Legendy kosmonautiky a křest modelu Crew Dragonu v Žatci

Na travnatém letišti Macerka v blízkosti krásného Žatce se 23. dubna konala akce s názvem Králové vzduchu. V jednom z hangárů dokonce „přistál“ i Crew Dragon, a proto jsme si zmíněnou událost nemohli nechat ujít. Zajímalo nás především, jak vypadá model slavné kosmické lodi, který na sever Čech dorazil až ze vzdáleného Brna.

Sobotní den si v Žatci užili zejména fanoušci létání a osobně jsem velmi rád, že pořadatelé nezapomněli ani na kosmonautiku. Už jen z toho důvodu, že náš první a doposud jediný kosmonaut Vladimír Remek působil jako stíhací pilot u 11. spl v Žatci. Stejně jako jeho kosmonautický záložník Oldřich Pelčák, který později dokonce sloužil i jako velitel tohoto útvaru. Není tedy divu, že se oba pánové zmíněné akce zúčastnili a spolu s nimi byla přítomna celá plejáda dalších zajímavých hostů. A to včetně slovenských kosmonautů Ivana Belly a záložníka Michala Fuliera. Byla tu tedy k vidění kompletní česko-slovenská čtveřice. Je velmi pravděpodobné, že to bylo také vůbec poprvé, kdy se takto pánové sešli. Byť si to již přesně nepamatuje nikdo z nich. K dalším zajímavým hostům patřili akrobatičtí piloti Martin Šonka a Petr Kopfstein, který své umění předvedl i v kokpitu svého letadla po půl dvanácté.

Nad letištěm později zaburácely motory gryfů (JAS-39 Gripen). Přelet byl samozřejmě plánovaný. V jednom z hangárů bylo pak možno obdivovat muzejní kousky a letouny včetně stíhačky MiG-21, která sloužila u 11. spl v Žatci a místní spolek ji restauruje. Pozornost na letišti budil svým burácením také největší jednovrtulový dvouplošník Antonov AN-2, ve kterém měli návštěvníci možnost se i proletět. Podařilo se pozvat i zajímavého zahraničního hosta. Konkrétně Francise Gary Powerse Jr., syna amerického pilota legendárního špionážního letounu U-2. Tradovalo se, že tento stroj je nesestřelitelný, ale 1. května 1960 se podařilo Sovětům nad Sverdlovskem raketou stroj zničit. Powers se tehdy stačil zachránit, a mohl tak svůj příběh později vyprávět. Domů do USA se dostal výměnou za špiona Rudolfa Abela. Jeho syn poté odkaz otce nadále popularizoval a rád o něm dodnes vypráví po celém světě. O tomto příběhu pak vznikla kniha a film Most špionů s Tomem Hanksem. Všichni přítomní hosté se na akci ochotně podepisovali všem, kdo projevili zájem.

Závěr akce pak patřil Crew Dragonu. Respektive jeho zmenšenému modelu, který se na akci rozhodl nechat pokřtít kurátor letectví a kosmonautiky Technického muzea v Brně Tomáš Přibyl, jemuž se dlouholetý koníček stal nakonec prací. Tomáš je držitelem českého rekordu. Podařilo se mu za dlouhá léta nasbírat podpisy téměř všech lidí, kteří kdy letěli do vesmíru, a svou sbírku rozšiřuje i nadále. Tomáš se navíc i s velkou částí kosmických cestovatelů potkal osobně. Mimo to umí o kosmonautice hovořit dlouhé hodiny tak, že jsou jeho odborné přednášky vždy zážitkem. Každý, kdo se s ním setkal, ví, že má velké srdce, které už dlouhá léta bije pro kosmické lety a u nás bychom hledali jen velmi těžko někoho s takovým zápalem pro věc.

Proto jsem se rozhodl Tomáše Přibyla po akci ještě kontaktovat a krátce ho vyzpovídat. Položil jsem mu tedy ohledně makety Crew Dragonu pár otázek. Známe se osobně a proto si tykáme.

Tomáši mohl bys nám o maketě říci více informací? Jak je velká?

Je v měřítku 1:2, tedy v poloviční velikosti oproti své předloze. Na výšku má čtyři metry. Uvažovali jsme i o modelu ve skutečné velikosti, ale to by bylo zbytečně komplikované. Ani ne tak z hlediska výroby, ale poté z hlediska manipulace.

„Náš“ Dragon se vejde do kufru běžného osobáku. Sice jej zaplní, ale vejde se. Stejně tak s ním může manipulovat jediný člověk. Ano, když je k dispozici více rukou, je to jednodušší. Ale jeden stačí. Naproti tomu, kdybychom se pustili do modelu ve skutečné velikosti, už bychom potřebovali na přesuny shánět dodávku a partu pomocníků.

Jak složitá byla její výroba?

Vlastní výroba složitá nebyla, provedli ji profesionálové z firmy Kubíček Visionair. Potřeba bylo 47 metrů textilie a zhruba 250 m nití. Celkem výroba trvala tři týdny. Nejprve vznikl návrh konstrukce a grafiky, pak bylo třeba provést tisk, ten zatřít tekutou laminací pro prodloužení životnosti, následně látku rozstříhat a pak švadlenka vše ručně sešila. Celá raketa je ruční práce, jen stříhání jednotlivých dílů trvalo přibližně osm hodin. Závěrečné šití pak přes třicet hodin.

Kdo je tedy autorem?

Je to společné dílo Technického muzea v Brně a firmy Kubíček Visionair, která je výrobcem nafukovačky.

Proč jste si v muzeu vybrali zrovna loď Crew Dragon? A za jakým účelem vůbec tento nafukovací model vznikl?

Model vznikl jako poutač plus atrakce na akce, které muzeum pořádá či se na nich podílí. Uvažovali jsme jakožto technické muzeum i o nekosmických objektech, nakonec si nejvíce stál za svým muzejní kurátor letectví a kosmonautiky. Takže vyhrála myšlenka kosmická. Ze zvažovaných vesmírných těles nám Crew Dragon vyšel jako nejlepší kompromis. Brali jsme v úvahu možnosti výroby i třeba snadnost manipulace. Dále velikost ve vztahu k předloze, tedy vypovídací hodnotu. A samozřejmě také atraktivitu. Co si budeme namlouvat, kosmické produkty SpaceX a Elona Muska „frčí“.

Kde bude možnost model dále vidět?

Nejbližší příležitost bude v Technickém muzeu v Brně v rámci muzejní noci. Ta proběhne v sobotu 21. května. Potom se od pátku 3. do neděle 5. června koná setkání Kosmonautix v Jihlavě. Zřejmě tam pojedu a zřejmě… Ale znáte to: my nesmíme ani naznačovat.

Všiml jsem si, že krom loga muzea v Brně je na boku k vidění také česká vlaječka. Je to přání, či předzvěst možnosti českého kosmonauta?

Dovolím si upozornit, že na boku je kromě české vlaječky také logo Technického muzea v Brně. Bylo by hezké, kdyby tyto symboly staly indiciemi běhu věcí příštích. Ale zatím je to opravdu jen umělecká licence.

Na druhé straně: loni v listopadu jsem byl na „kongresu kosmonautů“ ASE (Association of Space Explorers) v Budapešti, kde bylo oficiálně oznámeno, že na jedné z příštích misí Axiom poletí maďarský kosmonaut. Dragon „demokratizuje“ lety na oběžnou dráhu, takže řečnická otázka je: proč by jednoho krásného dne nemohl letět třeba i s českou vlaječkou na trupu?

Mimochodem, česká vlaječka se už v něm svezla, ale…

Jaký je v ČR vůbec zájem o tento obor u mladé generace?

Nevím, jestli mám ten správný nadhled. Ale pokud mohu mluvit za sebe, tak obrovský. Žijeme v éře „Space 2.0“ a vidím to na mnoha akcích. Na vysokých školách jsou při přednáškách plné auly, studenti mi píší, zajímají se. Mladá generace pochopila, že kosmonautika je obrovská příležitost – a že jediná cesta pro lidstvo je cesta „vzhůru“. Na Zemi můžeme žít sebeudržitelněji, ale zdroje prostě jednou vyčerpáme. Nad námi je ovšem bezedná studnice možností. Energie, suroviny, možnosti, rozvoj, technologie… Zní to jako sci-fi, zní to jako fráze. Ale není to sci-fi, není to fráze. Je to jediná možná budoucí cesta.

Máte v plánu vytvořit další podobné modely?

Krátkodobě ne, dlouhodobě ano. Teď máme Crew Dragon. Formálně vzato čeká na svoji premiéru pro širokou veřejnost v rodném Brně. Pak bychom ho rádi využili pro další akce Technického muzea v Brně i jiných subjektů. Mimochodem, víte, že Technické muzeum v Brně je provozovatelem šesti památek? Takže Crew Dragon rozhodně nebude k vidění jen v Brně. Jen pro představu: během uplynulého týdne si mi ozvaly čtyři subjekty, že by ho chtěly na své akci mít. Myslím, že se se všemi domluvíme.

Na druhé straně: nemůžeme Technické muzeum v Brně plně saturovat tím, že s různými kosmickými nafukovačkami bude objíždět všechny poutě v republice. Ale nechceme žít jen z jednoho Crew Dragonu. Možnosti jsou do budoucna široké. Necháme na fantazii ctěného čtenáře, co všechno kosmického může jít v nafukovací podobě vyrobit.

Jak se ti líbila akce v Žatci, o kterém je známo, že jde zejména o město dobrého piva? Mimochodem jistě víš, že první čistě soukromá mise Inspiration-4 měla na palubě chmel, ze kterého bylo posléze na Zemi uvařeno pivo. Liší se pak něčím takový nápoj?

Začnu první polovinou otázky. Akce v Žatci byla fan-tas-tic-ká! Ta sestava hostů byla neuvěřitelná: Petr Jirmus, Martin Šonka, Radka Máchová, Václav Vašek, Petr Kopfstein… Co jméno to legenda. Sedím, vedle mě si přisedne chlap v generálské uniformě. Už to je samo o sobě pocta. Po několika větách zjistím, že je to Štefan Gombík. Byl mezi osmi finalisty při výběru československého kosmonauta, pak předsedal komisi vybírající toho slovenského.

Pak tu byli všichni čtyři českoslovenští kosmonauti. Snad se to tak s trochou nadsázky dá říci. Vždyť se všichni narodili v Československu – a všichni prošli kompletní přípravou. Ivan Bella, Michal Fulier, Oldřich Pelčák a Vladimír Remek. Když jsem se jich ptal, kdy a kde se v této sestavě setkali, nikdo si nevzpomněl. Zřejmě už se společně potkali, ale i tak bylo jejich setkání v Žatci výjimečnou událostí.

A k otázce ohledně chmele: Žatec není město dobrého piva, ale dobrého chmele. Dobré pivo se řeší „importem“. Ohledně chmele z mise Inspiration4 (i jiných výprav): myslím, že jde spíše o marketingový tah. Trochu mi to připomíná starý vtip, kdy se potká Kohn s Roubíčkem.

„Co dělají, Kohn?“ „Ale, vyrábím paštiku ze slavičích jazýčků.“ „A jak jim to jde?“ „Docela dobře.“ „Poslouchaj, Kohn, a nešiděj to trochu?“ „No, abych řekl pravdu… Trochu to nastavuju koňským masem.“ „A v jakým poměru, Kohn?“ „Jedna k jedné. Na jeden slavičí jazýček jeden kůň.“

Na závěr bych se tě rád zeptal, jak sám vnímáš společnost SpaceX? Jejich přínos tomuto oboru a výhled do budoucna?  

Go, SpaceX, go!

Samozřejmě, že ta otázka je na dlouhou odpověď. Každopádně je neuvěřitelné, jak jeden soukromník dokázal přimět během jedné dekády prakticky všechny zavedené státní agentury ke změně myšlení. A stejně jak dokázal změnit uvažování kosmického sektoru.

Můžeme SpaceX zbožňovat, můžeme SpaceX nenávidět. Ale že má obrovský přímý i nepřímý vliv na podobu dnešní i zítřejší kosmonautiky, nemůžeme popřít.

---

Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!