Ohlédnutí za misí EchoStar 23

Máme za sebou další úspěšnou misi společnosti SpaceX – ve čtvrtek 16. března v 7:00 SEČ odstartovala raketa Falcon 9 a vynesla telekomunikační satelit EchoStar 23 na přechodovou dráhu ke dráze geostacionární přesně podle plánu. Tato mise byla v mnoha ohledech zajímavá, i když výjimečně nedošlo k pokusu o přistání prvního stupně. Pojďme se se podívat na ty nejdůležitější postřehy a zajímavé momenty z této mise.

Zrádné počasí

Lidstvo za posledních 100 let dosáhlo obrovských technologických pokroků, ale počasí stále ještě poručit nedokážeme. SpaceX muselo letos odložit start kvůli nepříznivému počasí už podruhé. Tentokrát musel být původně plánovaný úterní start odložen na čtvrtek kvůli příliš silnému větru. Ve čtvrtek však vítr byl stále problematický, ale SpaceX naštěstí tentokrát mělo 150minutové startovní okno, takže mohlo posunout čas startu od 25 minut, a společnost se tak vyhnula těm nejhorším poryvům a odstartovala během klidnější chvilky.

Poslední mise bez autonomního sebedestrukčního systému?

Minulá mise CRS-10 byla úplně první misí, při které byl aktivní nový autonomní sebedestrukční systém (AFTS). Všechny budoucí lety budou vybaveny tímto systémem a EchoStar 23 byl pravděpodobně poslední misí, při které na autodestrukci dohlížel člověk…

… Anebo taky ne. Při psaní tohoto článku jsem si uvědomil, že nevíme, jak to bude s AFTS u startů z Vandenbergovy základny (VAFB), která je na opačném pobřeží a obsluhu kosmodromu má na starosti jiné křídlo letectva. Našel jsem však tento článek z loňského roku, z kterého vyplývá, že VAFB s AFTS počítá a připravuje se na něj. Podle informací z článku se zdá, že mise Iridium-1 nejspíš letěla s AFTS ve stínovém režimu (raketa systémem disponovala, ale nebyl aktivní; primárním systémem byl stále ten manuální), ale zatím není jasné, zda-li testování tohoto systému už skončilo a další starty z VAFB už budou s aktivním AFTS, nebo ještě ne.

Byla toto poslední mise bez pokusu o přistání?

Cílem této mise byla náročná přechodová dráha k dráze geostacionární (GTO) a satelit EchoStar 23 byl tak těžký , že nebylo možné provést pokus o přistání prvního stupně. Satelit váží kolem 5,5 tuny a jednalo se o vůbec nejtěžší náklad, jaký kdy SpaceX vyneslo na GTO. Poslední mise, u které nedošlo k pokusu o záchranu prvního stupně, se uskutečnila naposledy před dvěma lety, když byl v dubnu 2015 vynesen satelit TurkmenÄlem 52E. Raketa tehdy stejně jako v případě mise EchoStar 23 letěla bez přistávacích nohou a roštových kormidel. Zajímavostí je to, že kdyby TurkmenÄlem 52E letěl na aktuální variantě Falconu v1.2 místo na tehdejší v1.1, přistání by bylo možné, neboť hmotnost satelitu byla “jen” kolem 4,7 tuny, což je ještě v rámci možností novější varianty v1.2.

I když je tedy v současnosti nemožnost záchrany stupně spíše výjimkou, nebylo to tentokrát bohužel naposledy. Během letoška by měly proběhnout minimálně další dvě mise, u kterých pravděpodobně nedojde k pokusu o přistání. Nadcházející mise Intelsat 35e a Inmarsat 5-F4 byly původně plánovány pro Falcon Heavy, ale nosnost rakety Falcon 9 se od uzavření smluv natolik zlepšila, že pro tyto mise už není FH potřeba. Bohužel se však jedná o satelity s ještě vyšší hmotností, než jakou měl EchoStar 23 (oba váží přes 6 tun), takže záchrana prvního stupně nebude možná.

Během letoška by měly začít létat nové varianty Falconu 9 označované Block 4 a Block 5, které budou mít opět o něco vyšší nosnost, což pomůže s pokusy o přistání u náročných misí jako EchoStar 23. Ty úplně nejtěžší satelity pak budou v budoucnu létat na Falconu Heavy, u kterého bude díky vysoké nosnosti záchrana stupňů snazší. Letošek by tedy teoreticky mohl být posledním rokem, kdy ještě dojde k misím bez pokusu o přistání.

Tip: O této problematice se můžete dozvědět více v článku Proč SpaceX někdy přistává na moři a jindy na pevnině?

Zajímavé momenty z živého přenosu

Během úvodu moderátoři ukázali pěknou vizualizaci cesty satelitu na geostacionární dráhu. Jedná se o animaci ze starší mise, takže je znázorněno i přistání. *fňuk*

Při přenosu bylo hezky vidět, jak se podpůrný TEL pár minut před startem mírně odklonil. (Video je 7násobně zrychleno.)

První stupeň byl odhozen do oceánu, ale i přesto jsme se se dočkali jednoho zajímavého záběru z kamery na prvním stupni. Po oddělení šlo vidět, jak byl mírně “osmahnut” právě zažehnutým motorem druhého stupně (první stupeň je ve videu vlevo).

Technický webcast byl ochuzen o tento pěkný záběr na odhození aerodynamického krytu.

Závěrečné oddělení satelitu EchoStar 23 značilo úspěšný konec této mise pro SpaceX.

Ti pozornější z vás si možná všimli, že během živého přenosu se občas nakrátko objevil zajímavý záběr z kamery uvnitř nádrže s kyslíkem na druhém stupni. Na jednom záběru bylo vidět, že nádrž už je skoro prázdná a později problikl statický záběr na kyslík poletující ve stavu beztíže. SpaceX tyto záběry z nádrže dříve ukazovalo častěji, a tak jsem pro vás našel hezký klip z mise CRS-5, při které se diváci mohli kochat podobnými záběry na hypnotický balet kapek kyslíku:

Raketa měla původně startovat 14. března, což je Den pí. Nakonec startovala o dva později, ale moderátoři nás přesto neochudili o svůj povedený vtípek, který naráží na stejnou anglickou výslovnost pie (koláč) a této matematické konstanty.

Obrázek vydá za tisíc slov

Co by to bylo za ohlédnutí, kdybychom se nepodívali na ty nejlepší fotky? SpaceX se jako vždy podělilo o řadu pěkných snímků na svém oficiálním Flickru:

Pro více informací o misi EchoStar 23 můžete navštívit její detailní profil, kde najdete podrobný rozpis příprav na start, záznamy živých přenosů, více fotek a mnoho dalšího. Příští plánovanou misí je dlouho očekávaný start satelitu SES-10, při kterém dojde vůbec poprvé k použití již jednou letěného prvního stupně. Nezapomeňte sledovat průběžně aktualizovaný profil mise, ať vám nic neunikne!