Jaký mají na Neuralink názor specialisté z různých oborů, část 2.

Vítejte u druhé části článku, ve kterém představujeme pohledy různých odborníků na fenomén Neuralinku a jeho možný dopad na jedince a celou společnost. V první části jsme si představili názory sociologa Vojtěcha Bednáře, neurochirurga Vladimíra Beneše, biohackera Tomáše Bihelera a specialisty na kybernetickou bezpečnost Stanislava Duška.

V této části se podíváme na to, co si o Neuralinku myslí psycholog Petr Hlušička, poradce zabývající se především aplikovanou psychologií v oblasti lidských zdrojů, Dita Malečková, filosofka a specialistka v oboru transhumanismu a umělé inteligence, Albert Štěrba, neurochirurg z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze a Ryan Tanaka, anglicky mluvící YouTuber produkující pořad o Neuralinku pod názvem Neura Pod.

Ptali jsme se jich, jestli je pro ně Neuralink zajímavý, jak si myslí, že ovlivní jejich obor, jaké asi způsobí problémy a nebo jakým způsobem by mohl v budoucnosti změnit lidstvo.

Mgr. Petr Hlušička

psycholog

firemní-sociolog.cz

V případě Neuralinku se mluví nejen o plnohodnotné komunikaci mezi mozkem a počítačem, ale především o symbiotickém propojení lidské psychiky s umělou inteligencí. Nemluvíme tedy o pouhé komunikaci s virtuální asistentkou, ale o přímém propojení lidské mysli s umělou inteligencí. Když pomineme futurističnost celé myšlenky, budeme poté schopni rozeznat či odlišit vlastní osobnost? Nemohou tímto způsobem vzniknout nové duševní poruchy?

S ohledem k počáteční fázi projektu Neuralink, jak v oblasti technologií, tak znalostí, Muskova prohlášení se jeví spíše jako sci-fi nebo PR. Přestože se naše znalosti o mozku a jednotlivých oblastech výrazně posunuly, tak jsme doposud na počátku. Jsme třeba schopni identifikovat centra či oblasti mozku, která kontrolují určité činnosti nebo schopnosti. Aktuální poznatky pracují například na bázi hluboké elektrické stimulace, které mohou tato centra aktivovat, ale prozatím bez hlubšího pochopení. Musk ale mluví o možnosti řešit tak komplexní a problematická duševní onemocnění, jako jsou deprese či úzkost, což se zdá těžko představitelné.

Musk udává, že díky jeho rozhraní bude možno číst a zapisovat informace natolik rychle, aby bylo možno dosáhnout „symbiotického“ vztahu mezi mozkem a počítačem. Současné technologie a výzkumy přitom primárně pracují s čtením aktivity z jednotlivých center mozku a případně vysíláním „signálu“ či stimulace.  Představa vysokorychlostní komunikace a výměny informací tohoto typu se tedy za využití současných technologií zdá nereálná. Nejen z důvodu náročnosti samotného datového propojení, ale i našich nedostatečných znalostí mozku. Před Muskovým týmem „budoucích“ specialistů tak vyvstává série velmi náročných úkolů.

Pokud jde o etickou stránku věci, prvotní otázkou je motivace a samotný účel daného zařízení a jeho implementace. Pokud se budeme bavit o jeho využití u pacientů, kteří mají určitý handicap, například poškození mozku, tak se jedná o smysluplný záměr. V případě Neuralinku jde ale o poněkud odlišnou finální motivaci, která si klade za cíl propojení lidské mysli s umělou inteligencí. To se jeví přinejmenším jako hodně kontroverzní a eticky hůře obhajitelné.

V případě Neuralinku se díky principu technologií, jejich účelu a komunikačnímu rozhraní, můžeme do určité míry bavit o paralele s moderními smartphony. A ty, přestože využívají nejnovější bezpečnostní protokoly a zabezpečení, můžeme ohrozit zvenku. Pokud se tedy budeme bavit o kompletním propojení, které Musk zmiňuje, tak je spíše otázka, co všechno může být z bezpečnostního hlediska ohroženo. Nemusí se jednat pouze o informační hrozbu, ale nejspíš také o fyzickou?

Muskova společnost slibuje poměrně velký technologický skok v dané oblasti. Určitě si tento směr vědy říká o pokračování, jak z hlediska dalšího vývoje technologií, tak i z hlediska získávání nových poznatků o mozku a jeho funkcích, což nám může otevřít dveře k dosud netušeným účelům a využitím.

Mgr. Dita Malečková, Ph.D.

filosofka

digitalnifilosof.cz

Neuralink samozřejmě sleduji, je to určitě zajímavý projekt. Myslím, že propojení mozku s počítačem bude možné uskutečnit, ale implantace podobných zařízení je etická, pouze jde-li o někoho, komu to zachrání život nebo jehož je to největším přáním.

Technologie neurálních rozhraní by mohla mít ohromný vliv na jedince. Již v současné době sledujeme vývoj rozšířené inteligence, která je doposud realizována prostřednictvím různých extenzí, nejčastěji paměti, k nimž máme přístup skrze přístroje a jejich rozhraní. Pokud by se eliminovala oblast komunikace s přístrojem – který mívá poruchy, výpadky, máme problémy s ovládáním – pak by se samozřejmě prolnutí se strojovým rozšířením a posílením paměti a dalších kognitivních schopností zintenzivnilo skokově. Takové spojení by skutečně bylo pravděpodobně tou technologií těžko rozlišitelnou od magie.

Co se týče vlivu na jedince, vstupujeme tady do budoucnosti, tedy oblasti, která je z definice neprozkoumaná. Jedna věc ovšem je vylepšit své kognitivní schopnosti a druhá věc je, že jde o drahou technologii, kterou si většina lidí případně pořídí proto, aby byli efektivnější a výkonnější – čímž nutně ořežou výkony mysli, které s efektivitou práce nesouvisejí. Jistě, pokud by byl člověk například spisovatel, bude posilovat schopnost imaginace – ale jak tato forma imaginace, tak ono rozdělení lidí podle profesí a kategorií se bude řídit nějakým typem tržní logiky.

Nejsem odborník na antivirové systémy, nicméně z toho, co vím, je poměrně zřejmé, že lidský imunitní systém je dynamický a vyvíjí se spolu s parazity – někdy od nich, jak se zdá, dokonce dokáže přebírat strategické vzorce chování. Myslím, že by musel vzniknout celý speciální imunitní systém, který by reagoval podobně na kybernetické viry, tedy útoky ze strany hackerů či nějakého nového typu syntetických parazitů. A takový systém by zřejmě, tak jako celý systém Neuralinku, byl částečně biologický a částečně syntetický, technologický, respektive byl by hybridní a obě tyto oblasti by v něm komunikovaly a prolínaly se bezprecedentním způsobem.

MUDr. Albert Štěrba

lékař-neurochirurg

Neurochirurgická klinika Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze

Vývoj Neuralinku jsem dosud nesledoval, ale je možné, že od nynějška začnu. Společnost je to určitě zajímavá, jako skoro každá z dílny Elona Muska. Tato nadto pro mě osobně ještě tím, že se zaobírá nervovou soustavou a mozkem, tedy oblastmi, jež jsou mně jako neurochirurgovi blízké.

V delším časovém horizontu může tato technologie, pokud bude fungovat aspoň částečně tak, jak je prezentována, ovlivnit neurochirurgii a její možnosti celkem radikálně. A to ve dvou směrech. Tím prvním bude rozšířená paleta způsobů, jak pomoci pacientům s konkrétními diagnózami a onemocněními. Dejme tomu pacienti s degenerativním postižením nebo traumatickým přerušením periferních nervů nebo míchy budou díky dokonalejším mikroelektrodám a znalostem propojení a komunikace neuronů schopni opět ovládat danou část těla, ochrnutí budou moci opět chodit. Nebo u pacientů s nefunkční částí mozku, například kvůli nádoru, krvácení nebo mrtvici, budeme schopni tuto část a její funkci nahradit perfektně naprogramovaným čipem, důkladně propojeným s ostatními oblastmi a centry mozku. Takže v daleké hudbě budoucnosti kupříkladu člověk, který po mozkové mrtvici ztratil schopnost řeči, bude umět opět mluvit. To je samozřejmě jen hrstka příkladů k ilustraci, jak konkrétně by mohly tato „neuralinková“ technologie a know-how s ní spojené pomoci.

Druhým způsobem, kterým dle mého názoru může Neuralink zásadně ovlivnit neurochirurgii, je samotná operativa. Jen si představme, co všechno a jak přesně by měl robot implantující elektrody do mozku zvládnout! Jsem přesvědčen, že pokud se podaří takto precizního neurochirurgického robota sestavit, dokázal by se uplatnit v celé řadě operací vyžadujících vysokou preciznost, například mozkových aneuryzmat. Jinými slovy, možná i neurochirurgové nakonec skončí na úřadu práce… 🙂

Co pak Neuralink provede s celou společností záleží na tom, jak dobrá ona technologie komunikující s našimi neurony bude. Pokud se naplní předsevzetí a cíle vývojářského týmu, že budeme moci ukládat svou paměť nebo osobnost na externí úložiště, telepaticky mezi sebou komunikovat, trávit svůj čas v rozšířené realitě a podobně, potom ty následky budou vskutku nedozírné. Zejména pokud se takové čipy stanou marketingově stejně úspěšným produktem jako chytré telefony, které dnes musí mít opravdu každý!

Různá propojení mozku s počítačem existují už dnes, i když ještě dost omezeně – příkladem budiž implantovaný čip na místo lidské sítnice, který umožňuje nevidomým znovu rozeznávat odstíny a jednoduché tvary. Otázkou proto zůstává, jak precizní takové spojení může být a bude v budoucnu. Věřím v postupné a neustálé zlepšování, kdy s každou novou verzí přibudou nové a ještě lepší funkce a vymoženosti – ostatně jak to ve světě techniky běžně chodí.

Neuralink je budoucnost, i když – pokud se podaří naplnit, tak jak si její tvůrci přejí – dost děsivá. A třebaže by se nakonec prokázalo, že plnohodnotné a úplné spojení mozku a počítače není možné, ta cesta za tímto poznáním nám o našich mozcích a nás samotných prozradí hrozně mnoho, čehož využijeme zase jinde.

Do hry ovšem vchází etika – čím je nějaká technologie vyspělejší a blíže tomu ovlivnit lidský život, lidské tělo, tím je otázka etiky zásadnější. Zde se v konečném důsledku – jakkoli daleko se takový cíl zdá dnes být – bavíme o přímém ovlivnění našeho bytí, našeho já, toho, jak uvažujeme, jak cítíme a co děláme, co nás dělá lidmi. Je tedy naprosto stěžejní, aby každý další krok na tomto poli byl dopodrobna analyzován z hlediska svých přínosů a možných rizik.

Zde pak přirozeně navazuje otázka bezpečnosti mozkových implantátů, potažmo celého neuralinkového konceptu. A opět bude má odpověď dvojí. Zaprvé, bezpečnost aneb biokompatibilita mozkového implantátu, kdy je potřeba zajistit, aby čip nebo jeho elektrody byly vůči delikátní mozkové tkáni dlouhodobě stabilní, nehýbaly se a nezpůsobovaly jizvení a zánět – což by mohlo vést až k epilepsii.

Zadruhé, bezpečnost aneb nezneužitelnost/nehackovatelnost třetí stranou. Tato stránka věci pro nás není ničím novým, zažíváme ji dennodenně, když zapneme svůj mobilní telefon, píšeme email na počítači, nakupujeme online. Nebezpečí krádeže dat, peněz, soukromí je všudypřítomné a každodenní, přesto jsme se s ním naučili žít jednoduše proto, že benefity a pohodlí plynoucí z užívání chytrých zařízení dalece přesahují rizika. Nicméně, u chytrého mozkového implantátu jsou následky jakéhokoli útoku zvenčí, popřípadě selhání techniky ještě daleko závažnější. Zkrátka mít hacknutý mozek nebo jej mít pouze „zaseknutý“ po aktualizaci operačního systému (jev u našich desktopů/laptopů dobře známý a ne zrovna oblíbený!) na svém čipu s sebou nese daleko větší následky. Proto, jako u spousty jiných věcí, bezpečnost především! Je na ni potřeba neustále myslet, přestože výhody nové technologie mohou být enormní.

Ryan Tanaka

YouTuber produkující pořad o Neuralinku

Neura Pod

Neuralink mě už od počátku zajímá, protože má velký potenciál prohloubit výzkum mozku a umožnit léčbu mnoha neurologických nemocí a úrazů mozku.

Myslím, že technologie Neuralinku může výrazným způsobem pomoci lidem s vážnými zraněními. Nicméně, na rozdíl od mnoha jiných lidí, si nemyslím, že by rozhraní mělo v budoucnosti mít až tak velký vliv na život zdravých uživatelů, kteří si ho nechají implantovat na vlastní žádost. Mnoho lidí se domnívá, že díky Neuralinku budou moci být nekonečně inteligentní, já myslím, že to není přesné. Podle mě Neuralink umožní spíše určité zrychlení myšlení – dalo by se to přirovnat k vyhledávači Google – čas vyhledání prakticky jakýchkoliv informací se zkrátí na sekundovou úroveň.

Mám za to, že zpočátku Neuralink rozdělí svět na dva tábory – jedni ho přijmou velmi pozitivně a druzí velmi negativně. S postupem času ale většina lidí bude rozhraní vnímat pozitivně. Vývoj pokročilého vysokorychlostního rozhraní může trvat nějakých 15 nebo 20 let, během kterých Neuralink několikrát radikálně změní architekturu.

Používání neurálních rozhraní je pro mě eticky zcela v pořádku, pokud je dobrovolné. Myslím, že mnohem méně etický je třeba prodej cigaret. Problémem ovšem může být kybernetická bezpečnost rozhraní. Předpokládám, že tato zařízení budou stejně napadnutelná jako dnes počítače. Bude třeba řešit problémy jako spam nebo útoky hackerů.

Obecně jsem v otázce Neuralinku optimistou a fandím Elonu Muskovi a jeho týmu už kvůli jeho předchozím úspěchům s PayPalem, Teslou a SpaceX. Nezávisle na tom, zda uspějí s vývojem pokročilého neurálního rozhraní, myslím, že výrazně prohloubí naše poznání mozku a budou motivovat mladé lidi, aby pokračovali ve výzkumu.