Přistání aerodynamického krytu během mise Iridium-6/GRACE-FO (Foto: SpaceX)
SpaceX už více než rok pracuje na projektu záchrany a opakovaného použití aerodynamických krytů, podobně jako tomu je v případě prvních stupňů raket Falcon. Firma tyto skořepiny o velikosti autobusu vyrobené z hliníkové voštiny a uhlíkového kompozitu hodlá zachytit do sítě na lodi Mr. Steven poté, co je na místo přistání nasměrují manévrovací trysky a řiditelný padák. Jedna polovina krytu má cenu 2–3 miliony dolarů a výrobní proces je zdlouhavý, takže snaha o vícenásobné použití je pochopitelná.
SpaceX o svých snahách v této oblasti zpočátku mlčelo, ale od nasazení lodi Mr. Steven do akce během únorové mise Paz je naštěstí o dost sdílnější. Nově firma zveřejnila tři úžasné fotky přistávajících krytů během poslední mise Iridium-6/GRACE-FO. Dosednutí krytu do sítě se opět nezdařilo, ale tentokrát to bylo opravdu o fous. Podle SpaceX jedna polovina krytu minula síť na palubě lodi jen o 50 metrů. Firma se tedy evidentně zlepšuje, neboť při misi Paz kryt minul loď o několik stovek metrů. I když však tentokrát kryty měkce dosedly do vody a nejspíš nejsou poničeny, nebude možné je znovu použít. Hans Koenigsmann ze SpaceX na jedné z nedávných tiskových konferencí řekl, že kryt se nesmí dostat do styku s mořskou vodou, a proto je nutné přistání do sítě na lodi Mr. Steven.
Fotky ukazují obě poloviny krytu, což poznáte podle toho, že jedna polovina je “samice” (druhý snímek) a má po obvodu otvory, do kterých zapadají oka na druhé polovině (první a třetí snímek). Na fotkách také poprvé pořádně vidíme použitý padák a jeho uchycení ke krytu pomocí lan. Jeden z kanálů na padáku je viditelně poškozený, ale zdá se, že to na jeho funkci nemá zásadní vliv:
V problematice padáků se sám moc nevyznám, a tak si zde vypůjčím zajímavé postřehy od Raula z fóra Kosmonautix.cz:
Na minulé fotografii z mise TESS vypadá, že byl zřejmě také použit i slider – ke snížení dynamického nárazu při otevírání padáku. Ten při této misi už evidentně použit není, což jistě klade vyšší nároky na pevnost vrchlíku.
Další určité poškození můžeme vidět také u té druhé-aktivní poloviny krytu na druhé fotografii, kde je patrná volná šňůra v přední galerii na pravé straně – což asi i bude deformovat pravou část vrchlíku, protože je i vidět poměrně asymetrické přitažení D popruhů řídícími šňůrami směrem k levé straně.
Každopádně je zajímavé použití křídla bez spodního pláště, v rámci maximálního snížení jeho hmotnosti – na rozdíl od běžných padáků/paragliderů s řadou kanálů/komor.
Za zmínku stojí také tmavé pruhy na druhém obrázku. Vzhledem k jejich umístění a rovnosti možná nejde o klasické ohoření, ale o rozpitou barvu z nápisů na krytu. Porovnejte si to s fotkou krytu před startem:
Pro úplnost doplňuji také starší fotky lodě Mr. Steven po příjezdu do přístavu s těmito vylovenými kryty na palubě:
K dalšímu pokusu o zachycení krytu do sítě by mělo dojít během mise Iridium-7, která je momentálně plánována na druhou polovinu července. Myslíte, že se příště už podaří s krytem přistát do sítě?
Noland Arbaugh, první uživatel rozhraní Neuralinku, chystá na tento víkend trochu bláznivou výzvu – chce…
Rozhovor s neurochirurgem Mattem MacDougallem nabízí fascinující pohled do zákulisí inovativní technologie mozkových implantátů. MacDougall…
V přehledu novinek o síti Starlink se nejprve podíváme, jak satelitní konstelace na nízké oběžné…
Nová kniha Reentry od Erica Bergera se zaměřuje na vývoj Falconu 9 a kosmické lodi…
Dnešní článek vám představí novou anténu určenou pro příjem signálu družic Starlink. Na rozdíl od…
NASA před časem udělila SpaceX kontrakt na vývoj USDV (U.S. Deorbit Vehicle), což je upravená…
Zobrazit komentáře
Pánové, napadla mne jedna drobnost ... proč nepadá kryt vrchem nahoru, aspoň v poslední fázi letu? Brzdil by ještě víc. A když padne do vody, stejně o něj není zájem.
Protože je potřeba chránit to co je uvnitř krytu.
Takže když cestou k Zemi je kryt na padáku vnějškem dolů, tak chrání vnitřek? A potká po cestě něco víc než jen vodní páry a vzduch? I nějaké ptactvo předpokládám že se nenechá trefit. Tak před čím by to mělo chránit?
Cílem je mát kryt na lodi. Když padne do vody, tak je to jedno, jakou stranou tam padne. Použít se nedá. A rozebírat ho asi nikdo taky nebude, aby měnil zamáčené části za suché a nekontaminované?
Ono i jen setkání se vzduchem může být zničující. Záleží na rychlosti, se kterou ten vzduch potkává.
Podle všeho samotný vzduch nemusí vadit ... na URL https://www.teslarati.com/spacex-recovers-fairing-half-mr-steven-clawboat-iridium-launch/ se píše, že kryt začíná klesat na "heights of 110+ km and speeds of more than 2250 meters per second".
Aspoň to tedy chápu tak, že cesta od oddělení krytů do posledních metrů nad mořem je víceméně zvládnutá. Chybí jen ono zachycení bez kontaktu s vodou.
Na URL http://www.parabolicarc.com/2018/04/12/details-spacex-fairing-drogue-parachute-recovery-efforts/ je zase zmínka o tom, že tým SpaceX vyvíjí dva typy padáků a je tam zmíněno, že padáky se mají otevírat v 50.000 stopách (15.240m)
Tak presna rychlost se da odhadnout podle fairing separation a telemetrie druheho stupne. A ta vyska, hadam ze to asi nekdo dopocital, kam az po odhozeni vystoupa.
Mam stejny pocit, ze je to do toho momentu zvladnute, ikdyz, mam trosku strach, aby se to nepodarilo zachytit a pak zjisti, ze je to poskozene pruchodem atmosferou, a ze se budou muset vratit o par kroku zpet. Mimochodem, rad se v tomto bode spletu.
Myslíte, že ono případné poškození od slané vody může být ve skutečnosti projevem rychlého klesání nebo třeba teplotních výkyvů při klesání krytu k Zemi?
To by snad měli poznat lidi ze SpaceX, odlišit nějaké poleptání od mořské vody od něčeho jiného?
Já ti odpovím jinak. Dělám v automobilovém průmyslu, zkoušíme vstřikovací formy, které potom půjdou do sériové výroby. Uděláš úpravu formy a očekáváš zlepšení rozměrů, jenže my zároveň chceme udělat další dvě úpravy programu z důvodu jiných vad (spáleniny atd). A pak se ti někdo ozve a ptá se, nemůžou ty další úpravy ovlivnit i to naše? Na 99,99% nemůžou, jenže protože toto mateřské firmě nevysvětlíš, tak to prostě musíš zkoušet jedno po druhém, jinak neodlišíš výsledky a účinky jednotlivých vlivů. A pak taky existuje něco jako synergie.
Zpátky k tématu. Samozřejmě že by měli poznat a poznají na těch 99,99999%. A mám je za velké odborníky a znalce ve svém oboru.
PS: Dám si do budoucna závazek, nebudu unavený spekulovat v jednu hodinu ráno. :-)
Myslím, že to není stabilní pozice. Navíc by bylo potřeba provést v atmosféře otočku do té nestabilní pozice. A nějak vyřešit upevnění padáku, které zvenku na krytu být nemůže, zatímco uvnitř je místa spousta.
Máte pravdu, že je tam riziko, že padák ztratí svou nosnost nebo že se "vyfoukne".
Předpokládám, že se zatím praktikuje testování toho jednoduššího způsobu chytání krytů, takže na složitější přijde čas možná později, pokud to bude nutné.
Budu hadat na zaklade komentaru z kosmonautixu. Asi by brzdil vic, ale aby byl riditelny, musi se hybat a klouzat, a jeden klucina tam uvadel min 20km/h. Pod tuto rychlost by padak prisel o vztlak a dohral bys.
Pridam druhy komentar, i ty kryty z more potrebujes, abys mel s cim zkouset a testovat pristavani nasucho.
Dík za komentář. Co jsem našel, tak lidské padáky mají nosnost cca 200 kg, stejně tak jsou i padáky pro malá letadla (cca 1.000 kg). Stejně tak jsou padáky poskytující buď výhodu nízké vertikální rychlosti nebo vysoké přesnosti dopadu.
Na http://www.4000.cz/jak-na-to-/aerodynamika-a-mechanika-letu-1.-dil.html jsem našel nějakou teorii. Když mne něco napadne, napíšu.
Je dosť zaujímavé to sledovať ... je videť, že robia pokroky. Neviem sa dočkať, až zverejnia videá z pokusov, či už vydarených alebo nevydarených :D
Já úplně vidím jak se za chvíli nikdo nebude dívat na přistání prvních stupňů, ale jak budou všichni sledovat přistání krytů.
Poopravím tě, zajímavé bude pouze a jen synchronizované přistávání duo boosterů Falconu Heavy :-D Jinak to určitě podepisuju.
Auta se proti soli konzevují jakýmsi voskem.. Kryty ne?
Kryt klouzá zpět atmosférou, když teď pominu to, že prolétává atmosférou vysokou rychlostí směrem nahoru, vycházím z toho, že cokoliv, co nebude na povrchu upevněné takříkajíc natvrdo z povrchu zmizí.
Mimochodem, pod každým článkem o krytech se vyskytují otázky na téma, nešlo by to tak či tak. Všichni to myslí dobře, ale zkusím použít parafrázi odpovědi Dušana Majera. Ve SpaceX pracuje velká řada odborníků, a kdyby existoval jednodušší zpusob než zachraňovat kryty takto, tak to udělají. Postavit kvůli tomu loď za pár milionů nebo použít vosk, každý by raději vosk, zjevně tato cesta nefunguje.
Prostě slaná voda není nejzdravější prostředí pro aerodynamický kryt rakety.
..to pude! Možná ne pokaždé, ale občas jo. Zajímalo by mě, kolik času má loď spolu s krytem na společné sbližování pozice.