Nový autodestrukční systém ušetří SpaceX peníze i čas

Možná jste zaznamenali, že mise CRS-10 byla první, při které měl autodestrukci rakety v případě letové anomálie zcela na starosti počítač místo člověka na zemi. Úterní mise EchoStar 23 pak bude na dlouhou dobu poslední misí bez tohoto systému. Měla totiž původně startovat ještě před misí CRS-10, a tak je ještě stále vybavena starým manuálním systémem. Florida Today včera vydala zajímavý článek, z kterého jsme se dozvěděli, že přechod na tento nový autonomní systém ukončení letu (Autonomous Flight Termination System – AFTS) měl za následek snížení množství potřebného personálu obsluhy kosmodromu o celých 60 % a pro SpaceX to znamená velké úspory a vyšší flexibilitu.

Jak vlastně AFTS funguje? Jedná se softwarový systém vyvinutý NASA a americkým letectvem, který SpaceX adaptovalo pro svou raketu Falcon 9. Tento systém během letu kontroluje spousty různých údajů a v případě, že detekuje nějakou anomálii či odklon od plánované dráhy letu, může vydat pokyn ke zničení rakety. Zničení se provádí z bezpečnostních důvodů – raketa, která se vymkla kontrole by teoreticky mohla ohrozit lidské životy nebo majetek na zemi, a tak je lepší ji ještě za letu zničit, aby k něčemu takovému nedošlo. Výhodou autonomního systému je rychlejší reakce a zároveň menší šance na chybné rozhodnutí. Člověk se může k vydání pokynu ke zničení rakety unáhlit, ale počítač má k dispozici více informací a dokáže například poznat, že raketa, která se začala odklánět od plánované dráhy, ve skutečnosti už provádí potřebné korekce, které ji včas vrátí na původní dráhu.

Ptáte se, proč zavedení tohoto systému pro SpaceX představuje tak velké úspory? Je to proto, že technické zázemí obsluhy kosmodromu je extrémně zastaralé a využívá techniku z 60. a 70. let minulého století (některé komponenty dokonce ještě stále používají elektronky!). A jelikož každá raketa a každá mise má jiné parametry a tím pádem i požadavky na obsluhu, musí po každém startu proběhnout složité překonfigurování techniky pro start příští. Tento proces trvá zhruba dva dny a vyžaduje personál čítající několik set lidí. Pro SpaceX měl přechod na tento systém za následek 50% úspory nákladů na služby obsluhy kosmodromu (anglicky “range operations”), neboť nyní je potřeba k zajištění startů jejich raket o neuvěřitelných 150 lidí méně. Zároveň došlo ke zkrácení nutné prodlevy mezi jednotlivými starty – v budoucnu by prý SpaceX klidně mohlo odstartovat během jednoho dne z obou svých floridských ramp.

EchoStar 23 tedy bude na dlouhou dobu poslední misí se starým manuálním systémem pro sebedestrukci. Výjimkou budou lety na ISS s lidskou posádkou (Commercial Crew), jelikož NASA je zatím opatrná a lety Falconu 9 s jejich astronauty budou minimálně ze začátku stále používat starý manuální systém autodestrukce. Zajímavostí je také to, že raketa Falcon Heavy by bez AFTS v podstatě nemohla létat, neboť u ní bude potřeba sledovat a hlídat čtyři různé části rakety (z toho tři se budou vracet na zem) a bez AFTS by něco takového nebylo vzhledem k zastaralé technice obsluhy kosmodromu možné.

SpaceX je první a zatím jedinou firmou disponující autonomním sebedestrukčním systémem, konkurenční ULA plánuje zavedení AFTS až na nové raketě Vulcan, která má poprvé letět v roce 2019.

A ještě jedna zajímavost na závěr: Na vývoji AFTS se podílel také David Pavlík – jediný Čech, který pracuje ve SpaceX. Zkrátka zlaté české ručičky! 🙂

O AFTS jsem už dříve krátce informoval v tomto článku (poslední sekce).