Mr. Steven zkoušel chytat kryty shozené z vrtulníku a loď GO Searcher má helipad

SpaceX pro účely asistence či záchrany na moři využívá různá plavidla a my se dnes trochu blíže podíváme na ta patrně nejzajímavější z nich. Věnovat se budeme flotilám na obou pobřežích Spojených států. Podíváme se na testy, které absolvovala loď Mr. Steven, při nichž se pokoušela zachytit aerodynamické kryty shozené z vrtulníku. Také si posvítíme na prováděné práce na novém helipadu na lodi GO Searcher a úpravy lodi GO Navigator.

Mr. Steven

Svého záměru a způsobu záchrany aerodynamického krytu se SpaceX nevzdává. Loď Mr. Steven, u které patrně většina z nás očekávala nasazení během mise SAOCOM 1A, byla od srpna bez ramen, vzpěr a záchranné sítě. V druhé polovině září se technici a inženýři SpaceX pracující na záchraně aerodynamického krytu začali připravovat na řadu testů shozu a řízeného pádu krytu do sítě lodi. Ta téměř každý den podnikala výjezdy do vyhrazené zkušební oblasti, kde probíhaly různé testy manévrovatelnosti. Následoval nácvik za asistence lodi NRC Quest, která se postarala o přepravu jedné poloviny krytu (ty SpaceX po neúspěšném zachycení a přistání na mořské hladině skladuje v komplexu pro výrobu BFR na Terminal Island), a vrtulníku Pobřežní stráže (US Coast Guard), kdy byla pro shozy vytyčena zkušební oblast s vyžadovaným odstupem ostatních lodí 5 námořních mil. Díky tomu tedy nejsou k dispozici žádné konkrétní informace o průběhu a můžeme pouze dedukovat, že šlo nejpíš o pokusy „trefit alespoň přibližně“ polohu lodi.

Tři dny před startem mise SAOCOM 1A začali technici s opětovnou instalací ramen a sítě na palubě lodi Mr. Steven, přičemž vše zvládli za necelých 48 hodin. I přes to, že při této misi byl na druhém stupni Falconu 9 kryt starší verze 1.0, mohlo stále dojít k pokusu o zachycení alespoň jedné poloviny krytu do sítě (u nové verze 2.0 už jsou obě poloviny vybaveny padáky). Nicméně přes veškerá očekávání loď nakonec vůbec nevyplula z přístavu. Na vině bylo s nějvětší pravděpodobností nevlídné počasí, kdy v místě očekávaného sestupu krytu dosahoval vítr rychlosti 40 km/h a vlny výšky až 3,5 m. Je tedy na snadě otázka, zda by i přes své rozměry a předpoklady byla loď schopna udržet dostatečnou stabilitu, aby došlo k jistému zachycení sestupujícího krytu. Nakonec to byla právě tato situace, která celé misi SAOCOM 1A chyběla k naprosté dokonalosti. Necelých 24 hodin po startu mise a následující dny absolvovala loď několik vyjížděk a nácviků. Nejdůležitější zkouška však přišla 11. října, kdy loď Mr. Steven do vytyčené oblasti poblíž ostrova Catalina vyrazila za asistence remorkéru Sir Richard a civilní verze vrtulníku Blackhawk od společnosti High Performance Helicopters Corporation.

Elon Musk totiž už v březnu avizoval, že SpaceX chystá zkušební shozy krytů z vrtulníku, jejichž prostřednictvím by posádka lodi Mr. Steven nacvičila chytání krytu do sítě. Ke zkouškám mělo dojít “za pár týdnů”, ale nakonec jsme na ně museli čekat půl roku. Z radarových dat a možností použitého vrtulníku lze vyčíst přibližný průběh testu z 11. 10. Akce trvala půl hodiny a vrtulník při ní vyzvedl aerodynamický kryt z vlečného člunu PTS 185 a následně kryt shodil z výšky 3,5 km. Kryt poté klesal na řiditelném padáku a Mr. Steven se jej pokusil chytit do sítě. Vzhledem k uzavření oblasti můžeme o úspěšnosti testu pouze spekulovat, ale Mr. Steven dorazil do přístavu San Pedro s krytem i sítí na palubě. Není však jasné, zda došlo k úspěšnému zachycení krytu do sítě, nebo byl jen vyloven z vody.

Po několika dnech, které loď strávila v přístavu, proběhl ve středu 17. října další pokus o zachycení krytu shozeného z vrtulníku. Obdobně jako v předchozím případě i zde asistoval remorkér Sir Richard a vrtulník Blackhawk. Stejně tak proběhl shoz krytu z výšky 3,5 km. Podle radarových dat vrtulníku, který nejspíše sestup krytu sledoval, lze usuzovat, že ten nabral rychlost klesání 4 m/s. Po otevření padáku to vypadalo, že se klesání krytu ustálilo na rychlosti 0,3 m/s, stejně tak i jeho horizontální rychlost, to známe také jako poměr sklonu klesání 1:1. Loď se opět vrátila do přístavu s krytem a sítí na palubě a do doby, než se dočkáme nějakého potvrzení nebo vyjádření ze strany SpaceX, můžeme o úspěšnosti této akce pouze spekulovat.

Nezbývá než doufat, že se brzy dočkáme nějakého potvrzení zachycení krytu a to vše bude směřovat k dalším úspěchům podobně, jako tomu bylo v minulosti s pokusy o přistání prvních stupňů Falconu 9. Snad se také dočkáme ostrého nasazení lodi Mr. Steven během následujících misí. Příští příležitost by měla představovat mise SSO-A, která je plánována na druhou polovinu listopadu.

Východní flotila

Neméně zajímavá situace je na východním pobřeží na Floridě v Port Canaveral. Zde přibližně od poloviny srpna prochází přeměnou asistenční loď GO Searcher. Práce na lodi jsou téměř u konce a my se podíváme na to, čemu a z jakého důvodu byla loď podrobena.

Jak jsme informovali dříve, plavidlo bylo dovybaveno zařízením, které by podle předpokladu mohlo sloužit ke sledování Dragonu. Následovaly práce na palubě lodi. Zde nejdříve vyrostla platforma, na kterou byla následně umístěna nástavba s kabinkami. K čemu to vše má sloužit? Nabízí se hypotéza, že cílem by mohlo být vytvořit zázemí pro posádku Crew Dragonu po návratu na Zemi, lépe řečeno zázemí pro nezbytnou poletovou lékařskou péči dragonautů.

Nad touto nástavbou je další platforma, na které spočívá helipad pro vrtulník. Jeho nasazení by mohlo mít hned dva důvody. Jednak se nabízí možnost zajištění rychlé přepravy posádky Crew Dragonu na pevninu, to by se ale také mohlo týkat nákladu navrátivších se Dragonů programu CRS2 pro zásobování Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Na základě nových kritérií stanovených ve zprávě Kanceláře generálního inspektora NASA (NASA OIG) pro mise CRS2 agentura vyžaduje u časově citlivého nákladu dopravu na pevninu v časovém rozmezí 3–6 hodin po přistání Dragonu. Takový požadavek je pro loď, jejíž rychlost nepřesahuje 10 uzlů, samozřejmě naprosto nereálný. Asistence vrtulníku se tedy nabízí jako velmi pravděpodobné a schůdné řešení.

Poslední nezmíněnou proměnou lodi je nový bílý nátěr, který oproti původnímu působí inverzně. Tato volba není náhodná, záměrem je sladit design se sesterskou lodí GO Navigator, která na přelomu července a srpna ve východní flotile nahradila asistenční loď GO Pursuit. Ta původně sloužila k vyzvedávání aerodynamických krytů z mořské hladiny a k jejich dopravě do přístavu. GO Navigator během svého působení ve flotile SpaceX zatím žádnou cestu nepodnikla a v současné době probíhají práce na první platformě na palubě lodi. V této souvislosti si dovolím malou spekulaci, kdy se nabízí předpoklad, že lodě GO Searcher a GO Navigator budou výhledově dvojčata, kdy jedna z nich bude záložní. Odhaduji tedy, že loď dostane jak nástavbu s kabinkami pro dragonauty, tak i druhou platformu s helipadem a stejně tak jeřáb na záď pro vyzvedávání Dragonů z mořské hladiny.

Na závěr si připomeňme, že Dragony v současnosti přistávají v Pacifiku u západního pobřeží Spojených států (přibližně 640 km od kalifornského přístavu San Pedro), kde jim asistuje loď NRC Quest a celý proces záchrany je poměrně zdlouhavý. Chystaný Crew Dragon bude s posádkou přistávat v Atlantiku u pobřeží Floridy a celý proces se na základě požadavků NASA zrychlí právě díky upraveným lodím, jako je GO Searcher se svým helipadem. Na východním pobřeží jsou v plánu 3 přistání ročně v letech 2018–2020, přičemž počínaje rokem 2021 by zde měly přistávat všechny Dragony (nákladní i pilotovaná verze Crew Dragonu). SpaceX zároveň usiluje o získání povolení přistávat v Mexickém zálivu, který by plnil funkci záložní oblasti.