Starhopper
Koncem roku 2018 začalo SpaceX v jižním Texasu u Boca Chica Village montovat první technologický demonstrátor kosmické lodi Starship. Demonstrátor je přezdíván Starhopper nebo Starship Hopper a jeho úkolem je ozkoušet klíčové technologie potřebné pro kosmickou loď Starship. Konstrukce Starhopperu má k finálnímu designu lodi daleko, ale i tak dobře posloužil k otestování motoru Raptor v reálném provozu, tankování metanu a také prověření avioniky při krátkých letech a přistáních.
Starhopper má stejný 9metrový průměr, jako bude mít finální Starship, ale je o něco nižší. Celková výška Starhopperu i s původní špičkou se odhaduje na nějakých 40 metrů, přičemž finální orbitální raketa by měla mít výšku 50 metrů. Ve výsledku však Starhopper má jen asi 20 metrů, protože mu chybí horní polovina, kterou zničil vítr v lednu 2019. SpaceX se rozhodlo nevyrábět novou, protože pro plánované testy nebyla potřeba.
Poznámka: Souběžně se Starhopperem probíhají přípravy orbitálních prototypů lodi Starship. Tyto aktivity průběžně sledujeme v samostatném článku.
» Přeskočit na aktuální informace «
Stručná historie Starhopperu:
- Na konci prosince 2018 začala v jižním Texasu vznikat ocelová konstrukce neznámého účelu. Elon Musk poté vysvětlil, že jde o experimentální prototyp kosmické lodi Starship, který bude provádět krátké zkušební lety.
- 11. ledna 2019 byl Starhopper kompletně smontován, avšak jednalo se jen o velmi hrubou konstrukci bez funkčních motorů, nádrží apod.
- Následně byl Starhopper opět rozmontován na dvě poloviny a začala příprava „vnitřností“
- Na konci ledna silný vítr zničil nedostatečně ukotvenou horní polovinu Starhopperu
- V následujících týdnech pokračovaly přípravy spodní poloviny – instalace nádrží, kabeláže, potrubí, zpevnění nohou apod.
- 8. března byla spodní část Starhopperu přepravena na nedalekou startovní rampu
- 11. března byl na rampu dopraven první motor Raptor, který byl o pár dnů později nainstalován na Starhopper
- Starhopper během března absolvoval několik tankovacích zkoušek
- 4. dubna proběhl první zážeh Starhopperu, který trval 3 sekundy. O dva dny později proběhl další krátký zážeh. Motor Raptor byl ze Starhopperu odmontován a odeslán do Hawthorne.
- Na začátku června byl do Starhopperu nainstalován Raptor se sériovým číslem 4, ale zanedlouho byl opět odmontován
- 11. července na rampu dorazil Raptor se sériovým číslem 6 a byl nainstalován na Starhopper
- 17. července proběhl statický zážeh a 26. července byl proveden první krátký let do výšky 20 metrů
- 28. srpna pak proběhl finální testovací let do výšky 150 metrů
- Starhopper má být v budoucnu využíván pro stacionární testování motorů Raptor
K dispozici je také video z přeletu dronu nad rampou se Starhopperem:
Aktuální informace
Líbí se vám takovéto články? Chodíte na ElonX rádi a chtěli byste, aby web zůstal bez reklam a redakce mohla nadále vydávat kvalitní obsah? Vyjádřete svou podporu a spokojenost pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už web podpořili. Děkujeme za přízeň!
Podpořte projekt ElonX
- Mise Starlink 6-76 - 23. 11. 2024
- Mise Starlink 12-1 - 20. 11. 2024
- Mise Starlink 9-13 - 19. 11. 2024
https://www.elonx.cz/ Nejdříve jsem se bál aby se Trump nedal strhnout zásahem do konfliktu Turecka a Ruska v Sýrii, to by definitivně zastavilo harmonogram návratu na Měsíc ale globální pandemie to je vážně rána do vazu, to nikdo nečekal že právě ta ohrozí plány Artemis a ohrozí i celou ekonomiku NASA a také veškeré aktivity Elona Muska. Zaměstnanci SpeceX v Boca Chica kde pracují na největším kosmickém korábu světa v polních podmínkách i se stavbou stanů jakoby se chystaly vše přestěhovat na Mars a tady je to jen jako nanečisto. Teď aby trénovaly ve skafandrech aby se nenakazili koronavirem a nebo postavit bublinu pod kterou by i na Marsu mohly pracovat bez skafandrů. Přístup do hermetického prostoru by musel být podpovrchový, tunelem podle projektů Boring Company zde i na Marsu.
Pokud by byl nutný únik ze Země pro záchranu lidské populace pak bude Starship jako Elonova archa jediná záchrana, kterou lidstvo má.. Nic takového se nestane ale byl by to námět na román. Únik do jiné galaxie, nebo jenom na Mars.
Docela vtipné je – jak se spekulovalo, že přistání bylo příliš tvrdé,protože “tlumiče” na nohách to nezvládly … tak na těch fotkách je vidět, že tlumiče to zvládly, ale nezvládla to přistávací plocha.
Tak tak.
https://www.elonx.cz/elonovinky-81-posledni-let-starhopperu/#comment-14386
Tak to jsem zvědavý, jestli Mk1 nechají sednout na stejnou nebo podobnou plochu. Tady budou mít ještě co zlepšovat.
Spíš by mne zajímalo odkud budou startovat s Mk1 – to půjdou na plný výkon 3 motory s celkovým tahem 6 MN, při přistání by asi tak tak stačil jen jeden motor Raptor.
Mk1 má mít 200 t za sucha + zbytkové palivo. Jeden Raptor by nestačil. A vzhledem k rozmístění motorů, je lepší je zapálit všechny
To vím, ale 3 motory na 50% (údajné minimum) dávají tah 3MN, což je zase moc. Možná je lepší zvýšit výkon toho jednoho (obvykle můžou na 105%), ale přít se dále nebudu.
Oni nechtějí levitovat, ale dosáhnout nulové rychlosti v nulové výšce. Stejně jak u F9.
Samozřejmě nechtějí levitovat, ale je rozdíl zda v posledních okamžicích před přistáním mají při jednom Raptoru při 105% tahu tj. 2,1 MN zrychlení 0,69 m/s2 nebo při brzdění 3 Raptory o 50% tahu 3MN zrychlení 5,2 m/s2. Tj. cca téměř 7,5 x větší nárok na přesnost okamžiku vypnutí motorů při třech motorech.
Dokáže někdo popsat všechny důvody proč se barva i tvar “jetu” výfukových plynů mění těsně před dosednutím na přistávací plošinu? Jak je tomu vidět na videu?
Je to tím, že se část plynů odráží od povrchu zpět?
Díky
Já si myslím, že to je snížením tahu motoru před přistáním, čímž se změní poměr spalovaného kyslíku a metanu, ale nejsem si jistý.
Díky za odpoveď. To by mohlo být, vzhledem k tomu, že ideální poměr spalovaného paliva v rakteových motorech většinou nastává až při maximálním tahu.
Je to změnou poměru kyslíku a metanu ve prospěch metanu (do stavu víc paliva než potřebného kyslíku na spálení).
Důvody (proč změnili nakonci poměr) budou zřejmě 2:
1) Snížení tahu motoru – pravděpodobně až pod hranici rozmezí běžné “regulace” tahu
2) Snížení teploty výtokových plynů (ochrana motoru a přistávací plochy).
Dalsia teoria z NSF je, ze v blizkosti zeme sa “nasava” do spalin zvireny prach.
Ten od spalin “hori” (to asi nie je fyzikalne presny pojem :)) a vyzaruje naspat do okolia.
To je nesmysl. Těch důvodů proč je více, ale hlavním je, že ten plamen má změněnou barvu už v okamžiku kdy opouští trysku … takže ten “stav” musí být už v trysce nebo nejpozději kousek pod tryskou – kam se už z principu fungování reaktivního motoru nic nedokáže dostat.
Jinak je vyloučeno, aby se cokoliv dostalo z venku byť jen blízko pod trysku (respektive zpět přímo pod přistávající hopper) koneckonců – jak vypadá to proudění pod hopperem vidíš názorně přímo na záběrech z dronu, Přímo pod hopperem je “prázdná zona” a kouř/prach tvoří prstenec okolo – ale pod loď se nic nevrací. Pokud by tam probíhalo nějaké “nasávání” – tak by to nevyhnutelně zahrnovalo i ten kouř/prach, který je všude kolem – a tedy by pod hopperem nebyl ten čistý prostor (viděl bys jak se ten prach vrací pod loď).
(Jak vypadá “zásah” něčeho – se můžeš podívat na začátku při startu, kde proudem spalin skutečně něco trefili -něco tam dostalo pořádně zabrat).
no ja sa nebudem tvarit ze som raketovy inzinier, ale na zamyslenie pripajam fotku DC-X pri podobnom manevri. Hoci pouzival ine palivo (vodik a kyslik) a jeho “nominalne” spaliny boli skor do priesvitno-zlto-cervena, tak v blizkosti zeme tie plamene zozltli uplne rovnako ako pri Starhopperi.
Neviem ci moze zmena spalovacieho pomeru vyvolat rovnaky nasledok pri dvoch roznych druhoch paliva, ale viem ze plamen pod tryskou podlieha vselijakym recirkulaciam, a to dokonca aj pri nadzvukovom lete. Takze v blizkosti povrchu to bude jav zrejme dost vyrazny.
http://l.yimg.com/bt/api/res/1.2/RUrLDB04tuxizMFPX_nrrQ–/YXBwaWQ9eW5ld3M7Zmk9ZmlsbDtoPTM4MztweW9mZj0wO3E9ODU7dz01NzU-/http://media.zenfs.com/en_US/News/SPACE.com/Museum_Exhibit_Honors_Pioneering_DC-X-403ecc57a3d5b3cd1a43c75492d9aa8e
Nedokonalé spalování v obou případech (pokles tlaku a změna poměru paliva a okysličovadla – moc paliva, málo okysličovadla).
Jestli chceš příklad z neraketové praxe – potkal ses někdy s autogenem? (acetylen/kyslík, vodík/kyslík, metan/kyslík, PB/kyslík…)
Tak tady to máš názorně:
https://youtu.be/BnmTS-cxhPE
Na začátku máš zapálený jen plyn – bez (dodatečného) kyslíku (žlutý plápolavý plamen) … a pak přidá kyslík…
A nebo tady si hraje s nastavením poměru plynu a kyslíku (a s celkovou regulací průtoku) – tak se můžeš podívat, jak se mění plamen v závislosti na poměrech plynu a kyslíku:
https://youtu.be/m582-La1BJk
OK, mám len takú šťúravú otázku 🙂 – to ten DC-X štartoval pri neoptimálnom pomere paliva a okysličovadla, aby ho následne vo vzduchu zoptimálnil? Ak úprava pomeru slúži na reguláciu ťahu, tak to nedáva zmysel. Z tej fotosekvencie totiž vidno žltý plameň pri štarte aj pri pristátí.
Nemám čas ti to teď vysvětlovat, ale v zásadě ano – chvíli trvá, než se motor dostane do optimálního provozního režimu (u startu a přistání jsou ty příčiny trochu jiné, ale výsledná příčina změny barvy plamene je stejná).
Můžeš se třeba podívat sem.
https://youtu.be/QpF44y5DWR4
A vůbec – přestaň vymýšlet kraviny na základě jedné kompozitové fotky – a podívej se na celý ten test deltaclipperu – máš tam i detail startu motoru.
https://youtu.be/o2sHf-udJI8
nevymyslam kraviny,len sa pytam 🙂 co si nervozny?
Co to tedy odlítlo…. vypadá to, jak stabilizační tryska
Zatím nevíme jistě.
1) Na stabilizační trysku je to moc velké – podívej se na starhopper z dálky – ty trysky prakticky z dálky skoro nejsou vidět, ale tohle mělo rozměr i vůči starhopperu, který je … velký.
2) Stabilizační tryska utržená od přívodu tlakového plynu – nebude po celou dobu letu kolem sebe trousit … pod tlakem plyn (nemá žádný “objem”)
Tohle bylo celkem velké – a na obou stranách z toho pod tlakem unikal plyn, který tomu dodával rotaci – pravděpodobně nějaká z tlakových nádob, co jsou na starhopperu (na helium pro tlakování nádrží, dusík pro manévrovací trysky…).
Úplně suprovej rozbor…. díky. Podíval jsem se pozornějš a máš naprostou pravdu – musí to být nějaká tlaková nádoba. Štěstí, že to ulítlo až na zemi…po přístání. Díky
Mno štěstí … Největší “impulz” pro utržení – to od setrvačnosti dostalo až při bouchnutí starhopperu o zem… takže tam není tolik důvodů, aby se něco trhalo dříve.
(Teda pokud to bylo skutečně z hopperu – ty horní jsou bílé a jsou tam i na fotkách po, jeslti to bylo něco z místa které není vidět, nebo pracující raptor očesal například přilehlou hasící stanici … černá… )
To je docela kruté varování 😀 Být to tady tak jsem docela naštvaný že se může něco stát, ale z druhé stránky natěšený vidět něco takového.
FAA to uz schvalila… https://tfr.faa.gov/save_pages/detail_9_9032.html
To je jen uzavírka leteckého prostoru. Povolení je něco jiného.
ahhh ok pardon, ale nebude to uz asi daleko od schvanelia, dufajme ze to dostanu… fingers crossed
Tak oproti očekávání a testům kovových hexagonů je vidět, že zkoušená sestava je z keramiky. Zdá se, že keramika je sintrována na nějaký “bachratý” podklad, který má zjevně vymezit vůli a zřejmě i snížit přenos tepelného toku – keramika – plášť. Uchycení hexagonu se zdá na čepech. Je možné, že došlo k odporovému navaření závitového pouzdra na plášť a hexagon je fixován šroubem? Nebo přímo navařený závitový čep a nějaká matka? Co potom ovšem zatížení vrchlíku spoje plazmou při sestupu? (I když je do keramiky zapuštěný). Pokud by se jednalo o jakýkoliv šroubový spoj – musela by asi po přistání proběhnout kontrola… Navíc keramické hexagony budou muset být dobřě měnitelné. Bylo by opravdu zajímavé vědět jaké konstrukční řešení uchycení SpaceX vymyslela. A je trochu škoda, že se ta ocel nepodařila. Byl by to opravdu technologicko materiálový průlom.
Mohli by dávat jednoduché hegaxony na nejvíce zatížené plochy a navíc, pokud jsou na čepech a bude mezi nimi a ocelovým pláštěm mezera, tak by se to mohlo spojit s chlazením pomocí vypařování metanu … takový tepelný štít by mohl zvládat i extrémní meziplanetární pomalé aerodymanické brždění. A potom jen zkontroluju opotřebení jednotlivých hexagonů, značené podobně jako u pneumatik a co je za polovinou, snadno vyměním – odšroubuju/zašroubuju. Nebude to úplně Rapid reusability, ale bude to sakra odolné a celkem rychlé na kontrolu a výměnu – žádné speciální díly, jen unifikované hexy a ocelové šrouby.
mám za to, že by to spíš popraskalo. Chladit něco se špatnou tepelnou vodivostí tímto způsobem bude znamenat jen to, že v jednom místě to budete mít hodně studené a na opačném straně extrémně rozžhavené.
nechápu co na těch dlaždicích při 200m skoku otestují. Jen že to při vibracích neupadne? Navíc proč je vyříznutý ten plech? Na čem to vlastně jsou uchyceny.
Ano hodně zjednodušeně – jestli to při vibracích neupadne. Otestují uchycení těch dlaždic.
Pokud jde o ten vyříznutý plech – on to není vyříznutý plech – prostě tam navařili další čtverec plechu už s těma dlaždicema.
“Plech” na starhopperu je trochu jiný než na starship – a navíc, pokud chtějí něco měřit – a zjišťovat změny v důsledku provozu, tak je třeba mít co nejpřesněji zjištěný výchozí stav. Takže si to prostě v klidu a velmi přesně přiděláš někde vevnitř na placku – projedeš to rentgenem, ultrazvukem, indukcí a bůhví čím vším, aby ses podíval, jak to vypadá vevnitř, a pak celou tu placku připlácneš na starhopper. A pak to po testu zase celí sundáš, narveš do rentgenu atd… a rozebereš, a podíváš se, co se změnilo.
A nezapomeň – že pokud chceš prozkoumávat uchycení – tak potřebuješ prozkoumat celý systém: dlaždice – propojení – podklad (plech).
Takto je to daleko jednodušší, rychlejší a přesnější, než kdyby se mořili s upevňováním přímo na starhopper.
Zrovna v tomhle pripade bych tvrdil ze to pridelali primo na starhooper. Jak je znamo tak starhooper ma na povrchu privareny tenky leskly nerezovy plech. Ktery v tomto pripade byl odstranen, davalo by to i smysl – nechces aby se dostalo cokoliv mezi dlazdice a starhooper. Vsimni si ze je tam videt nakreslena cara v mistech kde to odrzinuli. Napravo dokonce zustaly puvodni svary.
Dalsi vec co vyvraci tvoji myslenku je, ze finalni starship budu mit pokrytou vyznamnou cast povrchu – a to proste nevyrobis jako celek nekde v hale aby jsi to “prilepil” na lod.
1) Mno po prozkoumání těch původních fotek ve zdroji a v plném rozlišení – máš pravdu – je to vyříznuto. Zmátly mě ty bodové svary po obvodu – ale ty jsou tam jen aby ten odříznutý plech “neplandal” .
2) Nemyslel sem to tak, že v konečné fázi by se to jako celek vyrábělo někde v hale – měl sem namysli jen tenhle jeden kousek pro testování.
3) Jinak u toho plného rozlišení – je vidět více detailů: Každá dlaždice má 3 díry (šrouby?) a pod těmi dlaždicemi je vrstva nějaké bílé hmoty zřejmě elastické hmoty, která vypadá trochu jako nějaké lepidlo / montážní pěna 🙂
Jo presne tak ☺ taky jsem si toho vsiml
Spíše to vypadá, že půjde o nějaký deformovatelný materiál, třeba podložku z tkaniny z žáruvzdorného keramického vlákna. Okraje toho jsou sice po obvodu stejnoměrně oblé, ale hrana se místy vlní…
takže vlastně testují uchycení keramiky přímo bez toho, že by tam byl nějaký lesklý krásná podklad tak jak je teď u obou prototypů. To znamená, že budou stavět další, který bude alespoň na návětrné straně obložen keramikou bez kovového pláště protože na něj to nedává smysl dávat. Na tomhle neotestují jestli to funguje, jen jestli to neupadne.
Neustálá nutnost kontrolovat dlaždice na raketoplánech je to co je prodražilo a dělalo z nich neschopné rychlé znovupoužitelnosti. Řekl bych, že jen někdo přišel s tím že mají menší tenčí dlaždice a systém který je bezpečně uchytí. Na dragonu trochu testovali teplo a tady to upevnění. I když tenhle test při 200m skoku dle mého prostě nic moc neotestuje. V laboratoři mohou simulovat vibrace a namáhání lépe a po delší dobu.
Je vydán NOTAM: https://tfr.faa.gov/save_pages/detail_9_9032.html
Nemel letet nahodou 20m do vysky? Z toho nocniho zaberu nejde moc poznat. Konstrukce mi prisla naklonena a mozna ani ten bocni posun nebyl tak jak si mozna hosi ze spx predstavovali?
Podívej se na ty záběry pořádně – a pak si prohlídni některé záběry ze dne. Hlavně se zaměř na rozměry a porovnání rozměrů s věcma, které znáš (lidi, auta)…
Ono to totiž hrozně klame tělem. Uvědom si, jak je ta věc obrovská – ta trubka má průměr 9 metrů … s nohama to má rozpětí 15+ metrů. Posunutí středu o 20 metrů stranou – znamená, že se obrysem posune stěží pár metrů za svůj původní obrys. Krom toho – pokud koukáš kamerou ze strany na poměrně vzdálený objekt, tak nepoznáš, že se ten objekt může pohybovat nejen “stranou”, ale zároveň i směrem dopředu / dozadu.
A něco podobného platí pro výšku – 20m nahoru znamená, že spodek stěží přeletí “špičku”…
Mno a pokud jde o ten náklon během letu…. je to raketa. Jak jinak by měla dosáhnout stranového impulzu?
Starhopper je obrovsky, takze ono to tych 20m kludne mohlo byt
A bocny posun bol v plane
Stačí se podívat jak vysoko vyletěl na záběru z dálky.Špička je dobře vidět. Zjistíte, že je to o něco víc než jeho vlastní velikost a ta je cca 20m. Takže si nejspíš nastavili v programu 20m a tak poskočil o 20m.
Já se teď podíval znovu na tu fotku z dronu v tomto článku (Starhopper po přesunu na rampu) a nestačím se divit. Sakra, vždyť tam je místa tak málo, že by měli mít problém se s tou plnou “water tower” jenom otáčet.
A oni si s tím na tom plácku skákají o 20m!!!!