SpaceX letos získalo zakázky na vynesení spousty nových komerčních družic

V dnešním článku se nejprve podíváme na důvody, proč v poslední době uskutečňuje SpaceX tak málo misí pro platící zákazníky. Poté si představíme několik nových startů, které si u SpaceX objednala společnost SES a nakonec se zastavíme u nedávno uděleného kontraktu firmy Intelsat.

V minulých letech jsme byli zvyklí, že SpaceX startuje do vesmíru každou chvíli, dohánělo tím totiž zpoždění, které vzniklo dvěma haváriemi Falconů v červnu 2015 a v září 2016. Frekvence startů poté rostla a svého maxima dosáhla v roce 2018, kdy odstartovalo celkem 21 raket Falcon 9 a Falcon Heavy. Již následující rok však přišel propad a počet startů se snížil na 13 misí. Stále však bylo možno prohlásit, že až na dva starty s družicemi Starlink se jednalo o mise pro platící zákazníky. V roce letošním se situace změnila, počet startů sice dosáhl již čísla 14, ovšem pouhých 5 misí bylo uskutečněno pro zákazníky, zbylých 9 misí na sobě mělo nálepku Starlink. Pokles placených startů má částečně na svědomí letošní pandemie koronaviru, která odložila některé komerční starty, ale hlavní příčina má kořeny hlouběji.

Objem komerčních startů totiž může meziročně hodně kolísat. V letech 2017–2018 bylo na celém světě objednáno celkem jen 14 nových satelitů, které budou provozovány na geostacionární dráze. O rok později, v roce 2019, bylo uskutečněno 15 objednávek, tedy o jeden víc než v předchozích dvou letech dohromady. A letošní rok je ještě bohatší, jelikož uběhlo jen osm měsíců, ale bylo objednáno již 14 satelitů. Tyto výkyvy pak mají přímý vliv na počet komerčních startů raket v jednotlivých letech.

Na první pohled to může vypadat, že rok 2020 znamená určitý zlom či probuzení satelitního trhu a dosluhující satelity začnou být nahrazovány novými. Bohužel tomu tak není. Dvanáct z celkem čtrnácti objednaných satelitů v tomto roce nebylo uskutečněno v rámci přirozené obnovy starých družic. V letošním roce se totiž Federální komunikační komise (FCC) rozhodla vyklidit část elektromagnetického spektra o šířce 300 MHz v pásmu C, které bude v roce 2025 v USA použito pro provoz 5G sítí. Konkrétně se jedná o frekvence 3,7–4 GHz. Tato oblast elektromagnetického spektra byla až do nedávna používána satelitními operátory. Aby však bylo možno toto pásmo použít pro provoz pozemních mobilních telefonů, musí se ho provozovatelé satelitních služeb vzdát. Na oplátku pak dostanou tyto firmy od FCC finanční kompenzaci, kterou budou moci použít na stavbu a vynášku nových družic, které již nebudou využívat ono do budoucna vyhrazené frekvenční pásmo. Tato situace tedy měla za následek nadprůměrný zájem o výrobu a vynášku telekomunikačních družic.

Náš dnešní přehled nových zakázek SpaceX tak začneme u u lucemburské firmy SES, která na geostacionární a střední oběžné dráze provozuje víc než 70 satelitů. Vlastní flotily družic AMC, SES, NSS a Astra, takže pokud máte na domě nainstalovanou satelitní parabolu, je poměrně pravděpodobné, že využíváte jejích služeb. Tato firma obdržela od FCC kompenzaci celkem 3,97 miliardy dolarů. Aby však mohla do budoucna dostát svým závazkům a do prosince 2023 vyklidit příslušné frekvenční pásmo, objednala si v červnu 2020 u společností Boeing a Northrop Grumman stavbu celkem čtyř družic, které budou zajišťovat televizní vysílání a datové služby v Severní Americe. Každá ze zmíněných společností postaví dvě družice. Počátkem srpna se pak objevila další informace, že vynášku těchto satelitů zajistí americké firmy ULA a SpaceX. Dva satelity vyrobené Boeingem se vydají na orbitální dráhu společně na palubě rakety Atlas V v roce 2022. Ve stejném roce odstartují i satelity postavené firmou Northrop Grumman. Ty ponesou označení SES-18 a SES-19 a obě najednou je vynese raketa Falcon 9 společnosti SpaceX ve 3. čtvrtletí 2022.

Mimochodem, aktivita firmy SES se neomezila jen na objednávku čtyř satelitů v USA, další dvě družice si v srpnu objednala v Evropě u firmy Thales Alenia Space. Dopravce zatím vybrán nebyl, ale osobně se domnívám, že tato zakázka připadne evropské raketě Ariane 5.

Zdá-li se vám uvedená finanční kompenzace pro firmu SES velká, tak vězte, že kupříkladu firma Intelsat obdržela od FCC ještě více, a to celkem 4,8 miliardy dolarů. Část z těchto financí pak použila pro objednání celkem šesti satelitů, čtyři z nich vyrobí firma Maxar a zbylé dva pak firma Northrop Grumman. Zároveň Intelsat finalizuje stavbu družice sedmé, kterou postaví zatím nejmenovaný výrobce. Z hlediska našeho článku je pak důležité, že tyto družice zatím nemají určený nosič. Pokud si však vezmeme do úvahy, že se firma SES rozhodla posadit své družice na americké rakety, není do budoucna vyloučeno, že určitý podíl na vynášce družic firmy Intelsat získá i SpaceX.

Další zakázka, kterou SpaceX získalo, pochází rovněž od firmy SES, konkrétně od její dceřiné společnosti O3b. Ta na střední oběžné dráze provozuje síť 20 družic, která zajišťuje internetové připojení a další služby pro milióny zákazníků. Tato firma je tedy konkurentem konstelace Starlink a na rozdíl od ní má svou síť satelitů již dostavěnou. Mezi výhody jejího systému patří nízký počet družic, je tedy možno je relativně rychle obměnit a má také již vybudovanou síť zákazníků. Mezi nevýhody lze pak jednoznačně zařadit vyšší latenci signálu a neúplné pokrytí zemského povrchu, které je dané tím, že družice mají nulový sklon k rovníku. Fakt, že se firma SES obrátila na SpaceX je tedy napohled překvapivý, bude tím totiž podporovat konkurenci. Tomu se však nelze divit, za uplynulé roky spolu mají se SpaceX vybudované velmi dobré vztahy. První náklad, který kdy SpaceX vyneslo na jinou než na nízkou oběžnou dráhu, byla družice SES-8 v roce 2013. O čtyři roky později spolu obě společnosti napsaly další kapitolu dějin znovupoužitelnosti, když byl první stupeň Falconu 9 poprvé použit podruhé na misi SES-10. Celkově pro tuto firmu uskutečnilo SpaceX celkem 6 misí.

Společnost SES, tedy vlastně O3b, však rozhodně neusíná na vavřínech a plánuje svou satelitní konstelaci modernizovat. Již v roce 2017 si u firmy Boeing objednala stavbu celkem 7 satelitů nové generace O3b mPOWER. O dva roky později pak uzavřela dohodu se SpaceX, že těchto sedm družic bude na oběžnou dráhu vyneseno během dvou startů raket Falcon 9. Všechno však bude nakonec trochu jinak. Dne 20. srpna vyšla zpráva, že si O3b objednalo u SpaceX další dva starty. Navýšil se také počet družic, které bude potřeba vynést. Namísto původních sedmi exemplářů jich bude během čtyř startů vyneseno celkem jedenáct. První mise se třemi satelity se má uskutečnit v druhé polovině roku 2021, další dva starty se třemi družicemi se uskuteční následující rok a poslední vynáška přijde na řadu až v roce 2024. Nebylo oznámeno, zda budou družice na oběžnou dráhu vyneseny novými stupni, či již letěnými, ale dá se předpokládat, že půjde spíše o „prověřené“ stupně. SES totiž u SpaceX od roku 2017 létá výhradně jen na použitých Falconech.

Poslední získaná zakázka SpaceX pochází z letošního března. Tehdy si firma Intelsat objednala u SpaceX vynesení satelitu Intelsat 40e. Družice bude operovat nad západní polokoulí a svým signálem bude pokrývat severní a střední Ameriku. Této skutečnosti se rozhodla využít NASA a umístila na družici také své přístroje, které jsou určeny k měření ozónu, oxidu dusičitého a siřičitého, formaldehydu a aerosolů nad územím USA, Kanady a Mexika. Měření samotná budou každou hodinu prováděna s vysokou přesností. Celý název mise je tedy Intelsat 40e/TEMPO (Tropospheric Emissions: Monitoring of POllution).

Tato družice se vydá do vesmíru ve 3. čtvrtletí 2022 a bude při ní použit již letěný Falcon 9. Pro firmu Intelsat jde už o druhou misi, kterou si u SpaceX objednala, tou první byla mise Intelsat 35e, která se uskutečnila v červnu 2017 a stanovila tím na víc než rok pro SpaceX rekord v hmotnosti vynesené na dráhu přechodovou ke geostacionární.