Raketa Ariane 5 již dosloužila. O jejím konci bylo rozhodnuto dlouho dopředu. Foto: ESA
V první části seriálu jsme nahlédli do historie. K lepšímu pochopení následujícího textu doporučuji všem, kteří ještě předešlý díl nečetli, aby tak učinili. V tomto a následujících dílech se zaměříme už čistě na otázky inspirované diskuzemi pod nejrůznějšími články nebo videi na toto téma. Konkrétně si dnes probereme otázky ohledně raket Ariane a podíváme se též na situaci v Rusku. Pro kdysi tak mocný národ, který se ze světového lídra v oboru stal zemí, jejíž budoucnost ve vesmírných závodech téměř neexistuje, to znamená ztrátu vlastní identity a linie sahající desítky let do minulosti. A ještě více než dříve to ukazuje národ bez ambicí a touhy po technologickém pokroku a zlepšení života na naší planetě, kterou sdílíme všichni společně.
Odpověď už lze celkem dobře odvodit z toho, co padlo právě v minulém článku o minulosti. Kosmické nosiče se navrhují na dlouhá období. Bývá to zpravidla okolo 30 let. ESA se rozhodla pro Ariane 6 ještě předtím, než se ukázal koncept opětovně použitelné rakety jako správný. Po historické zkušenosti to byla sázka na jistotu. Taková rozhodnutí jsou komplexní a zahrnují nejen naplánování nosiče, ale všeho okolo. Tedy například i to, kolik startů za rok se uskuteční. U Ariane 6 byl počet navýšen na cirka 12 startů za rok. Opět v době, kdy nikdo netušil, že Falcon 9 bude schopen třeba třiceti a více startů za rok. Krom toho se na novou raketu chystají linky a uzavírají smlouvy s partnery roky před prvním startem.
Takto velký projekt nelze jednoduše ze dne na den zastavit nebo úplně zrušit. Co ale lze, je projekt přizpůsobovat a měnit v průběhu let, což se fakticky děje. ESA ani ArianeGroup neházejí opětovnou použitelnost přes palubu a jsou tu projekty na rozvoj nosiče s touto kapacitou. Teď je otázka, zda se v budoucnu upraví Ariane 6 nebo vznikne úplně nová raketa. To ukáže čas. Jedno je jisté, evropský způsob vynášení družic skutečně potřebuje reformu. Důvod je prostý – plánovaná očekávání se nenaplňují. Proměna trhu i neočekávaná válka vedoucí ke ztrátě jednoho z evropských nosičů ukazuje potřebu změny. Jednou z cest může podle generální ředitele ESA Josefa Aschbachera být větší podpora soukromého sektoru a po vzoru NASA nakupování služeb místo vlastního vývoje.
Falcon 9 ukázal, že možnost záchrany raketového stupně je možná. V budoucnu bude raket s podobnou architekturou přibývat. Foto: SpaceX
Otázky takového typu nemají opodstatnění, protože Ariane 6 obstát v tomto souboji nemusí, ani se žádné soutěže o raketový Olymp neúčastní. Srovnávat pak SHS a Ariane 6 je úplně mimo mísu. Jde o naprosto odlišné nosiče po konstrukční stránce i v jednotlivých parametrech. Jejich zaměření je též odlišné. Ariane 6 bude schopna provést okolo 12 startů za rok. Podle plánů SpaceX by 12 a víc startů mohl systém SHS uskutečnit třeba i za jediný den. Jen za rok by se mělo ve SpaceX vyrobit až 100 kusů lodě Starship. Navíc má být SHS kompletně znovupoužitelná. Jde o naprosto nový způsob vynášení nákladu do vesmíru. A tomu, přiznejme si, nemůže konkurovat žádná stávající kosmická raketa, ani Ariane 6.
Narážíme zde však na dvě věci. Nikdo dnes neví, jak si tento systém povede, protože je pořád ve vývoji. Do plného nasazení chybějí nejspíš roky. A zdůraznil bych to: do plného. Sny o cestě na Mars v roce 2022 už nepřipadají v úvahu. Ano, v roce 2017 byly plány dokonce na dva takové lety v roce 2022. A do pilotovaného letu je ještě dál. Další neznámou je doplňování paliva na oběžné dráze pro složitější mise a celkový provoz tohoto systému. Jak nám ukazuje třeba FAA, která má s častými starty Starship problém ještě ve vývojové fázi. Změna bude třeba zřejmě i v administrativě. To vše potřebuje čas a je třeba s tím počítat. Stejně jako ho potřeboval Falcon 9. Jenže tady je vše ještě mnohem, mnohem složitější.
Raketa Ariane 6 v žádném případě nevznikla jako nějaká konkurence komukoli a určitě tu nesoupeří s Falconem Heavy ani SHS. V době, kdy o ní bylo rozhodnuto, systém SHS jednoduše neexistoval a k FH bylo též daleko. Nová raketa ESA je klasickým nástupcem v řadě. Odpovědí na potřeby trhu, který si už žádal modernější a levnější raketu. Obměna přichází vždy přibližně po 30 letech provozu daného nosiče. Ano i doba provozu je součástí nějakého obchodního modelu, který zaručí, že projekt nebude ekonomickou katastrofou. Peníze vložené do takovýchto projektů mají dlouhodobou návratnost. Nevrací se tedy hned a s tím je třeba počítat a ví to také SpaceX. Sama netvoří nosiče a projekty na pár let, ale naopak se zabývá dlouhodobými projekty. Nikdo s tak razantní proměnou trhu nepočítal a to je důvod, proč nemá Ariane 6 zrovna na růžích ustláno.
SHS je úplně nový dopravní systém. Cílem je plná znovupoužitelnost všech částí. Nikdo jiný v současné době nic podobného nevyrábí. Foto: SpaceX
To, že společnosti přesouvají své družice ke SpaceX nebo samotná ESA kupuje lety na raketě Falcon 9 je logickým důsledkem situace, která tu je. Čím déle se bude Ariane 6 odkládat, tím více startů získá SpaceX. V minulosti potíže s raketoplány způsobily, že komerční společnosti volily Arianespace, protože v Americe nebyla vhodná alternativa. Karta se vlastně tak trošku obrací. Je též dobré mít na paměti, proč se tak děje. Uskladnění už hotové družice či sondy nebo vědeckého teleskopu stojí nemalé peníze a navíc součástky stárnou a mohou v důsledku čekání snižovat životnost dané věci. Je tedy logické zvolit cestu, která se nabízí. V současnosti je to pouze SpaceX, kdo dokáže flexibilně a rychle řešit podobné požadavky na nové starty.
Rád bych dal na zřetel, že raketa SHS je výsledkem nejlepších mozků v tomto oboru, a to nejen z USA. Unikátní přístup SpaceX umožňuje dosud nemyslitelné a díky tomu máme možnost sledovat poměrně rychlý pokrok doslova online. Vývoj metodou pokus-omyl si ale třeba ESA ani NASA nemůže dovolit. Má k dispozici veřejné finance a dokážete si představit tu vlnu otázek, kdyby SLS před prvním letem třeba 10krát explodovala? Díky tomu by sice stála třeba o pár let dříve na rampě, ale veřejnosti se něco takového špatně vysvětluje. Prodávají úspěchy. NASA i ESA jednoduše plní politická zadání. Což je zároveň staví do pozice, kdy nemusí tolik myslet na komerční ziskovost. Koukají spíše na ekonomickou návratnost v rámci průmyslu. Zároveň se však řada věcí děje pomalejším tempem.
Pokud to tedy zjednoduším, státní odvětví se vždy raději vydá cestou jistoty než experimentu bez jistoty výsledku. SpaceX tak vlastně dělá „špinavou práci“ za ně. Tak to zkrátka funguje a nemá cenu se podle mého názoru proti tomu stavět a bojovat s tím. Uvedu příklad. Raketa SLS vznikla kvůli návratu Američanů na Měsíc. NASA plní pouze politické zadání a všechna ostatní využití tohoto nosiče, včetně toho komerčního jsou druhotná. Stejně je to v případě Ariane 6. Potřebám ESA poslouží velmi dobře, a to je to hlavní. V komerční sféře si své místo bude muset tvrdě vybojovat, což je pozitivní. Tlak na inovace povede k vylepšením v budoucnu. To se fakticky děje. Vzniká tu falešné domnění o prostředí, ve kterém to vypadá, že jednotlivé nosiče mezi sebou soupeří, ale to není tak úplně pravda. Trh je mnohem menší, než se zdá. Nejvíce ze všeho je to podle mého názoru souboj nového se starým. Nemusíme se tedy bát – pokud něco funguje a bude fungovat, tak si k tomu postupně najde cestu i státní sféra. Ať už formou vlastní invence nebo zakoupením konkrétních služeb.
Ariane 6 má oproti SHS velmi rozdílnou architekturu a jiné cíle. Oba stroje se moc nedají vzájemně srovnávat. Foto: ESA
I toto rozhodnutí padlo už před mnoha lety, tedy ještě před válkou na Ukrajině. Nikdo netušil, že ESA přijde o možnost startů rakety Sojuz z Kourou a ani to, že projekt Ariane 6 se o tolik zpozdí. Obě rakety Ariane 5 i 6 měly totiž létat několik roků souběžně. Jenže k tomu nedošlo. Hlavním problémem jsou výrobní kapacity, které přešly na výrobu nové rakety Ariane 6. Staré bylo nahrazeno novým, a tak by nešlo vyrobit více raket Ariane 5, ani kdyby někdo chtěl.
Ruské rakety a zejména pak proslulý Sojuz jednoduše předběhly svou dobu. To je vlastně i důvod, proč je tato raketa i dnes nadále na trhu. Za ta léta je samozřejmě významně modernizovaná, ale základní architektura zůstala. V průběhu let se také SSSR a později Rusko zabývaly otázkou opětovné použitelnosti kosmické techniky. Na toto téma vyšla na našem webu dvojice článků a proto jen odkážu na jejich přečtení zde a zde. Co se týče kosmonautiky, tak tu byl od roku 1990 vždy úzký vztah mezi USA a Ruskem. Obě velmoci si navzájem pomáhaly. Amerika měla peníze a Rusko techniku. Od roku 1999 dodalo Rusko do Spojených státu asi 122 kusů motorů RD-180. Po rozpadu Sovětského svazu hrozilo, že by se pokročilá raketová technologie mohla dostat do zemí třetího světa, a to bylo riziko. V USA také zjistili, že v Rusku jsou schopni vyrábět vesmírnou techniku významně levněji. Ať už šlo o moduly kosmických stanic, rakety, či sondy a kosmické lodě. Podpora tamního programu byla tedy výhodná pro obě strany a jednou z výhod pro USA byla možnost používání nejlepších raketových motorů té doby na svých raketách. Od roku 2000 motory RD-180 používaly rakety Atlas III a V. Myslím, že neuškodí, když se tady v krátkosti opět vrátíme do historie.
RD-180 vychází z raketových motorů řady RD-170/RD-171. RD-170 byl používán na sovětské nosné raketě Eněrgija, která však letěla do vesmíru pouze dvakrát. Mělo jít o univerzální nosič těžké třídy, který byl primárně vyvinut jako nosič raketoplánu Buran. RD-171 sloužil na nejrůznějších raketách. Najít ho šlo na ukrajinsko-ruských raketách Zenit. V USA General Dynamics (GD) Convair původně vyvinula rakety Atlas. Společnost GD-Convair koupila v roce 1994 Martin Marietta, která se následně spojila se společností Lockheed Corporation a vznikla společnost Lockheed Martin. Společnost pak získala práva na použití motorů RD-180 pro první stupně raket Atlas. Zpočátku pro vynášení komerčních satelitů a později jako součást programu Evolved Expendable Launch Vehicle (EELV) ministerstva obrany. Vznikl společný podnik Pratt & Whitney a NPO Eněrgomaš RD AMROSS, což přineslo miliardové příjmy pro ruský vesmírný program. Kontrakt byl podepsán s platností do roku 2018.
Bohužel geopolitická situace donutila americkou stranu postupně zvažovat přechod na vlastní motory. V roce 2014 začala rusko-ukrajinská krize a jejím důsledkem byly sankce, které měly za důsledek vyostřenou rétoriku a zhoršení vztahů. V roce 2014 místopředseda vlády Dmitrij Rogozin oznámil, že Rusko zakáže Spojeným státům používat ruské raketové motory pro vojenské starty, což bylo na pováženo. V reakci na to požádalo americké letectvo o prozkoumání možnosti motory nahradit. Jednou z možností bylo i rozjet výrobu stejného motoru v USA, ale to bylo zamítnuto hlavně proto, že byla vyžadována licence od ruské vlády. Výsledkem bylo uzavření smlouvy s firmou Blue Origin na motor BE-4, který měl za úkol nahradit ruské RD-180. Situace se ještě přiostřila vpádem ruských vojsk na Ukrajinu. Přišly další sankce a Rusko přestalo prodávat raketové motory do USA v reakci na ně. Ještě uvedu, že ruské motory používala také raketa Antares. Konkrétně AJ26 a později RD-181, což je jednokomorová varianta motoru RD-180. Kvůli přetrvávající geopolitické situaci a množství dílů pocházejících z Ukrajiny byl provoz této rakety nedávno ukončen.
SpaceX tedy v žádném případě není důvodem, proč v USA přestali používat ruské raketové motory. Naopak, zakladatel SpaceX Elon Musk několikrát otevřeně chválil ruskou techniku a obzvláště tamní raketové motory, protože jde nesporně o úžasné stroje, které předběhly svou dobu. Bohužel svým jednáním si Rusko uškodilo a v podstatě se „střelilo do vlastní nohy.“ Rusko zaostalo tak daleko, že dnes nemůže dosáhnout na lepší než podpůrné role v těch nejmodernějších projektech, jenže i k nim má nyní dveře zavřené. Z kolébky kosmonautiky se stává podivné mauzoleum. Konflikt na Ukrajině tento úpadek ještě urychlil a nezdá se, že by existovala cesta, jak tomu zabránit…
| < Předchozí část | Následující část > |
Rozhovor s neurochirurgem Mattem MacDougallem nabízí fascinující pohled do zákulisí inovativní technologie mozkových implantátů. MacDougall…
V přehledu novinek o síti Starlink se nejprve podíváme, jak satelitní konstelace na nízké oběžné…
Nová kniha Reentry od Erica Bergera se zaměřuje na vývoj Falconu 9 a kosmické lodi…
Dnešní článek vám představí novou anténu určenou pro příjem signálu družic Starlink. Na rozdíl od…
NASA před časem udělila SpaceX kontrakt na vývoj USDV (U.S. Deorbit Vehicle), což je upravená…
Noland Arbaugh je prvním uživatelem implantátu Neuralinku a používá ho už tři čtvrtě roku. Při…
Zobrazit komentáře
PS2: vojne sa teraz pripisujú veci, ktoré s ňou ani nesúvicia. Už pred vojnou žiadne nákupy neboli, keďže rozhodnotie kongresu USA znelo, že ruské motory sa už od nejakého dátumu používať nesmú na zákazky a že majú vyvinúť americké. Rusi určite dokážu vyrobiť motorov koľko treba. Neverím, že technológia a materiály na Ukrajine ohľadom motorov sú nenahraditeľné. Staré články o tomto hovoria takto. Dnes sa tvrdí, že to vojna za to môže.. a motory dokonca ani nie sú objednateľné.
Mýlíte se v obou bodech. Ariane 5 byla také dotovaná. Válka začala v roce 2014, když neoznačení ruští vojáci ovládli Krym, ale ještě v roce 2016 si ULA objednala další ruské motory.
https://kosmonautix.cz/2016/01/americane-objednali-dalsich-20-ruskych-motoru-rd-180/
netvrdím, že Ariane 5 nebola dotovaná. Ale že letela veľakrát a teda sa oplatila a bola úspešná z tohto pohľadu a určite i z iných. Napr. spoľahlivosť.
Tak napr. ULA s Atlasom 5 a motormi problém pri vojne nemala, ako sama vyhlásila:
https://spaceflightnow.com/2022/02/25/ula-says-russias-invasion-of-ukraine-wont-impact-remaining-atlas-5-missions/
ostatní ale tiež mali aj ruské motory, tak tam problém ozaj mohol byť pri súčasnej vojne, to je pravda, to som napísal zle...
No ja neviem... Ariane 5 asi bola úspešná raketa s mnohými štartami a teda sa asi i ekonomicky oplatila - v zmysle že jednotlivé marže zaplatili možno vývoj atď. Teda z tohto pohľadu úspech, ktorý niektorí ani nikdy nezažijú. SUPER! Verím, že celá firma sa tešila z úspechu. Ale.. vieme, že Falcon9 má teraz "vládu" vo svojom koncepte, cene a mnohom inom. A tu je naša pointa. Ariane 6 nebude viac ako dotovaný program "Európy" nosiaci prednostne pár európskych projektov.. žiaaaadna sláva ako boli zvyknutí.
Slová o tom, že "súperiť nemusí" nie sú tak pravdivé. Vyplývajú zrejme z toho, že čosi Európa potrebuje, tak bude mať "čosi" bez ohľadu na nič iné.
Trh je malý, ač se to možná nezdá. Komerčních startů je třeba jen 8 za rok. Jste tedy limitováni částkou, která na tom thu je. Pokud však chcete rentabilní opětovně použitelnou raketu, potřebujete létat. SpaceX má Starlink a navíc pilotované a zásobovací lety.
SpaceX si byznys pro rakety vytvořilo budováním Starlinku.
Někde jsem četl, že původně do toho chtěli jít společně s majitelem sítě Iridium, ale ti to považovali za velké riziko.
Dle mne plnou konstelaci vybudují již jen Číňané.
Počet štartov závisí od toho, čo raketa ponúka. Koľko treba na ňu čakať, cena, nosnosť atď.
Európa dnes nelieta, podiel na trhu napr. v roku 2010 bol asi 42 percent a 58 Rusko. (áno, iba asi 6-8 štartov za rok) a z dnešného pohľadu prekvapivo nikto iný. Odvtedy pribudli ďalšie krajiny aj vojna a situácia je za pár rokov nečakane s inými hráčmi, s malými nosičmi, znovupoužiteľnosťou, konkurenciou atď.
Len zdieľané misie SpaceX boli dve v 2021, tri v 2022, štyri v 2023 (ešte jedna bude v novembri). Počty rastú v porovnaní s predošlými rokmi. Okrem toho budúce konštelácie, záujem o nové planéty Mesiac atď, turistika... trh sa rozširuje, čím viac raketa ponúka, tým vyššie šance.
Počet komerčných štartov ročne významne stúpol a budúca raketa nemôže byť úspešná, ak neráta s konkurenciou.
Musia mať naplánované jasné výhody svojej rakety.
Znovypoužiteľnosť je určite zaručená výhoda ako prax SpaceX preukázala. Dokážu ponúknuť nižšiu cenu za takú raketu, nie sú závislý od rastúcich cien stupov ako pri výrobe vždy novej rakety, rýchlosť i flexibilita pre zákazníka.
Ariane 6 - zdá sa, že si netrúfajú konkurovať iným raketám a popravde asi oprávnene. Sú pridlho pozadu s vývojom a nové nosiče ako SS a Vulcan majú prísť. Aj keby sa výrazne zlepšili, tak v dobe príchodu na trh môžu byť už pozadu v porovnaní s ostatnými. Asi ani nie je vôľa na veľké financovanie do nových motorov, systémov, a kadečoho iného.
Mluvíte o raketách v množném. Jaká jiná raketa, krom raket Falcon, nabízí něco navíc oproti Ariane 6? A financují se nové motory na metan, jmenují se Prometheus, další podrobnosti budou příště. Stačí si jen počkat. :)
Autorovi fandím, podobně nadšený jsem do kosmonautiky byl před 40+ lety, když mi bylo asi 10. Kéž mu to vydrží! :)
Doufám, že to nikdo nebude brát jako škarohlídství, ale mám dvě zásadní námitky:
1) Spoustu let jsem poslouchal lhaní o konci raket díky láci letů raketoplánů, kdy v rámci propagandy NASA skrývala reálné náklady; obávám se, že podobně tomu bude u "znovupoužitelnosti" Falconů - nicméně je to od Muska geniální marketingový tah. Materiály jsou "levné" - v porovnání s cenou startu; hromadná výroba raket na jedno použití při dnešních výrobních technologiích musí prostě vyjít levněji - alespoň při srovnání s jinými takovými obory činnosti, kde je vyžadována vysoká provozní spolehlivost a nejvyšší nároky. 2) Koncept StarShip a jejího meganosiče má tolik "citlivých" míst, že jeho technická realizace musí zákonitě selhat. Těžko se kdy povede dosáhnout provozní spolehlivosti pro reálné využití, bohužel. A pokud nakonec zázrakem ano, bude to ještě mnoho a mnoho let trvat. Vezměte si jen motory Raptor: po mnoha letech vývoje a testování jich při startu selže 8 najednou; skutečně někdo sní o jejich dlouhé "znovupoužitelnosti", při těch nebývalých nárocích na široký rozsah regulace výkonu a opakovatelnost použití? Nechci sýčkovat, ale čistě z hlediska spolehlivosti to nevypadá nadějně.
ad 1) Některé materiály jsou sice levné (ale časem porostou), jenže musíte především započítat cenu zpracování. Dále musíte počítat s tím, že sériová výroba vám sice zvýší efektivitu práce, ale nesníží vám cenu vstupů (cena materiálu, cena energií, mzdy atd.), takže ani skutečně masová výroba není zárukou výrazného snížení nákladů. Proto jsou tolik důležité inovace jako 3D tisk nebo optimalizace výrobního postupu, ty totiž mají mnohem větší vliv.
ad 2) Velký počet motorů zvyšuje spolehlivost rakety, neboť při výpadku jednoho motoru jej ostatní mohou kompenzovat zvýšením tahu.
Znovupoužitelnost 2. stupně rakety má při absenci záchranného systému klíčovou úlohu pro bezpečnost - 2. stupeň se může oddělit a přistát.
1) Však ano, výroba s použitím nových technologií, konstrukčními optimalizacemi (např. snížení počtu konstrukčních celků z 4,5 tisíce u Sojuzu-2 na 2 tisíce u Sojuzu-5) a větší sériovostí, uplatněním robotiky etc. se dá znatelně zlevnit. Materiály se dají recyklovat z posbíraných spadlých trosek, třeba těch prvních stupňů, aerodynamických krytů atd. Oproti tomu, u znovupoužitelnosti jsou některé náklady dost fixní, třeba repasy, kontroly, defektoskopie, doprava přistátých stupňů... Také je nutno uvažovat, že se jedná o skutečně mezní aplikace z hlediska teplot a tlaků, požadavků na materiály a bezchybnost; vyžaduje to vyšší redundanci než jednorázová raketa, tím pádem i vyšší hmotnost záložních systémů...
Není to až tak jednoduché: zda se to vyplatí či nevyplatí závistí na velké spoustě věcí. Space Shuttle také vypadal levně...
2) Velký počet motorů - jako větší počet konstrukčních celků či součástek - snižuje spolehlivost celku, to je normální matematika z technické "teorie spolehlivosti". Ano, motory mohou být redundantně nadbytečné, tím se to kompenzuje - pokud ovšem nedojde k větší poruše, která zničí i ty ostatní motory nebo něco jiného.
V motorech jako takových vidím největší zádrhel projektu SHS: Raptor jim spolehlivě nefunguje, BE-4 se bude testovat letos. Kromě těchto dvou projektů motorů s vnitřním cyklem existují už jen ty ruské, ale ty nikdo neprovozoval v takových podmínkách a v takovém rozsahu regulovaného výkonu, jaký je požadován v systémech SHS. Je takové zadání vůbec technicky realizovatelné v dohledné době, s dnešními materiály? Může to trvat léta, než se to povede, pokud vůbec.
I mnohem jednodušší - protože jde o radikálně nižší teploty a tlaky a snadněji se to testuje - letecké motory pro stíhací letouny, ty s proměnným obtokovým poměrem, jako americký GE YF-120 nebo ruský Saturn "Izdělije 30" se vyvíjejí už přes 20 let... Američané to vzdali pro vysoké náklady a nekonečný vývoj, Rusové to chystají pro produkční Su-57, ale jak to dopadne není vůbec jisté.
Nadšení pro novinky a vývoj je krásná věc, ale realistické zhodnocení neškodí. Upřímně mě překvapilo, že Muskova Starship - tedy odvozenina z toho - byla vybrána jako měsíční lander. To ve světle dosavadních výsledků - i když jsou úžasné, ale problémů je na obzoru nepočítaně - vidím jako totální náměsíčnost.
Sojuz 5 :)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))) Ne ne
Z minulosti víme, že tyhle laické úvahy v praxi moc nevychází. Můžeme tu bědovat, jaký negativní dopad má znovupoužitelnost na nosnost rakety, ale SpaceX to evidentně netrápí, protože Falcon 9 je i tak dost silný, aby svůj náklad vynesl. Můžeme kritizovat, jak je všechno kvůli znovupoužitelnosti složité a nebude to fungovat, ale faktem je, že Falcon 9 je historicky nejspolehlivější raketa. Můžeme odborníky z NASA označit za totálně náměsíčně, ale radil bych počkat a soudit až podle výsledků.
Z minulosti naopak víme, že vycházejí. Pamatujete Space Shuttle? Nynější zkazky o konci klasických raket jsou jako přes kopírák s těmi tehdejšími.
Vzhledem k tomu, že:
1) názor má v současné době každý, kdo má do ... díru,
2) názor nijak nevylučuje klidně i obrácený názor v té samé hlavě
tak čistě statisticky se vždy najde někdo "kdo to říkal" - ať to dopadne jakkoliv.
(Nehledě na klasickou poučku "Past performance is no guarantee of future results")
Přesně tak.
Jenže nejde o "laické úvahy", ale o profesionální hlediska řízení projektů a zkušenosti s minulým vývojem. Bohužel diskuse o těchto věcech je téměř nemožná, jelikož jednak hlasitě řvou příslušníci Muskovy sekty, jednak ideologové; to pak každá racionální námitka je odmítnuta.
Obávám se, že úžasný projekt SHS "zabijí" nehotové motory Raptor a další "maličkosti", třeba nerealistické termíny; asi největší šílenost v tomhle je HLS Starship, což má potenciál potopit projekt návratu na Měsíc i SHS jako takový. Že to někdo v NASA schválil mi přijde jako z blázince.
Uvědomujete si vůbec to, že u těch motorů jde o to z nich vymáčknout co nejvíce? Oni hledají limity a proto jsou tak nespolehlivé, ale jejich výkon jde stále nahoru. Jinými slovy, vemte nový motor, povolte u maximální tah, který měli třeba před rokem a ejhle máte spolehlivý motor. Tomu se říká vývoj. Navíc současně pracují na tom, aby ten motor byl jednodušší a tedy spolehlivější a ještě navíc levnější. Až se dostanou na hranici, kde usoudí, že to už moc dál nepůjde, tak zapracují na tom, aby motor při daném výkonu byl spolehlivý a mohl se bezpečnou používat opakovaně. Ale tam oni ještě nejsou a stál se jim daří zvyšovat výkon. Jinými slovy, k čemu by nám byl perfektní motor s rok starou maximální hodnotou výkonu tedy v naším případě spíše tahu, když dneska jsou na vyšších hodnotách? Bylo by to plýtvání časem a penězi.
Raketoplány jsou dobrý příklad, ostatně i v textu to několikrát uvedeno je. Cestou do budoucích řekneme 20 let bude určitě kombinace obou způsobů. Rakety na jedno použití nevymizí. Mají určitě své místo. To by měl pochopit každý, kdo přemýšlí o kosmonautice za horizont SpaceX. SHS svou náročnosti převyšuje všechno, co v raketové technice kdy vzniklo. Bylo by naivní věřit, že třeba příští rok bude už plně v provozu a třeba za dva roky poletí s posádkou. To jsou sny až doslova utopie. SHS je pořád velkou neznámou a není vůbec jisté, že to bude projekt úspěšný. Myslím si, že HLS je výsledkem z velké části tlaku laické veřejnosti na NASA a Kongres. Neustálá kritika cen a argumentace typu SpaceX to umí levněji.
Koncept raketoplánu je půl století stará historie, těžko to při současných technických možnostech může být dobrý příklad.
K výběru HLS:
"agentura z důvodu nedostatku financí nakonec vybrala pouze SpaceX s upravenou verzí lodí Starship. Firma Elona Muska přišla s nejlépe hodnoceným řešením, které zároveň bylo výrazně levnější než konkurence."
https://www.elonx.cz/prvni-lidi-od-roku-1972-dopravi-na-povrch-mesice-lod-starship-od-spacex-v-ramci-zakazky-pro-nasa/amp/
Ano je to stará historie a tu bychom neměli ignorovat. Měli bychom si vzít příklad, aby se neopakovala. Navíc jste trochu nepochopil kontext. Doporučuji přečíst pozorně první část. V USA vsadili vše na program STS a nejen, že slibovali konec klasických raket na jedno použití. Oni to postupně realizovali a to byl průšvih. Letectvo pak obnovilo práce na raketách Titan, ale ty byly velmi drahé. Důsledky toho jsou znát v USA dodnes. Takže je to skutečně velmi dobrý příklad.
K výběru: Pokud vyberete HLS musíte to umět zdůvodnit. Víc v tom osobně nehledám. Nikdo z nás to stejně nezmění. Rozhodnutí padlo.
O tom, že není radno vše sázet na jednu kartu, se nepřu. Ostatně NASA se tím už nějakou dobu řídí a pro zajištění služeb vybírá více dodavatelů. Jenže pan Karel přirovnává znovupoužitelné rakety k raketoplánům, a právě v tomto kontextu jste na něj souhlasně reagoval. A já zase vyjádřil nesouhlas.
Jen pár vět, jak ze strany NASA došlo k umožnění podání návrhu HLS Starship. Původně NASA počítala s tříprvkovou architekturou landeru. V rámci poptávky NextSTEP Appendix E z prosince 2018 NASA požadovala pro trasu NRHO-Měsíc-NRHO tříprvkový lander s přeletovým, sestupovým a vzletovým prvkem. SpaceX získalo v květnu 2019 kontrakt na studii sestupového prvku pro svůj lander, který byl pravděpodobně založen na základě kosmické lodi Crew Dragon, s tím, že poptávka na studie vzletového prvku bude vydána na přelomu června a července 2019. Některé návrhy landeru v rámci Appendix E ale byly vyřazeny z prostého důvodu, že jejich koncepce neodpovídala tříprvkové architektuře NASA, a jiné společnosti zase daly najevo, že se soutěže ze stejného důvodu nezúčastní. NASA proto přehodnotila svůj názor a vydala výzvu NextSTEP Appendix H k předkládání návrhů studií integrovaných dvouprvkových a jednoprvkových konceptů, v níž byla dosavadní tříprvková koncepce označena pouze za referenční, představující jedno z možných konstrukčních řešení.
To je docela zajímavá schíza...
Na jednu stranu velebíš "profesionální hlediska řízení projektů a zkušenosti s minulým vývojem" a zároveň označuješ ty největšĵ profesionály (NASA) za blázny a rozhodnutí za šílenost.
Nabízí se otázka, kdo je tedy "profesionál" aby to mohl posoudit (samozřejmě kromě tebe - to, že ty o své racionalitě nepochybuješ už víme).
Kdyby šlo jen o cenu za kilogram, mohli by stočit z plechu rachejtli ve stylu SRB a po použití ji hodit do moře. I se zahozením by to vyšlo levněji.
Žádný křídla, přistávací zařízení, tepelný štíty, drahý motory, přídavky na únavovou životnost.
A nesouhlasím, že se sériovostí neklesají mzdy. Opakovatelnost a automatizace zajistí menší podíl lidské práce.
I cena materiálu na vstupu, tedy mezní minimální náklady, se se sériovostí spíše přiblíží limitnímu minimu. Byť to teoreticky může být zajištěno i dřív...
"Kdyby šlo jen o cenu za kilogram, mohli by stočit z plechu rachejtli ve stylu SRB"
Jednostupňová plechová raketa na tuhá paliva by na orbitu ani nedoletěla, proto se používají jen jako pomocné boční stupně velkých raket.
"A nesouhlasím, že se sériovostí neklesají mzdy."
Výše mezd sériovostí opravdu neklesá a neklesají dokonce ani celkové náklady na mzdy. Uvažte, že ani při kusové výrobě mnoho pracovníků nepotřebujete, protože jeden stíhá zastat více pozic ve výrobním procesu. A i u vysoce automatizované linky potřebujete lidi, kteří budou zajišťovat její chod a údržbu. Sériovost vám tedy změní produktivitu pracovní síly, ne cenu pracovní síly (ta se odvíjí od kvalifikace).
Tu jedostupňovou sis tam dosadil sám. Stejně jako výši mezd.
Tak promiňte, netušil jsem, že "rachejtle ve stylu SRB" je vícestupňová. A že "neklesají mzdy" není o výši mezd.
Počkejte si na další dva díly. Budu rád, když pak napíšete znova. :)
Těším se na pokračování...
Doporučím se ještě vrátit k první části, kde věci o raketoplánech byly přeci řečeny. Tolik se názorově nerozcházíme.
https://www.elonx.cz/myty-o-spacex-a-raketach-falcon-1-cast-uvod-do-problematiky-historie-snah-o-znovupouzitelne-rakety/
Koukal jste se na 1. Let?
Jak se vám líbil?
NASA bylo spokojené.
Byl to úspěch, samozřejmě, jak píše autor. Nicméně, to vůbec neodpovídá na uvedené námitky. Spokojenost NASA; co to s tím má co dělat? Ne mnoho.
Faktem prostě je, že koncept Starshipu je velice rizikový už z podstaty - proti normálním raketám; nejde o nějakou snadnou cestu. Obtížnost až nemožnost zachránit posádku při pokaženém startu, tedy stejný problém jako měly raketoplány. Podobný je i způsob návratu do atmosféry, přičemž jak bude úspěšné utěsnění pohyblivých klapek proti pronikající plazmě? Dosud testovali jen z nízké výšky, mohou se objevit i nějaké hypersonické zádrhele. Kapitolou samou o sobě bude 33 motorů - nebo kolik jich finálně bude - nosiče, hlavně s ohledem na jejich spolehlivost. Motor s vnitřním cyklem jako je Raptor-2 nebo BE-4 je "vyšší dívčí", rutinně to zatím fungovalo jen Rusům, ale jen jednorázově a v mnohem menších regulačních mezích, než vyžadují od Raptor-2 při použití na Starshipu nebo na jeho nosiči. Zkrátka je to velice obtížné, a tudíž bych nějaké rychlé výsledky věru nečekal. Jen vývoj motorů k požadované spolehlivost a parametrům může trvat dalších 20 nebo dokonce 50 let.
Na čo riešiť utesnenie kĺbov klapiek, keď sa plazma dá odkloniť správnym tvarovaním tepelného štítu? Napríklad keby raketoplán mal vpredu špičku a nie ,,tupý nos" tak by mu to odtrhlo pri návrate krídla, všetko sa dá vyriešiť keď je snaha a hľadá sa cesta ako to ide a nie, ako to nejde
A co třeba 100 let? No a teď vážně, podle toho co píšete je vidět, že jste vůbec nepochopil o co tady jde. SHS je primárně určena pro dobudování a udržování sítě Starlink. Dneska je vidět, že Falcon 9 dostane nahoru jen asi 20 satelitů verze V2 Mini což je hodně málo. Prostě nosnost je jaká je. Málokdo si pak uvědomuje, že úspěch a návratnost SHS nastane už v momentě, kdy doletí na LEO i když se nic nezachrání. Proč? Inu proto, že náklady na vynesení nákladu v tomto případě budou nižší, než náklady při použití F9. V momentě, kdy se jim podaří zachraňovat SH, tak mají 1/2 - 2/3 finančních nákladů na start zpátky. No a až se dopracují k záchraně SS, tak potom skutečně start bude tak levný, že to změní celý přístup k využití kosmického prostoru.
To je v pořádku. Zadrhele jsou od toho, aby je vyřešili.
SHS není signální raketka...
Z ekonomického hlediska je NASA vs SpaceX jako socialismus vs kapitalismus.
Hlavní zákazník je byznys SpaceX- Starlink a armáda.
A pak samozřejmě Yusaku, Jarred , Denis Tito a další.
Netušíte, kolik vybuchů raket má na svém kontě SpaceX za 20 let existence? Do 10ti?
Nepoužívají úplně metodu pokus- omyl.
Velmi dobře zvažují inženýrská rizika.
Pokud sledujete vývoj SHS, tak je čistě budován popsaným způsobem.
Nemyslím si.
Zvažují velmi přesně, co si mohou dovolit.
Proto jsou úspěšní.
Největší gambling je jejich finanční byznys plán, ale to je riziko firmy.
Z hlediska vývoje SHS používají spoustu osvědčených postupů.
A dávají je do celku.
V první řadě měl být BFR z uhlíkových vláken. Z toho sešlo. Vyzkoušelo se a přešlo na ocel. Svařování, vylepšování motoru Raptor, úprava rampy za pochodu a mohl bych pokračovat. To vše je odrazem vývojovým stylem SpaceX, který lze definovat zjednodušením pokus omyl. I ze selhání máte cenná data a na základě těch dat upravují a vylepšují.
Osobně si myslím, že jde o financování. Nemaji otevřený účet rozpočtu usa.
Vše stojí obrovské peníze. Ještěže mají movité zákazníky.
Kolik iterací je na SLS a rampě od 1. Letu?
SLS pro Artemis I se plně osvědčila, takže SLS pro následující misi Artemis II, jejímž úkolem je pilotovaný oblet Měsíce, nepotřebuje žádné úpravy a poletí ve stejné konfiguraci. Na mobilní vypouštěcí plošinu je instalován únikový systém pro posádku. Tato změna spočívá v přidání lan a čtyř evakuačních košů.
Musíte si uvědomit, že se nejedná o státní podnik ani o nadnárodní korporaci. Tedy jinými slovy co ve státním stojí 100, v korporaci 50, tak ve SpaceX to zvládnou klidně za 10. Bohužel tohle si většina lidí neuvědomuje, anebo to není schopna pochopit, protože pracují právě pro stát či velkou korporaci.
No a když už jste načal tu SLS, tak co se tam jako měnilo? Je to technologie stará 50 let, která byla lehce poupravena, řádně se pustilo žilou NASA a celkově to nepřinese kosmonautice nic nového. Ano jistě, přidali pár těsnění, jeden segment, za pár miliard zlevnili x krát předražené motory a s velkým úspěchem poskládali potrubí pro čtyři motory. Pokud by takto fungovalo SpaceX, tak dodnes řeší to potrubí pro všechny ty motory na SH a za dalších deset let ho začnou stavět a budou se modlit, že to nějak půjde.
Let Artemis I byl jasným úspěchem a obrovským počinem. Příští let k Měsíci bude s lidskou posádkou.
Bylo to takové opáčko Apolla bez posádky, na to že to bylo po víc jak 50 letech, po utracení přibližně 30 miliard dolarů za technologie, které tady už desítky let byly mi to nepřijde ano jako úspěch a už vůbec ne jako obrovský počin. Spíš se vkrádají slova jako třeba smutek. Ale každý to asi vidí jinak.
Jak jsem psal, byla to generálka na let s posádkou. Bude trvat roky, než to po Artemis II dokáže někdo další.
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20230808-PH-KLS02_0098/KSC-20230808-PH-KLS02_0098~small.jpg
Takže Artemis III už nebude? Kdy to zrušili? Myslel jsem, že chtějí přistát na Měsíci. A já už asi vám jak to myslíte, ano ty pauzy mezi jednotlivými starty jsou neskutečně dlouhé, i to bylo před těmi 50+ lety lepší.
Posílám slíbený odkaz na Vaše otázky, co se to teď vlastně děje s Artemis III.
https://kosmonautix.cz/2023/08/gateway-srpen-2023/
Nechci odpovídat zkratkovitě ve dvou větách. Jestli vydržíte, tak v pondělí 14. srpna by na kosmonautixu měl vyjít článek, v němž bude misi Artemis III věnováno asi 850 slov.
Utíkáte od tématu. Přednesl jsem argumenty. Vy další otázky. Architektura SLS se rozhodně neměnila tak drastický jak u SHS. Postup vývoje též odlišný. O tom nemá smysl se bavit. Doporučuji si dohledat testy spojené s SLS nebo zpětně přečíst články od pana Hoška na kosmonautix.
Odešel jste od původní otázky.
SLS měla drastické problémy s plněním rakety. Jak to vyřešili nevím.
Odpočet byl přerušen, tříčlenný tým ve složení Chad Garrett (bezpečnostní inženýr), Billy Cairns a Trent Annis (kryogenní technici) vstoupil na základnu mobilní vypouštěcí plošiny a Annis utáhl několik šroubů u netěsného ventilu přívodu kapalného vodíku do centrálního stupně, zatímco Cairns komunikoval se startovním týmem. Po jejich návratu byl odpočet obnoven, raketa SLS bezpečně odstartovala, Orion splnil misi na oběžné dráze Měsíce a po 25 dnech se vrátil na Zemi.
Odešel jste od původní otázky.
https://i.imgur.com/QK3CIVQ.jpeg
Díky za skvělý souhrn a porovnání vlastně neporovnatelných problémů.Chtělo by to,aby i SpaceX prodávala svoje motory Merlin do jiných raket a zemí,třeba ESE.Otázka je,co udělá s trhem komerčních nosičů Čína a její okopírované rakety na několik použití ala F9,a za jaké ceny je nabídnou pro komerční zákazníky.Tedy až je vyladí.To zahýbe cenami.
Nejbližší termíny v Číně jsem zaznamenal okolo roku 2025 na použití podobného nosiče, jako Falcon 9, ale bude to spíš později. Na Čínské rakety americké družice nesmí, to je další problém. 😉
Ako úvaha skvelé, len by sa dalo polemizovať o niektorých zhrnutiach.
Ruská Sojuz neprebehla dobu, len jej výroba bola tak masovo rozbehnutá, že to bolo výhodne skôr len vylepšovať a používať aj naďalej. Aj z hľadiska existujúcej infraštruktúry, štarovacích rámp... To že zmena a náhrada mala dôsjť, to bolo jasné už dávno, snažili sa o to v ZSSR a potom aj Rusku samotnom. Verzie Angary, Sojuz 5 ďalšie variácie to naznačujú.
Problémom bol a je nedostatok financií ...
A to je aj dôvod, prečo Ruská kozmonautika vlastne žiaden progres, resp. funkčný vývoj nepredviedla, teda ak nerátame papierové prezentácie... Všetko je pozostatkom projektov z čias ZSSR.
Ariane 6 je typickým príkladom plánovaného politického projektu, podoba zo SLS nie je náhodná. A teda baviť sa o nejakej návratnosti je asi príliš. Politicky sa utužujú vzťahy medzi krajinami, ktoré si vydobili výrobu častí, testovacie a plánovacie podniky dostali pridelené EU prostriedky... za mňa čistá analógia k SLS.
Prišiel Space X a zmenil trh s nosičmi. Svet do ktorého príde Ariane 6 je úplne iný ako Ariane 5, ale v konečnom dôsledku ani Ariane 5 nebola nejak masovo nasadená. O to vlastne ani nešlo, klasický prístup štátnych inštitúcií neprispôsobovať sa trhovým podmienkam ale skôr politickým rozhodnutiam...
V každom prípade tak ako Ariane 6, máme tu aj H-3, prípadne iné nosiče, ktoré sú svojim spôsobom identické a pristor pre nich tu stále je a bude, pokiaľ pôjde o národné záujmy.
Skvělý. Stručný, přesto velmi informativní. Děkuju a těším se na pokračování.
Není zač. Já děkuji za přečtení.