Pro a proti rakety SLS, 2. část – Konkrétní argumenty
V první části článku jsme se zabývali okolnostmi zrodu rakety SLS, abychom si vysvětlili, čím je vlastně kontroverzní. Nezapomeňme však, že v reakci na kritiku také povstala řada jejích zastánců, a i jejich argumentům je potřeba dát prostor. Jenže ne všechny v následujícím seznamu jsou validní, proto s nimi budu do jisté míry polemizovat. Zůstává nicméně na čtenářích, jaký si udělají názor.
Argument „lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše“
První argument zdůvodňuje, proč to prostě nešlo nechat na SpaceX, ani když Elon Musk slibuje pohádkové ceny.
Že SpaceX vyvine supertěžkou nosnou raketu, avizoval Elon Musk minimálně od roku 2009. NASA tedy nemusela projektovat vlastní raketu a ušetřilo by se. Nějak takto by se to dalo hodnotit dnes, když vidíme, že SpaceX slibovanou raketu opravdu vyvíjí, a to dokonce úctyhodným tempem. Jenže v době, kdy se rozhodovalo o dalším směřování americké kosmonautiky, Elona Muska nikdo nebral vážně.
Prvního velkého úspěchu, kterým si Musk vydobyl respekt, dosáhlo SpaceX až v květnu 2012, když nákladní loď Dragon zvládla svou první zásobovací misi k ISS, ale to bylo o SLS dávno rozhodnuto. Navíc SpaceX bylo zahlceno dalšími úkoly: pokoušelo se o přistávání prvních stupňů Falconu 9 a jejich znovupoužitelnost, pracovalo na vývoji Falconu Heavy a druhé generace Dragonů včetně pilotované verze, v plánu byl také Red Dragon (upravená verze Crew Dragonu pro experimentální lety na Mars).
Umělecká představa Red Dragonu na povrchu Marsu (Zdroj: SpaceX)
Teprve v roce 2016 Musk oficiálně představil koncepci Starship (resp. ITS, jména se měnila), ovšem ještě ani tehdy nebylo SpaceX hotovo s Falconem Heavy a Crew Dragonem. Neustálé odklady, rušení projektů a různé změny nahlodávaly víru v Muskovy vize i u jeho nejvěrnějších fanoušků. Existovaly oprávněné obavy, že by se čekání na Starship mohlo stát čekáním na Godota.
Další věcí je otázka bezpečnosti. Technologie použité v SLS a Orionu mají jednu podstatnou výhodu – jsou prověřené, osvědčené a, jak se prokázalo při misi Artemis I, spolehlivě fungují. To samé se rozhodně nedá říct o Starship. Ta ve svém rozšířeném pojetí představuje komplexní meziplanetární transportní systém, jaký nemá obdoby. Už jen tento fakt je pro bezpečnost problematický, neboť čím je stroj nebo systém komplexnější, složitější, tím větší je pravděpodobnost, že něco selže (obvykle se to řeší redundancí kritických komponentů). Americký raketoplán, zatím technicky nejsofistikovanější stroj, v jakém lidé létali do vesmíru, má na svém kontě 14 obětí. Za nejrizikovější faktory jsou u Starship obecně považovány absence únikového systému a komplikovaný přistávací manévr. I kdyby se do konce tohoto desetiletí podařilo SpaceX dokončit vývoj Starship, trvalo by zřejmě ještě další roky, než by získala certifikaci pro pilotované lety startující ze Země (v HLS budou lidé dříve, ale pouze při relativně nenáročných letech u Měsíce). Důležité bude zejména zvýšit spolehlivost motorů Raptor, při prvním testu celé sestavy Super Heavy Starship jich selhalo rovnou osm.
První integrovaný let Super Heavy Starship (Foto: SpaceX)
Argument „malí by to nezvládli“
V roce 2010 bylo SpaceX pořád ještě startup. Že by dostalo takovou obří zakázku, se na první pohled zdá absurdní.
Důvod, proč byly vývojem superrakety SLS pověřeny velké aerokosmické korporace, je zřejmý. Menší firmy teprve získávaly know-how a budovaly kapacity. Ani SpaceX se netěšilo přílišné důvěře, když se ucházelo o kontrakt na dopravu na ISS. Podle původních plánů měla k ISS létat loď Orion – do doby, než toho budou schopni soukromí dopravci. Ještě v doporučení Augustinovy komise z 12. srpna 2009 se s tímto scénářem najisto počítalo. Realita ale byla nakonec zcela jiná: první Crew Dragon letěl k ISS v březnu 2019, Orion se do vesmíru podíval až o tři a půl roku později.
Astronauté Bob Behnken a Doug Hurley tvořili první lidskou posádku Crew Dragonu (Foto: SpaceX)
Když se vrátíme zpátky k SLS, ta si titul nejsilnější rakety na světě podržela jen necelého půl roku, než odstartovala Super Heavy Starship. Srovnávat se to sice nedá, neboť SHS je zatím pouhý prototyp a navíc její let skončil havárií, ale vypovídací hodnotu to bezesporu má. Ukazuje se, že podceňované nové firmy, jejichž inženýři „ještě ani nevědí, co všechno nevědí“, dokážou efektivně uplatňovat inovativní, nekonvenční postupy, snáze se adaptovat na změny, a díky tomu jsou schopné konkurovat i zavedeným firmám se zaběhlými procesy. To vede k inovacím napříč celým průmyslem a cenové dostupnosti i pro komerční zákazníky.
Argument „stejně se to vyplatí“
SLS je kritizovaná především kvůli vysokým nákladům na vývoj a provoz. Obhájci se ale snaží prokázat, že navzdory vší kritice jde ve skutečnosti o nejlevnější variantu.
SLS měla být podle autorizačního zákona z roku 2010 dokončena v roce 2016 a na první tři roky se operovalo s částkou 6,9 miliardy dolarů (počítejme tedy 6 let vývoje a celkové náklady 10–14 mld.). Dalo by se dlouze spekulovat, jak taková naprosto nerealistická představa hraničící s mystifikací vznikla. Ačkoliv záměr sestavit raketu ze součástí raketoplánu se zpočátku mohl jevit jako dobrý nápad, po zkušenostech s programem Constellation muselo být všem zainteresovaným nad slunce jasné, že takto rychlé a levné to rozhodně nebude. Nicméně ještě v roce 2011 vedení NASA slibovalo SLS do roku 2017 za 10 miliard dolarů. Místo toho se vývoj SLS protáhl už na více než deset let a počítá se na desítky miliard. Přesto se najdou obhájci, kteří tvrdí, že i tak se to vyplatí, protože se ušetřilo za vývoj, za montáž nových linek a prostě nemusí se všechno dělat nově. Ve skutečnosti je ale pravděpodobné, že sestavování rakety z nekompatibilních částí vývoj dost zkomplikovalo. Podobné to totiž bylo i s Falconem Heavy, jeho vývoj se též protáhl na mnoho let, vizuálně přitom šlo jen o spřažení tří prvních stupňů Falconu 9 (vývoj Falconu Heavy tak byl možná delší a dražší než vývoj první verze Falconu 9).
Falcon Heavy v hangáru před misí Arabsat 6A. Sám Elon Musk přiznal, že vývoj této rakety byl náročnější, než původně čekal. (Foto: SpaceX)
Zamysleme se ještě i nad tím, proč se vlastně neustále vyvíjejí nové a nové rakety, místo toho, aby se pořád využívaly ty staré. Díky tomu by se přece ušetřilo za vývoj, za nové výrobní linky, novou rampu atd.; nemluvě o tom, že nějakou dobu trvá, než se na nové raketě vychytají všechny mouchy. Z dlouhodobého hlediska se však i taková velká investice vyplatí, pokud se u nové rakety podaří srazit výrobní náklady nebo bude výkonnější než ta předchozí. Například nová japonská raketa H3 má být až o polovinu levnější oproti své předchůdkyni H-IIA.
Ekonomická rozvaha se ovšem při návrhu SLS příliš nebrala v potaz, prioritou bylo zachování stávajících provozů. Takže zatímco JAXA vsadila na nový motor zcela nové konstrukce, který lze díky moderním technologiím a optimalizovaným výrobním postupům vyrábět levněji (a právě motory tvoří zdaleka největší část ceny rakety), NASA musela vzít zavděk starými, byť modernizovanými motory, u nichž není moc velký prostor pro zefektivnění výroby – první stupeň SLS pohání čtveřice kyslíko-vodíkových motorů RS-25 převzatých z raketoplánů, dvojice pomocných urychlovacích bloků na tuhá paliva pochází rovněž z raketoplánů (byl jim ale přidán jeden palivový segment), RL-10B-2 nebo RL-10C-3 na druhém stupni je modernizovaná verze motoru RL-10 (což byl vůbec první kyslíko-vodíkový motor na světě, vyvinutý pro 2. stupeň Saturnu I).
Klíčová pasáž autorizačního zákona z roku 2010 (Zdroj: Planetary Society)
To jestli se nějaká investice vyplatí, závisí právě na její návratnosti. Například, když NASA v rámci programu COTS poskytla SpaceX subvenci skoro 400 milionů dolarů na vývoj první verze Dragonu a rakety Falcon 9, tak díky tomu do několika let získala mimořádně levného a spolehlivého dopravce na ISS a ve výsledku ohromně ušetřila. Peníze na vývoj SLS se ale nevrátí nikdy! Cenovka 2,2 miliardy dolarů za start vylučuje její komerční uplatnění a ani pro NASA není její využití ekonomicky smysluplné. SLS totiž mohou, byť neplnohodnotně, nahradit mnohem levnější rakety Falcon Heavy, Vulcan, New Glenn a do několika let i nákladní verze Starship, která je navíc výkonnější.
Kosmická loď Dragon během mise COTS-2, kdy poprvé došlo k připojení ke stanici ISS (Foto: NASA)
Jediné pevné místo tak SLS má v programu Artemis, a to ještě za předpokladu, že ho Kongres bude ochoten i nadále financovat, což vzhledem k tomu, že už první mise Artemis vyšla minimálně na 4,1 miliardy dolarů (300 miliony se podílí ESA), není zase až tak úplně jisté. Připomeňme si, že v případě rozpočtových problémů se kosmonautika pravidelně ocitá na oltáři. Je tedy možné, že SLS dopadne stejně jako sovětská Eněrgija, i když to v tuto chvíli není pravděpodobné. Ostatně zatím ani nemá kam létat, Gateway a lunární přistávací modul HLS budou připravené bůhvíkdy. Jakmile však mise Artemis budou spojeny s pobytem astronautů na Gateway a přistáváním na Měsíci, výdaje vzrostou, a pak nebývá než doufat, že rivalita s Čínou bude politicky dostatečnou motivací v tomto programu pokračovat.
Argument „nebyla alternativa“
To je klasická záměna příčiny a následku. Ve skutečnosti žádná poptávka po alternativě k SLS neexistovala, neboť velké firmy si již na začátku vylobbovaly, že nová supertěžká raketa se postaví s využitím dílů z raketoplánů. Bylo to dokonce prezentováno jako výhodné a úsporné řešení. Výhodné to však bylo hlavně pro ony velké firmy, neboť si jako výhradní dodavatelé těchto dílů mohli diktovat ceny. Ačkoliv NASA v průběhu let analyzovala různé architektury nosných raket a různé typy raketových pohonů, nakonec měla tak omezený prostor pro výběr, že to jeden z jejích pracovníků přirovnal k ruským prezidentským volbám.
Alternativní návrhy SLS byly bez šance (Zdroj: NASA)
Argument „ty peníze by se stejně utratily, jen za něco jiného“
Kdyby se SLS zrušila, marnotratní politici by ušetřené peníze ihned rozfofrovali; je přece jenom lépe, když zůstanou v kosmonautice.
Tento argument vychází z mylného předpokladu, že by nějaké peníze zbyly. Jenže NASA je financována z federálního rozpočtu, který je každoročně deficitní. Kromě toho mají USA závratný dluh přesahující 100 % HDP. Jen za loňský rok zaplatila americká vláda na úrocích 853 miliard dolarů, což je zhruba čtvrtina všech daňových příjmů. Je proto otázkou, jestli jsou americké vládní výdaje dlouhodobě udržitelné.
Deficity rozpočtu Spojených států v posledních letech (Zdroj: CRFB.org)
Argument „celonárodní projekt“
Na stavbě SLS a Orionu se podílejí dodavatelé ze všech 50 států USA. To SLS jednak zajišťuje silnou politickou podporu a jednak zavdává důvod k hrdosti lidem napříč celými Spojenými státy, podobně jako nás hřeje u srdce vlaječka na Ariane 6 symbolizující českou účast.
Je tu ovšem jedna potíž. Člověk má tendenci ztotožňovat se s úspěchem – když se českým sportovcům zadaří, říkáme: „vyhráli jsme“, když neuspějí: „oni prohráli“. To, co ve sportu, platí i v kosmonautice. ESA rozděluje zakázky podle principu geografické návratnosti – to znamená, že každá členská země má nárok na zakázky pro svůj průmysl a vědecká pracoviště ve výši svého příspěvku (v případě ČR to je 62 milionů eur). Díky tomu se i „montovna“ jménem Česká republika může podílet na vývoji rakety Ariane 6 nebo stanice Gateway či meziplanetárních sond. Přesto je to logo NASA, které vídáme na tričkách a mikinách kolemjdoucích. Na příkladu Evropy je zřejmé, že rozkouskování výroby do mnoha států hrdost nijak zásadně nepozvedá, takže není důvod myslet si, že v Americe to bude fungovat lépe. Co však v Evropě i v Americe funguje perfektně, je politická podpora takového ekonomicky neefektivního modelu, neboť politici mají přirozenou tendenci k protekcionismu.
Umělecká představa rakety Ariane 64, na které se podílí i Česká republika. Všimněte si české vlaječky. (Zdroj: ESA)
A proč je to vlastně neefektivní? Kvůli složité koordinaci dlouhých a komplikovaných subdodavatelských řetězců. Čím více subjektů se na projektu podílí, tím jsou změny v projektové dokumentaci časově i technicky náročnější. Naproti tomu vertikálně integrované firmy jako SpaceX nemají problém neustále experimentovat, optimalizovat a provádět změny v konstrukci, ve výrobním procesu nebo v kontrolních metodách. Tyto změny jsou evidovány v interním elektronickém systému, který umožňuje manažerům okamžitý přehled. SLS staví společně Boeing, Aerojet Rocketdyne, ULA a Northrop Grumman, pro něž pracují další desítky subdodavatelů – a nad tím vším je ještě NASA. Řešit v takových podmínkách vývoj něčeho tak složitého, jako je supertěžká nosná raketa, musí být velmi obtížné a vyžaduje to precizní plánování a dobrou komunikaci. Asi největší potíž nastává, když se někteří z dodavatelů vyjeví jako drazí nebo nespolehliví. V takovém případě je skoro nemožné je nahradit, neboť „zastupují“ určitý region, čili mají politickou záštitu. Složitou spolupráci má NASA jmenovitě s firmou Bechtel, největší americkou korporací nabízející stavební a inženýrské práce. S tou v červnu 2019 uzavřela smlouvu na stavbu mobilní vypouštěcí plošiny pro SLS verze Block 1B za 383 milionů dolarů s termínem předání v březnu 2023. Bechtel tuto dojednanou cenu ovšem postupně navyšoval až na trojnásobek a posouval i termín. Pokud se naplní odhady, bude Mobile Launcher 2 stát skoro půl druhé miliardy dolarů a k předání dojde na konci roku 2027. Asi to není nejvýhodnější cena ani nejrychlejší postup, ale za daných podmínek NASA nezbývá než to akceptovat, takže Bechtel a na něj navázaní subdodavatelé z více než 30 států nemusí mít strach ze ztráty zakázky.
Ilustrace znázorňující úpravy, které jsou potřeba provést na mobilní věži pro raketu SLS ve verzi Block 1B (Zdroj: NASA)
Ačkoliv celonárodní projekt zní jako argument dobře, zkušenost z Evropy, kde se také v rámci ESA příliš nesoutěží a zakázky se všelijak přerozdělují, ukazuje, že to spíše není dobrá cesta. Evropský vývoj je poměrně pomalý, drahý a jeho výsledky nebývají dlouhodobě udržitelné, jak dokazuje nekonkurenceschopnost evropských raket nebo třeba osud lodě ATV, která zásobovala ISS.
Argument „sociální ohledy“
Zrušení SLS by mělo za následek rozsáhlé propouštění.
Ve svém prvním článku o kosmonautice jsem se mimo jiné zabýval i dopadem kosmonautiky do sociální oblasti. Vyšlo mi tenkrát, že peníze na kosmonautiku (a obecně na vědu, výzkum a inovace) nejsou ztracenými prostředky, které by se daly účelněji využít na řešení sociální nerovnosti. Naopak se státu vrací prostřednictvím daní, ba co víc – účinně stimulují ekonomický růst (například každý dolar vložený do programu Apollo se vrátil několikanásobně). Tím vynaložené prostředky zvyšují zaměstnanost, životní úroveň a daňové výnosy, z nichž lze hradit sociální politiku. SLS mohla teoreticky být právě takovou návratnou investicí do technického pokroku, kdyby se z ní politickým rozhodnutím nestal sociální projekt, jehož přínos kosmonautice se zdá nepřiměřený nákladům, ale možná ho doceníme později.
Starship a SLS, dvě nejsilnější rakety světa (Autor: Tony Bela)
Casey Dreier z Planetary Society vysvětlil, proč přes veškeré zdržení a prodražování nikdy nedošlo k ohrožení financování SLS. Jeho článek je zajímavou i znepokojivou sondou do uvažování politiků o kosmonautice. Mimo jiné v něm píše:
Pro mnohé to zní jako přímočarý argument: zrušte zpožděnou a zastaralou SLS a přesměrujte 2,6 miliardy dolarů, které na ní ročně šly, do nových projektů na bázi partnerství veřejného a soukromého sektoru, jako je Starship od SpaceX, které slibují revoluci v přístupu do vesmíru.
Nyní si představte tento argument z pohledu politika z Alabamy, domova SLS: nejprve zrušte SLS a propusťte desítky tisíc voličů, a pak peníze, které jim dříve zajišťovaly důstojné příjmy, splácení hypoték a pocit hrdosti z účasti na prestižním projektu, dejte do Kalifornie a Texasu, kde je SpaceX.
Působivá úvaha, kazí ji však dvě skutečnosti: a) Nejednalo by se o stejnou částku, neboť část nákladů by převzali soukromníci, a ti by se také ve vlastním zájmu snažili udržet náklady v přijatelných mezích. b) Zmíněná Starship si na sebe vydělá svým provozem, ostatně s tím záměrem ji SpaceX vyvíjí. Nemá jít na rozdíl od SLS o ztrátový projekt, nýbrž ziskový, který již nyní generuje nezanedbatelné daňové příjmy.
Argument „závod s Čínou“
Nemůže chybět ani geopolitické zdůvodnění. Amerika má nebezpečného rivala. Prohra v novém závodě o Měsíc by Spojené státy stála nejen prestiž, ale mohla by mít i další vážné důsledky.
V geopolitice je „poměřování pindíků“ důležité. Demonstrace vojenské síly a technologické převahy je proti potenciálnímu agresorovi rozhodně účinnější než mezinárodní právo. Když se podíváme do historie Studené války, zjistíme, že období, kdy svět stál na pokraji 3. světové války – Berlínská krize (1958–1963) a Karibská krize (1962) – se naprosto přesně kryje s obdobím, kdy měl Sovětský svaz náskok v raketové technice. Nikdy předtím ani nikdy potom Rusové neriskovali přímý vojenský střet s USA a omezovali se na zástupné konflikty. Touto optikou bychom měli nahlížet i na současný závod o první ženu na Měsíci. USA s Čínou soupeří o vliv ve východní Asii a Pacifiku. Jestli USA nepotvrdí pozici technologicky nejvyspělejší země světa, může to povzbudit čínské ambice, které, jak známo, nejsou úplně mírumilovné.
Zrušit SLS a spoléhat se výhradně na Starship by z tohoto pohledu byl hazard. Starship je příliš revoluční projekt, než abychom mohli doufat v rychlý pokrok. Vyvinout kosmickou loď, která bude umět přistávat na Zemi i Měsíci, potažmo Marsu a obstojí také z hlediska bezpečnosti, potrvá SpaceX mnoho let. Naproti tomu SLS s Orionem již úspěšně prošly první testovací misí. Časově optimální řešení by mělo upřednostnit prvky, které jsou v nejpokročilejší fázi vývoje.
Povzdech
Až budoucnost ukáže, zda SLS náleží čestné místo v kosmonautice, nebo se brzy propadne do zapomnění jako sovětská Eněrgija. Každopádně většina uváděných argumentů, ať už pro nebo proti SLS, silně pokulhává, což dokazuje, že veřejná debata o SLS je i přes svou obsáhlost bohužel hodně plytká. Snad tato inventura argumentů bude jedním z lepších příspěvků do této debaty.
Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!
Dnešní války nevyhrává jedna hezká 48 hodinová operace, ale ten, kdo vydrží levně a dlouhodobě tlačit druhého do kouta. Stejně tak “poměřování pindíků” nemá smysl znovu závodit v obletu Měsíce (70 let starý výzva), ale v tom, kdo umí na Měsíc každý čtvrtek a nezbankrotovat z toho. Eventuálně těžit suroviny, tak aby se to vyplatilo. To by měly být novodobé závody a k tomu je SLS nepoužitelné.
Atmosféra kosmického závodu vzrůstá nejen v USA, ale i v Číně, která připravuje pilotované přistání na Měsíci do roku 2030. Z geopolitických důvodů mají mise Artemis zatím ještě pořád smysl. SpaceX v té době ještě zdaleka nebude umět létat na Měsíc každý čtvrtek.
Ze světa čísel:
Naše vláda utratila Miliardu korun za 0.7 procenta Artemis 1, Poletí jich asi osm.
Jsou to lepe utracene peníze než za 20 tanku pro Zelnačku.
USA platí 1 bilion dolaru ročně jen za úroky.
Loni si proto půjčila dalšího 1.5 bilionu dolaru.
Taky bych chtěl mít takového věřitele.
Já loni pujčil naši vládě na 1 procentní úrok.
Inflace byla 12 procentní.
Během pěti let očekávám zdvojnásobení většiny cen.
Platy vzrostou o 50 procent.
Úspory o 25 procent.
Dluhy o 75 procent.
Dluhy bohatých/státu jen o 15 procent.
Zajímavé počty. Nějak to bude. Čína tratná nebude. Rozpousteji dolarový dluh po světě a získavají svět.
T.Bruno z ULA spekuluje, zdali je správný výběr 3 dodavatelů letů pro armádu od roku 2025.
A pak, že stejně bude nedostatek nosičů.
Škoda, že nenapíše, že ten nedostatek přepravy se SpaceX netýká. Týká se dalsich dvou…
https://spacenews.com/ula-has-concerns-about-a-third-competitor-in-national-security-space-launch/
SLS se v dohledné době určitě nezruší, ale po úspěšné misi Artemis 3 se to může změnit. Může nastat situace kdy se SpaceX rozhodne vynést soukré osoby na měsíc. Pokud by Starship ještě nebyla certifikovaná na létání s lidma v atmosféře tak můžou místo orionu použít CrewDragon a přestoupit na oběžné dráze země, kde by CD čekal až se vrátí (nejsem si jistý, že by tak dlouho sám vydržel fungovat, ale věřím že by to šlo vyřešit). A teď je tu situace kdy NASA s Orionem/SLS a Starship létá na měsíc za 1,5Mld Usd(SLS) + cena za Starship. SpaceX létá na měsíc za 165Mil Usd (CD) + cena za Starship. Pokud nastane podobná situace tak provoz SLS bude postupem času stále těžší obhájit.
Položme si ruku na srdce, žiaden súkromník zatiaľ nemá na to, aby dokázal dopraviť ľudí zo zeme priamo k Mesiacu, to už nehovorím priamo na jeho povrch
Aj keď SpaceX má poriadny náskok pred konkurenciou, kým reálne začne lietať na obežnú dráhu, tak to bude trvať roky a to nehovorím o dobe, kým bude certifikovaná pre let s posádkou
(trochu by to mohlo urýchliť použitie katapultovacich kresiel a menšieho počtu posádky, ale o tom sa akosi nehovorí, aj keď nosnosť na to má)
Konkurenti, čo sa snažia dohnať SpaceX sú vo vývoji o dosť pozadu, dokonca majú problém dostať loď len na nízku obežnú dráhu, nech mi teda skúsi niekto tvrdiť , že sú schopný dohnať SLS a Orion, ktorý už má za sebou bez pilotný oblet, ktorý dopadol dobre,
Kým sa na takú úroveň dostanú aj súkromníci, tak to potrvá niekoľko rokov, dovtedy to bude ťahať iba SLS, zároveň je to aj čas, kedy ju môžu doladiť (aj keď NASA a zmeny…)
NASA a SLS dokážu vyšľapať prvé cestičky po ktorých sa môžu vydať súkromné firmy a až ich bude dostatok a budú spoľahlivé, môže ísť SLS na dôchodok, ale skôr než budú poskytovať služby aspoň 3 súkromné firmy, tak sa tak určite nestane a kým sa toho dočkáme to bude určite viac než 20 rokov
Tak a teraz sa opýtam, máme teda zrušiť projekt , ktorý je už hotový, dokonca má za sebou bez pilotný test a konečne začne ,,prinášať ovocie”?
SLS má potenciál lietať najbližších 20 rokov, aj keby len ako záloha, bez nej by sme ostali na minimálne 10 rokov znova na nízkej obežnej dráhe, v prípade nehody súkromnej spoločnosti možno aj dlhšie…
Pár čistě technických poznámek:
A) SLS a Orion také staví soukromníci, NASA je zadavatel. Ten rozdíl mezi SLS a Starship je ve způsobu financování, ne státní sektor vs. soukromý sektor.
B) SLS ještě není hotový projekt. Pracuje se na verzi s výkonnějším horním stupněm.
Tak, ten prvý bod , samozrejme , že to vyrábajú súkromníci, ale keď to preženiem, ten čo vyrába motory ani nemusí vedieť, čo budú spaľovať, proste len vyrobí niečo podľa plánov, zatiaľ čo ten súkromník, čo by chcel sám letieť, tak to musí aj navrhnúť čo je zložitejšie
(môžem to prirovnať ešte ku robotníkom za pásom, tý tiež nemusia vedieť čo vyrábajú, iba robia to, čo im niekto ukázal)
Ten druhý bod, tak to som tak trochu spomenul v tom odladení, ale máte pravdu, mal som asi viac, len už to bolo dosť dlhé a ,,konkurenčný článok písať nechcem 😀 ” no celkovo už majú funkčnú raketu, aj keby ju nevylepšili, táto varianta funguje a je/bude certifikovaná pre posádku (teraz neviem ako to berú, či až po pilotovanom lete bude alebo už je), k tomu sa súkromné firmy ani nepriblížili
No a ešte doplním, že to, že je predražená a tá birokracia… Tak to je taká daň za to, že to niekto zaplatí, keby nebolo SLS tak SpaceX pravdepodobne o mesiac ani nezakopne a navyše by ani nemala financie (ich časť)na vývoj => niekto tu v komentároch tvrdil, keby radšej presunuli peniaze na vývoj súkromníkom, oni to totiž urobili a zároveň zachovali aj SLS, hotové Šalamúnske riešenie rozdeliť to a lander dať súkromnikom 😀
Já bych řekl, že nemáte až tak pravdu zrovna u těch motorů, ale hlavně je to o něčem úplně jiném. NASA dostává politická zadání a balík peněz, který pak přerozděluje dál. Celý tento systém je extrémně neefektivní a už to ví i NASA a proto třeba způsob zadání dopravy na ISS. Naopak soukromý sektor nemá důvod letět na Měsíc dokud mu to buď někdo předem nezadá jako zakázku viz právě NASA, anebo dokud si nebudu jistý, že to má komerční smysl, tedy že se na tom dá vydělat. Srovnávat tedy NASA vs. soukromý sektor, že někdo něco dokáže nebo nedokáže vůbec nedává smysl navíc když to NASA vlastně platí ten soukromý sektor ve formě daní.
Stručné, výstižné
Keby to súkromný sektor dokázal, tak si to u neho určite objednajú, jeden sukromnik dokázal, že dokáže dopraviť náklad na obežnú dráhu , pokračovalo sa s posádkou, nasledoval náklad na obežnú dráhu Mesiaca a do toho sa poponáhľali s pristavacim modulom, išli na to postupne,
ďalší účastník čo mal dostať ľudí na obežnú dráhu s tým mal a má veľké problémy, chcete teda tvrdiť, že ak by dostali zákazku, tak za 2 roky letia k Mesiacu? Zatiaľ na to technologicky nemajú, to nie je hanba, proste ešte len prebieha vývoj, ani dieťa nebudem nútiť behať, keď nevie ešte poriadne chodiť (v niektorých prípadoch ani sedieť 😀 )
Ale ako spomínate, vládne financovanie a podobne , áno , je to tam, ale zároveň zo zvyšných peňazí podporujú aj súkromné spoločnosti a zároveň tým napreduje výskum a šetria sa peniaze, ale nemôžu od nich čakať niečo , čo nedokážu, musia sa vypracovať
A čo Vám ohľadom tých motorov nesedí ? Zaujíma ma to, ak tak vysvetlím lepšie ako som to myslel
Technické řešení je na výrobci, který má zkušenosti s výrobou, výrobní prostředky a zaměstnává specialisty. NASA zadává požadavky a schvaluje postupy. To platí nejen u motorů, ale takřka u všeho, kde NASA neprovádí vlastní vývoj.
Samozrejme , ako som už hneď pred to napísal, schválne som to prehnal, ale ide tam o to , že si objednali to a to a s takými a onakymi parametrami, ale daná firma rieši len tú jednu vec, trebárs motory, nemusia riešiť raketu ako celok, logistiku, infraštruktúru a to je pre nich jednoduchšie ako pre súkromnú spoločnosť, koniec koncov, tej firme je jedno či tie motory poletia alebo budú len tazitko, zaplatené sú , súkromník by ich Musel aj použiť
Aj keď by bola možnosť, že by si to dali vyrobiť rovnako ako NASA, ale to už by zasa ekonomicky nevychádzalo
A to je právě omyl, mnohem výhodnější je vše řešit najednou, protože pak lze velice snadno a rychle dělat změny což právě vidíme u SpaceX.
Myslel som tým, že pre jednotlivých dodávateľov to je jednoduchšie v tom, že nemusia riešiť či to bude kompatibilné, vyrobia to, čo si NASA zaplatí, s danými parametrami
Ale ako celok to je komplikované, to takto kúskovať, to áno a zároveň aj ekonomicky nezmysel,
Momentálne okrem SpaceX nemá nikto uo súkromného sektoru dostatok skúseností na let k Mesiacu (aj tam je to stále ešte na pár rokov), ak by sa ale spojilo viac firiem, určite by to dokázali , ale to je vlastne to, čo robí NASA, takže celkovo nepočítam s tým , že by sa tam nejaký súkromník v blízkej dobe dostal
No pokud Wiki má pravdu, tak NASA s těmi motory tak nějak nemá moc společného, vývoj a výrobu pro NASA za provedla společnost Rocketdyne. Aktuálně je to pro danou společnost zlatý důl, takže se bude snažit co nejdéle zůstat u zlatého korýtka.
…Tak to je taká daň za to, že to niekto zaplatí, keby nebolo SLS tak SpaceX pravdepodobne o mesiac ani nezakopne…
Nesouhlasím. Program CLPS v rámci artemis má ekonomickou prioritu.
Nejde o barevné lidi na Měsíci.
Jde o zdroje. Předně tritium. Co s tritiem, to už si dohledáte…
Pokiaľ to sukromnikom niekto nezaplatí, tak to robiť nebudú, načo by mali lietať ťažiť na Mesiac, keď sa to dá aj oveľa ľahšie na zemi a ešte aj bez takého rizika, navyše ekonomicky to nemusí byť tak lukratívne to voziť na zem
To, že tam bude prvý človek po x rokoch a bude to najpravdepodobnejšie žena a ešte černoška je jasné každému , ale to, že ide o rovnoprávnosť je len PR, reálne tam potrebujú vedci široké spektrum ľudí aby mohli lepšie vykonať experimenty,
astronauti sú totiž pokusné králiky 😀
“To, že tam bude prvý človek po x rokoch a bude to najpravdepodobnejšie žena a ešte černoška je jasné každému”
V originálu zní věta takto: “With Artemis missions, NASA will land the first woman and first person of color on the Moon”.
https://www.nasa.gov/specials/artemis/
Inak , aby som nezabudol, zatiaľ skvelé dva články na dosť zložitú tému, ako klobúk dole
Souhlasím s Vámi. Rušit prakticky hotový a funkční projekt, který v nejbližších letech nemá jedinou náhradu by byla neskutečná hloupost. Hlavně by to znamenalo, že veškeré již investované peníze do SLS by byly vyhozeny z okna.
Apollo taky nemělo náhradu a bylo zrušeno i když byl hotový hardware a defacto stačilo už jen letět.
Tak ale snad Apollo mělo několik úspěšných misí a svůj hlavní úkol – porazit SSSR splnilo. To mi přijde jako dost jiná situace. Navíc momentálně je pro změnu ve hře čína a pochybuji, že se USA nechá předběhnout kvůli čekání na levnější dopravu.
Přistání na Měsíci má proběhnout při Artemis 3, tedy někdy v roce 2026-2028 a tím bude úkol splněn. Další let má být až o tři roky později, tedy někdy kolem roku 2030. V té době už by mohla býti funkční nejedna mnohem levnější doprava na LEO a dál, takže Artemis už nebude dávat smysl.
Samozřejmě, to si myslím také.
Apollo skončilo hlavne kvôli verejnosti, malo totiž ,,nálepku” predraženej veci, ktorú ani netreba, len sme chceli predbehnúť komunistov, to sa podarilo, tak teraz zasa šetriť, že to tak nebolo, že ďalej mohlo lietať vpodstate už za minimálne neklady bola druhá vec, no nasledoval vývoj raketoplánov, ktoré mali všetko zlacniť a modernizovať (počítače pre apollo boli des na výrobu a raketoplán bol skokovy rozdiel) no a ako to dopadlo vieme
Ano je to tak a společné pro obojí je politické zadání. Dalo by se říct, že nebýt politiků, tak jsme mnohem mnohem dále.
“Položme si ruku na srdce, žiaden súkromník zatiaľ nemá na to, aby dokázal dopraviť ľudí zo zeme priamo k Mesiacu”
-Žádný subjekt nemá na to, aby dopravil lidi na Měsíc.
Zaměstnanci, kteří takové rakety stavěli posledně jsou mrtví nebo v důchodu.
Znovu se pokoušime o to samé. Rozdíl je, že závod už není mezi SSSR a USA, ale mezi dvěma A firmami. Čínani nemají na něco podobného nosič. Ale protože prý už tankovali na orbitě, mohli by vynest raketu a palivo zvlašť stejně jak to má v plánu Musk. (Jen jejich raketa bude spíše raketový batoh s extra kyslíkem)
Dokud doprava osoby na jinou planetu nebude stát kolem 1M dolaru, žádné kolonie stejně nebudou. Dneska jen na LEO je doprava 10M na osobu.
Čínský záměr letu na Měsíc do roku 2030 počítá se dvěma nosnými raketami CZ-10 a se spojením kosmické lodi s lunárním landerem na oběžné dráze Měsíce.
https://kosmonautix.cz/2023/06/taikonauti-na-mesici-do-konce-desetileti/
“I kdyby se do konce tohoto desetiletí (tj. do roku 2030) podařilo SpaceX dokončit vývoj Starship” – myslím, že i pesimismus by měl mít určité hranice…
PS: “nás hřeje u srdce vlaječka na Ariane 6 symbolizující českou účast“. No, nevím jak koho, ale mě ne, protože Ariane 6 je takový coubertinovský projekt, tedy že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. Já osobně na účast našich zástupců např. na olympiádě opravdu zvědavý nejsem, mne těší medaile, aspoň ten bronz. A např. v hokeji i ten dnes už takřka nedosažitelný bronz považuji jakožto pamětník slavné éra našeho hokeje v 70. letech i později za propadák. Ariane 6? V čem má být konkurenceschopná s FH, SHS, a potenciálně s Neutronem, Terranem R, CZ-9 a CZ-10? Spíš bych řekl, že je to analogie našich hokejových “úspěchů” posledních let.
Pro mnoho lidí je těžké prozření, že něco může fungovat daleko efektivněji nežli stará kosmonautika.
Přijdou o práci, iluze, své jistoty. Ale rozvoj kosmického byznysu ke nezadržitelný.
A není to úplně o státních dotacích.
CZ-9 je lepší SHS, ale zatím nejspiše jen na papíře. Podle mého odhadu jsou o 8 let pozadu za SpaceX. Tedy jen nějakých 10 let před Ariadne 6.
V čem je podle Vás CZ-9 lepší než SHS?
Jen co se týče efektivity paliva. Tedy SHS bude těžší při startu, CZ-9 asi o chlup větší nosnost na GEO. Akorát CZ-9 bude mít (možná) znovupožitelný jen první stupeň. SHS ma být celá.
Čínu bych nepodceňoval. Mají velmi schopný tým lidí a jejich AI.
Nedá se mluvit o 10 ti letech zpoždění.
Mají obrovský průmyslový potenciál, navíc se hloupě nesankcionují.
Čína je velmi efektivní společnost.
Stačí se kouknout na jejich rozvoj VRT, kosmonautiky, elektromobilů, energetiky, zemědělství atd…
Stejně jako v 1. části, i nyní k článku napíšu několik postřehů.
1)
„SLS měla být podle autorizačního zákona z roku 2010 dokončena v roce 2016 a na první tři roky se operovalo s částkou 6,9 miliardy dolarů. Dalo by se dlouze spekulovat, jak taková naprosto nerealistická představa hraničící s mystifikací vznikla. Ačkoliv záměr sestavit raketu ze součástí raketoplánu se zpočátku mohl jevit jako dobrý nápad, po zkušenostech s programem Constellation muselo být všem zainteresovaným nad slunce jasné, že takto rychlé a levné to rozhodně nebude.“
Pokusím se to vysvětlit. Podle textu autorizačního zákona z roku 2010 se rok 2016 týkal tehdy prioritní verze SLS bez horního stupně, která měla být záložním systémem pro dopravu zásob nebo lidí na ISS pro případ nedostupnosti komerčních řešení. Tento záměr byl brzy poté opuštěn.
Částka 6,9 miliardy USD nebyla za celý vývoj SLS, jak se může zdát z poslední citované věty, ale jen za první tři roky vývoje (jak je napsáno ve větě první). V autorizačním zákonu byla pro fiskální rok (FY) 2011 uvedena předpokládaná částka 1,631 miliardy, pro FY 2012 částka 2,650 miliardy a pro FY 2013 částka 2,640 miliardy USD, celkem 6,9 miliardy USD. NASA však následně musela pracovat v rámci schválených rozpočtů, které byly pro FY 2011 v částce 1,536 miliardy, pro FY 2012 v částce 1,498 a pro FY 2013 v částce 1,415 miliardy USD, celkem tedy 4,4 miliardy USD.
2)
„Jediné pevné místo tak SLS má v programu Artemis, a to ještě za předpokladu, že ho Kongres bude ochoten i nadále financovat, což vzhledem k tomu, že už první mise Artemis vyšla minimálně na 4,1 miliardy dolarů (300 miliony se podílí ESA), není zase až tak úplně jisté.“
Pro FY 2024 to aktuálně vypadá, že by Kongres mohl pro Artemis schválit celou požadovanou sumu i v podmínkách nedávno přijatého zákona o rozpočtové odpovědnosti.
3)
„Ostatně zatím ani nemá kam létat, Gateway a lunární přistávací modul HLS budou připravené bůhvíkdy.“
Artemis II je připravována jako zkušební oblet Měsíce s posádkou. V případě, že pro následnou misi Artemis III nebude včas připraven lunární lander ani Gateway, posuzuje NASA misi Orionu s posádkou na oběžnou dráhu Měsíce bez připojení k cílovému tělesu. Pro takový případ jsou zvažovány dva alternativní letové profily. Orion by se vydal buď na polární oběžnou dráhu NRHO se svým stávajícím letovým profilem nebo na rovníkovou retrográdní oběžnou dráhu DRO se zopakováním letového profilu nepilotované mise Artemis I.
4)
„V takovém případě je skoro nemožné je nahradit, neboť „zastupují“ určitý region, čili mají politickou záštitu. Složitou spolupráci má NASA jmenovitě s firmou Bechtel, největší americkou korporací nabízející stavební a inženýrské práce.“
Bechtel National nevyhrál zakázku na ML-2 z důvodu politické záštity, ale protože ve výběrovém řízení podal oproti nabídkám společností Parsons Government Services a Fluor Enterprises významně nejnižší cenovou nabídku. V písemném odůvodnění výběru, které podepsal ředitel KSC Robert Cabana, byla nabízená cena uvedena jako hlavní faktor výběru. V součtu ostatních faktorů technického přístupu, personálního zajištění a obchodního plánu Parsons získal 939 bodů z 1000, Bechtel 913 a Fluor 890. Se stavbou mobilní plošiny však Bechtel neměl žádné zkušenosti a jeho manažeři později přiznali, že složitost plošiny podcenili. Zkušenost ostatně neměl žádný z uchazečů, protože ML-1 stavěla společnost Vencore.
1) Začínáte “Pokusím se to vysvětlit”, ale, nezlobte se, nevidím snahu vysvětlit ten obrovský rozpor mezi tím, co bylo deklarováno v zákoně, a skutečností. Jako s tím landerem: Politici tak strašně moc chtěli, ale nešlo to.
“Částka 6,9 miliardy USD nebyla za celý vývoj SLS, jak se může zdát z poslední citované věty”
Tak se to může zdát jen někomu, kdo neumí násobit. Jestliže vývoj měl trvat maximálně 6 let a na tři roky bylo vyčleněno 6,9 miliardy, tak celkově to vychází maximálně na 13,8 miliardy. Senátor Bill Nelson byl ohledně cenového stropu ještě optimističtější a prohlásil: Jestli to nezvládneme za 11,5 miliardy, měli bychom zvážit, jestli vůbec začít raketu stavět.”
https://www.nasaspaceflight.com/2011/01/nasa-report-favors-sd-hlv-sls-complains-cant-afford-2016/
3) Děkuji za doplnění.
4) Je úplně jedno, s jakou nabídkou vyhrál Bechtel zakázku, když si cenu může navyšovat, jak chce, a termíny taktéž.
1) Jak jsem psal, šlo mi pouze o to dovysvětlit, o co šlo v případě částky 6,9 miliardy USD, protože Vaše poslední citovaná věta se mi subjektivně zdála být zmatečná. Nešlo mi o celkovou polemiku Vaším s článkem (a to ani v případě 1. části z 22.7.)
4) Smlouva s Bechtelem je koncipována s nákladově orientovanou tvorbou ceny. To ale v žádném případě neznamená, že si Bechtel může cenu navyšovat, jak chce. NASA podle smlouvy proplácí Bechtelu veškeré odsouhlasené náklady na práci a materiál. Kromě toho může Bechtel obdržet v jednotlivých hodnocených obdobích odměny, ale v některých obdobích mu je NASA krátila a v některých nevyplatila vůbec. Nezávislý kontrolní tým, který NASA svolala, loni provedl vlastní analýzu potřebných nákladů a času na dokončení plošiny. Kontrolní tým dospěl v únoru 2022 při spolehlivosti odhadu 70 % k částce 1,4 miliardy USD a k datu dodání v prosinci 2026 (pozn., to je aktuální termín dodání plošiny, nikoli v prosinci 2027, jak je uvedeno v článku). Po dodání plošiny ML-2 NASA plánuje 6 měsíců integrovaného testování s pozemními systémy a dalších 12 měsíců na podporu sestavení nosné rakety SLS Block 1B, ověřování kompatibility rakety s ML-2 a na testování rakety. To by umožnilo start Artemis 4 v září 2028.
Projektový tým NASA vygeneroval v lednu 2023 svůj vlastní odhad. Ten vyšel podobně jako odhad nezávislého kontrolního týmu z února 2022: dokončení montáže ML-2 v prosinci 2026 za cenu asi 1,4 miliardy USD.
“,šlo mi pouze o to dovysvětlit, o co šlo v případě částky 6,9 miliardy USD, protože Vaše poslední citovaná věta se mi subjektivně zdála být zmatečná.”
V zákoně není uvedena celková částka, proto jsem uvedl jen sumu za tři roky. Ta informace je a bude podivná, protože je neúplná, ale zkusím vymyslet, jak to zformulovat jednoznačně. Dík za upozornění.
Ještě jsem prověřil větu “Bechtel a na něj navázaní subdodavatelé z více než 30 států nemusí mít strach ze ztráty zakázky” a zjistil jsem, že aktuální datum ukončení smlouvy nebylo od roku 2019 prodlouženo a stále jím zůstává 18. říjen 2023. Nicméně, ztráta zakázky v letošním roce není příliš pravděpodobná. V květnu totiž Bechtel dodal na KSC první dva příhradové nosníky, v červnu třetí nosník a do konce letošního léta hodlá zahájit montáž plošiny. Dosud vyplacená částka na základě dosažených milníků činí 0,4 miliardy USD. A ještě doložím mnou uvedený aktuální odhadovaný termín dokončení a dodání ML-2 v prosinci 2026 (viz strana 64 PDF souboru neboli strana 54 zprávy GAO z května 2023).
Děkuji za doplňující informace.
Každej má svý koníčky. Pro někoho je to natřít to všem v diskusu na internetu. Nenechte se otrávit.
Já to myslel upřímně. Když mě někdo opraví nebo doplní, jsem rád. Nakonec je přece v mém zájmu, aby článek byl co nejkvalitnější. Jestli je někdo při tom veden snahou mi to natřít, je to spíš jeho problém.
Ne, určitě není mojí motivací zneužití článku a mrzí mě, že si to myslíte. Díky článku si dávám do souvislostí informace, které mám, s informacemi, které si průběžně dohledávám. Konkrétně v případě Bechtelu jsem díky článku začal přemýšlet, zda je právně možné smlouvu zrušit. Následně jsem dohledal, že vlastně končí za čtvrt roku. Teď díky Vám jsem o tom přemýšlel znovu a uvědomil jsem si, že na září 2023 je plánovaný vládní přezkum CDR plošiny ML-2. A v hlavě se mi to spojilo s tím, že audit GAO z roku 2022 vyjádřil podporu možnosti částečné nebo úplné výpovědi smlouvy, jakmile bude dokončen přezkum CDR a stanoven nezávislý vládní odhad nákladů (k tomu již došlo s výsledkem 1,4 miliardy USD). GAO navrhl po splnění těchto dvou podmínek pro fázi výstavby přechod na smlouvu s pevnou cenou formou vyjednání nové smlouvy nebo konverzí stávající smlouvy. Komentář odesílám v dobré víře, že jde o zajímavou informaci pro Pavla Salveta a třeba i pro někoho dalšího. To je moje motivace. Možná si někteří vzpomenou, jak se Bill Nelson loni zlobil v Kongresu na Bechtel v souvislosti s uzavřenou smlouvou s nákladově orientovanou tvorbou ceny.
Omlouvám se, že jsem se Vás dotkl. Nemyslím si, že se tu chodíte hádat. Chtěl jsem jen pisateli odpovědět, že Vaše motivace mě nijak netrápí, to byl smysl té věty.
P.S.: Argumentační souboje jsou kořením diskuse, v tomto případě je už sám článek polemikou. 🙂
Díky, rozumím, ale nijak jste se mě nedotkl. Můj komentář byl odpovědí na čtenáře HydrocePhalus. 🙂
Všem doporučuji dokument o TMI a o tom jaké prasárny tam prováděla firma Bechtel. Musí být opravdu zaháčkováni velice vysoko v politice, protože jinak by už dávno zkrachovala.
Ono to vše vychází z tzv. Obchodního kulatého stolu am. korporátu jehož je GŘ Bechtel součástí. Porcují si medvěda…
https://en.m.wikipedia.org/wiki/Business_Roundtable
Dostávají politické zakázky po celém světě v rámci těchto seancí.
Pamatuji, když usa vtrhli do Iráku, tak nabízel bechtel naši vládě byznys v rozvráceném Iráku mezi kulkama za koupi letiště Ruzyně.
Naštěstí to neproběhlo.
Byznys mezi kulkama? Hmm…
Co to bylo v roce 2003 a dále?
Jestli jsem autora článku pochopil správně, tak první mise Artemis vyšla minimálně na 4,1 miliardy dolarů a další SLS staví společně Boeing, Aerojet Rocketdyne, ULA a Northrop Grumman vyjde ještě víc. SpaceX se “dostalo” k jediné zakázce LM a BO možná. Co je na tom dobrého pro raketový průmysl, že “stálá čtyřka” má zabezpečený “stálý příjem” a to nejen SLS, ale i většinu vládních zakázek a ostatní se k ničemu prakticky nedostanou. Můžete se k tomu pane Salvet nějak vyjádřit?
Vyjádřím se jen k částce 4,1 miliardy dolarů a zbytek nechám na panu Salvetovi, jemuž je dotaz určen.
Částka 4,1 miliardy dolarů jsou průměrné jednotkové provozní náklady na start misí Artemis I až Artemis IV. Je to součet částek 2,2 miliardy za SLS, 1 miliarda za Orion, 300 milionů za evropský servisní modul Orionu a 568 milionů za pozemní systémy kosmodromu. Takto je to uvedeno ve zprávě Úřadu generálního inspektora NASA. Jde o nezávislý kontrolní úřad uvnitř NASA. Generální inspektor NASA Paul Martin později tuto částku zopakoval na slyšení v Kongresu se slovy, že mu připadá neudržitelná. Od předsedajícího si tehdy Martin vysloužil odpověď “OK” a nyní je prezidentem Bidenem nominován na přestup z NASA do Agentury pro mezinárodní rozvoj…..
Promiňte, ale už v úvodu článku jsem slíbil, že závěry ponechám na čtenářích. Jinak důvody tohoto stavu jsem popsal v první části.
Dobře, tak zkusím odpovědět. V částce 4,1 miliardy USD za jednu misi Artemis jsou i Lockheed Martin (Orion), Airbus (evropský servisní modul), Jacobs (příprava a sestavování rakety a kosmické lodi), to vše včetně mnoha subdodavatelů, a také samotná NASA (provoz řídicího střediska startu, řídicího střediska mise, budov O&C, MPPF, RPSF, VAB, startovního komplexu 39B a podobně).
SpaceX má v rámci Artemis nikoli jeden, ale dva kontrakty na landery – první z roku 2021 na nepilotovanou demonstrační misi + Artemis III za celkem 3 miliardy USD (z ní bylo dosud vyplaceno 1,4 miliardy USD za podíl na vývojových nákladech) a druhou zakázku z roku 2022 na Artemis IV za 1,2 miliardy USD (kterou už snad lze víceméně celou považovat za provozní náklady).
Ještě bych podotkl, že i kdyby etablované aerokosmické společnosti měly většinu zakázek, jak píšete, tak je stejně nezvládají dodržet. Viz Starliner, armádní zakázky pro Vulcan, Cygnus nemající na čem létat. Tyto společnosti se odepisují samy. Aerojet Rocketdyne teď fúzuje s L3Harris
Upřímně jsem nečekal vůbec nějakou odpověď, takže děkuji.
Určitě bych nechtěl napadat a “házet vidle” do Vašich dvou článků, dokonce chápu některé starší informace.
To, že některé firmy spolupracují s NASA od počátku, jim samožřejmě dává téměř neomezenou důvěru, ale teď se bavíme o roku 2022 a 2023, kdy hlavně SpaceX (mimo HLS), RocketLab a další progresivní firmy budou na několik let opět “odříznuty” od zdrojů peněz (penězovodů) a Boeing, Aerojet Rocketdyne, ULA a Northrop Grumman budou mít své “jisté”! Ten nový pakt jste pane Salvet zapomněl nějak zmínit. Můžete prosím ve svých článcích napravit, Felix Schlang (WAI) o tom mluví v jednom ze svých týdenních příspěvků zcela jasně. Děkuji.
Když se budeme bavit v rámci Artemis, tak raketa Electron od Rocket Lab vynesla družici CAPSTONE, což je podpůrná mise na podporu Artemis, která prověřuje charakteristiky dráhy NRHO pro Gateway. CAPSTONE je CubeSat a byla vyrobena firmou Advanced Space. Nevím, jakou další nedávnou zakázku v rámci Artemis máte na mysli, že by se o ní Rocket Lab ucházel a nevyhrál jí.
SpaceX nevyhrálo jen HLS, ale taky vynesení prvních dvou modulů stanice Gateway raketou Falcon Heavy za 332 milionů USD a počínaje misí Artemis IV se svojí nákladní zásobovací lodí Dragon XL i zásobování Gateway v rámci programu GLS, který má celkovou hodnotu 7 miliard USD.
Dodavateli pro Artemis zdaleka nejsou jen čtyři Vámi zmíněné firmy. Kromě desítek jejich subdodavatelů to jsou například také Maxar Technologies (modul PPE), Axiom Space a Collins Aerospace (lunární skafandry). Pokud si stěžujete ohledně SpaceX, tak si můžete položit otázku, proč u této zakázky v maximální úhrnné hodnotě 3,5 miliardy USD (včetně skafandrů pro ISS) pouze Axiom Space a Collins Aerospace loni předložily kompletní návrhy, proč ne také SpaceX.
Pokud máte na mysli přímou konkurenci systému SLS/Orion, tak asi všichni očekáváme, že ta konkurence v podobě Super Heavy Starship přijde. Je samozřejmé, že s postupem vývoje SHS bude otázek ohledně SLS přibývat, ale rok 2023 je na takovou zakázku ještě předčasný. Když se podíváme na smlouvu na výrobu centrálních stupňů raket SLS, tak ta v současné době pokrývá dodání centrálních stupňů pro Artemis II, Artemis III a Artemis IV. Pro Artemis V smlouva pokrývá pouze výrobu panelů a dalších materiálů dlouhodobé povahy, ale ne samotnou výrobu centrálního stupně.
Nevím, jak vážně o to nakonec usilovali, ale firma SpaceX byla jedna z mnoha “interested parties” v tom výběrovém řízení o skafandry pro NASA: https://arstechnica.com/science/2022/06/nasa-announces-a-new-plan-to-buy-private-spacesuits-to-make-lunar-landing-date/
Článek na arstechnica.com vyšel 2.6.2022, ale NASA zveřejnila prohlášení o výběru až později v červnu. Navzdory desítkám společností zařazených na seznam “zainteresovaných stran” byla jediným dalším uchazečem společnost New Horizons Space. Ta ale podala pouze svazek s referencemi, přičemž samotný návrh nepředložila.
Zdroj:
https://spacenews.com/axiom-and-collins-only-bidders-for-nasa-spacesuit-contracts/
(prohlášení o výběru lze z článku na spacenews.com stáhnout)
Nepojal jsem tyto dva články jako kritiku, ale pokusil jsem se vysvětlit příčiny současného stavu a představit argumenty odpůrců i zastánců. Závěr jsem ponechal otevřený, ať si každý udělá vlastní názor. Ani objednávky dalších SLS nebudu komentovat, jenom zopakuju, co už jsem napsal:
Je tedy důležité kritizovat předražené projekty, jinak by se nic nezměnilo a penězi určenými na vědu, výzkum a inovace by se udržovaly v chodu podniky, které se jen stěží obejdou bez státní pomoci, zatímco menší firmy, které přitom mají vyšší inovační potenciál, by se z politických důvodů k velkým zakázkám dostávaly obtížněji.
Dekuji za moc zajimavy clanek!
Dik za informace.
SLS je pokračováním rakety Ares z programu constellation q cucání rozpočtu..
K zaměstnanosti.
SpaceX vzalo pod svá křídla spoustu lidí původně z NASA , předně za Obamova zářezu.
Ti odborníci přinesli spoustu znalostí.
A výsledkem je spolehlivý falcon a dragon.
Starship má dobře našlápnuto.
Nedůvěra ve SpaceX je spíše nekalý konkurenční boj staré kosmonautiky.
S tím naprosto souhlasím.