Nejčastější otázky o Starlinku #1: Projekt obecně

Megakonstelace Starlink je doposud nejkontroverznějším počinem soukromé společnosti SpaceX, který rozdělil komunitu především na dva silné tábory. Jedni síť odmítají a vidí v ní jen zlo a přejí projektu neúspěch. Zato druhá skupina lidí vidí v podobném snažení úsvit nové budoucnosti a pokrok, jehož nevýhody budou převáženy jeho výhodami. Oba tábory jsou jinou stranou téže mince a dalo by se říct, že srovnatelným extrémem, a jak to tak ale bývá, ona skutečná pravda leží někde uprostřed. Naštěstí jsou tu lidé z obou skupin, kteří nacházejí cestu, jak společně komunikovat a vést věcné debaty, které přispívají k řešení mnohých problémů.

O megasíti Starlink existuje mnoho mýtů, polopravd nebo naopak zaručených pravd, které se objevují na různých místech stále dokola. Na následujících řádcích se pokusíme na nejčastější otázky odpovědět nebo naopak vyvrátit některé mýty spojené s globálním pokrytím Starlinku nebo naopak opravit některé „zaručené“ pravdy. Článek bude mít několik dílů, z nichž se každý zaměří na jiný aspekt Starlinku. Od obecných informací o projektu přes technické informace o družicích a terminálech až po otázky legislativy nebo problematiku vesmírného odpadu a negativního vlivu Starlinku na astronomii.

Budeme rádi, když do komentářů napíšete své otázky, které ke Starlinku máte, abychom je případně mohli zahrnout do příštích dílů tohoto seriálu.

Pro koho je Starlink určen?

Podstata vzniku této sítě je globální pokrytí internetem, což ocení hlavně ti lidé, kteří z jakéhokoli důvodu mají nekvalitní nebo žádné připojení. Zdaleka ale nejde jen o odlehlé části nebo nejméně rozvinuté země. Také v Evropě najdeme řadu míst s velmi špatným pokrytím mobilního internetu. Zná to každý, kdo po Evropě cestuje, ať už autem, vlakem nebo lodí. Prakticky po celé Evropě stále existují „mrtvá místa“, kde je pouze základní nebo dokonce vůbec žádné pokrytí. Situace se sice neustále zlepšuje, ale vyřešena není ani zdaleka. Ve Spojených státech je vzhledem k rozloze obecně velký problém s kvalitním internetovým připojením ve venkovských oblastech, ale nejen tam.

Další využití se nabízí v lodní nebo letecké dopravě, kde se dnes využívá drahé a pomalé satelitní připojení běžného typu. Starlink by mohl mít v tomto ohledu opravdu velký dopad díky mnohem lepším parametrům, co se týče rychlosti a latence.

Starlink však není určen pro hustě obydlené oblasti, protože satelity nemají dostatečnou kapacitu pro obsloužení velkého počtu uživatelů, kteří se nacházejí na jednom malém území.

Proč se místo satelitů radši nenatáhnou nové kabely nebo nepostaví další mobilní vysílače?

Klasickou otázkou je, proč raději do nepokrytých oblastí nenatáhnout nové kabely nebo nevybudovat mobilní vysílače. Tento problém je velmi široký a nelze ho popsat jen pár slovy. Ve skutečnosti záleží na mnoha faktorech. V první řadě je třeba (tam, kde to jde) najít investora, protože je to finančně i časově velmi náročná záležitost. Například kvůli legislativě v daných místech. A ne vždy je taková velká investice perspektivní, pokud jde o připojení oblasti s malým počtem potenciálních uživatelů. Někdy navíc brání vybudování sítě třeba okolní terén nebo příroda, která může být v oblasti přísně chráněná.

Měli bychom si však pamatovat, že ne všude, kde to jde, je zavádění optických kabelů nutností a tam, kde to z jakýchkoli důvodů není možné, výborně poslouží globální družicové sítě. Internet je totiž součástí moderního života a úzce souvisí s rozvojem civilizace, stejně jako třeba kdysi železnice nebo rozvoj elektrické sítě. Oblasti s žádným nebo velmi špatným signálem tak vlastně postupně zaostávají. Proto je důležitý globální rozvoj internetu. V tomto směru budou konstelace jako Starlink užitečné. Dalším faktem je, že přibývá zařízení v síti a proto je nezbytné i její neustálé zdokonalování. Mobilní vysílače mají jen omezenou kapacitu a čím víc zařízení jich využívá, tím pomalejší je konečný přenos dat. Záleží i na typu mobilní sítě. Ta nejmodernější nese označení 5G a na její vysílače je možné v jednu chvíli připojit víc zařízení než na 4G terminály. Navíc je výsledný internet rychlejší. Družice sítě Starlink jsou také moderní „mobilní vysílače“ elektromagnetických vln, které však nemají pozemská omezení – stačí pořídit přijímač a umístit ho někam s dobrým výhledem na oblohu, třeba na střechu.

Všeobecně platí, že elektromagnetická vlna se šíří konstantní rychlostí od vysílače k přijímači. Ovšem výsledná kvalita signálu je ovlivněna zejména prostředím, ve kterém je anténa umístěna. To závisí na mnoha faktorech, jako jsou meteorologické podmínky, stav ionosféry, magnetické pole Země, vzájemná viditelnost mezi anténami atd. Je tedy jasné, že ne všude jsou vhodné podmínky pro stavbu mobilních vysílačů. K provozu bezproblémového vysokorychlostního internetu je nutná vysoká hustota přístupových bodů, jejichž stavba se provozovatelům musí hlavně vyplatit. Zatím není plné pokrytí možné ani ve vyspělých zemí světa, natož v problémových oblastech. Proto jsou nutné i satelitní sítě.

V čem se Starlink liší od běžného satelitního internetu?

Satelitní internet není nic nového a je k dispozici už desítky let. Avšak hlavním problémem existujících satelitních řešení je vysoká cena, nízká rychlost a vysoká latence kolem 600 ms. Důvodem je, že družic je na rozdíl od Starlinku jen pár (tudíž mají omezenou přenosovou kapacitu) a navíc jsou umístěny na geostacionární oběžné dráze ve výšce přes 35 tisíc kilometrů. To znamená, že signál musí mezi uživatelem a satelitem urazit mnohonásobně delší cestu, a to vede k citelnému zpoždění. Kvůli tomu pak není možné například hrát některé online hry a komunikace v reálném času pomocí videa také není optimální. Oproti tomu satelitů Starlink bude mnoho tisíc a nacházejí se ve výšce pouhých pár set kilometrů, a tak je komunikace téměř okamžitá a celková kapacita sítě vyšší, což umožňuje výrazně vyšší přenosové rychlosti.

Kolik Starlink stojí a jaké má parametry?

SpaceX usiluje o co nejjednodušší a nejtransparentnější cenovou politiku, a tak nabízí jen jeden tarif a ceny jsou v podstatě stejné po celém světě. Zakoupení terminálu s anténou, trojnožkou a Wi-Fi routerem vyjde například v Německu na 499 eur (cca 12 700 Kč s DPH) a následně je potřeba platit měsíční paušál ve výši 99 eur (cca 2500 Kč s DPH). Služba je momentálně ve fázi betatestování a SpaceX uvádí rychlost stahování mezi 50–150 Mb/s s latencí 20–40 ms, avšak naměřeny byly i výrazně vyšší rychlosti. Rychlost pro upload se z předběžných měření pohybuje přibližně v rozmezí 10–40 Mb/s. Spolu s přibývajícími družicemi pak má kromě konstantního pokrytí signálem růst i přenosová rychlost a klesat latence. Současné výsledky jsou velmi dobré a už pouhá beta verze dosahuje parametrů srovnatelných s pozemním připojením přes optickou síť.

Kde je Starlink k dispozici a kdy bude služba spuštěna v ČR?

Služba Starlink je od podzimu 2020 ve fázi betatestování. Nejdříve byla k dispozici pouze v USA a postupně přibyly i další země: Kanada, Velká Británie, Německo, Nový Zéland, Belgie, Rakousko, Francie a Nizozemsko. SpaceX ale zároveň pracují na spuštění služby i v dalších zemích.

Starlink je možné už nějakou dobu rezervovat odkudkoli na světě. Stačí navštívit oficiální web, registrovat se a složit malou vratnou zálohu. Při odeslání objednávky z ČR je uveden přepokládaný termín spuštění koncem roku 2021 nebo v roce 2022. Předtím ale bude muset SpaceX zařídit povolení pro provoz služby v ČR a asi také bude muset v tomto regionu vybudovat pozemní stanici, která bude přeposílat signál mezi jednotlivými satelity v dosahu. Nejbližší takové stanice se nacházejí u Frankfurtu a Hannoveru, a ty by nejspíš dokázaly obsloužit jen část ČR (jestli vůbec).

Do kdy musí být konstelace Starlink hotová?

Telekomunikační úřad FCC požaduje, aby celá konstelace čítající 11 923 družic byla dokončena do listopadu 2027 (a do roku 2024 musí být vynesena alespoň polovina všech satelitů). Pokud to SpaceX nestihne, hrozí, že bude moci provozovat pouze tolik družic, kolik do té doby zvládne do vesmíru vynést.

Ani poté ale SpaceX nepřestane vynášet další satelity, protože tou dobou už bude potřeba začít postupně obměňovat staré satelity, které byly vyneseny na začátku. Očekává se totiž, že satelity budou po 5 letech zastaralé, a tak budou průběžně nahrazovány novými generacemi. Krátká životnost snižuje náklady na výrobu satelitu a umožňuje rychlejší míru modernizace celé konstelace. Zároveň společnost může pružněji reagovat na měnící se požadavky zákazníků a rychleji zavádět nové technologie.

Kdy vstoupí Starlink na burzu?

Elon Musk i Gwynne Shotwell ze SpaceX potvrdili zprávy o tom, že firma plánuje časem ze Starlinku udělat samostatný subjekt a s ním vstoupit na veřejnou burzu cenných papírů. To by umožnilo komukoli investovat do firmy nákupem akcií. Nejedná se ale o nic, čeho bychom se měli dočkat v dohledné době. Přesný termín vstupu na burzu není znám, ale Elon Musk vysvětlil, že to bude až za několik let, kdy bude růst obratu firmy hladký a předvídatelný. Momentálně Starlink spíše jen polyká peníze kvůli prvotní výstavbě konstelace a příjmy jsou nízké. SpaceX totiž prozatím prodává uživatelské terminály dokonce za méně, než kolik stojí jejich výroba. Do plusu se tak dostane vždy až po řadě měsíců, během kterých zákazník platí paušální poplatek za službu.

Plánuje SpaceX rozšířit Starlink i na Mars?

Ano. SpaceX plánuje začít létat na Mars ještě během této dekády a jak uvedla prezidentka firmy Gwynne Shotwell, kolonisti tam pak budou potřebovat mezi sebou komunikovat. Bude tedy prý velmi důležité vybudovat satelitní síť podobnou Starlinku také na Rudé planetě.

Navíc bude potřebovat zajistit dobré spojení mezi Zemí a Marsem. Elon Musk vysvětlil, že řešením by mohl být vysokofrekvenční laser, který by propojil zařízení na oběžných drahách Země a Marsu. Zároveň by byly potřeba retranslační stanice pro situace, kdy se bude mezi Marsem a Zemí nacházet Slunce.

[starbox id=2,6]