 celebrita, a sofer kamionu ne. Taky jde o pocty, kolik je kamionaku a kolik pilotu F1…
Jeden život řidiče kamionu je přeci naprosto stejně cenný, jako jeden život závodníka F1. Nebo ne? Nebo chcete říct, že jen díky tomu, že průměrná nehodovost na jeden vůz je u F1 větší, než u kamionu, tak závodník má větší cenu a měl by se více chránit? Přesto, že realita je taková, že zemře jeden závodník za 10 let, ale řidičů kamionů umírají každý rok tisíce? Je přeci úplně jedno, že závodník absolvuje za rok jen desítky jízd kdežto kamionák stovky a má tedy lepší procenta nehodovosti. Jediné, co ve výsledku rozhoduje, je celkový počet mrtvých. 1000 mrtvých je prostě 1000x více, než 1. Takže jediný logický závěr je, že by se mělo 1000x více dbát na bezpečí kamioňáků, ne jak je to teď přesně naopak.
Protože miliony závodníků F1 nikdy mít nebudeme. Nebo ano? Pokud bychom jich měli stejně, jako těch kamionů, tak máte pravdu, pak by se mělo více dbát na jejich bezpečnost. Ale takový stav není, že? Tak proč je to teď s ochranou přesně naopak, i když jim máme jen pár desítek? Je snad momentálně několik miliard aktivních kosmonautů stejně jako řidičů, aby mělo jejich mnohem vyšší bezpečnostní ochrana pozitivní přínos v milionech zachráněných životů? Tato zvýšený ochrana by měla smysl až ve chvíli kdyby jich byli opravdu miliony. V autech zemře 1,35 miliónů lidí každý rok a v kosmu průměrně 0,25 lidí. Takže ochraně řidičů by se mělo věnovat asi tak 4 milion krát větší úsilí, než ochraně kosmonautů.
A dovolím si nesouhlasit, že kdyby denně létali milióny lidí do kosmu, tak by bylo více mrtvých, než v autech. Je snad více mrtvých v letadlech, než autech? A proč tomu tak je, i přesto, že let letadlem je ze své podstaty nebezpečnější, než jízda autem? Právě proto, že nelétá jedno letadlo za měsíc, ale tisíce letadel každý den. Právě proto šel pokrok tak razantně dopředu a právě proto je letecká doprava tak bezpečná. Kdyby se něco podobného stalo s kosmonautikou, je velice pravděpodobné, že by průměrný počet úmrtní na jeden let šel drasticky dolů. Stejně jako se to už před desítkami let stalo u letadel. Takže tato přehnaná bezpečnostní opatření mají za následek přesný opak. Zvýšení počtu objetí, díky nedostatečně odzkoušené technice. Jak by taky mohla být odzkoušená, když každá raketa do teď letěla jen jednou. To je jako kdyby jumbo jet sjel z linky a nikdo by neudělal jediný zkušební let a hned by do něho narvali stovky cestujících. 😀 Ano máme tu nějaké simulace a zkušební zážehy, ale to je jen chabá náhrada.
A reálně samozřejmě netvrdím, že do roka a do dne budou létat miliony raket každý den. Debata byla o pár desítkách satelitů během 3 let a jak pak nebude na orbitě k hnutí a jak už při těchto titěrných počtech to bude nebezpečné.
Zivot ridice astronauta doktora zahradnika nebo kohokoliv maji samozrejme stejnou hodnotu (pokud neco takoveho existuje). Bavime se prece o vysi objektivniho nebezpeci, ktere praci astronauta provazi. To je zatim enormne vysoke – vezmete kolik energie (za vyuziti velmi drahych a nebezpecnych technologi) je dnes potreba aby se clovek dostal na orbitu nebo jeste dal. Obrovske mnozstvi energie je zase potreba pro pristani takoveho cloveka vhodnym a nebezpecnym zpusobem zmarit… Zatim tohle vsechno stoji velke penize, a lide porad diky tomu i na orbitu letaji sporadicky, porad vlastne zaciname… Jestli soukromnici dokazou do kosmu bezpecne a relativne levne dopravovat velke mnozstvi lidi, az tehdy zacne mizet ta aureola vyjimecnosti kosmickych letu s posadkou. Ovsem stale to bude nejnebezpecnejsi zpusob dopravy, s velkym durazem na kontrolu a vysoka bezpecnostni opatreni. Alespon myslim 🙂
Ne, o tom jsme se nikdy nebavili. Já se celou dobu bavím o tom, že 1 350 000 mrtvých je prostě pro společnost větší ztráta, než 0,25 mrtvého kosmonauta za rok, ale přitom v médiích to vypadá, jako by to bylo přesně obráceně.
To vy pořád omíláte, že když bude nižší procentuální nehodovost na jednotku (jednu jízdu, km atd.) tak je to vlastně v pořádku, a pak klidně může zemřít milión lidí, protože si už to odjezdili vyšším počtem jízd a km.
To je jako byste řekl, že otrava jídlem na úrovni 0,001 % je vlastně v pořádku, oproti hypotetické 3% úmrtnosti např. při křtu, když vás polévají studenou vodou. Takže takový křest je zjevně 3000x nebezpečnější a je potřeba u něho dělat opatření jako u letu kosmické lodi. Co na tom, že 7 miliard lidi musí jíst, a dělají to 3x denně, takže taková 0,001% úmrtnost by znamenalo, že každý rok zemře 77 miliónů lidí. Ale při křtu, který se podstupuje jednou za život a ještě ho dělají evidentně jen křesťané, by jich každý rok zemřelo hypoteticky jen 93 tisíc.
A závěr by z toho tedy byl takový, že přijmeme nejvyšší možná bezpečností opatření u každého křtu, ale jen velmi průměrná u jídla? 😀
Mate pravdu mnoho věcí je postaveno na hlavu.
Jo a ještě mi přišlo úsměvné to tvrzení, že s kosmonautikou vlastně teprve začínáme. První let letadla byl v roce 1903 – tedy před 116 roky. První let rakety na tekuté palivo byl už 23 let poté v roce 1926 – tedy před 93 roky. Říkat tomu, že stále začínáme to chce notnou dávku nadsázky až surrealizmu. První let do kosmu byl už v roce 1944. Pokud to berete od prvního letu s posádkou, tak od něho také už uběhlo slušně vousatých 58 roků. Ale máte vlastně pravdu, pořád a stále dokola začínáme a pořád dokola objevujeme kolo. Uděláme jeden krok dopředu a dva zpět. A to i díky přehnané bezpečnosti. Hlavně neudělat sebemenší chybičku. Místo toho, aby se vyvíjelo a testovalo se razí heslo kdo nic nedělá nic nezkazí. Dvakrát měř jednou řež bylo nahrazeno 10x měř, ale říznout do toho ani nemusíš, když nemáš 100% jistotu úspěchu. A jelikož úspěch není nikdy 100% zaručen, tak se z toho stal argument, proč je vlastně moudřejší nedělat skoro vůbec nic. Taková NASA toto dotáhla skoro až k dokonalosti. Ale kosmonautika je hlavně o tom bádání a technickém pokroku i navzdory možnému nebezpečí. Ale nějak se nám z toho vytratil ten pokrok. Rakety a motory, co používal už Gagarin, se prakticky používají dodnes. 60 let odzkoušená technologie, a přesto to všechno pořád stojí miliardy dolarů. Si představte, že by se stále vyráběla Škoda 1200 a byl by to stále jeden z nejmodernějších vozů na trhu a stál by v přepočtu na dnešní peníze neuvěřitelných 700 tisíc. 😀 Je to tak dlouhá doba, že většina nebude ani vědět o jakém autě vlastně vůbec mluvím, protože ho nikdy ani neviděli. Možná tak v muzeu. I naši rodiče to auto viděli naposledy někdy před 40 lety.
Alespoň že v posledních letech se to s tou kosmonautikou začalo trochu měnit. 🙂
Kosmonautika jako takova zamrzla a zkostnatela a stále se spoléhá na chemické raketové motory vyvinuté na konci druhé světové války. Sice technologie jdou stále kupředu ale k čemu jsou výkonné počítače a nové materiály, když to šlo před 50 lety za dob Apolla i bez nich. Člověku se někdy i zda, že klíčové technologie jsou drženy pod zámkem pod rouškou národní bezpečnosti obzvláště v USA. Toto prosim neni žádná konspirace jenom v USA je evidováno několik tisíc patentu, které nejsou přístupné veřejnosti. Dokonce existuje zákon, který umožňuje utajení objevů pokud ohrožuje národní bezpečnost. Za dob George Bushe byl objeven způsob jak uměle vytvářet microorganismy na přání. V novinách tenkrát byli palcive titulky jak si lidé hrají na boha. George Bush tenkrát tento zákon nepoužil a dovolil zveřejnění objevu. Tak se člověk musí ptát co všechno asi neprošlo. ☺
Roseteau:
Tak a zkus navrhnout, jakým způsobem mimo chemických motorů je možno dosáhnout orbitální rychlosti. Je na to totiž potřeba obrovský tah anebo orbitální výtah.
A že se utajují záležitosti týkající se raket? Sakryš, vždyt já se tomu ani nedivím, raketové technologie opravdu ohrožují národní bezpečnost.
Teoreticky je spočítaný “kanon” na bázi lineárního motoru s vakuovým tubusem (vlastně něco jako hyperloop, ale je to starší) “opřeným” o vysokou horu. Orbitální rychlost to získat dokáže.
Problémy jsou:
1) náraz do atmosféry, takže náklad to musí ustát
2) jednorázový obrovský příkon energie
3) vybudovat něco takového
Je to ale sci-fi asi jako orbitální výtah
Pokud je můj následující výpočet správný tak pro dosažení 1. kosmické rychlosti cca 7800 m/s (průměrná je polovina tj. 7800/2=3900 m/s) ve výšce cca 9000 m potřebuje jen 9000/3900= 2,3 sekundy z čehož vyplývá zrychlení 7800/2,3=3390 m.s-2, což je zničující nejen pro jakéhokoliv živého tvora, ale lidskou techniku. Při opuštění vakuového tunelu ve výšce 9000m do ještě husté atmosféry by toto těleso zřejmě vybuchlo. Pro dosažení této 1. kosmické rychlosti při přijatelném přetížení by ta trubice měla mít přibližně tvar a rozměry profilu letů běžných raket. Takže nejen sci-fi, ale naprosto nereálné.
Ta tvoje výpočtová úvaha je … hloupá. A tím i ten tvůj závěr.
Počítáš, že to musí zrychlit na rychlost 7 800 m/s během těch 9000 metrů do výšky (což si nelze vyložit jinak, než jako pohyb kolmo nahoru – podle toho, jak to počítáš) – a to je naprostá … pitomost.
Rychlost 7800 m/s ve směru kolmém k tečně vedené povrchem země (jinými slovy – kolmo nahoru) – je přesně to, co nepotřebuješ, když se chceš dostat na oběžnou dráhu. Na to potřebuješ tuhle rychlost… jenže ve směru tak nějak kolmém na směr, který ty počítáš. Dál už to skoro nemá cenu rozebírat.
Jinak google “mass-driver”. Teorie je, že máš dlouhou trubku – směrem na východ – klidně můžeš začít někde pod zemí a máš ji lehce zešikma “nahoru”, můžeš si dovolit i nějaké to zakřivení nahoru ke konci, když to budeš “opírat” o nějakou horu … (případně to můžeš protunelovat nějakým horským masivem abys získal potřebnou část vektoru směrem nahoru). To vše dlouhé řádově stovky kilometrů (takže se zrychlením není problém)…. a … no nic…
Ano je to scifi.
Ne – není to nereálné – fyzikálně tomu nic nebrání, a tvoje úvahy a výpočty už vůbec ne.
To jste si představoval dosáhnout 1. kosmickou rychlost v horizontále ve výšce 9 km? Když cokoliv opřete o nejvyšší horu, tak pořád skončíte vždy kolem těch cca 9 km v úhlu cca kolem 45° od horizontály (po svahu hory), což řádově vyvolá stejné zrychlení, jak jsem ve zjednodušeném výpočtu uvedl. Pokud chcete dosáhnout trvalé nízké oběžné dráhy s přijatelným zrychlením, tak byste musel najít horu vysokou cca 200 km se svahem, který jak jsem uvedl, by odpovídal profilu letů běžných raket.
Udělám ještě jeden pokus … ale při tvých naprosto ujetých představách o fyzice asi ani tohle nepadne na úrodnou půdu:
Ve skutečnosti v trubce máš dosáhnout rychlosti ještě o cca 20% vyšší – protože se počítá s následnými atmosférickými ztrátami (cestou od konce laufu nad atmosféru).
Ne nepotřebuješ horu 200 km vysokou – jednoduše potřebuješ skončit někde ve výšce kolem 5-6 km (čím výše, tím samozřejmě lépe) -ALE POD ÚHLEM ve skutečnosti ostřejším než je 45 stupňů. A máš k tomu k dispozici dráhu tak dlouhou jak dokážeš postavit … můžeš jít pod vodu, můžeš jít pod zem, můžeš jít naskrz horami, můžeš stavět mosty mezi horami, můžeš “nastavit horu” … atd.. A MŮŽEŠ DO JISTÉ MÍRY ZATÁČET – (poloměr sice pro udržení smysluplného přetížení musí být obrovský, ale jde to). A u toho všeho můžeš využít i zakřivení země… (nakresli si kolečko … a rovnou dlouhou čárou mu uřízni vršek … a tam kde ti ta čára vyleze z kolečka … si třeba nakresli horu… třeba pak pochopíš… )
Ano jak píšeš, dopředné zrychlení není problém 2-3g není nic co by běžný člověk nezvlád. Jde jen o délku tunelu. A i ten náraz do atmosféry je v řádu jednotek g. Je to realizované jak pro náklad, tak i pro lidi.
Takže při dodržení fyzikálních zákonů:
1) Pro jen přímou urychlovací dráhu pro dosažení rychlosti v=7,8 km/s je a zrychlení a=10 m/s^2 je zapotřebí dráha s=1/2*v^2/a=3042 km, při zrychlení a=3 m/s^2 cca 10 000 km.
2) V okamžiku opuštění vakuové trubice a vstupu do atmosféry bude záporné/brzdné zrychlení, (pro koeficient odporu cca 2, průměr tělesa d=3 m, hmotnost tělesa m=10000kg, hustota atmosféry ve výšce 9 km ϱ =0,466 kg/m^3 a rychlost tělesa v=7800 m/s dle Malé kosmické encyklopedie str.45) ax=1/2*cx*π*d^2/4/m*ϱ*v^2=0,5*2*π*3^2/4/10000*0,466*7800^2=20000 m/s^2 – jak jsem psal, těleso se okamžitě vypaří. To je dáno tím, že při vstupu těles do atmosféry bývá nejintenzivnější brzdění ve výšce cca 80 km kde je hustota atmosféry 1,68E-05 kg/m^3 tj. cca 10000 x menší.
3) Poněvadž přímou urychlovací dráhu musíte převést v oblouku směrem vzhůru mimo Zemi, tak odstředivé zrychlení při oblouku o poloměru r=10 000 m a rychlosti v=7800 m/s dle wikipedie rovné ad= v^2/r= 7800^2/10000=6084 m/s. Sice můžete do toho oblouku vstupovat menší rychlostí a postupně v něm pokračovat v urychlování, ale vzhledem k bodu 1) tím nic moc nevyřešíte.
Achjo… pominu, že teď říkáš něco podstatně jiného než na začátku, ale na to sem si u tebe už tak nějak zvyknul.
1) Nějak nevím proč sis vybral zrovna zychlení 10 m/ss = cca 1g …a už vůbec nechápu proč sis vybral druhé zrychlení 3 m/ss (0,3g). Mass driver byl zvažován především pro náklad a pokud neposíláš na oběžnou dráhu vajíčka, tak fakt není třeba náklad urychlovat takto opatrně (1g dám na světlech v autě, když se chcu předvádět, 0,3g dám v autě na světlech se skleničkou na palubce).
Pro náklad by nějakých 20g konstantního zrychlení nebyl žádný problém (200 m/ss). U lidí (s ohledem na dobu trvání) je třeba být opatrnější – ale při vhodné orientaci (hlavou napřed) – by nemělo být 7-8g žádný problém (trénovaný člověk by měl 10g v této ose bez poškození nějakou dobu vydržet – tam by asi byl ale problém s přechodem na dočasné obrácené zrychlení při průletu atmosférou). Ještě lépe člověk zvládá přetížení stranové – ve směru ramen … a tam by nebyl ani problém s tím přechodem ze strany na stranu (navíc to má zajímavý dopad – pro to, že máš dobrou rezervu pro jednu osu při zatáčení). Mno a při 20g ti pro urychlení na 9km/s stačí 200 km, při lidských 8g ti stačí nějakých 510 km.
2) Přechod do atmosféry – tady se zas někdo pokuší aplikovat přízemní fyziku na vysoce hypersonické rychlosti (respektive re-entry rychlosti)… ne – prakticky instantně se tam vytvoří rázová vlna, která do jisté míry “chrání” letící objekt a nastupuje “trochu jiná fyzika” (na to si opravdu s dětskou encyklopedií vesmíru nevystačíš). Samozřejmě je třeba vhodný tvar a ano tepelné namání velké, ale ne neřešitelné. Navíc teplo jako vše potřebuje pro přenos nějaký ten čas – a toho tepelného namáhání – než opustí atmosféru (nějakých 12-20s v závislosti na úhlu) není tolik, aby se to nedalo přežít.
3) Ne ty si prostě to kolečko nenakreslíš a nenakreslíš. Země je kulatá, tunel se dá kopat pod zem… možná kdyby sis nakreslil ten obrázek, co jsem ti navrhoval výše … tak by ti možná došlo, že se dá udělat úplně rovná trať, která bude končit v 5-6 km … a bude končit pod zvoleným úhlem (30-40 stupňů vzhledem k aktuální tečně povrchu Země). Jinak poloměr zatáčky 10km je na hraně i pro rychlovlaky… natož pro tohle, tady bys musel počítat s poloměrem zatáčky kolem 500 – 1000 km (záleží, v jaké fázi zrychlování jseš) – ale pro 9 km/s a poloměru zatáčky 1 000 km – máš odstředivé zrychlení kolem 8g, a klidně si můžeš dovolit krátkodobě 10-12g (při správné orientaci člověka), a pokud bych počítal 25g … pro náklad…
add 1) To vše vím. Zvolené hodnoty zrychlení 10 a 3 m.s^2 jsou pouze ilustrativní případy. Pro přijatelné přetížení 3g vychází délka 1000 km pro max. 10 g 300 km, což je snad reálné.
add 2) To, že je nějaký vzorec uveden v “Malé encyklopedii kosmonautiky” neznamená, že je to “přízemní fyzika”. Navíc tento vzorec je uveden v přednášce na PF UK Jaroslava Kousala: Žhavé konce kosmických letů, kde samozřejmě předpokládá hypersonická rázová vlna. Pokud jsem tento vzorec aplikoval na těleso uvedené v tomto bodě ve výšce 80 km, tak mi vycházelo záporné zrychlení cca 10x nižší než předpokládám jako skutečné, takže můj výpočet je na “bezpečné” straně. Podle citovaných stránek je teplota tělesa při letu rychlostí cca 8 km/s^2 ve výšce 20 km cca 5200 K, extrapolací pro výšku 0 km cca 7100 K. Při této teplotě se všechny látky vypaří a rozloží na atomy. Navíc to extrémní přetížení samo o sobě mechanicky “rozbije” jakékoliv těleso. Pokud existují pro podobné případy přesnější vzorce, rád je použiji.
add 3) Samozřejmě vím, že při poloměru oblouku 1000 km bude záporné zrychlení 6 m/s což je naprosto vyhovuje. Ale není mi jasné, jak lze reálně uskutečnit ve vertikální rovině na Zemi oblouk o poloměru větším než cca 10 km a sklonem dráhy uvedených 30-40° od horizontály, aby neskončil hluboko v Zemi. Podobně to dopadne, pokud pod uvedeným úhlem bude vedena přímá dráha. Pokud by se nemělo jít hlouběji do Země, tak by se tělesa musela vypouštět pod malými úhly od horizontály (pak add 2). Abych měl jistotu, tak jsem skutečně to zkusil i nakreslit, ale nic rozumného mi z toho nevyšlo.
Souhlas, okamžitý výkon motorů velkých raket odpovídá výkonu desítek až stovek megawattů, který je produkován v motorech o relativně malých objemech a hmotnostech za extrémních podmínek tepelných a tlakových. Takže na jejich bezpečné provozování budou kladeny větší nároky než na provozování motorů letadel. Žádný větší průlom zde nelze očekávat, jen “drobná” technická zlepšení.
Pro lety na oběžnou dráhu nelze z bezpečnostních důvodů počítat s jadernými motory, tak nám zbývá jen ten citovaný kosmický výtah.
Ale pánové, žádná sci-fi super pokroková technologie není přeci vůbec potřeba. Úplně stačí drobná, ale za to neustálá inovace současných technologií. A za 50 let z toho máte několikanásobně výkonnější motor. Vezměte si např. výkon motoru Škoda 105 z roku 1976 a srovnejte to se současnou Octavií. 105 měla litrový motor a výkon 33,9 kW. Litrová Octavia má 85 kW. To je za 43 let nárůst výkonu 2,5 krát. Ale přitom se pořád jedná o motor na benzín. A to přitom má ještě skoro poloviční spotřebu paliva. Takže v poměru spotřeby k výkonu je tu zlepšení dokonce 5x. Má snad např. současný Soyuz-FG s motory RD-108A 2-3x větší tah a přesto 5x nižší spotřebu oproti Sojuz-U z roku 1976 s motory RD-107? Samozřejmě, že ne, protože to jsou v podstatě ty samé motory. A díky tomu se může zdát že jsme již dosáhli možného maxima. Ale to neznamená, že pokrok není možný. Není možný jen v případě, kdy v současné době létají prakticky ty samé motory a rakety, jako před 50 lety. A že důvod proto je protože vývoj je enormně drahý? Tak je otázka co je ve výsledku dražší. Ušetřit miliardy za vývoj a používat jen trochu upravenou 60 let starou techniku, ale pak díky tomu každý rok vyhazovat desítky raket do moře, nebo investovat obrovské částky a zlevnit cenu jedné rakety několikanásobně? Myslím, že SpaceX má na tohle jasnou odpověď. A že i za pouhých 15 let dokázala několikanásobně více, než ostatní za posledních 60 let. A i Elonem používaná analogie s letadly je velmi trefná. Představa, že pro každý nový let bychom museli vyrobit takový Boeing 737 (který mimochodem stojí skoro 2x tolik, co Falcon 9) pokaždé znovu, je naprosto šílená. A snad jen úplného blbce napadle, že by bylo levnější nechat ho spadnout do oceánu, než ho použít znovu. Ale samozřejmě pak se do toho vloží politika s z úplné krávoviny je najednou ten nejlepší nápad.
Ano máte pravdu ale každá technologie má své limity a je vázána fyzikalnimy zákony. A to platí jak pro raketové tak i spalovací motory a ty nejdou vylepšovat do nekonečna.
A už někdo ten strop našel?
Záleží, co myslíš pod tím “a už někdo ten strop našel” ?
Jak by řekl Sapkowski: “Nad vlastní prdel nevyskočíš”. ¨
Jednoduše prakticky pro každé palivo existuje maximální specifický impulz – který je dán množstvím energie dostupné z příslušné chemické reakce. Otázkou motoru pak je – jak moc z toho dokáže vytěžit (přeměnit na pohybovou energii).
Když si vezmu třeba motory STS – pak pro kombinaci H2 / LOX je teoretické maximum tuším někde kolem 525-530s (lovím z paměti – musel bych trochu počítat a to se mi moc nechce) a pokud hledám správně tak motor STS z toho měl 455s … což máš nějakých 86% … takže tady vidíš kolik je prostoru pro zlepšení v této oblasti (100% je nedosažitelné – něco ti vždycky sežerou vibrace molekulárních vazeb, něco ti sežere teplo jako takové)
Pak samozřejmě můžeš snižovat hmotnost motorů a samotného “vozidla” – (palivo … neodlehčíš) – ale to je poměrně malá váhová položka ve vztahu k palivu, takže tam moc prostoru taky není (podívej se třeba na tuhle starship … 1300 tun paliva, 85 tun vehikl včetně motorů … ).
Takže – ne na teoretickém limitu nejsme, ale občas jsme tam poměrně blízko.
Jasně můžeš zkusit “lepší” paliva … třeba můžeš nechat oxidovat berilium 🙂 (teoretické Isp vycházelo tuším kolem 700s …) nebo vyhladit ekology a pokusit se bezpečně používat H2 + P + Li (kolem 585s)..
(Existují některé fyzikálně chemické triky, které by teoreticky umožnily i dostat se o něco nad tento limit – ale to už jsou opravdu obskurní záležitosti – které mají zase jiné problémy, které by ten přínos více než vynulovaly).
Jj. Motory byl jen jeden příklad. Samozřejmě, že to nebude u raketových motorů 5x tolik, to je jasné. Ale tvrdit, že motory a rakety z roku 1959, které dnes jako jediné vynáší všechny ruské a americké kosmonauty je vrchol pokroku a dál už to nepůjde, chce hodně odvahy. Dá se ale vylepšovat i palivo a raketa. Účinlivost celého systému větší o 10% je přesně rozdíl, mezi: “rakety nikdy nepůjde použít zvonu” a “jednu raketu půjde používat 100x” A to je ve výsledku obrovský rozdíl. A právě na té Starship se to krásně ukazuje. A bylo by hodně naivní se domnívat, že za 50 let bude Starship pořád nejmodernější raketa na světě, protože dál to prostě nepůjde. To se může stát jen v případě, že by SpaceX koupili Rusáci. 😀
Tak je možné, že časem vývoj narazí na nějaký technologický limit – a na nějakou dobu se to zastaví, než se najde nějaký způsob “jak to obejít”, který bude mít za následek zase nějakou dobu překotný vývoj a tak furt dokola. Takových případů v historii bylo a ještě bude…
Jinak Rusko bych nepodceňoval – ono je to sice teď moderní shlížet na Rusko tak nějak shovívavě a z vrchu … ale i když jsou na tom finančně špatně, tak jsou všechno možné jenom ne hloupí. Navíc právě nouze je v minulosti několikrát přivedla k velmi zajímavým a elegantním řešením (kdy někdy skutečně elegantními řešeními obešli nedostatečnost například v elektronice)… Krom toho nedělají příliš velké cavyky s ekologií a lidmi a mají spoustu svého prostoru, kde si můžou zkoušet své hračky. Takže občas vyzkoušejí něco, co by “v civilizovaném světě” v žádném případě neprošlo snad s výjimkou doby horké války. Jejich shopnosti v aerodynamice, hypersonickém atmosférickém letu, a využití jádra – sice možná ze silového pohledu na věc můžeme bagatelizovat, ale z technického pohledu, se často jedná o pozoruhodná řešení, která přinejmenším stojí za krátkou pozornost a místy inspiraci.
Zrovna teď jim vybuchla při zkoušce raketa s jaderným pohonem…
Jj, Rusáci jsou chytří, ale nemají prachy a tak používají 60 let staré rakety. Amíci mají prachů na rozdávání (když jim je teda kongres odklepne) ale zase se bojí i uprdnout. Výsledek je takový, že oba státy jsou oproti nim titěrné SpaceX 100 let za vopicema. 😀
Souhlas. Ale té jaderné raketě moc nevěřím. Podle různých úvah by se mělo jednak jak hypersonickou raketu na jaderný pohon, která by se vypouštěla jako druhý stupeň nějakého běžného nosiče. Pohonnou jednotkou by měl být něco jako náporový motor s jaderným ohřevem. Aby motor měl potřebný tah, tak by reaktor musel trvale běžet za teplot vyšších než cca 2000K, což je nesmírně obtížný úkol. Stejně složitým úkolem je tepelná ochrana stroje, která by vydržela dlouhodobý hypersonický let. Buď je to Putinův úlet resp. propaganda, nebo obrovský technologický převrat. I když spíš fandím Rusům, tak se mi to nezdá pravděpodobné.
Navíc Rusové vydali později prohlášení, že se jednalo o radioizotopový zdroj.
Lukasi, oba pouzivame v ramci debaty trochu zavadejici primery a modelove situace. Nepresvedcuji Vas. Jisteze – lety do kosmu jsou cinnost jako kazda jina. Budu jen rad, kdyby se “nejak” urychlily, zjednodusily a “zdostupnily”. Uz jsem psal, technologie k nim potrebne jsou zatim velmi drahe. Uz i kvuli tomu riziku (a nemyslim jen smrt posadky). Prislo Vam usmevne tvrzeni, ze vlastne porad zaciname. Orbity a operaci ve vesmiru zatim dosahlo 7-8 statu? Mozna do deseti zemi, nevim. Mne osobne to prijde spise jako zacatek nez nejake rozvinute odvetvi lidske cinnosti. Muj nazor je, za tady, jako ostatne vsude, jde hlavne o riziko vynalozenych investic. Souhlasim s Vami, nektera opatreni a omezeni maji az urednicky charakter a jsou zbytecna. Proste zijeme v realnem svete. A take jako Vy se neobavam “beznych” srazek na orbite nasledkem “zvyseneho” provozu. Na druhou stranu – to riziko, mizive, samozrejme tady vzdy uz bude. Bez ohledu na pravdepodobnost.
Jak jsem psal výše, Starlink má jiný sklon (53 stupňů)
Mno … jako že mám SX rád, tak tady si myslím, že jde především o vyvinutí tlaku na trh malých nosičů (zpomalení, snížení zisků), který se začíná trochu příliš rozlézat.
Lze se na to podívat i z druhé strany, snížení ceny vynášení malích satelitů, aby podpořil jejich stavbu. 2 miliony USD snížení nákladů na 150kg satelit může zvíšit dostupnost možnosti mít vlastní pro firmy a vědecké instituce. Ale tlak na malé nosiče může být hlavní důvod též.
Na druhou stranu, tlak na malé nosné rakety udělá i sám rocketlab. Plánem na znovupoužití. Tím pádem jim klesne nosnost ve znovupoužitelném režimu, ale sníží cenu. Čili rocketlab to ustojí, ale dost tím asi ublíží dalším malým nosičům. A hlavně je to podle mě vstup na trh, který má velký potenciál rozvoje, větší mají asi už jen cubesaty.
Tak už i SpaceX objevila výhodu podobných startů. Je vidět jak moc chtějí létat. Nakladu je prostě stále málo a malé družice zažívají boom.
Čistě teoreticky by mohli přidat i pár satelitů pro Srarlink kdyby na předem určený termín nepokryli celou nosnost Falconu9.
Teoreticky ano, prakticky si myslim, ze to robit nebudu.
Satelity Starlinku nepouzivaju “klasicky” dispenzor a aerodynamicky kryt neobsahuje tlmiace panely. Otazne je, ci sa start uskutocni aj v pripade, ze sa neprihlasi dostatok nakladov, aby SpaceX zaplatilo start ?
Dost záleží jak moc budou flexibilní nebo jestli objednávky stopnou půl roku před startem, aby měli čas nachystat dispenzor.
Myslím si, že dát tam satelit ze Starlinku je fajn využití zbylého prostoru než zrušit start kvůli nevytíženosti. (kryt neobsahoval tlumicí desky, protože jim to umožnilo ho více napěchovat).
Ja si to myslim také – nechat si vynést pár satelitů, protože je volné místo … To je prostě příliš lákavé na možné úspory. Myslím, že si klidně vyvinou nějaké vypouštěcí zařízení, které to umožní. I ta orbita tomu myslím odpovídá. A kolik stojí vyvinutí a výroba takového adaptéru nebo úprava designu satelitu? 10M? Udělali i adapter na Roadster …
Prostě pokud mám start za 40M, s náklady 20M (plácám), tak pokud tam posadím 8 družic za 20M o váze 1,2t, tak mám zaplacený start a můžu si k tomu vynést svých x desítek starlinků … Raketu využiji naplno/efektivně a mám na dráze satelity zadarmo. A nebo si jenom snížim náklady – “spolujízda”. Každý milion dolarů dobrej 🙂
Pracovní orbita Starlinku je 53 stupňů, takže satelity by musely dost manévrovat. Takže nepravděpodobné. Heliosynchroní dráhu měly první dva prototypy
Nemyslim si, ze sa SpaceX vyda touto cestou. Ide je to ako som pisal dobra, ale z praktického hladiska nie. Starlink sa snazia co mozno najviac standardizovat, aby bolo minimum odlisnosti medzi jednotlivými satelitmi. Inak sa zamyslana pasova vyroba satelitov nebude dat realizovat. To iste sa tyka aj dispenzora a vsetkeho ostatneho co je potreba na start. Cim vyssia standardizovanost, tym nizsia cena za start satelitu.
Nikdo nemluví o úpravě satelitů, ale o vypouštěcím mechanismu. Ano, možná by bylo lepší upravit i satelity pro lepší využití prostoru atd. Ale “možná” neznamená 100% nutnost. Nic takového to logicky neimplikuje.
Ja som ale o uprave satelitov nic nepisal 😉
Musk chce vyrobit a vypustit 12 000 satelitov. To sa mu za taky kratky cas bez vyrobnej linky nepodari. Cim viac odlisnosti tym horsia produktivita, vyssia cena a to sa tyka aj dispenzorov. Nemyslim si, ze Starlinky budu do zdielanych misii pridavat, nie je k tomu prakticky dovod.
pri (celkem opravnene) logickem pozadavku na jednolitost starlinkovych satelitu je nemozne je vynaset stylem 60 ks/start a soucasne jako doplnkove zbozi ke komercnim satelitum
Myslím si, že uskuteční. Zároveň se také domnívám, že si SpaceX vybrala asi jednu z nejvhodnějších drah pro takovouto službu. Spousta společností i států plánuje vysílat neustále své mapovací družice, čili nákladů bude dost a SpaceX si tam klidně nechá místo 300kg družice posadit kontejner pro cubesaty.
Co se týká používání SSO a nákladů, zde je dobrým příkladem ta rekordní indická mise rakety PSLV C37.
Uskuteční se i proto, jak jsem psal v článku, pokud vezme třikrát použitý stupeň, tak jeho cena nebude už 62 mega, a tady už klesá i počet nutného nákladu. A když si vezmu, že při misi SSO-A to vyhlásili na podzim 2015, a letělo se o tři roky později, tak myslím, že i náklad se sežene. Oni jsou možná někteří schopni si start i přebookovat z jiné rakety na Falcon 9.
Suhlasim, a tiez si myslim, ze sa zákazníci najdu.
Zaroven si myslim, ze aj pri pouziti leteneho stupna bude vzdy urcita minimalna vytazenost rakety aby sa start oplatil. Ak tuto hranicu nedosiahnu nastupi podobny system ako v kine. Ked nie je dost divakov, nepremieta sa. Listky bud vratia, alebo si mozete vybrat ine premietanie.