Let Starship SN8 do 12 km
SpaceX už několik let vyvíjí ambiciózní raketu Starship, která má být kompletně znovupoužitelná a umožnit tak levnou dopravu na Měsíc a Mars. Cestám na oběžnou dráhu a dál však předchází několik prototypů, na kterých si firma zkouší potřebné technologie a konstrukční řešení. Nyní je na řadě zatím nejpokročilejší prototyp Starship SN8, který už brzy vzlétne do výšky 12 kilometrů a poté se pokusí opět přistát. V tomto článku najdete to nejdůležitější o Starship SN8 a také průběžně aktualizovanou sekci s nejnovějšími informacemi o přípravách testovacího letu, jeho průběhu a o tom, co bude následovat po něm. K dispozici máte také několik různých živých přenosů, včetně oficiálního od SpaceX.
» Přeskočit na videa a aktuální informace «
Stručná historie prototypů Starship
V roce 2019 SpaceX v Boca Chica v jižním Texasu otestovalo experimentální technologický demonstrátor Starhopper, se kterým byly provedeny krátké lety do maximální výšky 150 metrů. Souběžně s těmito aktivitami také začala výroba pokročilejších prototypů kosmické lodi Starship. Ty mají na rozdíl od Starhopperu blíže k finální podobě lodi a SpaceX s nimi provádí stále ambicióznější zkušební lety. Částečné prototypy Starship SN5 a SN6 byly vybaveny jedním motorem Raptor a během letošního léta vzlétly do výšky 150 metrů a opět přistály. Nyní na rampě v Boca Chica stojí první plnohodnotný prototyp Starship SN8.
Tip: Podrobnější přehled všech prototypů Starship a informace o nich najdete v samostatném článku.
-
- Starhopper (Zdroj: Elon Musk)
-
- Starship SN5 během letu do výšky 150 metrů v srpnu 2020 (Foto: SpaceX)
-
- Starship SN5 během letu do výšky 150 metrů v srpnu 2020 (Foto: SpaceX)
Představení Starship SN8
Starship SN8 je zatím nejpokročilejší prototyp kosmické lodi Starship, který už má tři motory Raptory, je vyroben z nerezové oceli 304L a má aerodynamickou špičku i plně funkční stabilizační plochy. Starship má 50 metrů na výšku, 9 metrů v průměru a suchou hmotnost přibližně 150 tun. Jedná se však jen o druhý stupeň větší orbitální rakety, kterou bude tvořit ještě 72 metrů vysoký nosič Super Heavy s až 28 Raptory.
Prototyp Starship SN8 byl vyroben v létě 2020 v montážním areálu v Boca Chica a na nedalekou startovní rampu byl převezen 26. září bez aerodynamické špičky. Po dokončení série tlakových testů s dusíkem byl 20. října proveden krátký statický zážeh všech tří Raptorů najednou. Aerodynamická špička byla převezena na rampu a připojena ke zbytku Starship SN8 na konci října. Následovaly další zkoušky a tři statické zážehy, z nichž poslední proběhl 25. listopadu. V průběhu testování byly z různých důvodů vyměněny dva Raptory za jiné kusy.
Všechny naše články o přípravách Starship SN8 najdete zde.
-
- Kompletní Starship SN8 (Foto: RGV Aerial Photography)
-
- Prototyp Starship SN8 s třemi motory Raptor (Zdroj: Elon Musk)
-
- Finální statický zážeh Starship SN8 provedený 25. listopadu 2020 (Foto: bocachicagal / NASA Spaceflight)
-
- Starship SN8 před startem (Zdroj: Elon Musk)
Jak bude probíhat zkušební let
Testovací let Starship SN8 by měl probíhat tak, že částečně natankovaná loď zažehne všechny tři Raptory a vystoupá do výšky 12,5 kilometrů, kde budou motory vypnuty (nebo možná už o něco dříve). Loď poté začne postupně klesat a tou dobou už bude muset být ve víceméně horizontální poloze. Řízení budou zajišťovat především celkem čtyři stabilizační plochy na zádi a na špičce, ale podílet se nejspíš budou také manévrovací trysky na stlačený plyn. Volný pád bude nejspíš trvat pár minut. Relativně nízko nad zemí dojde k opětovnému zážehu motorů Raptor, které spolu s manévrovacími tryskami otočí loď do svislé polohy pro přistání. Vyklopí se přistávací nohy a Raptory se pomocí naklánění a regulace tahu pokusí provést měkké přistání na stejné betonové plošině u rampy, kde přistávaly prototypy SN5 a SN6.
Jak by mohl testovací let SN8 zhruba vypadat, ukazuje toto neoficiální video:
Finální přistávací manévr je nejobtížnější fází a letový profil bude záměrně nastaven tak, aby Starship klesala směrem do oceánu. Nad pevninu se loď odkloní až po úspěšném zážehu Raptorů a dosažení potřebné úrovně stability a kontroly. V případě jakéhokoli selhání tedy Starship spadne do vody a nikoho neohrozí.
Každopádně úspěšné přistání hned na první pokus rozhodně není zaručené, což připouští sám Elon Musk, který odhaduje jen 33% šanci úspěchu. Příští prototyp Starship SN9 je ale už v podstatě hotový, takže testovací program může pokračovat i v případě, že se během letu SN8 nepodaří splnit všechny testovací milníky.
Let Starship SN8 do výšky 12,5 kilometrů nakonec proběhl 9. prosince ve 23:45 SEČ. Podrobnosti o průběhu příprav najdete v sekci „Aktuální informace“ níže.
Videa z letu
SpaceX – přenos
SpaceX – přistání
Starship landing flip maneuver pic.twitter.com/QuD9HwZ9CX
— SpaceX (@SpaceX) December 10, 2020
SpaceX – sestřih
Trevor Mahlmann
NASA Spaceflight
LabPadre
RGV
Everyday Astronaut
Aktuální informace
Mnohem více informací o Starship a Super Heavy najdete v našem velmi podrobném článku Vše o Starship.
Podpořte projekt ElonX
- Mise Starlink 12-1 - 20. 11. 2024
- Mise Starlink 9-13 - 19. 11. 2024
- Daily Hopper: Ruské výčitky, klapka v ohrožení a inspirace přírodou - 16. 11. 2024
A unavená SN9 sa oprela o stenu hangáru 😀
http://insmart.cz/vesmirna-lod-starship-sn9-spadla-pred-vyjezdem-v-hangaru/?fbclid=IwAR2iI9V7DWR_J9ZA9dh6Gbv4VfRex-Gf6inWtjtkPBNOzlasPkErZ2V8GcA
Jsem si zcela jistý, že tu někde kolem Petr má průběžně aktualizovaný článek o Starship… kde to máš i s fotkama a videem, včetně přejezdu jeřábu a záznamu narovnání …
Informace o SN9 jsou zde, jak správně uvedl Invc.
SN9 je zničená? Nebo půjde opravit? Další let se asi protáhne.
Konečně první mainstreamový článek na úrovni.
https://www.e15.cz/zahranicni/uspesny-test-prototypu-rakety-starship-pokazilo-jen-pristani-1376131
Zatím jsem nikde nezaznamenal podle mě důležitý poznatek. Samotná StarShip není a asi ani nikdy nebude v ostrém provozu takto používána. Má mít 3 Vac motory pro pohyb vpřed – tahání nákladu z orbity na orbitu (ze suborbity na nízkou, z nízké na vysobou, z vysoké k Masíci a atd.). A pak 3 motory s atmosférickou tryskou pro přistávání. Jasně, někdy asi budou kreativní, ale tohle má být primární účel.
Obecně nemá stoupat k nebesům na orbitální trysky – není to SSTO. Je tam trochu pochybností ohledně té E2E přepravy, ale to bude až po letech provozu SH/SS a bude to silně modifikovaná verze pro civilní účely přepravy.
No ze nebude takto pouzivana? Co tim vlastne chces rict? Jestli to ze ten test ze k nicemu? Co potrebovali otestovat – tedy plachteni bokem. To otestovali a nejak se do te vysky museli dostat.
Je to test. Šlo tam o schopnost plachtění a otočky. Navíc je to dobré i na otestování motorů ve stoupavém letu SH je na to aby se na ní testovalo přeci jen trochu velká. Co se týká přepravy E2E také jsem si myslel, že to odsunou až nakonec. Jenže pro americkou armádu je to velice zajímavý prostředek k dopravě nákladu a čehokoliv dalšího. Už si i zaplatili. Takže bych se nedivil kdyby přeprava E2E byla nakonec první “zprovozněna”. Koneckonců když se podíváte na ten test tak je jasné, že nejsou daleko. Samozřejmě ne pro lidi to bude ještě trvat.
Samozřejmě, že to potřebovali otestovat. Jen bych to nenazýval plachtění, je to, ale hlavně v definitivní podobě po většinu cesty z LEO to bude, v podstatě řízený (orientovaný) pád po balistické křivce. To samozřejmě není žádný odsudek, jen popis děje (viz popisy profilu letu raketoplánu).
Tak ti přidáme ještě jeden důležitý poznatek.
Primární účel SS je dostat se na oběžnou dráhu potom, co ji SH “nechá na holičkách” ještě veeelmi hluboko v gravitační studni Země.
Tedy primární problém (a účel) je urychlit SS (o počáteční hmotnosti nějakých 1500 tun) z rychlosti zhruba 2 km/s na rychlost cca 7 km/s. A k tomu potřebuje všech 6 motorů… kdyby nepřistávali – tak by si mohli dovolit mít všech 6 ve verzi VAC (s větší tryskou – i když nejsem si jistý jestli by se tam vešly), které jsou ždibec efektivnější (v nízkém okolním tlaku).
Dovolím si dotaz – nejsem žádný raketový odborník, ale chápu to tak, že větší tryska u VAC motorů slouží k tomu, že když chybí okolní atmosféra, tak se plyny z motoru lépe usměrní směrem “dolů”, což zvýší efektivitu. Daní za to je, že při okolní atmosféře by pro motor bylo těžší ty plyny “pumpovat”, tj. zvýšilo by to tlak v komoře (a samozřejmě je tryska větší, těžší, šlo by s ní hůř vektorovat). Pokud je toto pravda, tak mi z toho vychází, že když pojedou tři atomosférické motory uvnitř “kruhu” tvořeného těmi vakuovými, tak by jim to vlastně také mělo ve vakuu pomoci směrovat plyny více přímo, protože se o to postará tlak plynů z okolních motorů. Je taková představa správná? Dá se tedy říci, že ty motory budou mít vlastně vyšší tah, než by měly bez těch vakuových motorů kolem?
Toto je dobrá myšlenka. Dovolím si ještě poznatek, že ty 3 atmosférické motory lze vektorovat také směrem k sobě navzájem. Podobně to dělá už nyní Falcon 9 s kruhem 8 motorů, které namíří k sobě ve vyšších výškách, aby kompenzoval okolní nižší tlak. Vytvoří si tak něco jako “virtuální aerospike”. Vycházím z videa od Everyday Astronauta.
Zde pravděpodobně nebude tolik místa, ale pravděpodobně se inženýři budou snažit využít celou raketu s maximální efektivitou. Pokud jim vyjde, že je efektivní používat atmosférické motory i při vzestupu zároveň s vakuovými, budiž.
O tom, že budou používat všechny motory během zrychlování při startu, není snad žádných pochyb – bylo by čirým bláznovstvím v této fázi letu tahat “mrtvou” hmotnost, když nemusím. SS bude v té době (po odpojení od SH) plná paliva (a nákladu) a je žádoucí zrychlit co nejrychleji na orbitální rychlost pro omezení gravitačních ztrát.
Virtuální aerospike – aerospike – stejně jako tradiční motor potřebuje “něco” co by přenášelo energii z plynu na motor (a potažmo loď). Tradiční motor – má k tomuto účelu trysku respektive stěnu trysky. Aerospike – má k tomu ten “spike”… ale tady tak nějak nemáš nic.
U falconu 9 skutečně má prostřední merlin o něco vyšší tah a efektivitu – ale *na počátku letu* protože mu okolní motory naopak částečně odklidí “vzduch z cesty”.
Více k tlakům – viz výše.
Mno tohle by bylo na delší vysvětlování, na které nemám úplně čas… ale ve zkratce:
Pokud jde o TAH… tak tam je vztah přesně opačný než si myslíš: TAH motoru roste s klesajícím vnějším tlakem. Podívej se například na Merlin 1D (sea level verze) – tah na hladině moře 845 kN, tah ve vakuu 914kN. (VAC verze má tah 981 kN). Nebo třeba SSME – 1,86 MN SL a 2,279 MN ve vakuu….
A pokud jde o efektivitu – tam platí totéž. Stačí se podívat opět třeba na SSME: Isp SL je 366s, Isp ve vakuu je 452s.
Z toho vidíš, že vnější tlak je spíše na škodu než k užitku. Proč to tak je .. by bylo na složitější vysvětlování.
Hodně zjednodušeně vnějším tlakem “větší trysku” nevytvoříš (a tady se vyplatí si uvědomit, že tryska je stroj, který převádí pohyb molekul / atomů, které narazí do její stěny, na pohyb jedním směrem. Co do ní nenarazí – to nepřevede. Proto – jsou VAC verze s většími tryskami “lepší”. Jenže vnější tlak ti určuje maximální použitelnou velikost trysky – takže v atmosféře nemůžeš větší trysku použít (opět zjednodušeně, protože rázová vlna by byla vevnitř trysky a efekty kolem místa, kde by se ti odtrhovalo proudění od stěny trysky – by ti tu trysku zničilo).
Takže paradoxně – u země by ti “okolní” motory trochu pomohly tím, že odklidí přebytečný vzduch z cesty.. později by ti spíše škodily (ale ve skutečnosti je ten efekt “později” pramalý … protože když si vezmeš, že přízemní motor je nastaven na to, aby měl na výstupu trysky tlak stejný jako je atmosférický na hladině moře (respektive o něco nižší), tak “nahoře” bude mít na hraně trysky tlak pořád stejný, a za hranou trysky ještě výrazně poklesne – takže ten tlak co “vytvoří”, bude podstatně nižší než atmosférický na hladině moře. A vakuové motory mají na hraně trysky tlak ještě výrazně nižší… ).
Tušil jsem, že to nebude až tak jednoduché :-). Je pravda, že jsem už dříve viděl, že tah atmosférických motorů s klesajícím tahem roste, ale přičítal jsem to tomu, že je u hladiny moře musí trochu “přiškrtit” – sice jsem k tomu nikdy neviděl důvod, ale říkal jsem si, že to třeba bude souviset právě s nezničením trysky. Ale jak vidím, bude to ještě o dost složitější.
Díky moc.
Proč teda někdo nevymyslí trysku, která by sama nastavovala svou velikost podle podmínek ve kterých se nachází. Něco podobného jako mají proudové motory u stíhaček – ta dokáže měnit svuj pruměr.
Takové trysky byly vyrobené a vyzkoušené, ale neujaly se zřejmě proto, že nevýhody převýšily nad výhodami.
Různé snahy jsou, ale není to tak jednoduché.
Hlavní problém je, že cpeš další mechanickou (a velmi namáhanou) část do místa, kde je pekelně horko.
Vie niekto čo letelo nad SN8 tesne pred prístátim? Satelit od súdruhov alebo ..? Objekt letí v z pravej dolnej časti snímkov k špičke SN8 pod ľavým náklonom.
Tak jsem si trochu započítal. Průměrná rychlost stoupaní SN8 byla 44,6 m/s, rychlost klesání vč. doby s motory byla 102,5 m/s. Pro porovnání stoupavost stihačky SU 27 je 325m/s.
Diky, jeste by sla vypocitat (nepresne) vzletova hmotnost. Raptor zere cca 565 kg paliva za sekundu. Bohuzel nevime kolik vazi starship a ani nevime kolik paliva vypustili v apogeu. Chce to i uvazovat po jakou dobu bezelo kolik motoru a moc se mi to nechce pocitat 😀
Zdroj spotreby paliva:
https://www.reddit.com/r/SpaceXLounge/comments/9kjudj/2018_raptor_efficiency_calculations/?utm_source=amp&utm_medium=&utm_content=post_body
Celkem by to byl zbytečný výpočet když neznáme suchou hmotnost Starshipu. Podle mne z důvodů bezpečnosti vše dělali tak, aby použili co nejméně paliva. Proto i ta nízká stoupavost, aby měli co nejmenší odpor vzduchu apod.
Vzhledem k tomu, kolik neznámých v tom je – a to, že máš vlastně jediný přesnější údaj – což je čas z videa – tak asi nejpřesnější bude to tipnout podle tahu 3 raptorů a zrychlení při a krátce po startu – což by vypadalo někam kolem 500-530 tun …
Celý ten let nahoru mi přišel spíše jako že se snaží, aby to nemělo nějakou výraznější setrvačnost v nějakém horizontálním směru (a vlastně i vertikálním směru). Jinak totiž celkově poměrně velmi výrazně plýtvali palivem (byli velmi daleko od rychlosti zvuku, množství paliva vynaložené na pokrytí gravitační ztráty bylo mnohem větší než palivo uspořené v důsledku snížení odporu vzduchu, také letěli nejprve nahoru – a pak dost dlouho traverzovali stranou … efektivnější by bylo letět rovnou šikmo … atd…). A ještě mám pocit, že schválně nesli přebytek kyslíku jako balast …
Jak jsou velké gravitační ztráty resp. ztráty odporem vzduch jsem nepočítal. Jen jsem se pokoušel vysvětlit, proč letěl tak pomalu na 3 – 1 motor, když mohl letět, jak se původně předpokládalo na “plnou parou” na 3 motory a zbytek setrvačností. Samozřejmě má úvaha může být mylná, důvod mohou mít jiný.
Doplňuji podle diskuze na Everydayastronaut, že postupné vypínání motorů při vzletu SN8 bylo z důvodů snížení zatížení. Nenapsal jakého, pravděpodobně ale od zrychlení, což mne po poněkud udivuje.
Ale ja prece netvrdil, ze je to buhvi jak presne. Navic to je stejne jen nic nerikajici cislo (tim ze je nepresne). A ano je tam asi dalsi tuna otazek na ktere se nikdy nedozvime odpoved.
Já měl za to, že se rychlost volně padajícího tělesa v nižších vrstvách atmosféry “ustabilní” někde kolem 50m/s. Nebo se to týká jen lidí ?
Terminální rychlost je závislá na hmotnosti padajícího objektu, koeficientu odporu a vystavené ploše (a samozřejmě gravitačním zrychlení a hustotě média).
Takže pro každý objekt může být výrazně odlišná … veverky by mohly vyprávět.
V oficiální simulaci to ukazovalo terminální rychlost 66 m/s.
Upřímně fascinující podívána. Nemohu se dočkat SN9.
Dnes jsem ale otevřel článek na Novinkách o včerejším pokusu a leč to nedělám, rozhodl jsem se, že se podívám do diskuze článku, co si o tom myslí široká veřejnost.
I přesto, že se tam snažilo pár osvícených lidí (věřil bych že navštěvují tento web) vyvrátit všelijaké nesmysly, které tam někteří psali, bylo mi z toho zkrátka trochu úzko.
Ráno v autě reportáž na Radiožurnálu … katastrofa. V podstatě:
“Muskovi se smůla lepí na paty. Nejprve selhal pokus o start, a pak raketa vybuchla.”
Co mě zaujalo – takové milé detaily:
1) Při stoupání při postupném vypínání motorů – když se motor vypne – tak s ním vektorování zamává a nastaví do extrému, aby byl co nejdále od zbývajících běžících motorů (opakuje se to tam dvakrát)
2) Ke konci stoupání (a přesunu stranou) vyprazdňují hlavní nádrže – je poměrně dobře vidět odpouštění z hrany dole kyslík směrem ke kameře (začíná dříve) a následně i metan (začíná po vypnutí motoru – není tolik vidět – zhruba v polovině lodi směrem od kamery pryč).
Kromě celé velmi efektní podívané se mi líbily drobné detaily:
Zaujalo ma to neobyčajne rýchle manévrovanie s motormi. Sú vysoké niekoľko metrov, ťažké, obrovský prúd paliva ovplyvňuje odstredivou silou všetko, obrovský tlak a prenos hmotnosti na celú raketu a oni s tým mávajú ako s pierkom.
Samozrejme som si celý čas myslel, že netrafia pristávaciu plochu. To vypínanie motorov pri stúpaní vyzeralo ako zlyhanie.
Čo sa mi nezdá OK je, že pri pristávaní sa zažehli dva motory. Podľa toho brzdenia by mali byť aspoň tri (áno – zaregistroval som znížený tlak nádrží pre pristávanie i nedobrý pomer paliva -zelený plameň a odpojenie jedného motoru ešte pred pristáním – tiež sa to nezdá OK), ani pri dokonalých podmienkach tlaku motorov by to dva neubrzdili. Skôr si myslím, že chceli brzdiť tromi a znížiť ich výkon ak treba, preto som presvedčený, že jeden nenabehol, kým to SpaceX nevyvráti.
Udržiavanie polohy, preklápanie, pristávanie a iné procesy boli riadené s veľkou robustnosťou, výbornými spôsobmi… super na prvýkrát. Vyzeralo to rozhodne ako nie prvý pokus 🙂
Proč by to dva Raptory neubrzdily? Prázdná Starship má při přistání tak 200 tun, což je maximální tah jednoho Raptoru. Naopak tři by právě byly moc, protože i při přiškrcení na 50 % by to byl tah 300 tun, což by vedlo k vyššímu přetížení a vyžadovalo by to preciznější přistávací manévr, jelikož by to všechno muselo proběhnout rychleji. Proto myslím, že zažehnutí jen dvou motorů byl nejspíš záměr. U ostrých misích to už ale může být jinak, protože jednak loď nemusí být prázdná a zároveň tři motory by znamenaly efektivnější využití paliva a také to je lepší kvůli redundanci, jak před časem říkal Musk.
Bzdící zážeh byl nejspíš projektovaný na 3 motory. Začalo se brzdit dost pozdě a ten třetí motor tam podle mně chyběl. Takže pouze 2 to opravdu ve skutečnosti nezabrzdily. Pravda je, že pokud by bylo od začátku počítáno se 2 motory, měly by to zvládnout. No výkon motorů musí být v počáteční fázi brždění docela veliký. Je to stejné, jako když se blížíte v autě k semaforům a skočí červená. Ze začátku brzdíte intenzivně, ale postupně brzdu uvolňujete, aby bylo dobrždění plynulé. Nemyslím, že SS bude schopná při přistání vznášet se nad padem ala New Shepard. To by nešlo ani se 2 motory.
Vidím dvě možné verze havárie při přistání – pozdní brzdění (selhání čidel?), nebo selhání motorů (nedostatek paliva vlivem nízkého tlaku v malých nádržích?). Snad se někdy dozvíme skutečný důvod.
Jinak mne dost zaráží, proč Musk nezveřejňuje základní parametry SN8 – prázdná hmotnost, množství paliva apod.
Proč spekulujete, když Musk jasně vysvětlil, proč se přistání nezdařilo? Je to ta vaše druhá možnost, akorát nejde o selhání motorů, nýbrž o selhání té nádrže, kvůli které Raptory nedostávaly správnou směs.
Podnětem na můj příspěvek byly Vaše úvahy o 2 nebo 3 motorech Raptor. Jinak podle mne psal, že příčinou měl být nízký tlak v malých nádrží, ale nepsal, že by selhaly. Tlakování nádrží u Starshipu, pokud vím, zajišťují si samy motory dodávkou ohřátých medií.
Vzhledem k tomu, že Musk řekl, že problém byl nízký tlak v nádrži (palivové) – tak je vcelku zbytečné spekulovat o nějakých “verzích havárie”.
(Tomu by odpovídal i ten zelený plamen – přechod motoru do velmi oxygen rich provozu (a zároveň selhání chlazení, které je řešeno metanem)).
1) 3 motory by byly příliš moc… zas tak rychlé to nebylo a víme, co dokáže “skoro SS” s jedním motorem. Tohle bylo při přistání nejspíše úplně prázdné – takže tak do cca 150 tun … tam by i 2 motory naplno (400t+) byly příliš.
2) A … tak mě napadá, nebyl nááhodou jeden ze static fire SN8 jen na 2 motory?
Plus Musk k tomu řekl, že “engines did great” … a tady nevidím důvod, proč by lhal.
IMO by z důvodu redundance vhodné nastartovat při přistání i všechny 3 motory. Otočku udělat na tři motory, a hned poté ten přebytečný motor vypnout a přistávat jen na dva. Protože zjistit, že se zážeh nepovedl, trvá několik vteřin – a potom už by bylo pozdě zkoušet nastartovat jiný motor.
To má druhý problém – pokud provedeš otočku s příliš velkým tahem motorů – tak pak ji musíš příliš kompenzovat směrem zpět (ty motory ten spodek rakety poměrně výrazně urychlí, takže ho pak zase musíš brzdit).
Mám pocit, že to někde SX přímo vysvětlovali (myslím někde u těch původních animací – tak cca rok-dva zpátky).
Ono to vypínání těch motorů bude zřejmě tak, že nejdříve říznou kyslík a pak až metan. Je to pro motor bezpečnější.
Takže motor při doběhu na konci vypustí trochu nespáleného metanu, který pak vyhoří se vzduchem venku (nebo pod sukní).
Já bych sice řezal prvně metan, aby po jeho rozptýlení do vzduchu nehrozil výbuch, ale pokud by přebytek kyslíku zoxidoval komoru či trysku, tak bych to risknul.
Nicméně i kdyby to řezali najednout, tak během startu i zhasínání asi nebude chod plynulý, a nějaký hořlavý metan se s turbulencemi ven dostane. A pak tam hoří nějaká kabeláž nebo krycí plachty, nebo co jsem to tam viděl hořet.
Co se stane, když řízneš metan a necháš kyslík – je vidět těsně před přistáním (v barvách 😉
Myslím, že to vrklání motory při jejich postupném vypínání je z důvodu očekávané změny působiště vektoru tahu. Kdyby vše zůstalo jak bylo, tah zbylého motoru by směřoval mimo těžiště, a celá kontrukce by začala rotovat a zatáčet, což by se muselo korigovat. Jenže počítač to vypnutí plánuje, takže tu korekci provede předem – a použije k ní všechny motory, tj. i ten, který ještě dobíhá. Κorekce to není až tak malá, je potřeba o několik stupňů pootočit celou padesátimetrovou raketu.
Řádový výpočet odhadu: rozteč motorů cca 2 metry, vzdálenost k těžišti 20 m, spočítám arctan(2/25) a vyjde mi 5.7°. Při vypnutí jednoho motoru musím raketu pootočit o polovinu této hodnoty, tedy 2.9°.
Tento manévr musí být součátí standardního softwaru, který řídí i Falkony 9. Protože i ten umí vypínat motory za letu a přizpůsobovat se tomu. U tohoto pokusného letu Starshipu to skoro nemělo význam, rychlost byla velmi malá. Ale kdyby se podobné zaváhání stalo Falconu při MaxQ, tak se obávám, že by ho aerodynamické síly mohly roztrhat.
Navíc při vypnutí motoru asi nejde jen tak chladit – před startem se chladí methanen, který se ještě dotankuje.Za letu už by se jen plýtval. Takže každý centimetr vzdálenosti od trysek, co jedou naplno, udělá pro přenos tepla své.Ale to je jen dohad.
Skoda ze Fortuna neprijima sazky kolikata SN “plechovka” poleti 100% spravne (ale Elonx by mohl – vyhra by mohla byt model nebo mikina), muj privatni kurz je 2:1 ze to bude uz SN9…
…ale da sa vsadit na to, ci prvy clovek pristane na Marse do roku 2024, je tam pekny kurz. 🙂
Bez debat super podívaná. Za mne úspěch. I to sešrotování bylo fajn. Pokud by jim to hned přistálo na 100% tak by to byla nuda. Takhle to má alespoň pořád náboj a je vidět, že nic z toho co dělají není snadné. Ty dva otočné manévry jsou neuvěřitelné. Provádět tohle s pokaždé jiným nákladem a jiným těžištěm bude hodně náročné.