Jiří Grygar a jeho pohled na Starlink a Elona Muska

Nedávno se na Televizi Seznam objevil v rámci skautského cyklu „Nebát se“ rozhovor se známým astronomem a astrofyzikem Jiřím Grygarem, který se z velké části věnoval SpaceX, síti Starlink a Elonu Muskovi. Následně se o tomto rozhovoru rozběhla poměrně široká diskuze pod naším článkem Starlink: První fotky terminálů, deorbitace satelitních prototypů, blížící se beta testování a další novinky. Tento rozhovor mě zaujal právě díky jménu Jiří Grygar, jehož seriál Okna vesmíru dokořán jsem jako náctiletý hltal a nenechal jsem si ujít žádný díl. Díky tomu, jak Jiří Grygar uměl velice poutavě a pro laika srozumitelně vysvětlit obor astronomie a astrofyziky, si ho velice vážím jako člověka, který je špičkou ve svém oboru. Po zhlédnutí rozhovoru jsem však byl poněkud zklamán tím, jaký pohled na pokrok v technologiích Jiří Grygar zaujal a to mě vedlo k tomu napsat tento článek.

Jiří Grygar se narodil v roce 1936 v té době německé obci Heinersdorf (dnes polská obec Dziewiętlice), která leží na hranici s Českou republikou. I přesto má Jiří Grygar českou národnost, vystudoval Univerzitu Karlovu v Praze a studoval na Masarykově univerzitě v Brně. Jeho seriál Okna vesmíru dokořán se vysílal v letech 1981 až 1998 a málokdo asi ví, že se na něm formou scénáře podílel později známý Vladimír Železný. V roce 1996 získal Jiří Grygar cenu UNESCO Kalinga „za přínos k interpretaci úlohy vědy při službě společnosti, obohacování jejího kulturního dědictví a řešení problémů lidstva“. Ve stejném roce dal Jiřímu Grygarovi jeho starý kamarád Luboš Kohoutek dárek k  šedesátinám – pojmenoval po něm planetku číslo 3336 v hlavním pásu, kterou objevil v roce 1971. Od roku 1959 je Grygar členem České astronomické společnosti (dříve československé), v letech 1992–1998 byl jejím předsedou. Toliko k osobě Jiřího Grygara a nyní se podíváme na jeho pohled na satelitní konstelaci Starlink, SpaceX a samotného Elona Muska. V rámci tohoto článku se zaměříme především na části rozhovoru, které se týkají těchto témat.

Moderátorka pořadu Marianna Stránská na začátku rozhovoru říká, že ji zděsilo, co na noční obloze viděla (satelity Starlink). Následně pokládá otázku na Jiřího Grygara, jaký má názor na satelity Elona Muska a jeho společnost SpaceX. Jiří Grygar na to reaguje tím, že Starlink je naprosto strašlivá záležitost pro astronomy. Dále pokračuje tím, že satelit Starlinku je „poměrně velký krám, ono to má 250 kilo“. Už z tohoto začátku je zřejmé, že jak moderátorka, tak i host nejsou nakloněni pokroku v této oblasti.

Prvním diskutovaným problémem je tedy velikost družice a z toho vyplývající množství odraženého světla. Tady asi není co namítnout, protože družice skutečně „svítí“ a astronomové z toho radost rozhodně nemají. Pro nás běžné lidi je to však zajímavé, protože díky tomu lze tyto družice pozorovat na noční obloze. Bohužel jak to tak bývá, co jednomu dělá radost, to může jiného potrápit. Společnost SpaceX je si tohoto problému vědoma a usilovně na něm pracuje. Na toto téma jsme přinesli článek Podrobnosti o úpravách družic Starlink, které SpaceX provádí kvůli dopadům na astronomii, kde jsou popsány experimentální úpravy satelitů s názvy Darksat a Visorsat.

Druhým problémem je podle Jiřího Grygara vyzařování satelitů v infračervené oblasti. Je to vcelku logické, protože satelity obsahují elektroniku, která se zahřívá a vyzařuje ztrátové teplo. Infračervené záření je vědci využíváno pro hlubší zkoumání vesmíru. Jelikož má infračervené záření vysokou teplotu, je nutné, aby byl pozemní teleskop při jeho pozorování stíněn a navíc ochlazován tekutým dusíkem nebo heliem. Nejvíce se tato nutnost projevuje ve střední až vzdálené části infračerveného spektra. Značné problémy při pozorování infračerveného záření teleskopy působí vodní pára v zemské atmosféře, která absorbuje velkou část záření. Z tohoto důvodu jsou tedy teleskopy umísťovány do míst s velkou nadmořskou výškou a nízkou vlhkostí vzduchu. Proto je stejně jako u optických teleskopů nejlepší umístit i ty infračervené do vesmíru. Mezi takové patří Hubbleův vesmírný dalekohled, který dokáže sledovat i infračervenou část spektra, a Spitzerův vesmírný dalekohled, který je přímo určen pro pozorování infračerveného záření. Astronomové si určili určitá pásma podle vlnových délek, která se dají zkoumat ze Země, ale obecně se dá říct, že nejlepší výsledky mají teleskopy, které jsou mimo vliv zemské atmosféry. I přesto se ale budují nové infračervené teleskopy, které jsou širokoúhlé a tyto budou mít s přelétajícími satelity docela problém. Řešení tohoto problému bude asi poměrně složité. Částečně by se asi dal řešit tepelným odstíněním strany satelitu, která je natočena k Zemi, ale je otázka, jak moc velké problémy by to přineslo s chlazením. Druhá část zdroje tepla je však teplo přijaté ze Slunce a tady to bude ještě složitější, protože tmavý povrch se bude zahřívat více, světlý povrch bude zase více odrážet sluneční světlo. Nakonec sám Jiří Grygar v rámci rozhovoru v čase 13:30 říká, že jsou pozorování, která nelze provádět ze Země a jako první uvádí právě infračervenou oblast.

Následuje malé faux pas, kde Jiří Grygar tvrdí, že geostacionární dráha je ve výšce 38 000 km, přičemž ve skutečnosti je o více jak 2 000 km níže, a to konkrétně ve výšce 35 786 km.

V další části se Jiří Grygar dostal na velmi tenký led. Naráží na satelitní síť Iridium, která zbankrotovala a že to prý dopadlo špatně, což není tak úplně pravda. Společnost Iridium SSC sice prošla bankrotem, ale nový vlastník ji přejmenoval na Iridium Satellite LLC a zatím ji dál provozuje. Společnost vyslala 75 nových satelitů druhé generace nazvaných Iridium NEXT pomocí raket Falcon 9. Dále Jiří Grygar uvádí cenu za telefonické hovory v síti Iridium, kdy podle něj stojí minuta hovoru 3000 dolarů. Nevím, kolik mohla stát minuta hovoru v počátcích sítě, ale dnešní sazby začínají na 140 dolarech za měsíční paušál, v kterém je obsaženo 140 minut hovoru. Nejdražší tarif je za 480 dolarů, má v ceně 500 minut volání, takže jedna minuta stojí necelý dolar. Když si vezmeme, že za tuto cenu jsme schopni dovolat se prakticky z kteréhokoli místa na souši, vodě či ve vzduchu, dá se říct, že cena není nijak vysoká. V čase 16:20 navíc Grygar prohlásil, že vše, co se v kosmonautice dělo do „toho nešťastného Elona Muska“, bylo pozitivní. Máme to tedy chápat tak, že i Iridium bylo pozitivní a až s příchodem Elona Muska se to najednou změnilo?

Jako další argument proti satelitům přenášejícím data uvádí Jiří Grygar jejich pomalost. Uvádí, že se od přenosu dat přes satelity upustilo, protože je pomalejší než přenos přes optické sítě. Rychlost optických sítí je dána rychlostí světla v daném materiálu. Podle toho, co jsem dohledal, se rychlost světla ve skle rovná přibližně dvou třetinám rychlosti světla ve vakuu a stejně tak rychlost šíření elektromagnetických vln ve vzduchu je přibližně rovna této hodnotě. Čistě teoreticky by se dalo říct, že by satelit měl být rychlejší. V praxi je to poněkud složitější a navíc si myslím, že Jiří Grygar poněkud zaměnil rychlost s kapacitou a odezvou. Aby bylo satelitní připojení rychlé, musí být jednak satelit na nízké oběžné dráze, musí mít zajištěnu rychlou konektivitu do páteřní sítě a pak taky musí mít dostatečnou kapacitu pro pokrytí všech požadavků. Jak tomu bude u Starlinku ve skutečnosti, se teprve dozvíme. Dá se ale říct, že v odlehlých oblastech bude tento typ připojení velice žádaným a v porovnání s ostatními dostupnými možnostmi i velmi rychlým. Dále Jiří Grygar říká, že „je daleko lacinější a spolehlivější mít optické vlákno na zemi“. Ale jak se to má realizovat ve vzduchu, na vodě a nebo ve velmi odlehlých oblastech? My jsme si zvykli na to, že mobilní signál je skoro všude, ale neuvědomujeme si, že to rozhodně neplatí bez výjimek. Mnohdy stačí popojet o pár kilometrů dál a z telefonu máte jen cihličku, která sice pořád umí dost věcí, ale nedovoláte se ani na lampárnu, natož někam jinam. Na konec tohoto tématu jen malé zamyšlení. Pokud bych byl ekolog a zajímal se o živočichy a rostliny, tak budu bojovat proti optickým sítím, protože se kvůli nim musí rozkopat lesy a louky a navíc se musí natahat přes moře a oceány. Vše jak vidno záleží na daném úhlu pohledu, co je lepší a co horší.

Dále moderátorka položila otázku, zda se máme bát o oblohu, jakou známe. Jiří Grygar správně uvádí, že okem viditelných je v jednu chvíli asi 2500 hvězd (některé prameny uvádějí pro ČR 2000–2500 a jiné až 3000 hvězd). Problém je v tom, že tento počet host programu srovnává s celkovým počtem satelitů, které jsou na oběžné dráze a jejichž počet uvádí jako desítky tisíc družic s tím, že jejich jasnost je jako u hvězd Velkého vozu. V tomto případě je docela problematické odhadnout, kolik satelitů bude skutečně v jednu chvíli na jednom místě vidět. Jde především o to, že okem lze vidět pouze malou část oblohy a tudíž i malou část satelitů a k tomu navíc bude potřeba, aby byly satelity ve vhodném postavení mezi pozorovatelem a Sluncem. Jediné, co si troufám odhadnout, je část oblohy, kterou lze okem vidět, a to pro satelity ve výšce 550 km. Hrubým odhadem by mohlo být teoreticky vidět šedesátinu všech satelitů, pokud nepočítáme vliv světla. Prakticky si myslím, že v optimálním čase na bezmračné obloze budou vidět jednotky maximálně desítky satelitů, které budou „svítit“ obdobně jako hvězdy Velkého vozu. Nepočítám v to ty, které budou těsně po startu a budou ještě blízko sebe. V této části rozhovoru Jiří Grygar ještě dodává, že doufá, že Musk zkrachuje. Předpokládám, že tím myslí přímo SpaceX. Tento názor zdůvodňuje tím, že bude muset mít hovory za vysoké ceny. Pokud je mi známo, tak satelitní síť Starlink má být primárně určena pro přenos dat a zatím jsem nezaznamenal nějaké informace o tom, že by měly být k dispozici satelitní telefony Starlink.

Dále Jiří Grygar tvrdí, že na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) může být maximálně šest lidí a z toho tři se starají o to, aby nespadla, a jen tři mohou dělat nějakou vědeckou práci. Zde naši čtenáři moc dobře ví, že stanice jen tak sama od sebe spadnout nemůže, ale pro laika to může být jinak a ten tomu uvěřit může. Samozřejmě údržba stanice potřebuje svoje a každé ruce navíc se hodí, ale nelze tvrdit, že by tři kosmonauti na plný úvazek řešili běžnou údržbu stanice a nedělali nic jiného, tak to není.  K maximálnímu počtu lidí snad lze jen dodat, že za pár měsíců na ISS nastoupí nová posádka a bude tam trvale sedm lidí s přestávkami na výměnu. Krátkodobě se může stát, že v jednu chvíli bude na palubě i 11 lidí při výměně směn, ale to se uvidí, až bude létat Starliner a jakým stylem bude NASA měnit posádky. Grygar toto téma uzavřel s tím, že pilotovaná kosmonautika je slepá ulička, je strašně drahá, zatímco „bezpilotní družice“ se dá postavit za milion dolarů (o ceně za její vynesení ale nepadlo ani slovo).

Jiří Grygar dále doufá, že Musk na Mars nepoletí, protože „on (Musk) si neuvědomuje, že to je opravdu velmi velký rozdíl mezi Měsícem a Marsem“. Argumentuje i tím, že na Měsíc se letí tři dny, ale na Mars je to 10 nebo 12 měsíců. Zde je nutno podotknout, že doba letu ITS (předchůdce Starship) s lidskou posádkou na Mars se plánovala na 3–5 měsíců a například vozítko Perseverance na Rudé planetě přistane 7 měsíců po startu. Doba přeletu záleží na přesnosti využití časového okna a samozřejmě na možnostech zrychlení a zpomalení samotné lodi. Dalším Grygarovým argumentem proti letu je nutnost mít minimálně tři lodě z důvodu zálohy pro případ, že se něco pokazí. Jako poslední problém Jiří Grygar uvádí, že kosmonauti přijdou o zrak vlivem kosmického záření, protože jim zničí sítnici. Hledal jsem k tomuto tvrzení informace, ale nic konkrétního jsem nenašel. Samozřejmě vliv záření na  kosmonauty se řeší, mnoho pracovišť po celém světě na tomto problému poměrně intenzívně pracuje. Pro podrobnější informace doporučuji článek Jak přežít ve vesmíru se zářením na serveru osel.cz, kde se však nezmiňuje žádný konkrétní vliv na sítnici oka.

Nakonec musím zmínit ještě jednu věc. Jiří Grygar hodnotí negativně internet jako takový, protože podle něj díky sociálním sítím šíří v 99 % bludy. Bohužel na tomto názoru je skutečně mnoho pravdivého a jak víme, každá dobrá věc se dá většinou i zneužít. Na druhou stranu dále v rozhovoru říká, že v době karantény mohl normálně fungovat, psát články a řešit telekonference, takže evidentně ten internet přeci jen je k něčemu užitečnému.

Celý rozhovor si můžete pustit na Televizi Seznam.