Představení mise Inspiration4, 1. část: Poznejte posádku první orbitální mise bez profesionálních astronautů

SpaceX má za sebou již tři pilotované mise a chystá se ke svému čtvrtému startu do vesmíru s posádkou. Napohled to tedy začíná být pouhá rutina, ale přesto bude následující let, ke kterému dojde během nejbližších dnů, něčím výjimečný. Pro SpaceX bude Inspiration4 první turistický let a tedy první zástupce nového typu misí, ke kterým bude v následujících letech docházet pravidelně. Na palubě lodí Crew Dragon se začnou do vesmíru vydávat platící zákazníci bez záštity vládní organizace typu NASA. A protože se jedná o první start tohoto druhu, podíváme se na misi Inspiration4 podrobněji. Náš přehled bude dvoudílný a v dnešní části se blíže podíváme na historické souvislosti průkopnických misí do vesmíru a také si představíme posádku mise Inspiration4.

Psal se únor roku 2021, když jsme se poprvé doslechli o tom, že se do vesmíru chystá čtveřice soukromých osob a svou cestu uskuteční v rámci mise Inspiration4. Od té doby uběhlo pouhých 7 měsíců a tito lidé za několik dní nastoupí na palubu kosmické lodi Crew Dragon a vydají se na svou pouť do vesmíru. Bude to cesta zajímavá, protože po mnoha letech se do vesmíru podívají astronauté-amatéři. Je to však opravdu taková novinka?

Tak jako každé nové odvětví lidské činnosti i kosmonautika začínala na zelené louce a budoucí astronauté do ní až na výjimky vstupovali bez předchozí zkušenosti s vesmírem. Není se tedy co divit, že zpočátku první astronauté zjišťovali, o čem ten vesmír vlastně je. A byla to tak cenná zkušenost, že každý následující let navazoval na své předchůdce a snažil se posunout hranice lidského poznání dál. Pro všechny kosmo/astronauty programů Mercury a Vostok byla jejich cesta do vesmíru tou první zkušeností. Programy, které následovaly, šly však každý poněkud jinou cestou. Sověti při obou startech lodí Voschod sestavili posádku z nováčků, Američané se spíše přiklonili k taktice jeden zkušený astronaut a jeden nováček, výjimku z tohoto pravidla představovaly mise Gemini IV, VII a VIII.

Ani následující americké či sovětské programy nebyly jednoznačné. Co se týče sovětských/ruských Sojuzů, až teprve po letu Sojuzu 25 začalo platit pravidlo, že minimálně jeden účastník kosmického letu musí mít za sebou cestu do vesmíru, aby mohl lépe řešit případné problémy, které během cesty mohou nastat. Pokud jde o americký program, od roku 1968 se vyskytly pouze dva kosmické lety, kdy bylo možno považovat celou posádku za nováčky. Tím prvním a jednoznačným případem je mise Skylab-4, která se uskutečnila na přelomu let 1973/1974. Podruhé se tak stalo v listopadu 1981 při druhém letu raketoplánu Columbia, STS-2. Ovšem tento let již nebývá chápán tak jednoznačně. Misi velel Joseph H. Engle, který se během ní poprvé ocitnul na oběžné dráze, ale zároveň byl již od 60. let vlastníkem astronautických křidélek z programu X-15. Od tohoto letu nenastal v ruské ani americké kosmonautice okamžik, kdy by byla posádka vícemístné kosmické lodi tvořena výhradně nováčky. Poslední dvě takovéto posádky sestavili Číňané při misích Šen-čou 6 a 7 (2005 a 2008). I oni však od té doby dodržují pravidlo o jednom zkušeném astronautovi na palubě.

Inspiration4 ale není první orbitální mise s turistou na palubě. V minulosti totiž už několik turistů navštívilo Mezinárodní kosmickou stanici pomocí ruské lodi Sojuz. Klíčový rozdíl spočívá v tom, že při všech předchozích orbitálních letech byl na palubě kosmické lodi alespoň jeden profesionální astronaut. Až mise Inspiration4 tuto bariéru prolomí, jelikož na její palubě budou všichni amatéři. Žádný člen posádky tedy není a nikdy nebyl profesionálním astronautem některé ze světových kosmických agentur typu NASA nebo ESA.

Celá mise Inspiration4 vznikla z iniciativy Jareda Isaacmana, 38letého amerického podnikatele, který bude zároveň velitelem celé posádky. Ten počátkem letošního roku oznámil celému světu, že plánuje podniknout cestu do vesmíru a tímto svým krokem chtěl inspirovat další lidi a podpořit dobrou věc. Hlavním cílem, který si vytyčil, je vybrat a darovat 200 milionů dolarů výzkumné nemocnici St. Jude Children’s Hospital v Tennessee. Mimochodem, první polovinu této částky věnoval Isaacman sám a přibližně do poloviny srpna bylo vybráno dalších 29,2 milionů dolarů a sbírka nadále pokračuje. Isaacman by si tímto letem také splnil svůj dlouholetý sen dostat se do vesmíru. Ano, v dětství si každý z nás dozajista vysnil leccos, on však na splnění svého snu začal pracovat už ve svých 21 letech, když se začal učit pilotovat stroje těžší vzduchu. Jared nalétal do dnešních dnů na různých typech letadel více než 6000 hodin. Navíc je majitelem firmy Draken, která vlastní největší soukromou sbírku proudových stíhacích letadel na světě. Tato společnost si vydělává tím, že trénuje piloty americké armády. Jared se dvěma dalšími společníky také dosáhli v roce 2009 v letadle Cessna Citation Jet rekordu v kategorii nejrychlejšího obletu planety Země. Do dnešních dnů je i členem akrobatického Black Diamond Jet Team, který se na českých letadlech L-39 Albatros často zúčastňuje leteckých show.

V roce 2008 se Jared Isaacman ocitnul na kazašském kosmodromu Bajkonur, kde sledoval start mise Sojuz TMA-13. Ta vynesla na oběžnou dráhu kosmického turistu Richarda Garriota. V té době byl Isaacman již 4 roky zakladatelem a spolumajitelem úspěšné firmy United Bank Card, ze které se o řadu let později stala společnost Shift4 Payments. Měl tedy dostatečné finanční zázemí, aby mohl promýšlet další krok na své cestě do vesmíru.

V roce 2009, necelý rok po zhlédnutí startu Sojuzu, zavítal Isaacman do jedné malé kalifornské firmy SpaceX, která se snažila komerčně prosadit svůj malý raketový nosič Falcon 1 a zároveň vyvíjela silnější Falcon 9. Za sebou v té době měla 3 neúspěšné starty a jedno úspěšné dosažení orbitální dráhy s Falconem 1 startujícím z atolu Omelek. Již v tomto roce se Jared domluvil s vedením SpaceX, že by si rád zakoupil jedno sedadlo při nějaké budoucí pilotované misi. Slovo dalo slovo a byla uzavřena předběžná dohoda. Čas však ubíhal a první pilotovaný start SpaceX byl stále v nedohlednu. A tak se stalo, že dohoda vypršela a propadla.

Teprve loni v květnu se SpaceX podařilo dopravit první dva astronauty NASA na Mezinárodní kosmickou stanici a Jared si uvědomil, že možná opět nadešla jeho chvíle. Koncem roku proto kontaktoval jednoho z pracovníků SpaceX s tím, že by rád letěl na palubě nějaké pilotované mise. Odpověď, kterou dostal, ho velmi překvapila, protože mu bylo sděleno, že k tomu může dojít daleko dříve, než si možná myslí. Už o 4 hodiny později ho pak kontaktoval vedoucí pilotovaného programu SpaceX s tím, že by mohl být prvním soukromým turistou letícím na palubě Crew Dragonu a že by mohl letět do vesmíru do jednoho roku! Jaredovi už pak zbývalo udělat jediné – říct to vlastní rodině.

Isaacman se samozřejmě nechtěl vydat do vesmíru sám a rozhodl se proto vybrat své spolucestující poměrně netradičními způsoby. Výběr prvního člena posádky provedl spolu s nemocnicí St. Jude. Jared si totiž přál do svého týmu zdravotníka, který by zároveň byl bývalým pacientem, který překonal rakovinu. Vedením nemocnice mu byla doporučena mladá sestřička Hayley Arceneaux. Její životní příběh začal velmi neradostně. Když jí v roce 2002 bylo deset let, měla černý pás v taekwondu. Její maminka si však všimla boule na jejím levém koleni a rozhodla se s dcerou zajít do nemocnice. Zde se dozvěděly smutnou zprávu, že se jedná o rakovinný nádor. Naštěstí pro Hayley se ukázalo, že se nádor nerozšířil do dalších částí jejího těla. Desetiletá Hayley tedy podstoupila chemoterapii a některé části její levé nohy byly nahrazeny titanem. Poté samozřejmě absolvovala i fyzickou rekonvalescenci. Už tehdy pomáhala nemocnici St. Jude, která ji uzdravila, získávat finanční prostředky. A rok po této události vyslovila přání, že by ráda v této nemocnici jednou pracovala jako sestřička. To se jí splnilo minulý rok, když byla do této nemocnice přijata. V nemocnici pracuje s dětmi, které mají leukémii či lymfom.

Hayley původně plánovala, že v roce 2021 navštíví všech sedm kontinentů naší planety. Jejím přáním bylo uskutečnit tuto cestu předtím, než letos v prosinci oslaví 30. narozeniny. Již dnes se dá říct, že toto její přání zůstane nesplněné, protože místo něj podnikne úžasnou cestu na oběžnou dráhu naší Země. Její osobě jsme již věnovali samostatný článek, proto bych chtěl jen dodat, že se Hayley po svém letu stane nejmladším občanem USA na oběžné dráze. Díky své práci bude při kosmické misi Inspiration4 fungovat jako palubní zdravotník. Sám Jared pak k její osobě dodal:

Protože jsem s Hayley strávil hodně času během prvních dnů přípravy na naši misi, můžu rozhodně říct, že je vším, co chceme, aby naše mise reprezentovala. Zajímá se o svět kolem sebe, pečuje o druhé a doufá v lepší budoucnost pro nás všechny. Už teď mě inspiruje a jsem si jistý, že bude reprezentovat i řadu dalších osob, kteří ji poznají v budoucnu.

Pilotem mise Inspiration4 bude 51letá americká profesorka geologie Sian Proctor. S výjimkou velitele Jareda Isaacmana je asi nejvhodnější osobou pro účast na misi Inspiration4. Narodila se přibližně 9 měsíců po přistání Apolla 11 na Měsíci a jak sama dodává, patrně byla dítětem, které vzešlo z oslavy tohoto historického momentu. Má za sebou také úctyhodnou kariéru, je profesorkou geologie a planetárních věd na South Mountain Community College a během svého života se účastnila několika analogových simulací kosmických letů, včetně čtyřměsíční Mise Mars, kterou financovala NASA. Je také vlastníkem pilotní licence. Zkusila se celkem třikrát přihlásit do oddílu astronautů NASA. Poprvé se tak stalo v roce 2009, kdy se dostala až mezi 47 finalistů, ale nakonec nebyla vybrána. Zkusila ještě další dvě výběrová kola, ale výsledek byl horší. Do posledního výběru už proto přihlášku neposlala. Je velmi zajímavé, že se i tak podívá do vesmíru dříve než jedna vybraná členka oddílu NASA z roku 2009 Jeanette Epps.

Posledním členem posádky je Christopher Sembroski, který se mezi posádku dostal menší náhodou. Po výzvě Jareda Isaacmana přispěl se svým bývalým spolužákem 50 dolary na účet nemocnice St. Jude. Když posléze probíhalo losování ze všech osob, které nemocnici přispěly, on sám vylosován nebyl. Tím šťastlivcem byl původně jeho spolužák, který se však rozhodl tuto životní šanci z osobních důvodů nevyužít a sdělil své rozhodnutí Jaredovi s tím, že by rád letenku věnoval svému kamarádovi Chrisi Sembroskimu. Naštěstí pro Chrise Jared souhlasil.

I pro Chrise Sembroskiho je mise Inspiration4 splněním životního snu. Ať už se podíváme na jeho studijní obor, kterým byla aeronautika, či koníčky, kdy věnoval svůj volný čas společnosti ProSpace zabývající se propagací a obhajobou letů do vesmíru. I při službě v armádě bylo zřejmé, že údržba raket Minuteman III pro něj není jen obyčejnou povinností. V současné době je Chris Sembroski zaměstnán u firmy Lockheed Martin jako datový inženýr a tak nějak se nabízí otázka, jak změní tento kosmický let jeho postavení ve firmě.

Dnešní článek s představením posádky Inspiration4 nachýlil ke svému konci. Cílem této mise je hlavně inspirovat další lidi v tom, že i jejich životní sny se mohou naplnit a při té příležitosti přinést i naději a podporu ostatním. Osobně se domnívám, že výběr to byl poměrně šťastný, protože za každým členem posádky si někdo z nás může představit svou vlastní osobu. Pokud jste se totiž chtěli stát astronauty v minulosti, museli jste být fyzicky dokonalí a v řadě případů i špičkoví piloti. A dnes? Dnes se do vesmíru chystá softwarový inženýr, profesorka geologie a zdravotní sestra. Budeme jim tedy držet palce při jejich nadcházející cestě. V příští části bychom se blíže chtěli podívat na plánovaný průběh mise Inspiration4 a také intenzivní trénink, který musela posádka mise absolvovat před svým kosmickým letem. Astronauté NASA se totiž na svou cestu do vesmíru připravují takřka dva roky, zatímco naši hrdinové měli na kompletní výcvik pouhý půlrok.

Na Netflixu je k dispozici dokumentární seriál Countdown: Inspiration4 Mission to Space, který vás seznámí s posádkou a dokumentuje průběh výcviku a dalších příprav na start. První čtyři epizody už vyšly a finální bude vydána 30. září, tedy až po návratu posádky z mise. Zde je upoutávka: