Na startovní rampu LC-39A se nám za několik dní začne přesouvat raketa Falcon 9 s kosmickou lodí Crew Dragon. Blíží se nám totiž okamžik, kdy posádka mise Crew-8 zamíří na Mezinárodní kosmickou stanici. My se však dnes chceme spíše zaměřit na jejich záložníky a současně hlavní posádku následující mise Crew-9.
Posádku mise Crew-9 jmenovala NASA poslední lednový den roku 2024. Tvoří ji tři Američané a jeden Rus, kteří se na svou cestu vydají nejdříve v srpnu letošního roku. Na palubě stanice stráví přibližně půl roku a budou zde sloužit jako letoví inženýři 71. a 72. dlouhodobé expedice.
Velitelem posádky bude 36letá Zena Maria Cardman. Zena pochází ze státu Virginia, získala bakalářský titul v oboru biologie a magisterský v oboru námořních věd na Univerzitě Severní Karolíny. Během svého studia se zaměřovala na geobiologii a geochemické procesy v podpovrchových prostředích, od jeskyní po hlubokomořské sedimenty. Je také účastnicí několika antarktických expedic. Magisterský titul získala v roce 2014 a poté ihned nastoupila na postgraduální studium. Poprvé přišla do kontaktu s NASA v roce 2016, když se účastnila projektu BASALT. Do oddílu astronautů byla vybrána v roce 2017, tedy v okamžiku, kdy dopisovala svou disertační práci. Půjde o její první kosmický let.
Možná někoho z vás překvapí, že velitelem posádky bude někdo, kdo za sebou nemá jediný kosmický start. Inu, v případě posádek lodí Crew Dragon nejde o nic tak výjimečného, protože nováčky byli i Raja Chari (Crew-3), Nicole Mann (Crew-5), Jasmin Moghbeli (Crew-7) a Matthew Dominick (Crew-8). Ti všichni ale mají poměrně velké pilotní zkušenosti a jsou absolventi školy pro testovací piloty amerického námořnictva. Na druhou stranu, bez vojenských pilotních zkušeností byli i zkušení astronauti a velitelé misí Crew-4 (Kjell Lindgren) a Crew-6 (Stephen Bowen). Zena jen spojí obojí v jedné osobě.
Pokud je velitelem mise nováček, tak na sedadlo pilota mise usedne někdo, jehož bohaté zkušenosti určitě pomohou Zeně zvládnout náročný kosmický let. Tímto pilotem bude 48letý plukovník amerického letectva Tyler Nicklaus „Nick” Hague. Nick získal bakalářský titul v oboru astronautického inženýrství na Akademii amerických leteckých sil v roce 1998 a o dva roky později si jej doplnil ziskem magisterského titulu na Massachusettském technickém instititu (MIT). Během následné vojenské kariéry vystudoval navíc i elitní školu pro testovací piloty na Edwardsově letecké základně. Nalétal řadu hodin na strojích F-15, F-16 a T-38 a byl také jednou na zahraniční misi v Iráku, kde prováděl experimentální vzdušný průzkum. V roce 2021 se dobrovolně nechal přeřadit z letectva USA do amerických kosmických sil. Členem 21. oddílu astronautů NASA se stal v roce 2013 a také byl z tohoto výběru prvním, který byl nominován do některé z posádek.
Poprvé se měl vydat do vesmíru v říjnu roku 2018 jako letový inženýr posádky Sojuzu MS-10, ale kvůli nárazu bočního stupně rakety Sojuz do těla stupně centrálního prožil spolu se svým velitelem Alexejem Ovčininem místo příletu na stanici nouzové přerušení letu. Oba muži zažili při následném neřízeném balistickém sestupu přetížení 6,7 g, ale přistáli v pořádku. Během svého letu dosáhli maximální výšky 93 km, takže dle pravidel mezinárodní letecké federace FAI nepřekročili brány vesmíru. NASA má na celou věc ovšem jiný názor, takže dle ní šlo o první Nickův let do vesmíru.
Podruhé zamířil Nick do vesmíru v březnu 2019 na palubě Sojuzu MS-12, kdy se stal členem 59. a 60. dlouhodobé expedice na ISS. Ve vesmíru strávil více než 202 dní a také podnikl tři výstupy do volného prostoru v celkové délce takřka 20 hodin. Mise Crew-9 bude tedy jeho třetím startem do vesmíru a druhou kosmickou misí.
Nejzkušenějším členem posádky Crew-9 bude 57letá Stephanie Diana Wilson, první specialistka mise, v jejímž případě půjde již o čtvrtý kosmický let. Pokud jde o její životní dráhu, můžeme prakticky bez nadsázky říci, že od ukončení vysokoškolského vzdělání v roce 1992 pracuje v americké NASA. První čtyři roky byla zaměstnána v kalifornské Laboratoři tryskového pohonu (JPL), kde se podílela v rámci týmu na řízení sondy Galileo. Členem oddílu astronautů se stala o čtyři roky později, v dubnu roku 1996. Do vesmíru letěla vždy na palubě raketoplánu Discovery. Svou první misi podnikla jako palubní specialista posádky STS-121 v červenci roku 2006. Druhý start se uskutečnil šestnáct měsíců později a měl pořadové číslo STS-120. Kromě dalšího vybavení dopravila tato mise ke stanici i modul Harmony. Zatím poslední vesmírný let Stephanie podnikla v dubnu 2010 při misi STS-131. Celkově strávila ve vesmíru 42 dnů, 23 hodin a 46 minut.
Druhým specialistou mise Crew-9 je jediný neamerický člen posádky, 33letý ruský kosmonaut Alexandr Vladimirovič Gorbunov. Alexandr získal nejprve bakalářský titul na Moskevském leteckém institutu, aby k němu o dva roky později, v roce 2014, přidal i magisterský. Poté pracoval několik let jako inženýr ve známé ruské raketové společnosti Energia a byl v týmu, který zajišťoval starty nákladních lodí z Bajkonuru. Je také poručíkem ruských leteckých sil. Přihlášku do oddílu kosmonautů si podal v roce 2017 a o rok později byl do něj vybrán. Již v lednu 2022 byl ruskou stranou určen jako člen 72. dlouhodobé expedice. Alexandr Gorbunov podstoupil trénink jako záložník Alexandra Grebenkina pro misi Crew-8 a jako palubní inženýr posádky Sojuzu MS-26.
Noland Arbaugh, první uživatel rozhraní Neuralinku, chystá na tento víkend trochu bláznivou výzvu – chce…
Rozhovor s neurochirurgem Mattem MacDougallem nabízí fascinující pohled do zákulisí inovativní technologie mozkových implantátů. MacDougall…
V přehledu novinek o síti Starlink se nejprve podíváme, jak satelitní konstelace na nízké oběžné…
Nová kniha Reentry od Erica Bergera se zaměřuje na vývoj Falconu 9 a kosmické lodi…
Dnešní článek vám představí novou anténu určenou pro příjem signálu družic Starlink. Na rozdíl od…
NASA před časem udělila SpaceX kontrakt na vývoj USDV (U.S. Deorbit Vehicle), což je upravená…
Zobrazit komentáře
Konečně někomu došlo, že reciproční smlouva mezi NASA a Roskosmosem je podraz. Zavšivenej rusák zabírá v CD sedadlo, ve kterém by jinak mohl sedět evropan, kanaďan nebo Japonec.
Spis bych za tím viděl neschopnost evropy, japonců, kanady vyslat na LEO vlastní loď s lidmi.
Krom americko- ruského programu ISS je již jen čínský.
Ostatní vice kecají a méně se snaží.
Hlavně situace evropy je tristní.
Naprosto souhlasím. STS ukázal, že Hermes asi není ideální cesta. Ale v jednu dobu se mluvilo o možnosti pilotované varianty ATV. Dohoda s NASA o dodávkách servisního modulu pro Orion, ale program ATV ukončila a tím i pohřbila všechny sny o CTV.
Jako plivnutí do obličeje se teď jeví fakt, že NASA pokutuje Evropu za nedodržení dodávek pro ISS.
Žasnu, co všechno si necháme líbit. A ještě jim za to líbáme ručičky
K údajným pokutám za nedodržení dodávek ATV pro ISS:
V rámci barteru NASA-ESA za využití ISS byla dohodnuta výroba těchto evropských servisních modulů pro Orion: ESM-1, 2, 3 a 6. Servisní moduly ESM-4 a 5 jsou vyráběny v rámci barteru týkajícího se využití stanice Gateway agenturou ESA.
To je podruhé za sebou, co posádka bude 3 Američani + Rus, to letos nepoletí nikdo z Evropy, Japonska nebo Kanady?
Asi vysoká cena za návštěvu ISS.