Per aspera ad Martem aneb Přes překážky na Mars
O Elonu Muskovi je známo, že si neklade malé cíle. Je také známo, že mnoha z nich už navzdory všem pochybovačům dosáhl. A ani ten největší, vybudovat kolonii na Marsu, již není ztracen v mlhavých dálavách, ale pomalu nabývá zřetelnějších kontur. Přesto přetrvávají pochybnosti nad uskutečnitelností tohoto grandiózního záměru.
Elonu Muskovi v cestě na Mars stojí řada technických překážek, největším úskalím však může být finanční náročnost. Na penězích se zasekl už jeho první marsovský projekt – Mars Oasis. Oč se jednalo? Na začátku milénia Musk ve snaze oživit zájem veřejnosti o průzkum Marsu plánoval poslat na Mars miniaturní experimentální skleník pro hydroponické pěstování rostlin. K tomu potřeboval raketu, a jelikož americké rakety byly velmi drahé, zkusil koupit ruské. Rusové za rakety Dněpr požadovali 8 milionů dolarů, což byla i v tehdejší cenové relaci velice příznivá cena, leč i to bylo pro Muska mnoho a k dohodě nedošlo – k velké smůle Rusů. Musk totiž po tomto nezdaru neodlétal z Moskvy otrávený, ale naopak inspirovaný. Našel díru na trhu a spolu s ní i způsob, jak realizovat své dalekosáhlé představy.
Start rakety Dněpr (Foto: DLR)
Rozhodl se založit si vlastní raketovou firmu – Space Exploration Technologies. SpaceX se skutečně brzy stalo významnou, vlastně nejvýznamnější firmou v kosmickém průmyslu a zdálo se, že jakmile vyvine dostatečně silnou raketu a vlastní kosmickou loď, misím na Mars už nic nebude bránit. SpaceX dokonce veřejně vyhlásilo projekt Red Dragon – mělo se jednat o upravenou verzi Crew Dragonu pro experimentální lety na Mars, vynášet ji měla raketa Falcon Heavy. Na Marsu by Red Dragon, naplněný vědeckými experimenty, přistával pomocí motorů SuperDraco. První mise byla plánována na léto 2020. Jenže v roce 2017 Musk oznámil, že od konceptu motorického přistání Dragonu bylo upuštěno; to ve svém důsledku znamenalo i konec projektu Red Dragon. I tak dravá firma jako SpaceX dokáže svými lidskými a finančními zdroji pokrýt jen omezené množství investičních projektů a vedle vývoje Crew Dragonu a přípravy Starlinku neměl Red Dragon šanci získat prioritu, neboť pro cesty na Mars SpaceX stejně zamýšlelo vyvinout mnohem komplexnější systém, dnes známý jako Super Heavy Starship. Po dokončení rakety Falcon (kterou SpaceX zdokonalovalo až do verze zvané Block 5) a lodi Crew Dragon se mohly práce na vývoji Starship rozběhnout v ostrém tempu.
Umělecká představa Red Dragonu na povrchu Marsu (Zdroj: SpaceX)
Ještě to ale neznamená, že nastal čas si rezervovat letenky na Mars. Až bude Starship uvedena do provozu, jejím prvním úkolem bude vynést zbývající družice konstelace Starlink. Ovšem ani poté, co se Starship osvědčí při dopravě na nízkou oběžnou dráhu, nebude vyhráno. Pro meziplanetární lety bude třeba vyřešit doplnění pohonných látek (metan, kyslík) na oběžné dráze a vymyslet, jak tyto kryogenní látky zachovat v kapalném stavu. A kromě toho by se hodilo i nějaké stínění před radiací. Teprve až se ve spolupráci s NASA podaří překonat tyto technické překážky, což si jistě vyžádá nějaký čas, může SpaceX pomýšlet na cesty k Měsíci a Marsu. První na řadě bude Měsíc, neboť ten je chápán jako odrazový můstek pro Mars. Na Měsíci si Američané hodlají vyzkoušet technologie pro výpravy do hlubokého vesmíru a přistání na Marsu. Při střízlivém odhadu tak SpaceX první raketu k Marsu vyšle až někdy kolem roku 2030, možná ještě později. To už bude dávno mít konkurenční Rocket Lab svou sondu u Venuše. Sám Musk vyjádřil v jednom rozhovoru obavu, že pokud nedojde ke zrychlení pokroku v inovacích, možná se základen na Měsíci a Marsu nedožije.
Starship na Marsu (Zdroj: SpaceX)
Ale zpátky k penězům. Vybudování satelitní konstelace Starlink má podle zveřejněných odhadů stát kolem 10 miliard dolarů a vývoj Starship si podle Muska vyžádá dalších přibližně 5 miliard. Zvláště u Starship to ale může být silně podhodnocený odhad; pro srovnání: na vývoj jednodušší SLS vydala NASA 20 miliard. V každém případě je zřejmé, že SpaceX investuje rychlejším tempem, než se jí investice vracejí, a tím se dostává do složíté situace, kterou řeší mimo jiné i dalšími odprodeji akcií (za ideálních okolností by si stávající akcionáři své podíly žárlivě střežili). Naposledy se jí takto podařilo navýšit kapitál o 850 milionů dolarů. Pozitivní je, že SpaceX už má na orbitě dostatek družic Starlink, aby mohlo začít nabízet plnohodnotné internetové připojení. Pozitivní to je hlavně z toho důvodu, že právě příjmy ze Starlinku, časem prý až v řádu desítek miliard dolarů ročně, by se měly stát zdrojem pro financování aktivit na Marsu, takže čím dřív bude vydělávat, tím lépe.
60 družic Starlink před vypuštěním na orbitu (Foto: SpaceX)
Není však ani zdaleka jisté, že tak velké očekávání bude naplněno. V minulosti třeba úplně nevyšel předpoklad, že nízká cena raket Falcon povzbudí poptávku po vynášení družic. Počet vynášených satelitů se skutečně zvýšil, ale nevzrostl úměrně k tomu počet startů středně těžkých nosičů. Trendem se totiž stalo sdílené vynášení miniaturizovaných družic, a pokud se zvládne optická komunikace s družicemi, mohly by být v budoucnu ještě menší a lehčí, neboť optickým komunikačním systémům stačí méně prostoru (nepotřebují anténu), hmotnosti i energie, takže vynášení družic by se později mohlo stát doménou malých raket. Jak to nakonec doopravdy bude se Starlinkem, je stále předmětem spekulací, uvažuje se například o jeho vyčlenění a obchodování na burze, už fáze veřejného beta testování ale ukázala jeho velký potenciál a dá se se značnou mírou jistoty předpokládat, že díky vysokým ziskům bude SpaceX schopné pokrýt náklady na další vývoj Starship a dobudování satelitní konstelace (v plánu je možná až 42 000 družic).
Stavba základny na Marsu si však vyžádá další obrovské peníze, proto se SpaceX bude nepochybně snažit tak jako dosud o úzkou spolupráci s NASA. Jenže prioritou NASA je v současnosti návrat na Měsíc. Zatím jediný projekt, do kterého by se SpaceX teoreticky mohlo na Marsu zapojit, je mise MSR (Mars Sample Return). Její náplní je sesbírat vzorky hornin zanechaných za sebou marsovkými pojízdnými roboty a odletět s nimi na Zemi, kde by mohly být prozkoumány mnohem sofistikovaněji (například měřit, jak se mění izotopické poměry napříč vzorkem, což umožní jeho datování) a třeba i opakovaně až bude k dispozici lepší technika. Mise MSR se má skládat ze tří samostatných částí: rychlého robota, který projede trasu a sesbírá odložená pouzdra o velikosti propisky se vzorky; rakety, jež vynese schránku s posbíranými vzorky na orbitu Marsu; a lodi, která na oběžné dráze schránku o velikosti basketbalového míče polapí a zamíří s ní zpět k Zemi.
Koncept návratu vzorků v rámci mise Mars Sample Return (Zdroj: NASA/JPL)
I z tohoto stručného popisu je zřejmé, že se jedná o technicky mimořádně složitou misi, proto i velmi drahou a riskantní. Případná ztráta vzorků by byla velkým neštěstím, neboť na rozdíl od připravované čínské návratové mise jsou tyto vzorky pečlivě vybrané a pocházejí z různých míst. Cena mise je taktéž nemalou komplikací, neboť polovinu závazků na sebe vzala Evropská kosmická agentura ESA, pro níž by to mohlo být až příliš velké sousto, zvláště když jí vznikly dodatečné náklady související s odloženou misí ExoMars. Kdyby byla k dispozici Starship, bylo by možné celou misi MSR výrazně zjednodušit, zlevnit a provést snad ještě v tomto desetiletí. Sestrojit vozítko pro sběr pouzder se vzorky by nemuselo být příliš obtížné a jeho dopravu na Mars a se vzorky zpátky by obstarala právě Starship. Další mise na Rudou planetu, které by zajišťovalo SpaceX, by už pravděpodobně souvisely s dlouhodobým cílem NASA vyslat na Mars člověka. Stejnou ambici má i čínská kosmická agentura. Vzájemné soupeření, pokud k němu dojde, bude finanční vodou na Muskův mlýn.
Přenesme se nyní do doby, kdy bude Starship certifikována pro lety s posádkou a po překonání všech technických překážek bude schopna zajišťovat přepravu mezi planetami. Nastane pak čas budování marsovské základny? Logicky ano, neboť astronauté budou muset na Marsu přečkat alespoň rok, než se „otevře okno“ pro návrat na Zemi. Do té doby budou muset bydlet v nějakém umělém prostředí, Mars je totiž pro život mnohem nehostinnější než kterékoliv místo na Zemi! Nejhorší problémy souvisí s atmosférou, která je velice řídká, což má za následek tuze nízký atmosférický tlak (pouhých 0,8 kPa), chabou ochranu před kosmickým zářením a extrémně mrazivé teploty. Navíc neobsahuje molekulární kyslík, ten se však dá vyrobit z oxidu uhličitého, kterého je v atmosféře Marsu 95 %. Přístroj na výrobu kyslíku je již úspěšně testován na vozidle Perseverance.
Umělecká představa marsovské základny (Zdroj: SpaceX)
Největší starosti působí radioaktivita, protože Mars má nejen slabou atmosféru, ale i zanedbatelné magnetické pole, takže povrch planety je plně vystaven kosmickému záření. Konkrétně v oblasti kráteru Gale naměřil robot Curiosity průměrnou denní dávku kosmického záření ze vzdáleného vesmíru a energetických částic ze Slunce o hodnotě 0,67 mSv (milisievertů). Pro srovnání: na Zemi člověk během dne absorbuje obvykle méně než 0,01 mSv; při CT vyšetření hrudníku je tělo vystaveno 7 mSv. Úroveň radiace na Marsu zkrátka představuje nepřijatelně vysoké zdravotní riziko, zvlášť pokud zrovna dojde ke sluneční erupci – emise částic ze Slunce se v takovém případě zvýší o několik řádů. Jak známo, průchod vysokoenergetických částic biologickou tkání poškozuje buňky. Jednotlivé buňky i celá tkáň má sice schopnost vzniklá poškození a ztráty opravovat či nahrazovat, ale účinnost regenerace závisí na stupni poškození a časovém průběhu ozáření. Přibližně 10 % poškození je neopravitelných a zbytek tělo dokáže postupně opravovat tempem zhruba 2,5 % za den. Určitou míru zániku buněk organismus vydrží, při vysoké dávce radiace nerozložené v čase se však projeví nemoc z ozáření. Symptomy nemoci z ozáření se objevují při dávce 1–2 Sv, po dávce cca 4,5 Sv umírá polovina zasažených. Při nižších dávkách nebo díky jejich rozložení v čase má radioaktivní záření pouze stochastické (pravděpodobnostní) následky v podobě zhoubného bujení zmutovaných buněk. Podrobně se problematice kosmického záření věnoval Vladimír Wagner v článku Jak přežít ve vesmíru se zářením. Otázkou nicméně je, co se proti němu dá dělat. Plášť kosmické lodi neposkytuje dostatečnou ochranu, hlavní činností první expedice na Marsu proto asi bude výstavba základny. Ta by mohla být buď na povrchu, zahrnutá mohutnou vrstvou regolitu, nebo by se pro ni vyhloubil tunel. Podle Petra Brože z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR, by se dalo využít lávových tunelů z doby, kdy byl Mars vulkanicky aktivní, které mohou být desítky i stovky kilometrů dlouhé. Když je řeč o tunelech, k Muskovým firmám patří i Boring Company, hypoteticky by se pro ni zde naskýtal byznys.
Pomůže Boring Company vybudovat tunely pro základnu na Marsu? (Foto: Boring Company)
Dalším velkým oříškem je energetika. Na Marsu nejsou zásoby fosilních paliv; jaderné elektrárny jsou technicky složité a mimo Zemi je vše ještě komplikovanější (musel by se například vynalézt nový způsob chlazení reaktoru atd.); z obnovitelných zdrojů připadá v úvahu jedině fotovoltaika. Výběr je tedy značně zúžený. V první fázi se určitě uplatní fotovoltaické elektrárny. Na Mars sice vzhledem k jeho vzdálenosti od Slunce dopadá jen 43 % slunečního záření ve srovnání se Zemí, ale zato tam není žádná oblačnost, která by bránila průchodu světla. S výjimkou období prachových bouří by tedy fotovoltaická elektrárna bez potíží zvládla pokrýt spotřebu základny. V případě větší aglomerace, která by měla být z velké části soběstačná, by však situace byla s rostoucími energetickými nároky složitější, projevil by se stejný problém jako na Zemi – fotovaltaické elektrárny nejsou natolik výkonné, aby zcela nahradily ostatní zdroje. Ale i kdyby se tento problém podařilo vyřešit prostým navýšením počtu solárních panelů, což v praxi není zas tak jednoduché, nebylo by prozíravé se spoléhat jenom na jeden zdroj energie, po jehož ztrátě (např. v důsledku havárie) by kolonie nepřežila. Bude tudíž potřeba mít v záloze ještě tu jadernou elektrárnu.
Umělecká představa základny na Marsu (Autor: Bryan Versteeg / Spacehabs.com)
Ve výčtu nesnází nemůže chybět ani psychologický aspekt. Pro spoustu lidí by byl výlet na Mars úžasným zážitkem. Ale strávit tam zbytek života? To už je úplně jiné kafe. Pořád v podzemí, ven jen ve skafandru – kdo by o takovém životě snil? A kdo by takovou budoucnost přál svým potomkům? Teraformace Marsu je běh na šíleně dlouhou trať s nejistým výsledkem. K tomu je zapotřebí ještě přičíst, že přinejmenším v prvních fázích osídlování Marsu by kolonie byla závislá na dodávkách ze Země, což je další dobrý důvod, proč si přestěhování na Mars rozmyslet. Zajištění dodávek pro Mars totiž závisí na něčem, co se nám sice zdá samozřejmé, ale co samozřejmé vůbec není. Řeč je o politické a ekonomické stabilitě, bez které vyspělý průmysl a infrastruktura nemůže existovat. Strašák etnických konfliktů nebo ekonomického rozvratu (např. v důsledku dluhové krize nebo sociálních experimentů) je bohužel zcela reálný a stabilita není nic zaručeného, jak dokládá historie nebo situace jinde ve světě. První Marťané se tedy budou muset fyzicky i psychicky adaptovat na jiné životní podmínky a zároveň akceptovat existenční nejistotu. To od nich bude vyžadovat opravdu mimořádné odhodlání a odvahu. A když se takoví lidé nenajdou? Krajním, ale možná jediným řešením by v takovém případě bylo vybudovat na Marsu trestaneckou kolonii.
Musk si je nepochybně dobře vědom všech výše uvedených překážek, které stojí v cestě naplnění jeho vize lidstva jako meziplanetárního druhu. Přesto svou vizi dál hlásá. Skeptici si to vysvětlují jako chytrý marketingový tah – v jednom článku na Lupě nadepsaném Proč nevěřím Elonu Muskovi a jeho cestám na Mars se například píše:
U amerických firem se stává pomalu zvykem, že osobnosti zakladatelů jsou součástí hodnoty firmy (…) Když Steve Jobs měl své slavné keynotes, při kterých představoval nové produkty, přenášely je tisíce televizních stanic a internetových kanálů, platilo se za to, aby tuhle reklamu Applu směly vysílat; druhý den o tom novináři chrlili tisíce článků. Když chce jiná firma propagovat svůj produkt, musí si draze platit reklamní prostor – s efektem zlomkovým. Elon Musk to pochopil velmi dobře – ví, že jeho osobnost je reklamním nosičem nejvyššího kalibru a že tedy musí přicházet se stále smělejšími a smělejšími vizemi (…) Vnímám tedy Muskovy stále odvážnější vize o kolonizaci Marsu spíše jako součást nafukování mediální bubliny než reálné plány. Musk chytře sází na to, co je velkou částí lidské duše – na touhy a očekávání, které vlastně zčásti naplní již svými prohlášeními. Člověk žije po tisíce let svůj klopotný a spíše nudný život – a vzhlíží ke hvězdám. Musk mu říká, že se tam jednou podívá a osídlí ten rudý kotouček na obzoru – tomu se skoro nedá říci ne.
Obdivovatelé Elona Muska jsou zase vesměs toho názoru, že Musk svým vizím opravdu věří, a že právě tato víra je to, co ho ráno vykopává z teplé postele, co stojí v pozadí jeho úspěchů, a čím nakazil všechny okolo sebe. No a my realisté bychom se aspoň mohli snažit chovat se k naší domovské planetě s větší ohleduplností. Druhou nemáme a pravděpodobně mít nebudeme.
Ďakujem za článok, síce žiadny Total Recall na Marse nečakám, Starship by tam mohla do desiatich rokov aspoň pristáť, vyvesiť vlajku vypustiť Walleho a fiu domov, úspech by bolo aj pristátie na Mesiaci, alebo aj len oblet s umelcami spievajúcimi čmárajúcimi a chlastajúcimi nad orbitou.. SLS..neverím, že dosiahne na Mesiac, aj orbita zeme bude úspech, Boeingu som tipoval 70% a nič. Postaviť novú konštrukciu rakiet je dnes pre nich dosť vážny problém.. je to smutná realita, ešteže máme Elona
“No a my realisté bychom se aspoň mohli snažit chovat se k naší domovské planetě s větší ohleduplností. Druhou nemáme a pravděpodobně mít nebudeme.”
Tak v tom pripade mame smulu, muzeme mit pred sebou cca par stovek – tisic let existence.
K domovske planete se muzeme chovat jak Greta kaze,a uregulovat prumysl k smrti, ale priroda to ve vysledku moc neoceni, v historii zname spousta epizod masivniho vymirani druhu. A jak spravne naznacujete , civilizace je krehka, k jejimu rozkladu neni potreba velky armagedon, ale jak vidime staci k pouhemu nahlodani stability virus se smrtnosti 1%.
A jestli jsme opravdu jediny inteligentni zivot ve vesmiru, tak jedina cesta k jeho uchovani je rozsirit se mimo planetu.
Obávám se, že okno ve kterém měla naše civilizace dostatečné zdroje, schopnosti a vůli osídlit vesmír pomalu končí. Pokud to Elon nedá, asi to bude konec. Pokud tedy nepřekvapí Čína nebo Indie. A pak už budeme jenom čekat na vhodné velký asteroid nebo supervulkán, který to ukončí.
Neooukat pohledem zaostalé evropy. Číňané s Elonem to dají.
A ještě podojí evropu o poslední zbytky schopností.
A Čína Vás dosud nepřekvapila? Vozítko na Marsu, na odvrácené straně Měsíce, orbitální stanice …. A to vše během kolika let?
Základní slabinu názoru prezentovaného v článku vidím ve formulaci, která celým článkem prostupuje: “Stavba základny na Marsu si však vyžádá další obrovské peníze, proto se SpaceX bude nepochybně snažit tak jako dosud o úzkou spolupráci s NASA. Jenže prioritou NASA je v současnosti návrat na Měsíc“.
Ano, dosavadní aktivity ve vesmíry byly prováděny státními agenturami, ale naopak skoro všechno ostatní podnikání záleželo na soukromé podnikatelské iniciativě, přičemž ten vesmír se z toho vymykal jen díky vysokým investičním nárokům a slabé návratnosti.
Jenže EM má již dnes majetek řádově převyšující roční rozpočet NASA, takže i když “přilití” peněz od NASA je milé a svého času to SpaceX zachránilo, toho času to již není rozhodující. Starlink jedou ve vlastní režii a ve vlastní režii budou mít i příjmy ze Starlinku, které by mohly, podle toho, co jsem četl, časem dosáhnout až desítek miliard USD ročně. Tedy ročního rozpočtu NASA, ale bez nutnosti živit z něj všemožné neužitečné až parazitní projekty a na ně navázané lidi a instituce.
A stavět na srovnatelnou úroveň SpaceX s “konkurenční” Rocket Lab mi přijde dost mimo mísu. To jsou toho času naprosto odlišné veličiny.
Hlavně NASA dělá základní výzkum. Navíc NASA je o poznávání celeho vesmíru a Zemi. Musk ma focus jenom na Mars, takže úsilí půjde jedním směrem. Lidstvo potřebuje obojí, NASA i Muska .
1. Muskův ohromný majetek je virtuální – stojí a padá s cenou akcií, které vlastní. Reálně ty peníze nemá a kdyby začal prodávat své akcie, jejich cena by spadla, takže by obdržel mnohem méně a ještě by to musel zdanit.
2. Starlink bude mít konkurenci, takže ty zisky asi budou menší, a hlavně ostatní akcionáři SpaceX si ty zisky budou chtít rozdělit, s tím do toho šli – že se jim ta investice zhodnotí.
3. Zdá se mi, že podceňujete nákladnost takového projektu jako je vybudování kolonie na Marsu.
4. Odkud jste prosím vzal, že stavím SpaceX a Rocket Lab na stejnou úroveň? Ano, jsou to konkurenti, ale SpaceX je mnohem dál a ani propagační mise k Venuši na tom nic nezmění.
Dovolím si oponovat:
Starlink nebude mít větší konkurenci.
Nebo znáte jinou firmu, která si vyrábí nosiče i satelity v takovém množství a za takovou cenu ?
Velká konkurence budou sítě 5G a mobilní internet z létajících dronů (vydrží nahoře třeba měsíc), který už mimochodem funguje v některých odlehlých regionech afriky. Jenom letecké drony jsou dostatečně nízko aby broadband internet procpaly do kapesních zařízení jaké se používají v méně rozvinutých zemích.
Starlink je z určitého pohledu kočkopes (astronomicky drahá anténa, vysoká spotřeba elektřiny, nemalá váha a rozměry zařízení), který nemá šanci na plošné rozšíření.
Vždy bude mít konkurenci v různé formě: skutečně kapesní mobilita 5G, nezarušitelné, na počasí nezávislé optické vlákno, nebo dekády prověřené nízkoenergetické globální pokrytí inmarsat, nebo GPS+ (které je pomalé, ale na robotické vědecké stanice, nebo nouzové majáky na lodích to stačí).
Starlink opravdu není ani první, ani poslední globální síť… 😀
No, statistika říká, že denně je ve vzduchu v každý okamžik cca půl miliónu lidí. Denně. V libovolný okamžit. Myslíte, že za pár let (2-3) s masivním rozšířením 5G sítě nebudou chtít tito lidé stejné připojení i ve vzduchu?
Nápověda – budou. Jediný, kdo aerolinkám poskytne dostatečnou šířku pásma bude SpX.
Lodě? Jenom Eurostat udává, že za rok se přepraví cca 400 miliónů do/z/uvnitř EU po moři. Ti se také nebou budou chtít odpojit od rychlé síťě po vyjetí z přístavu.
Takže i když úplně vynechám armádu a akciové burzy se svými speciálními požadavky a extra cenami, nevidím v poptávce problém.
Starlink zatím ještě není globální síť. Chce být. A je to nákladné. Uvidíme.
Skutečně stejné, srovnatelné připojení v letadle ani se Starlinkem nedostanou, to by těch antén muselo na letadle/lodi být víc, aby poskytly broadband připojení pro stovky, nebo i tisíce uživatelů.
Agregace je mocná čarodějka, ale fyzikální zákony obejít neumí.
Samozřejmě že Starlink si své platící zákazníky najde, ale bude to malá menšina obyvatel, protože vývoj v komunikačních technologiích jde stále celkem rychle dopředu (viz ty drony které se začínají objevovat v africe).
Stačí, když nebude mít monopol. Pak si nebude moci diktovat ceny a zisk nebude maximální. Samozřejmě záleží na tom, jak silná ta konkurence bude, ale to je těžké predikovat, proto si vypomáhám slůvkem “asi”.
“A Musk trust owns 54 percent of the outstanding stock of SpaceX”
https://www.reuters.com/article/us-tesla-spacex-shareholders-idUSKBN1KU29W
3.Souhlasim , odhaduju, ze clovek na Marsu v tomto stoleti nepristane, konecne se mu nepodarilo za poslednich cca 50 let ani vratit na Mesic.
Skoro bych se vsadil, že až první Starship vynese dávku Starlinků na orbitu (už letos ?), tak nedočkavý Elon zavelí: “Chystejte výpravu na Mars!”
Nesmějte se.
Vzpomeňte si na první Falcon Heavy a Starmana v červené Tesle…
Hned v následujícím startovním okně poletí Starship se Starlinky k Marsu (ano, i tam bude Starlink). Do dvou let.
Pro tu radost, že už tam jsou.
Hračička Elon.
🙂🙂🙂
Přesně tak. Musk by byl hloupý, kdyby nepodojil nadšení hnedka na začátku. Vzhůru na Mars!
To by SN 20 nesměla být jen obal vzduchu a musela mít i vrata kudy starlink vypustí.
Snad SN 21? Zatím o ní nevíme detaily.
https://www.teslarati.com/spacex-starship-hot-gas-thruster-photos/
Let nejdříve 8-9/2021.
Je pravda, že rozplácávat prázdné nerezové nádrže o zemský povrch je drahý koníček.
Vydržme.
Jsme v polovině roku – už letěly SN 8, 9, 10, 11 a 15.
SN 16 je hotová, SN 20 skoro.
To je slušné, ne ?
Teď zdržuje stavba orbitální rampy (a příslušenství). Budiž.
Však se dočkáme.
Stačí totiž odladit start celé sestavy, bezpečné oddělení od boosteru … A MŮŽE SE ZAČÍT VYNÁŠET !!!
Netroufám si odhadnout, kolik prázdných vracejících se Starshipů vybuchne a shoří.
Tři ? Pět ?
Přesto ve Starbase vytrvají a zvládnou to.
Věřím tomu.
No pokud bude na celém povrchu Marsu k dispozici internet a případně Mars Positioning System, hned pro první “cestovatele”, tak se nebojím, že tam nikdo nebude chtít letět. Zmenší se tak i problém “zde jsou lvi”. Hned po tom co dýchat a jíst se hodí vědět, kam jsem šel na marstreck.
Řeknu sice nepopulární věc a patrně si vysloužím minusy, nicméně…
Osazenstvo kolonie musí zjevně být pečlivě vybráno z jedinců fyzicky i psychicky odolných, k tomu inteligentních, aby byla zvýšena šance nalezení kreativních řešení havarijních situací.
Jisté však je, že hlavní roli bude hrát kádrový posudek. Pohlaví, barva a orientace, dále veřejně zastávané světonázory a poté možná výše zmíněné.
Zkušenost z ISS napovídá opak
Zkušenost z ISS právě potvrzuje slova Tristana. Na ISS se dostanou pouze ti nejlepší z nejlepších, tj.profesionálové. Proto mají výsledky jaké mají. Zatím původ moc nerozhoduje, ale to se časem určitě změní. Čím více bude létání do kosmu rutinní, tím více se budou ozývat hlasy o nutné rozmanitosti a vyváženosti. Kvalifikace pak půjde stranou, tak jak dnes vidíme běžně na US univerzitách a i jinde. Otázka je zdali správně vyvážená a kulturně rozmanitá skupina dokáže přežít na Marsu, pokud nebude prioritní kvalifikace jejich členů.
Ta takzvaná multikulturní “rozmanitost” je jen zdrojem všemožných třenic, stačí se podívat západně od našich hranic (a čím dál víc i dovnitř těch našich). Životaschopná kolonie bude muset být naopak ryzí monokulturou, rasově, etnicky, jazykově a kulturně, a beze všech úchylek jakéhokoliv druhu. K tomu bude samozřejmostí IQ 130+
Souhlas, důležitá bude psychická odolnost.
K té poslední úvaze o IQ … to je něco, co opravdu nechceš. Ze zkušenosti z oblasti, kde je vysoká koncentrace příliš chytrých lidi… musím říct, že je provázená nečekaně vysokou koncentrací jistých “quirků”…
Dalo by se skoro říct, že vysoká inteligence v určité oblasti… je vyvážena v jiných oblastech.
Jenže kosmonautika je jedním z těch oborů, kde musí být vysoká koncentrace lidí s vysokým IQ. Kosmonauti, zejména marsonauti, si budou muset poradit a hodně improvizovat. Řešit problémy na které nebudou trénování a hlavně je řešit rychle. Pro pouze průměrné místo nebude – nebo alespoň ne v prvních misích.
Lidi mohou být výjimeční v mnoha oblastech – nejen v IQ … a budou potřeba výjimeční v různých oblastech nejen v IQ…
IQ neznamená znalost strohých faktů. Ale především přirozenou inteligenci a schopnost pochopení jak věci fungují, improvizaci a duvtip. Bude mj.potřeba samozřejmě dalších znalosti at uz z oblasti techniky nebo medicíny. Plus zdatnost fyzická.
Taky nesmí trpět fobiema a být psychicky v pohodě.
Čili nároky budou opravdu velmi vysoké.
Ve prospěch kolonie na Marsu nebyla zmíněna možnost těžby drahých kovů na hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Když totiž umíte na Marsu vyrábět palivo, je snadnější posílat sondy a stroje na těžbu z něj, než ze Země. Stačí mít dostatek raket a paliva.
Stejně jako bude Měsíc přestupní stanice a testbed na cesty do hlubokého vesmíru, bude Mars přestupní stanice na těžbu vzácných kovů v hlubokém vesmíru – pomocí robotů.
Bude to vyžadovat vybudování komunikační sítě mezi Marsem a pásem, ale to už bude jen techníkálie, lasery už za 5-10 budou dostatečně přesné a vychytané.
Jde o to, že se Mars musí vyplatit komerčně. Bez toho tam soběstačná kolonie nebude. Jak se to stane a kdo uspěje, je jiná věc. Říkejme si třeba o Číně cokoliv, ale když ví, že něco JDE udělat, udělají to, když se jim to vyplatí. Za pár let (10-15 max) budou stavět vlastní ocelové obludy do vesmíru. Evropa bude spíše vyrábět roboty a komponenty, ale zde pochybuji, že se někam dál pohneme. Moc malý drajv, byrokratická zátěž a ekologické blábolení není pro agresivní kosmický program to pravé ořechové.
Když se nad tím tak zamýšlím, tak mi dává smysl to, že se tam jako první budou cpát média a to myslím obecně tedy firmy typu Netflix nebo spíš lidé typu youtuber. Ti tam uvidí obrovský potenciál pozemských peněz. Odletí, budou tam pár let kdy si vydělají na zpáteční cestu a na zbytek života na Zemi k tomu navrch.
Tak youtubeři v klasické smyslu rozhodně ne, protože několik prvních dekád na marsu bude buď placená vědecká práce (NASA) se zajištěným návratem, nebo v případě kolonistů čistokrevná otročina pro zajištění holého života – asi jako když zkřížíte Magaljensovo obeplutí světa* s přezimováním na Jižním pólu. Členové posádky samozřejmě asi budou mít nějaké sociální sítě, nebo vysílat videa, ale to nebude jejich náplň práce.
*první obeplutí světa dokončilo/přežilo 18 členů posádky z původních 230 členů ! Další obeplutí světa uskutečnil až Francis Drake o dlouhých 50 let později.
Chcete říct, že když si někdo zaplatí letenku a pobyt, tak mu SpaceX řekne ne, protože to není NASA a protože to není o vědě? Docela o tom silně pochybuji viz aktuální soukromé mise CD.
Vy jste mluvil o povolání youtuber, který si tam poletí vydělávat peníze točením videí. Ale teď mluvíte o spotřebiteli, miliardářském turistovi (který platí předem a nečeká že se mu peníze za letenku vrátí). Protiřečíte si.
Turistický let na LEO je dnes navíc něco trochu jiného než cesta na Mars. Finančně, organizačně, psychicky, v neposlední řadě časově.
Gagarin, Glenn, Armstrong fakt nebyli novináři. Média a turisté měli 50 let zpoždění na LEO dokud to nebylo dostatečně prověřené, levné a bezpečné. Nevím proč by tomu mělo být jinak u Marsu ?
Ostatně na Měsíce zatím turisté a média nebyli vůbec. Můžeme si gratulovat že se tam na poslední výpravě Apolla dostal alespoň Schmitt – povoláním geolog (po nepřetržité řadě vojenských letců).
Asi vám nerozumím, jak se vylučuje navzájem to, co jsem napsal? Youtuber si koupí letenku, odletí, bude tam točit a rýžovat na Zemi peníze za které si pak koupí zpáteční letenku. Uvědomte si, že píšu o tom, kdo se tma bude cpát. No bude to ten, kdo na té cestě nejvíc může vydělat.
A co tam ty nejméně dva roky bude točit ? Nejpozději měsíc po přistání mu zůstanou platící diváci a inzerenti leda v případě že se přeorientuje na “videa pro dospělé” 😀
Média se věnovala projektu Apollo intenzivně asi tak dva roky (Apollo 11, 12 a smolná 13 která skončila happyendem). Pak po Apollu mediálně neštěkl ani pes.
Druhá věc je že první dekády tam stejně nikdo nevezme civilistu “z ulice” navíc bez odborných dovedností. Vám pořád nedochází náročnost celého podniku (lidská i materiální). Apollo je proti tomu piknik v parku.
No vzhledem k tomu na jaké nesmysly jsou schopni někteří koukat, tak si myslím, že těch diváků bude hodně a ty příjmy budou v milionech dolarů za jeden post. Třeba taková Coca Cola zaplatí balík za to jak někdo natočí jak ji pije na Marsu a takových případů se najde ještě hodně. Prostě ten kdo tam bude první na tom může vydělat opravdu velký balík.
ehm, a jaké že budou náklady na pobyt přepočtené na jeden post?
Já myslím, že vzhledem k tomu, jak to funguje, budou z prvních členů posádky youtubeři všichni, ať budou chtít, nebo ne.
Proto jsem upřesnil že se bavím o (výdělečném) povolání youtuber.
Že astronaut pošle nahraný vzkaz (viz časová prodleva k Marsu) rodině, pozdraví členy OSN, nebo školní děti v rodné zemi z něj ještě nedělá youtubera !!
Něco si o práci youtuberů zjistěte (bez ohledu zda se nám jejich produkce líbí, nebo nelíbí). Zabývat se psaním scénářů videí, jejich stříháním a editováním, a pak se třeba i účastnit diskuzí pod novým videem by bylo holé plýtvání času profesionálního astronauta.
Osobně se domnívám že přinejmenším první osidlovací vlny (cca.15 – 20 let) bude financovat Musk sám . A teď si představte , že vezmete ze svého několik desítek miliard dolarů , s tím , že tam budete investovat dalších několik set miliard dolarů (pokud je vyděláte) – a hlavně , cítíte že osídlení Marsu je vaším životním posláním. A za této situace byste určitě prodal letenku (byť i za miliardu dolarů) nějakému youtuberovi , který namísto toho , aby se staral o to aby lidé na Marsu přežili a připravili nezbytné věci pro další osidlovací vlnu , se bude věnovat blogování jehož obsahem budou závažné skutečnosti typu – že měl ke snídani párek v rohlíku , na kterém si moc nepochutnal a že v poledne byla jeho stolice o něco řidší , než jak běžně bývá – což on osobně přičítá na vrub Marsovské třetinové gravitaci. Těžko bude Musk riskovat své celoživotní poslání. Předpokládám , že první osídlovací vlny budou výhradně složeny z jeho zaměstnanců , kteří se budou zcela naplno věnovat tomu , aby kolonizace byla úspěšná a naplnil se tak jeho celoživotní sen.
Soukromé mise s CD – toť dle mne zcela nevhodný příklad – ty jsou právě prováděny za účelem naplnění toho jeho snu , nejenže ho neohrožují , nýbrž tím že mu budou vydělávat , tak k jeho naplnění budou přispívat. Ale neschopný člen posádky na Marsu ohrožující přežití a tudíž ohrožující kolonizaci Marsu – nedovedu si představit sumu která by Muskovi stála za to aby si nechal ohrozit naplnění svého snu.
Nemyslím si…
Zatím nemá ani techniku, která by tam lidi dostala. A techniku pro přežití lidí na Marsu dle dostupných informací SPX nevyvíjí….
A co když Mars ani nejde osídlit?
Mars osidlit samozřejmě lze. Techniku na přežití již roky vyviji NASA a to velmi úspěšně.
Na Marsu nebyla ještě živá noha ze Země. To, že něco vyvíjíte, neznamená, že vývoj úspěšně dokončíte. Pro trvalejší osídlení zatím chybí i taková “banalita” jako dostatečně silný a dlouhodobý zdroj el. energie… Habitaty pro přežití nejsou dosud vyzkoušené. Dosud není zcela jasné zda a jak si poradí organismus člověka s nižší gravitací. A dalo by se takto pokračovat… Zkusit to je dobrý nápad, ale nikdo nemůže zatím vědět, jak to celé dopadne…
To obeplutí světa dokončilo jen osmnáct členů, ale přežilo jich o něco více. Jedna loď dezertovala a i část zajaté posádky se nakonec do Evropy vrátila.
Ale jinak souhlas. Mars bude drsná expedice, ovšem bez moře, větru a země na obzoru. Bez vůní a chutí nových světů, a díky nízké gravitaci asi i bez naděje na návrat.
Máte naprostou pravdu – youtubeři ze své podstaty nemohou být špičkovými odborníky v jakémkoliv na Marsu pro přežití nezbytném oboru. Nejenže by překáželi (a nejspíše ani dlouho nepřežili – kupříkladu by spadli do valles marineris při pokusu o selfie) , ale svou nekompetentností by ohrožovali všechny ostatní.
Takže kdyby si youtube kanál otevřela třeba Dana Drábová nebo sám Elon, tak taky automaticky “nemohou být odborníky v jakémkoliv na Marsu pro přežití nezbytném oboru”?
Já Vaši otázku otočím – pročpak si asi Dana Drábová a Elon youtube kanál neotevřeli?
Existuje fenomén dělby práce a s tím neoddělitelně spojená specializace. I kdyby byli všichni lidé geneticky naprosto identičtí , pak tím , že se někdo věnuje s maximálně možným úsilím (specializuje se) nějakému oboru (díky čemuž se v tomto oboru stal nejlepším z nejlepších) nemůže konkurovat někomu jinému , který to samé činí v jiném oboru , vyžadujícím odlišnou specializaci. Jinak řečeno , Olympijský vítěz kupříkladu ve vzpírání se nemůže stát zároveň Olympijským vítězem v maratonu. Jenomže dělba práce existuje i v samotném genetickém kodu – v tom smyslu že různí jedinci mají různé dispozice. Na základě těchto dispozic si pak obvykle volí i obor své činnosti. Aby se stal někdo v rámci svého oboru nejlepším z nejlepších , pak musí mít pro daný obor neobyčejně velikou dispozici ,která zahrnuje i fascinaci tímto oborem. a právě díky této fascinaci , ho jiné (vzdálené ) obory lidské činnosti naprosto nezajímají.
To je laskavá část mé odpovědi na vaši otázku. Druhá část odpovědi bude působit dojmem arogantnosti – nicméně bude pravdivá. Youtubeři o kterých zde byla řeč – tedy ti z nich , kteří by měli vysokou sledovanost , jsou povrchní lidé (právě proto mohou mít tak vysokou sledovanost – stejně jako jsou nejčtenější noviny nutně bulvárními plátky) kteří z principu nejsou sto proniknout do hloubky podstaty jakéhokoliv oboru z přírodních věd či jakéhokoliv technického oboru. A právě proto , že toto proniknutí do hloubky ( v rámci oborů potřebných v prvních osidlovacích vlnách) bude jedním z klíčových kritérií pro výběr prvních Marsovských kolonistů , nemohou mezi nimi být potenciálně komerčně úspěšní youtubeři.
Na druhou stranu – Twitter není ve výsledku zas až tak daleko od Youtube :-).
Dobře sepsáno, díky.
“Krajním, ale možná jediným řešením by v takovém případě bylo vybudovat na Marsu trestaneckou kolonii.” Tady si dovolím silně oponovat. Nejen, že je mnoho lidí, kteří si rádi zaplatí za One Way Ticket, ale hlavně mise která by byla postavená z lidí kteří tam jdou za trest by byla předem odsouzena fatálnímu selhání. Trestanci můžou pracovat v dolech na cizích planetách pouze ve filmech science-fiction. Kolonizátoři naopak musí být svým posláním doslova pohlceni a to tak, že přímou fakt, že se s vysokou pravděpodobností na zemi už nevrátí… Podobně jako se na cestu do neznáma vydali Columbus a Magalhaes. Měli jen fokus na své poslání a víru, že to dokážou….
Ale většina námořníků nebyla z té práce moc nadšená. Spíš to byla spodina, kterou jinde nevzali. Ale to, že to tak bylo, neznamená, že to tak je dobře.
Za One Way Ticket zaplatí jen člověk, který vymění pomalou nudnou smrt za zajímavou a dobrodružnou smrt. A nebo blázen. Blázen v posádce nemá žádný přínos a je pro misi nebezpečný. Pragmatický odsouzenec je na naopak přínosem. Posádka složená ze směsi politických vězňů, obyčejných vězňů a prostitutek je dobrý počátek pro novou Marstrálii.
První lidé budou mít stejný důvod jako Musk- něco dokázat. Jenže zapsat svoje jméno do historie je sakra těžké i pro nadané a třeba běžný příslušník střední třídy v USA(který si tu letenku bude moc dovolit)je téměř bez šance. I těch pár minut televizní slávy se získíává obtížně. Ma Marsu můžete být první i jako uklízeč- pokud se tam dostanete dost brzy…
Přes všechny kecy tam ve skutečnosti na jednosměrnou letenku nikdo normální letět nechce. Jen odsouzenci na smrt:
60+ (podle nátury 50-100+)
smrtelně nemocní
opravdoví odsouzenci
No a magoři.
Určitou pobídkou by bylo, kdyby se pravděpodobnost přežití drasticky snížila i na Zemi.
Drastické snížení obyvatelnosti Země v takovém podstatném rozsahu by znamenalo konec lidské civilizace a možná konec vyššího života na povrchu naší planety.
Zemi by muselo potkat něco strašně šíleného aby ztratila třeba: Kyslík, oceány(vodu), tlak 1 atm na hladině moře, ozonovou vrstvu, magnetické pole a tepelně komfortní oběžnou dráhu kolem Slunce. Ve všech těchto bodech je současný Mars vůči Zemi naprosto podřadný.
PS: Samostatnost-soběstačnost marsovské kolonie nečekejme dříve než za stovky let kolonizačního úsilí.
Stěhování narodů byl masox. Predchazely tomu 3 silne výbuchy vulkánu. Koukni na historii do jader vrtů ledovců.
Ano, na Zemi nebude stále blaze a lidi za to nebudou moci. Jsme na konci interglaciálu. Začíná bondův cyklus. Čeká nás ochlazení a vetrniky se slunečníky nás nezachrání.
Sopečná činnost zesiluje.
Víte , nemůžete posuzovat lidi jen podle sebe – nikdo z nás není mírou světa a dokonce ani jiných lidí. Máte pravdu v tom , že nikdo normální tam letět nechce , avšak pojem normální rozhodně nezahrnuje všechny obyvatele planety Země ( a abnormální – tedy odlišný od průměrného jedince neznamená horší – pouze jiný). Existují jedinci , kteří se dokáží natolik ponořit do řešení nějakého problému , že přestanou vnímat cokoliv jiného (jakékoliv obtíže) a jsou naprosto pohlceni tímto svým životním posláním . Nejsou to “normální lidé , mají v sobě pothos – nezvladatelnou silnou touhu , která je při naplňování cesty vedoucí k tomu , po čem touží , zbavuje vnímání jakýchkoliv obtíží.
To , že takovým člověkem nejste a že jste takového člověka ani nepotkal, neznamená , že tací jedinci neexistují. Použití výrazu kecy vyvěrá pouze z toho , že Vy osobně byste se počáteční fáze osidlování Marsu nechtěl účastnit a že se zároveň považujete za lidský etalon. Nemyslím to ve zlém , ale o vnitřním rozpoložení jedinců o kterých zde píši nemáte ani tušení.
Začít zcela od nuly , za nesmírně těžkých podmínek k životu , každý den řešit životně důležité problémy , sahat si velice často na dno svých psychických i fyzických sil a přitom krok za krokem a rok za rokem postupně sledovat jak se situace i za pomoci Vašeho přičinění zlepšuje , jak kolonie na Marsu postupně roste a jak se i ty životní podmínky postupně zlepšují – tomu já říkám dobrodružství. Něco nového , významného budovat – za to stojí i riskovat vlastní život – za to stojí i zemřít.
Mýlíte se pane , já bych letěl na Mars (bez zpáteční letenky – která mě osobně přijde naprosto zbytečná) třeba již zítra. Nevím zdali bych byl se svými schopnostmi dostatečně platný , vím ale zcela určitě , že bych neměl problémy za tamních ,velice obtížných podmínek šťastně žít .
To ovšem mluvíte o sortě lidí “objevitel”, “dobyvatel”. Takových nikdy nenajde víc než jednotky, maximálně desítky když pročesáte populaci celé planety.
Podívejte se na polární výpravy nebo dobytí Everestu a jak dlouho trvalo sehnat dobrovolníky. A to bylo v době kdy od 19. století nalejvali dětem do hlavy romantismus (antické eposy o hrdinství) a často až arogantní víru v technický pokrok a dobývání přírody. Taková společenská nálada se přihodí jednou za stovky let (předtím to bylo dobytí obou amerik a ještě předtím křížové výpravy do palestiny).
Velká část takových osobností v dnešní době už jsou součástí nějaké kosmické agentury. Případně jsou třeba členy speciálních jednotek (pokud mají více přímočarou – agresivnější povahu).
Domnívám se že , jenom ve SpaceX je jich pěkných pár set. Na celé Zemi tisíckrát tolik. Jenom vědců kteří by chtěli zkoumat Mars in situ bude nejméně deset tisíc.
Je to tak. Lidí co chtějí objevovat je miliony.
“Chtít objevovat” a “chtít objevovat za cenu jisté smrti” je dost zásadní rozdíl…
Jistou smrt máme všichni , jde pouze o to , zda se pokusíme dát svému životu nějaký smysl , či nikoliv.
Schopenhauer měl pravdu, nemyslíte? Život bez bolesti nemá smysl.
…
Pánové, chci dát vašim životům smysl.
Ano samozřejmě “Svět jako vůle a představa” je velice inspirativní.
Série 5, epizoda Karanténa:))
Pokud do teď seděli na zadku doma, tak ve skutečnosti NE, nechtějí.
Za sto let na mont Everest vylezlo cca 5000 lidí (unikátních osob bude méně, protože část tam vylezla víckrát).
Totální osídlení Antarktických stanic je silně sezonní, a pohybuje se od maximálně 4000 osob v létě po cca 1000 osob v zimě. Naprostá většina z nich jsou placení zaměstnanci a 99,9% lidí tam jezdí na otočku. Stálých obyvatel antarktidy byste napočítal na prstech ruky.
Kde máte ty miliony ???
Prosím, nesrovnavejte Mars s Antarktidou. Antarktida není kolonizovana z technických důvodů ale z enviromentalnich. Přítomnost člověka je tam nežádoucí.
Podle čeho soudíte, ze potencionální zájemci o one way ticket sedí na zadku?
Srovnávat Everest s Marsem je zcestné. Dobytím Everestu dokážete něco jen sám sobě, nic dalšího tím nepřinášíte (to přinesli jen ti první, kteří ho zdolali), žit tam nebudete.
Antarktida také není v tomto ohledu úplně srovnatelná – téměř všechno to jsou ryze výzkumné mise, sem tam je něco na úrovni turismu. Ale nic z toho nemá dlouhodobou vizi ve smyslu “pojďme tam vybudovat zcela soběstačnou kolonii”. A nemáte ani pravdu v tom, že by zájemců byl nedostatek. Míst je nedostatek, financí na další stanice je nedostatek, zájemců jako takových by bylo dost, ale dostat se do nějaké expedice je prakticky nemožné a pro jednotlivce (či skupinu jednotlivců) bez sponzorů je to finančně velké sousto.
Mars v tomhle je jiný – je to kolonizace nového světadílu. A podívejte se do historie, kolik lidí se našlo, co se vzdali dosavadního života a vypravili se do země, kterou neznali, nevěděli co je čeká. Jen doufali, že život lepší než ten předchozí.
Tohle se v historii lidstva opakuje znovu a znovu. Touha po novém světě, novém místě, novém životě. Je jedno, jestli to byla skupina lidí, co šli hledat nová loviště, rodiny obchodníků na pustém ostrůvku u Číny nebo noví rančeři na americkém středozápadě. Vždy je čekalo něco, co bylo v prvních letech mnohem horší, než jejich dosavadní život. A zdaleka ne všichni měli to štěstí, že se dočkali let, které už byly lepší. Některá místa se kolonizovala několikrát s odstupem desítek i stovek let. Ale znovu a znovu se našli blázni, kteří do té nejistoty šli.
Poznamka mimo. Neodpustim si ji ale, vylezt na Everestu Bonningtona alpskym stylem a vratit se, anebo dokonce sovětskou cestu z 82 alpsky, obe bez kysliku, tak mate zlaty cepin a uznani cele komunity v kapse. 🙂
Hillary a Tenzing a nebo poprvé Messner na Everestu bez kyslíku to byla revoluce v lidských schopnostech. Vše další je jen evolucí, která kromě úzké skupinky “magorů” nikoho dalšího nezajímá. Stejně jako první člověk ve vesmíru a nebo na Měsíci. Pro většinu populace je to další nezajímavé a zbytečné…
“A podívejte se do historie, kolik lidí se našlo, co se vzdali
dosavadního života a vypravili se do země”
Nesmíte zapomínat, že řada lidí, co se na objevné plavby vypravila, prostě neměla ve svém stávajícím životě prakticky co ztratit. Pokud se mají lidé jakžtakž obstojně a mají alespoň základní informace, tak se na jednosměrnou cestu s velmi pravděpodobně nepříjemným umíráním na Marsu, budou velmi těžko odhodlávat…
I nejvíce nehostinné místo na Zemi je rájem proti Marsu (nemyslím jícen sopky). Minimálně tu všude máte vzduch a vodu a nebo alespoň jedno z toho..
Tak teď je nás o pár miliard víc a vypsání konkursu zasáhne víc lidí, než jenom lidi s předplatným novin a přestárlé členy královské vědecké společnosti.
Kolik z nich už prodalo barák a má sbaleno na cestu ?
Doporučuju jako rozcvičku tréninkový pobyt na antarktidě, nebo sahaře, protože Mars je ještě o pořádný kus nemilosrdnější.
O samotné několikaměsíční cestě po které z vás zbyde atrofovaný sulc, pokud nebudete každý den rajtovat několik hodin na rotopedu nemluvě.
Pokud by teď zájemci začali prodávat baráky, tak by byli spíš adepti do Bohnic, než na Mars. To o čem píšete bude na pořadu dne az bude zavedena pravidelná linka Mars-Země.
Ale samozřejmě máte pravdu v tom, ze spousta zájemců změní názor az se začne skutečně lámat chleba. To je ale zcela běžné, ze část lidí opustí nadšení.
Ja bych letěl taky klidně třeba zítra. Ani jeden z nás není asocial, zoufalec, umírající stařec nebo blázen. Takže zajemcu na one way ticket by bylo asi hodně.
Btw co tvoje rodina? Sdílí dobrodruzneho ducha taky, nebo byste je nechal na Zemi?
Přítelkyně zatím letět nechce , ale jsem přesvědčen , že až přijde ta doba (a pokud přijde ta možnost ) tak prodáme dům a poletíme . Pravdou je také to , že se nám na Zemi líbí čím dál tím méně (dekadence je děsivá věc).
Lidstvo jde v cyklech, paradoxně ty docela souhlasí s cykly konjunkce jupitersaturn. Astrologove citem měli pravdu.
Myslím, že až půjde do tuhého a Vy se budete chystat na Mars, bude Vaše přítelkyně již dávno bydlet u někoho jiného a místo na nehostinný Mars si bude balit kufry na dovolenou k moři do Chorvatska:))
Ano, dobrodruhů a “bláznů” je dost. Já proti nim nic nemám a někdy je i chápu. Ale pro trvalou základnu na Marsu jsou nepoužitelní a v podstatě nebezpeční. Takový člověk začne týden po přistání vymýšlet co dál, hledat další šílený cíl. Rozhodně nebude nadšeně trávit zbytek svého života obsluhou a údržbou stroje na výrobu kyslíku nebo podobnou nudnou a rutinní činností. Na ISS taky nelétají dobrodruzi, ale povahou klidní a spolehliví pantátové.
Ba ne. Povahou to určitě pantatove nejsou, viz životopisy astronautů. Samozřejmě být dobrodruh nestačí, kvalifikace je taktéž nutná.
Tak to záleží co si představíme pod pojmem pantáta. Já netvrdím, že Ti dnešní astronauti žijí nudný život. Ale dobrodruha si představuju přeci jen trochu jinak.
Kromě kvalifikace je nutná i vhodná povaha, odolnost vůči stresu, snášenlivost s druhými lidmi a v první řadě dospělost, ve smyslu zodpovědnost.
Protože ve vesmíru nikdy nejste sám za sebe a jeden debilní nápad nebo nehoda může zabít celou posádku.
Vlastně asi nejlepší přirovnání bude třeba s posádkami na jaderných ponorkách (izolace od zbytku lidstva, umělé stísněné až klaustrofobní prostředí, závislost na umělé podpoře života a na správném chodu strojů).
Jak říkám , nemáte ani tušení.
Jak zpívá Pavel Dobeš:
“Jen balvany a lidé mají odvahu
urvat se od skály a padat dolů ze svahu”
nemyslím si, že by sme si mohli dovoliť poslať na Mars niekoho kto nie je “normálny” podľa širokých všeobecných subjektívnych zásad či morálky (tej kresťanskej).
Kolumbus měl sice “koule” a byl v té době první kdo přeplul Atlantik. Musel být připravený riskovat život, ale nebyl žádný snílek který se nechce vrátit zpět živý.
On byl tvrdý “kapitalista” který vyplul na zcela přízemně a zištně motivovanou výpravu – za Indickým kořením a jiným zbožím (z pohledu evropy byla cesta východním směrem blokovaná muslimskými nevypočitatelnými nepřáteli).
Ameriku objevil náhodou – kdyby neexistovala zemřel by uprostřed oceánu hlady a žízní (spoléhal na chybný výpočet některých antických učenců, kterým vycházel poloviční průměr Země. A tímto chybným argumentem i žádal o podporu pro svůj podnik od královské koruny, proto také napoprvé neuspěl-opozice učenců celkem snadno spočítala že výprava takových parametrů nemůže reálně doplout do Indie západní cestou).
Kolumbus byl především připravený riskovat životy ostatních, stejně jako každý jiný hrdina:-))
Jestli jsem to správně pochopil, tak už v roce 2013 podalo 100tisíc lidí přihlášku k jednosměrnému letu na Mars…
https://cdr.cz/clanek/jednosmerny-listek-na-mars
stránky společnosti Mars_one stále ještě fungují:
https://www.mars-one.com/
No a? Kdyby bylo na světě jen 100tis “magorů”, tak by to bylo super:-) Ovšem oficiálně se odhaduje, že tak 1% populace tvoří schizofrenici, takže to je tak 70mio. lidí:))
Přesně tak. Trestanci by se nejspíš povrazdili uz cestou na Mars. Sociopaty je to poslední co kolonie potřebuje. Naopak, kolonizatori budou muset být vysoce kvalifikovani a také neskutečně bezkonfliktní lidé s vysokými morálními zásady. Třeba obětovat svůj život pro záchranu ostatních.
Sociopati nevraždí většinou. Právě sociopati jsou na tyhle sebevražedné mise potřeba:-)
Ano, ideální by bylo, kdyby tam jela partička introvertů. Každý by si našel svůj pohodlný koutek a tam by vegetoval, dokud by nebyl potřeba.
Sociopaté jsou lidé, kteří trpí antisociální poruchou osobnosti, naprosto postrádají ohleduplnost k jiným osobám, netrpí studem ani výčitkami svědomí, typické je pro ně manipulativní chování. –
Obávám se že zavřít skupinu sociopatu byť na jeden týden místnosti a to ještě na zemi tak to skončí krveprolitím…. Natož aby byli schopni spolupracovat na dosažení nějakého cíle…
Nemyslím, že to, co popisujete výše, by nějak implikovalo prolévání krve. Proč přesně by měla téct?
Na téma psychopatů (nikoli socio-): https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/vesmir/neil-armstrong-astronaut-psychopat-psychiatr-radkin-honzak_1805122000_ako
Sociopat a psychopat – ty pojmy jsou dost gumové, zneužívané jako pejorativum, ale v základu psychopat je člověk který má vrozeně poškozené centrum empatie a poškozené emoce, je citově plochý. Pak už záleží jen na výchově zda bude “hodný” nebo zda za svými zájmy půjde třebas přes mrtvoly.
Sociopatie bývá získaná (následek traumatu, zneužití), sociopat ví že jeho jednání je nenormální. Sociopat se může projevit jako uzavřený introvert, nebo může jít o nebezpečného manipulátora který pohrdá lidmi. Podobně jako psychopat má poškozenou empatii.
Nikde jsem netvrdil nic, co by tomu odporovalo.
Radkina Honzáka velmi rád poslouchám mám rád jeho nadhled. Samozřejmě občas mluví s nadsázkou a leccos zjednodušuje, což je ale v pořádku, protože kdyby mluvil odborným jazykem svého oboru tak by mu laici nerozuměli…
Nicméně nelze klást rovnítko mezi psychopat a sociopat. Pro misi na Mars ale i Měsíc je opravdu potřeba lidi s chladnou hlavou rozvahou a odvahou se i obětovat pro druhé, což může být některý z psychopatů ale nikoli sociopat.
Pěkný, moc pěkný článek, díky!
Taky děkuji. Nejsem expert na tohle téma, takže o to víc mě uznání těší.
Článek napsaný z pohledu člověka, který se problematikou běžně nezabývá, shrnující dosavadní historii a pokroky SpaceX v plnění jejího dlouhodobého cíle, je velmi osvěžující. Díky.
Přesto obsahuje některé formulace, které bych označil za problematické. Ten kdo se o kosmonautiku průběžně delší dobu zajímá, by například nikdy nesrovnával SLS a SH/S,
viz. cit.: “Zvláště u Starship to ale může být silně podhodnocený odhad; pro srovnání: na vývoj jednodušší SLS vydala NASA 20 miliard.”
– Nelze říct, že SLS je jednodušší. Lze říct, že je konvenční, případně konzervativní, ale technicky a technologicky o moc jednodušší nebude.
– Rovněž z ceny vývoje SLS nelze nic predikovat, protože je způsobena politickým rozhodnutím (použití hardwaru z raketoplánu kvůli zachování stávajících a značně nehospodárných dodavatelských řetězců), neujasněním koncepce (původně šlo mezi lety 2005-2011 o nosič ARES V) a notorickým podfinancováním vývoje, což paradoxně způsobilo nejen prodloužení doby vývoje ale hlavně jeho celkové prodražení.
– Stejně neférově by se dalo argumentovat cenou vývoje Falconu Heavy (zhruba 3/4 miliardy), který má v porovnání s SLS dvoutřetinovou nominální nosnost na LEO při ceně za start 150 vs. 2000 milionů dolarů. Aneb SLS vynese za dvě miliardy na LEO 95 tun, Falcon Heavy cca 832 tun.
“Ten kdo se o kosmonautiku průběžně delší dobu zajímá, by například nikdy nesrovnával SLS a SH/S”
Budete překvapen, ale toto srovnání se mezi fanoušky kosmonautiky přetřásá furt dokola, až je to otravné.
Co se týče jednoduchosti SLS, psal jsem o složitosti vývoje. A argumentem pro použitou koncepci SLS byla právě slibovaná jednoduchost a lacinost díky využití komponent z raketoplánů. Ale i kdybychom SHS srovnávali s jinou konvenční raketou, stejně bych se bránil tvrzení, že SpaceX není ve vývoji raket “technicky a technologicky” o moc napřed.
Obecně vzato každé přirovnání trochu kulhá a zrovna Starship je velice těžké s něčím srovnávat. SpaceX prostě hraje jinou ligu. 🙂
Já osobně mám dojem, že SLS je tedy řádně složitá oproti SHS, ale to je asi jen můj osobní názor.
Překvapený nejsem :Q) ; myslel jsem tím redaktory, autory článků a popularizátory, jako jsou třeba Dušan Majer nebo Jiří Hadač (a samozřejmě i všechni ostatní!).
Samozřejmě, pokaždé když se na Kosmonautixu objeví nějaký článek (i třeba jen v krátkých zprávách) o SLS, je v podstatě jisté, že se v diskusi objeví nejméně jeden chytrák s příspěvkem ve stylu:
“1) není znovupoužitelná (no fuj!!), 2) je předražená, 3) je k ničemu (poletí stejně jenom párkrát), 4) SH/S je o světelné roky lepší.”
S výjimkou bodu č.3 a jistou výhradou k bodu č.4 je to sice svatá pravda, ale lidé kteří o kosmonautice pravidelně píšou si rozdíly mezi těmito nosičí už dávno vyjasnili. Krom toho, že má každý svůj význam, jde o natolik odlišné konstrukce, že takovéto zjednodušené srovnávání nedává valný smysl. Mimochodem Dušana docela obdivuju za tu svatou trpělivost, že takovým lidem ještě nerozdává obratem bany :QD .
Pravda, vývoj SLS je dost náročný, ale důvody jsem zhruba stručně zmínil v předchozím příspěvku. Patří mezi ně:
– zastaralost komponentů, které je navíc nutné náročně přestavět – je to tak trochu jako zkoušet ze součástek Škody 120L postavit Škodu Superb.
Teorie o lacinosti díky použití stávajících komponentů už byla přesvědčivě vyvrácena dosavadním vývojem a nyní už ji lze bezpečně odepsat jako pouhý marketingový žvást určený k oblbnutí kongresu a hlavně daňového poplatníka.
– nedostatečné financování, které způsobilo zpoždění a paradoxně i prodražení programu.
– vývoj provádí zkostnatělá korporace kravaťáků pod dohledem státní agentury a celé to financuje prolobovaný (tj. zkorumpovaný) parlament. Prostě státní podnik se vším všudy.
V jistém ohledu by se dal program SLS považovat za tunel kapes daňových poplatníků, fungující stejně efektivně a pružně, jako by ho řídili pánové Mazánek s Kolibříkem :QD .
Těmito neduhy pochopitelně práce celkem pružné soukromé firmy (která stále ještě je, na rozdíl od Boeingu, firmou inženýrů) pochopitelně netrpí.
Tvrzení “Vývoj SLS se vleče a proto je složitější než SH/S” nebezpečně zavání argumentačním klamem zvaným “unáhlené zobecnění”
viz.:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Argumenta%C4%8Dn%C3%AD_klam#Un%C3%A1hlen%C3%A9_zobecn%C4%9Bn%C3%AD
Závěrem – pokud tedy “SpaceX opravdu “hraje jinou ligu” tak to musí být sakra těžké nebýt zároveň “technicky a technologicky o moc napřed”. :Q)
Teď už Vás chápu. Ale když jste psal, že SLS není technicky a technologicky o moc složitější než SHS, nedávalo mi to smysl vzhledem k nulovým inovacím u SLS.
A s tím, že stavět raketu z již existujících a prověřených komponent může být složitější než vyvíjet novou raketu, uznávám. Stejnou zkušenost udělali ve SpaceX, když dávali dohromady Falcon Heavy. Zdůraznil bych ale, že to, o co se teď SpaceX pokouší, není klasická raketa! Zatímco při vývoji Falconu mohli využít známých technologií, nyní vstupují na neprobádané pole a musí klíčové technologie vyvinout sami, a to rozhodně nebude rychlé a levné, jak si to mnozí představují. Do Dragonu také nestačilo jen namontovat sedadla a přidat kyslík. Vývoj je extrémně drahý a provázený nesčetnými komplikacemi. A vývoj něčeho tak převratného jako Starship bude mnohonásobně náročnější, proto se v článku odvažuji tvrdit, že SLS je oproti SHS jednodušší.
Nechápu proč se někteří diskutující pořád diví, že politici jednotlivých států USA usilují o podíl na státních zakázkách pro kosmický výzkum za svůj stát. Vždyť byli proto zvolení a daně pro rozpočet federace platí všechny státy USA a tedy chtějí mít i podíl na lukrativních zakázkách. Samozřejmě se i jedná o prestiž příslušného státu federace. Pokud na to nebude brát ohled SpaceX a nedá vydělat jednotlivým státům, tak mu politici zařídí konkurenci. To se prakticky projevilo u zakázek pro nový lunární modul – zejména pro Artemis 4 a další.
Vysvětlení je velice prosté – diví se lidské hlouposti. I fotbalový trenér ( obecněji člověk zodpovědný za vedení jakéhokoliv týmu v jakémkoliv oboru lidské činnosti) ví , že jednotlivci v jeho týmu ,musí do značné míry potlačit své osobní zájmy ve prospěch úspěšnosti týmu. Lidově řečeno , jednotliví hráči nesmějí hrát sami na sebe , protože to poškozuje tým. Naopak , pokud hrají ve prospěch týmu jako celku , pak má tým šanci být úspěšný a v konečném důsledku to přinese prospěch každému jednotlivci – mnohem větší , než kdyby upřednostňoval svůj prospěch na úkor týmu.
Příkladem budiž osud raketoplánu Challenger. Raketoplán měl původně koncipovány přídavné boestery SRB jako nesegmentové – měly být vyráběny z jednoho kusu. Nicméně v rámci schvalování rozpočtu , si jeden politik postavil hlavu a trval na tom , že pokud se neschválí výroba SRB v jeho státě tak bude on (a skupina s ním spřízněných senátorů) proti. Díky tomuto zásahu se kvůli obtížnosti dopravy z dané lokality musely SRB konstrukčně změnit na čtyřsegmentové. A právě selhání jednoho těsnění mezi těmito segmenty přivodilo havárii raketoplánu Chellenger
A teď mi řekněte , jak dle Vás oprávněný přístup ve prospěch daného státu pomohl zvýšit prestiž tohoto státu.
Politici se obecně dělí na dvě skupiny. Na populistické politiky a státníky. Populistický politik se snaží zalíbit svým voličům , a tak bez ohledu na jejich prospěch či neprospěch , dělá to co si myslí , že jeho voliči chtějí. Jenomže politik má k dispozici i informace , jaké jeho voliči nemají Nebo nemají čas se jimi zabývat – a on je zvolen a placen právě za to , že se jimi zabývá. Díky těmto informacím , dost často vychází jako nejlepší odlišné řešení , než takové , jaké se jako nejlepší jeví jeho voličům. Populistický politik to ignoruje – zatímco státník (a to je jeho úloha ) je natolik dobrým politikem , že je schopen to svým voličům vysvětlit a přesvědčit je , že toto jiné řešení je pro ně v konečném důsledku lepší.
Bohužel v současné době v drtivé většině převažují ( a USA z toho nevyjímaje) populističtí politici. Důsledkem toho je mimo jiné i zmatečný přístup ke kosmickému programu v USA . Právě díky těmto okolnostem je SLS tak složitě koncipovaná , tak nesmírně drahá a díky těmto okolnostem také ještě neletěla.
Poškozuje to USA jako celek a poškozuje to každý jednotlivý členský stát USA . Proto se nedomnívám , že politici jednotlivých států jednají oprávněně ve prospěch svých států , a proto se naopak s mnoha dalšími divím tuposti těchto politiků.
Myslím si, že dneska už je jej jedna kategorie politiků a to ta první. Druhá již vymřela.
Uvedené dotace pro boeing apod. Zase budou chybět ve státech, které se vesmírného programu neúčastní. Takový new york nemá co nabídnout. A ty peníze budou chybět k dosažení cíle, protože se rozmelňují s chabým výsledkem. Vezos opravuje rampu na Floridě a ještě nemá raketu. Je to problém dosažení vysledku.
Mohl by ses na Jeffa podivat i obracene. Proc postavil raketu, kdyz nema rampu. SpaceX taky chystalo rampu a raketu hotovou nemelo. Viz Slc-40