První uživatel mozkového implantátu od Neuralinku se podělil o své dojmy a zkušenosti

„Když jsem po implantaci poprvé uviděl svoji mámu, zadíval jsem se na ni a řekl: ‚Kdo jste?‘ Byla v šoku a hleděla na doktory s výrazem typu ‚co jste mu to sakra provedli?!‘ Byl to hodně ostrý vtip a pořád mi to nezapomněla.“ Takhle si z vlastní matky utahoval Noland Arbaugh, první uživatel neurálního rozhraní Neuralinku. Pokud by snad někdo očekával, že prvnímu „pacientovi“ Neuralinku po neurochirurgické implantaci rozhraní nebude do smíchu, hluboce by se mýlil. Noland hýří štěstím a vtipem. Jeho život nabral na obrátkách.

Noland se poté, co se s rozhraním sžil a naučil se pomocí něj ovládat počítač, přihlásil na X a publikoval videozáznam z takzvaného „all hands meetingu“, tedy setkání všech (nebo spíše větší skupiny) pracovníků Neuralinku. Na meetingu společně s Blissem Chapmanem prezentovali co zatím s rozhraním dokázali, jak postupují jeho testy a jak dramaticky se od implantace změnil Nolandův život.

Není to uvedeno, ale setkání se pravděpodobně konalo v sídle Neuralinku Fremontu, protože Noland se zmínil o tom, že z Arizony odkud pochází, je to 10 hodin jízdy autem, což by do Austinu, druhého sídla firmy, nebylo možné stihnout.

Noland Arbaugh: Neuralink mě před několika týdny provedl svým sídlem. Byl to úžasný zážitek a den, na který nikdy nezapomenu. Video je z celofiremního setkání na konci dne. Děkuji všem, kteří to umožnili. Doufám, že si to všichni užijete! Snad vám jednou povyprávím svůj celý příběh.

Pokud nejste na X, video je ve zkrácené formě dostupné také na YouTube.

Seznamte se s Nolandem Arbaughem

DJ Seo, spoluzakladatel a viceprezident Neuralinku, Nolanda uvedl jako VVIP neboli „Very Very Important Person“. Ve firmě ho označují jako P1 čili „Participant 1“, tedy první účastník klinické studie Neuralinku. Sám se na X prezentuje jako kyborg, neuralnaut (neurální astronaut) a prapředek Skynetu, inteligentní počítačové sítě z filmové série Terminátor.

Noland Arbaugh, Participant 1

Jde o 29letého Američana z Arizony, jenž před 8 lety při potápění utrpěl úraz páteře, při kterém ochrnul od ramen dolů. Je tedy kvadruplegikem a nemůže hýbat žádnou ze svých končetin. Rád hraje šachy a různé počítačové hry, k čemuž se vrátil ihned po implantaci rozhraní Neuralinku.

DJ Seo na firemním setkání předal Nolandovi slovo a ten, s humorem sobě vlastním, povyprávěl mnoho o tom, jak testuje rozhraní, jak se změnil jeho život a co si myslí o Neuralinku a jeho zaměstnancích.

Začal tím, že chtěl na úvod říci nějaký vtip, ale „nižší bytosti“ v publiku by ho stejně nepochopily, což byl samozřejmě žert. Pak mluvil o tom, že je nesmírně šťastný, že může být součástí neurální revoluce, kterou pro něj Neuralink představuje, že je na něj udělalo veký dojem, jak pracují všichni z Neuralinku, se kterými se zatím setkal, a že mají nejlepší práci pod sluncem, protože mění svět k lepšímu.

Nolandovo publikum – skupina pracovníků Neuralinku v kalifornském Fremontu.

Sama implantace rozhraní pro něj byla úplně v pohodě, trvala necelé dvě hodiny a na druhý den už ho pustili domů s tím, že nějakou dobu nemá nosit čepici a má kůži na místě implantace mazat hojivou mastí. Prvních 10 dní nemohl implantát sám nabíjet.

Noland také prozradil něco o tom, jak vypadá život kvadruplegika a jaké jsou pro podobně postižené lidi dostupné pomocné technologie. Velkým problémem pro kvadruplegiky jsou otlaky, proleženiny a křeče. Noland není schopen žádného pohybu končetin, čili není schopen měnit svou pozici ani v leže ani v sedě. Když sedí, musí být připoután ke křeslu. Potřebuje neustálou péči. Nemůže sedět příliš dlouho v jedné pozici, protože se mu rychle dělají otlaky a berou ho křeče. Musí tedy často měnit polohu.

Zkoušel už zřejmě všechny asistivní technologie. S každou jsou svázány různé problémy. Jde například o:

  • Ústní tyčinku (angl. mouth stick) – tyč, kterou člověk drží v ústech a ovládá s ní dotykový displej, například na tabletu. Je při tom potřeba udržovat stálou polohu, čili hrozí křeče a otlaky.
  • Trubička pro kvadruplegiky (angl. quad stick nebo sip and puff stick) – trubička, kterou Noland používá pro ovládání svého invalidního vozíku (na pódium přijel sám). Funguje na principu sání a foukání do ní. Pokud foukáte silně, jede vozík dopředu, foukáte-li jen lehce, zatočí vpravo, když z ní vzduch silně sajete, jede vozík dozadu a sajete-li lehce zatočí vlevo.
  • Dálkový ovladač s asi 8 nebo 10 funkcemi – Noland neupřesnil, jak funguje, ale řekl, že musí být ustaven v přesné pozici. Pokud se jen lehce pohne, nefunguje.
  • Systém pro sledování pohybu očí – ten podle Nolanda také funguje, jen pokud jste neustále v přesně stejné pozici.

Asistivní technologie (zleva): mouth stick, sip and puff stick, eye tracker, jaký používal Stephen Hawking.

Podle Nolanda tak například hraní počítačových her za použití těchto systémů je prakticky nemožné. Několikrát to zkoušel, ale nedalo se hrát delší dobu a zážitek ze hry byl mizerný. Neuralink tohle zcela změnil a hned po tom, co Nolandovi povolili implantát používat doma k čemu chce, hrál dvě noci po sobě Civilizaci VI.

Prezentace Blisse Chapmana

Bliss Chapman, vývojář algoritmů implantátu, s Nolandem pravděpodobně strávil nejvíce času. Na začátku akce si vzal slovo a prozradil něco o tom, jak se Noland sžíval s rozhraním a jak probíhaly jeho první testy.

Poslední týdny u Nolanda doma testovali rozhraní 8 hodin denně prakticky každý den. Nasbírali tak ohromné množství dat. Bliss jejich seance shrnul na následujícím slajdu:

Několik zajímavostí o prvních testovacích seancích.

Nolandova implantace proběhla 28. ledna 2024. Nevíme, kdy se konala prezentace Nolanda v Neuralinku, ale video z ní na X zveřejnil 22. března 2024 a psal, že proběhla „před pár týdny“. K tomu nějakých 10 dní na počátku Noland nemohl implantát nabíjet. Vychází z toho tedy, že prezentovaná data se vztahují k období zhruba jednoho měsíce někdy mezi 7. únorem a 7. březnem.

V té době podle Blisse proběhlo 12 testových seancí. Ke konci probíhaly 5 dní v týdnu, 8 hodin denně. Bylo z nich pořízeno 271 stran poznámek. Noland v tomto období provedl pomocí rozhraní téměř 90 000 pohybů kurzorem (maximum měl přes 7700 za jeden den), 111 000 „kliknutí levým tlačítkem pomyslné myši“ a 35 000 „kliknutí pravým tlačítkem pomyslné myši“. Noland tedy má na rozhraní zamapováno několik funkcí – pohyb kurzoru v různých směrech a dva druhy „klikání myší“. Implantát byl v období aktivní (nabitý) po dobu 43 hodin a kurzor myši ovládaný Nolandem po obrazovce urazil více než 16 kilometrů!

Bliss k tomu dodává, že běžně v oboru se podobné testy provádějí nějaké dvě hodiny dva dny v týdnu. Díky tomu, že Noland nemusí jezdit na testy do laboratoře a je do nich skutečně zapálený, může jich s Blissem provádět mnohem více. Předchozím držitelem rekordu v počtu pohybů kurzorem byl makak Pager, který jich byl schopen udělat jen několik málo tisíc denně. Noland však podle Blisse, na rozdíl od Pagera, podává k fungování implantátu velice pomocné komentáře.

Bliss dále ukázal několik videí z významných momentů testů s Nolandem.

První bylo z jednotky intenzivní péče asi 12 hodin po operaci a bylo na něm vidět, že rozhraní už registruje vzruchy z Nolandova mozku (na obrázku žlutě). Šlo konkrétně o „pohyb“ zápěstí (v uvozovkách proto, že Noland zápěstím nehýbe, jen si pohyb představuje). Je vidět, že Noland má rozhraní implantováno v levé části hlavy. Pravděpodobně jde o jeden implantát.

První zaznamenané vzruchy.

Noland s rodinou bydlí v Arizoně. Z důvodu testů si nejprve pronajali apartmán ve Scotsdale nedaleko arizonského Phoenixu. Další Blissovo video bylo z tohoto místa. Je na něm Noland používající své rozhraní venku u bazénu. Něco takového až doteď nebylo možné, protože podobná zařízení se dala používat jen v laboratořích (snad jen s výjimkou rozhraní Stentrode od Synchronu).

Noland testuje rozhraní u bazénu.

Další video ukazuje moment, kdy Noland dokončil kalibrační fázi testů a začal získávat kontrolu nad počítačovým kurzorem. Nolandovi zde už trochu dorostly vlasy, ale je ještě patrné, jaká část pokožky hlavy musela být odstraněna pro implantaci rozhraní. Je jasné, že Noland má jen jeden implantát (některá pokusná zvířata měla dva).

Noland při testovací seanci. Na jeho hlavě je patrné místo implantace rozhraní.

Následující video (a screenshot z něho) bylo zaznamenáno v momentě, kdy Noland poprvé překonal „světový rekord“ v propustnosti neurálního rozhraní – 4,61 bitů za sekundu.

Překonání rekordu přenosové rychlosti invazivních neurálních rozhraní.

Tady by ovšem bylo možné spekulovat. Už dříve jsme totiž psali o tom, že existuje tabulka těchto rekordů, kterou aktualizoval dnes již zesnulý neurovědec z univerzity ve Stanfordu, Krishna Shenoy. Tabulka je dostupná zde a je z května 2021. Můžeme v ní najít informaci o tom, že nejlepší výkon pro lidského uživatele je 6,18 bitů za sekundu.

Podle tabulky byl v roce 2021 držitelem rekordu pro lidské uživatele je nejmenovaný pacient Francise R. Willeta a jeho skupiny z univerzity ve Stanfordu, se kterou vyvinul neurální rozhraní detekující znaky z „rukopisu“ paralyzovaného jedince, jenž nehýbe rukou, ale jen myslí na to, že dané znaky píše. K tomu nevíme, jakých přenosových rychlostí dosahují uživatelé rozhraní Stentrode od Synchronu, které se u lidí začalo používat až po roce 2021 a v tabulce tedy chybí.

Není jasné, který údaj je směrodatný. Noland však později mluvil o tom, že rekord překonával ještě mnohokrát, čili je možné, že už přebil i hodnoty z tabulek Krishny Shenoye.

Otázky a odpovědi

Část, ve které zaměstnanci Neuralinku z publika zadávali Nolandovi otázky, si přeložíme celou, protože podává mnoho zajímavých informací a je z ní vidět neuvěřitelné nadšení a zapálení Nolanda. První otázku zadal Bliss Chapman:

Bliss: Jak jsi se dozvěděl o Neuralinku? Jaký je tvůj příběh?

Noland: Ještě před 6 měsíci jsem neměl ponětí, o co jde. Potom mi volal můj kamarád Baine, který studoval biologii a pracuje v neurovědecké laboratoři, že Neuralink dostal povolení k testům na lidech a že se mám přihlásit. Tak mu říkám: A co jako má ten Neuralink být? Všechno mi vysvětlil a pomohl mi vyplnit přihlášku.

Potom jsem se při každé příležitosti snažil být první. Když mi psali, abych vybral termín pro další setkání, bral jsem ten první a tak pokaždé. Nemocnice (pravděpodobně ta, ve které proběhla implantace nebo kde probíhala nějaká vstupní vyšetření, pozn. red.) byla jen 2 hodiny jízdy autem od našeho domu. Měl jsem velké štěstí. Všechno do sebe zapadalo. A všechno se událo hrozně rychle.

Někdo z publika: Jak se k tomu postavila tvoje rodina?

Noland: Všechno jsem s nimi během celého procesu otevřeně konzultoval. Pokud by mi řekli, abych to nedělal, tak bych tu dnes nebyl. Ve všem mě podporovali a pomáhali. Naše situace není jednoduchá. Po mém úrazu rodiče museli prakticky všechno nechat stranou, aby se o mě mohli starat. Mnoho podobných lidí prostě končí někde v ústavu, kde se o ně starají, protože jejich rodina to prostě nezvládá. Jsem jim neskutečně vděčný. Pomohli mi s celým procesem. Byli obeznámeni se všemi možnými komplikacemi. Sám jsem byl rozhodnutý, že do toho jdu, už když jsem o Neuralinku poprvé slyšel, ale i tak jsem celou věc pořádně promyslel a zhodnotil. Mezi nevýhodami nebyly jen možné zdravotní komplikace, ale taky publicita vyplývající z toho, že jsem vůbec prvním uživatelem. Je mi celkem jedno, že lidi vědí, kým jsem a co mám v hlavě. Nemám co skrývat.

Někdo z publika: Jaký je to pocit, když myšlenkami hýbeš kurzorem?

Noland: Je to hustý! Dost těžko se to vysvětluje. Hodně toho, co se mi jako kvadruplegikovi děje, je těžké vysvětlit normálním lidem. Například teď hýbu jedním ze svých ukazováčků. On se nehýbe, ale já to cítím. Prostě jím hýbu a nedá se to vysvětlit. Když potom vidím, že je ten „pohyb“ přenesen na pohyb kurzoru, je to prostě neuvěřitelný pocit. Když se mi poprvé podařilo kurzorem pohnout, byl jsem z toho celý den na větvi. Bylo to super! 🙂

Někdo z publika: Je něco, co tě na celém procesu překvapilo?

Noland: Jak rychle to všechno šlo! Vy tady pracujete rychlostí světla. Normálně to nefunguje tak, že 5 měsíců po vyplnění formulářů jedete na sál. To se prostě nestává. Prakticky všechno bylo domluveno už v prosinci, což bylo 3 měsíce po prvním kontaktu. Potom už jsem jenom čekal. Klinický tým prý chtěl ještě počkat, jestli se neobjeví někdo vhodnější než já. Se asi pomátli! 🙂

Pak mě taky překvapilo, jak úžasní jsou v Neuralinku lidi. Samozřejmě jsem si nemyslel, že tu budou nějací břídilové, ale všichni, s kým jsem se setkal, jsou opravdu výjimeční. Všechno šlo jako na drátkách. Můžete na sebe být opravdu hrdí. Díky moc za všechno!

Někdo z publika: Jsi první uživatel našeho rozhraní. Co bys poradil tomu druhému?

Noland: Těžko říct. Já jsem tím chtěl hlavně pomoci lidem. Problém je, že během první studie se mnoho věcí může pokazit a může to skončit tím, že vám zařízení odstraní. Poradil bych mu, aby do toho neinvestoval příliš. Je to těžké, protože já už vím, jak úžasná tahle technologie je. Vím něco o tom, jaké jsou její možnosti, a bylo by teď pro mě strašně těžké žít zase jako předtím. Takže bych prostě dalšímu poradil, ať si to užije, jak jen to jde. Práce s vámi je úžasná zábava. 8 hodin testů uteče jako nic. Tak doufám, že pro toho dalšího to taky bude zábava a užije si to.

Někdo z publika: Co bys chtěl, aby uměly budoucí verze rozhraní?

Noland: Vím, že s ním máte v plánu spoustu věcí a všechny jsou super, ale co by se mi líbilo, je ovládání robota Optima, kterého vyvíjí Tesla. Takový pomocník by změnil život každého kvadruplegika. Ne každý z nás má kolem sebe rodinu. Optimus může pomáhat ve dne v noci, kdykoliv. Taky samořiditelné auto. Pokud by mě Optimus mohl dostat do auta, mohl bych pak s ním jet kamkoliv. Cokoliv, co by zlepšilo nezávislost a kvalitu života postižených, je super. Je mi jasné, že vy nepolevíte a budete tuhle technologii rozvíjet a zlepšovat tím náš život. Bude to paráda!

DJ Seo: Zní to jako Elonův master plan – Tesla s autopilotem a nejlépe ještě s motory od SpaceX, k tomu Optimus jako asistent a všechno ovládané Neuralinkem. 🙂

Noland: Pokud tohle všechno klapne, Elon mě klidně může poslat i na Mars! 🙂 Můžu tam mít s sebou armádu Optimů. Elone, pokud tohle sleduješ, ozvi se! 🙂

Nolandova máma: Můžu letět s tebou?

Noland: Budu mít roboty, nebudu tě tam potřebovat! 🙂

Nolandova máma: <demonstrativně odchází z publika>

Noland: To byl žert! Mám tě rád, mami!

Noland s rodiči, kamarádem a modelem své hlavy, který byl použit při přípravě operace.

Alex z týmu robotiky (pravděpodobně jde o Alexandra Wood-Thomase): Během rekonvalescence po operaci, bylo něco těžší, než jsi očekával anebo naopak lehčí, než sis myslel, že to bude?

Noland: Operace pro mě byla úplně v pohodě. Čekal jsem, že rekonvalescence bude mnohem delší. Z nemocnice mě pustili už na druhý den. Řekli mi jenom, abych si místo operace mazal Aquaphorem (hojivá mast) a nenosil nějakou dobu čepice. Vůbec mi to ani nepřipadalo jako neurochirurgická operace. Zákrok trval necelé dvě hodiny. Byl jsem ale naštvaný, že jsem rozhraní nemohl hned používat v plném rozsahu. Museli jsme počkat nějakých 10 dní, než jsem ho mohl začít nabíjet, čili zpočátku jsme udělali jen několik asi hodinových testů. Celé to bylo skvěle zvládnuté. Kdokoliv uvažuje, že by do toho šel, tak to prostě udělejte. Je to snadné.

Michael z oddělení mikrovýroby: Co bys řekl našim kritikům, kteří tvrdí, že to, co děláme, není nic převratného nebo že je to nebezpečné?

Noland: Nemají ponětí, o čem mluví. Podívejte se na mě. Vypadám, že by mi bylo špatně? Že by to na mě mělo nějaké vedlejší účinky? Ovlivnilo to nějak můj skvělý smysl pro humor? 🙂 Když jsem po implantaci poprvé uviděl svoji mámu, zadíval jsem se na ní a řekl: „Kdo jste?“ Byla v šoku a hleděla na doktory s výrazem typu „co jste mu to sakra provedli?!“ Byl to hodně ostrý vtip a pořád mi to nezapomněla.

Já vím, jak to je. Byl jsem na X nějakých 5 minut a už tam na mě házeli špínu. Je to směšné, protože oni nemají tušení, jak úžasná ta technologie je a jak dobře má Neuralink zvládnutý celý proces. Možná je to tím, že jsem Participant 1, a proto kolem mě všichni skáčou a snaží se, aby všechno klaplo, ale já si myslím, že ta technologie by klidně už teď mohla být dostupná na trhu. Vím, že ještě máte spoustu práce a pořád je co vylepšovat, ale poté, co jsem každý den několikrát po sobě překonal rekord v přenosu dat, se mi zdá, že by ta studie mohla skončit klidně i dnes. Už teď to rozhraní enormně zlepšilo kvalitu mého života. Ještě vychytáváme nějaké mouchy, ale až to vyřešíme, tak nevidím důvod, proč by ta technologie neměla být volně dostupná. Nikdo se toho nemusí bát. Já se nebál. Řekněte těm lidem, ať to prostě nechají být.

Někdo z publika: Je implantát nějakým způsobem cítit? Víš o něm?

Noland: Jasně, vedeme spolu dlouhé diskuze! 🙂 Špatný vtip. Ještě si lidi budou myslet, že to vážně nemám v hlavě v pořádku. Trochu ho cítím, ale je to těžké popsat. Je to prostě něco, co máte v hlavě, musíte to cítit, ale cítím ho méně, než bych myslel.

Četl jsem o těch hrozných věcech, které jste prý dělali s opicemi, ale potom, co jsem dnes osobně mluvil s vašimi „lidmi od opic“, je mi jasné, že to jsou nesmysly. O ty opice se starají lépe než o mě. Od začátku jsem prosil o banánové smoothie a pořád jsem ho ještě nedostal! 🙂

Někdo z publika: Překvapilo tě něco, co jsi vůbec nečekal?

Noland: Takových věcí bylo hodně. Říkali mi, že operace bude trvat 3–6 hodin a netrvala ani dvě. Když jsem poprvé pohnul kurzorem. Když jsem se po několika málo dnech hraní Mario Kart s rodinou začal opakovaně umisťovat na druhém místě. To, že jsem několikrát překonal rekord v přenosové rychlosti. Ten, kdo ho držel, asi není úplně rád 🙂 Je to divoká jízda a spousta legrace.

Někdo z publika: Můžeš dát příklad nějaké maličkosti, kterou ti rozhraní umožňuje dělat a máš z toho největší radost?

Noland: Když jsem konečně zase mohl hrát Civilizaci VI na počítači! Hrál jem dvě noci po sobě prakticky až do rána. Bylo to super. Nemyslel jsem si, že toho ještě někdy budu schopen. Zkoušel jsem už po úrazu párkrát hrát, ale vydržel jsem u toho jen hodinu nebo dvě a bylo to spíše utrpení. Že teď můžu hrát sám v posteli, bez pomoci jiných, je ohromná změna. Být kvadruplegikem už není až tak strašné. Potřebuji neustálou péči. Cokoliv, co mi dává větší nezávislost, je super. Tenhle implantát umožní lidem jako já být tak nezávislí, jak jen to jde. Dokud nepřijde opravdová léčba, což je dost reálné, protože vím, kam s tímhle směřujete. To, že někdo po podobném úrazu po dvou dnech půjde domů z nemocnice po svých s implantovanými Neuralinky, je čím dál reálnější. Budu nesmírně šťastný, pokud jiní lidé nebudou muset projít tím co já. A to, že s tím i já trochu pomáhám a můžu být užitečný, totálně změnilo můj život.

Někde jsem četl, že lidi, kteří chodí spát pozdě, nemají na co se druhý den těšit. Tak jsem žil posledních 8 let. Od doby, co jsem začal s testy Neuralinku, chodím spát v 9–10 hodin večer a vstávám kolem 6–7 hodiny ráno. Dali jste mi důvod k životu. Za to vám tímto mnohokrát děkuji!

Co se dělo po vystoupení Nolanda a jaké byly reakce na něj?

Reakce byly vesměs pozitivní. Noland udělal na všechny ohromný dojem. Není se co divit. Sympatický mladík hýří štěstím a vtipem. Je prostě inspirující. Zde jsou některé příspěvky z X:

Dan Adams, neurovědec Neuralinku slíbil, že druhý uživatel rozhraní už určitě dostane banánové smoothie, které Nolandovi tak chybělo. Romina Nejad napsala, že to pro ni byl velmi speciální den. DJ Seo Nolandovi poděkoval. Ashlee Vance ocenil jeho upřímnost a smysl pro humor a Elon dodal, že Noland je prostě skvělý.

Možná nejzajímavější komentář však napsal Sam Schmitz, který v Neuralinku vyvíjí implantační jehly:

Sam Schmitz: Zajímavost: Po Nolandově projevu se konala velká párty, ale všichni byli z jeho vystoupení tak dojatí a motivovaní, že se spousta lidí prostě zase vrátila do práce.

Aby bylo jasno, já sám jsem si tehdy vzal nějaký čas, abych si vše promyslel a pak jsem do sebe naskládal nějakých 9 piv. Někdy si prostě musíte odpočinout.

Co dál?

Noland je živoucí reklama na Neuralink. Firma snad nemohla vybrat lepšího kandidáta pro první implantát. Hýří optimismem, je z toho všeho upřímně šťastný, působí úžasně a bude inspirovat nové zájemce o neurální rozhraní. Má úžasný smysl pro humor a pokud byste neviděli, že sedí na invalidním vozíku, vůbec by nepůsobil jako člověk s handicapem. Má skvělé vyjadřovací schopnosti. Mohl by klidně být motivačním mluvčím nebo koučem.

Je třeba si však uvědomit, že je zde určitý háček, o kterém i Noland sám mluvil. Co když se něco „zvrtne“ a zařízení mu bude muset být odebráno? Noland mluví o tom, že rozhraní mu dalo nový účel, vyšší úroveň nezávislosti, smysl života. Je si však vědom toho, že to nemusí být napořád.

V roce 2021, v prvním dílu série Neuralink: Nejkontroverznější technologie v dějinách, jsme psali o případu takzvané „pacientky číslo 6“. Ta byla součástí klinické studie, která testovala využití elektrokortikografie (ECoG) pro monitoring mozkové aktivity a včasnou detekci epileptických záchvatů.

Lékaři tehdy popisovali vztah „pacientky číslo 6“ k interfejsu jako radikální symbiózu. Ona sama tvrdila, že se jednoduše stal součástí jí samé, její osobnosti. To by snad ještě bylo v pořádku, ale problém nastal v momentě, kdy firma, která zařízení vyvíjela, zkrachovala, a rozhraní mělo být pacientce číslo 6 odstraněno. Odmítala a vzdorovala tak dlouho, jak se jen dalo. Když jí byl implantát nakonec přece jen odstraněn, svěřila se, že ztratila samu sebe, část svojí osobnosti. Jeden z lékařů to tehdy komentoval následovně: „Bylo to více než jen zařízení. Firma, která rozhraní vyprodukovala, byla majitelem existence nové osoby, kterou stvořila.“

Neuralink s každou další implantací na sebe bude brát větší a větší zodpovědnost za „své“ uživatele. Bude se o ně muset starat. Řešit eventuální problémy s implantáty, upgrady, možné zdravotní komplikace, explantace a vyplývající psychické problémy uživatelů. A co když se něco „zvrtne“ a Neuralink bude muset svoji misi ukončit stejně jako firma, která vyvíjela detektor epileptických záchvatů? Bylo by určitě zajímavé vidět, jak vypadá „smlouva“ mezi Neuralinkem a účastníky jeho první klinické studie.

Podle Ashleeho Vance, který byl dlouhodobě v úzkém kontaktu s Neuralinkem, má firma v plánu letos provést 11 implantací člověku. V roce 2025 už 27 a v roce 2026 celkem 79. Pak se věci mají skutečně rozběhnout – ze 499 operací v roce 2027 až na 22 204 do roku 2030. To už bude pro Neuralink opravdu velká zodpovědnost.


Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!




Mohlo by se vám líbit...

Odebírat komentáře
Nastavit upozorňování na
guest

12 Komentáře
nejnovější
nejstarší nejlepší
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
JP77

Dobrý článek a hezký úspěch firmy.

R.S

Děkuji za super čtení . až teď si člověk uvědomuje jak to někomu může ovlivnit- zlepšit život . super

Denis

Toto už ani nie je o biznise, toto je už posolstvo. Osobne poznám dvoch ľudí, ktorí sú paralizovaní kvôli prerušenej mieche. Keby začali aspoň čiastočne fungovat, tak by to bol zázrak modernej techniky.

Jaromír Eybl

Skvělé čtení, děkuji autorovi za článek. Ta představa kombinace samořídící Tesly, Optima a “Neuralnauta” mě celkem pobavila 🙂 Ale třeba to je blíže, než si všichni dokážeme představit

Naposledy upraveno před 6 měsíci uživatelem Jaromír Eybl
Wahr Le

Zcela upřímně dojemný. Doufám, že uživatelů bude rychle přibývat, stejně jako jejich nových možností.