Jaký mají na Neuralink názor specialisté z různých oborů, část 1.

Neuralink určitě není nejznámějším projektem Elona Muska, ale dost rychle se dostává do povědomí širší veřejnosti. Firma je stále ještě na začátku vývoje svého neurálního rozhraní a není určitě snadné dnes odhadovat, kam až tato technologie v budoucnosti může zajít a jaký bude mít vliv na jedince a na celou společnost. Proto jsme se snažili zjistit, co si o Neuralinku a jeho neurálním rozhraní myslí specialisté z různých oborů, které nějakým způsobem souvisejí s touto technologií nebo jejím využití. Osmi zástupcům takovýchto oborů jsme zadali několik otázek týkajících se Neuralinku, jeho možné budoucnosti a dopadu na civilizaci.

Původně plánovaný samostatný článek vznikal téměř tři měsíce, podstatně se rozrostl a proto jsme ho rozdělili do dvou částí. Respondenti byli seřazeni podle abecedy. Jsou mezi nimi lékaři, sociolog, psycholog, filosofka nebo třeba odborník na kybernetickou bezpečnost. Speciálním bonusem pak bude ještě část třetí – rozhovor se spisovatelem žánru science-fiction, který tuto minisérii uzavře.

V první části si představíme názory sociologa Vojtěcha Bednáře, který působí jako konzultant pro vedení firem a firemní komunikaci. Po něm přijde řada na legendu mezi neurochirurgy, profesora Vladimíra Beneše z Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Dozvíme se rovněž, co si o Neuralinku myslí biohacker Tomáš Biheler, který se zabývá čipováním lidí, a Stanislav Dušek, odborník na kybernetickou bezpečnost.

PhDr. Vojtěch Bednář

sociolog

firemní-sociolog.cz

Pokud vím, tak Neuralink se věnuje nové generaci MMI (Man-Machine-Interface), která by se dala popsat jako technologická telepatie. Přímé spojení mozku s počítačem umožní přenos informací oběma směry, jaký jsme doposud nepoznali. Jako sociologa mě toto téma nemůže nezajímat s ohledem na to, že eventuální úspěšná implementace zcela změní způsob naší komunikace. Představte si, že jste, třeba s vašimi přáteli na Facebooku, ale ten Facebook máte místo na displeji přímo v hlavě. Je to potenciálně velká změna prakticky pro vše.

V krátkodobém horizontu půjde spíše o technologický demonstrátor, v dlouhodobém pak možná o revoluci. Daleko spíše než virtuální nebo rozšířená realita, které vypadaly zajímavě, ale jsou v podstatě nepraktické. Osobně jsem optimista a myslím, že vývoj vysokorychlostního mozkového rozhraní se Neuralinku podaří, i když cesta je zřejmě velmi daleká. V dlouhodobějším časovém horizontu, pokud jste fanoušky hry Mass Effect, tak by vývoj rozhraní mohl vést až ke stvoření kolektivní mysli typu Geth. Pokud nejste, tak k tomu, že to, čemu věřily naše babičky, tedy kouzelné „splynutí myslí“, bude každodenní realitou.

Pokud jde o věci, které si od rozhraní slibuje tým Elona Muska, tedy například přemostění poškozené míchy, navrácení zraku, sluchu nebo třeba léčbu Alzheimerovy či Parkinsonovy nemoci, myslím že by to mohlo být možné, ale je to skutečně dlouhá cesta. První demonstrace vypadají velice nadějně, určitě však je mnoho technických i dalších, třeba etických, psychologických i právních otázek k vyřešení. Podobná zařízení se však už běžně používají. Kochleární implantáty, stimulační elektrody. Pokud s nimi lidé souhlasí a přesně vědí, co dělají, je to užitečná možnost. Jsou zde také určitá bezpečnostní rizika, která Neuralink bude muset vyřešit. Nejsem sice bezpečnostní expert, ale nerad bych, aby mi „hacknutým“ implantátem někdo ovlivnil preference tak, abych kupoval třeba pivo dané značky.

prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc.

lékař-neurochirurg

Ústav klinických neurooborů ÚVN a 1. LF UK

Neuralink sleduji jen zpovzdálí. V akademické sféře je hodně skupin, které se zabývají podobnými problémy. Nemyslím si, že je možné bezprostředně propojit mozek s počítačem, ale pokud ano, Neuralink jde zřejmě správnou cestou, přímé propojení dnes má největší šanci. Ale pozor na komplikace – implantáty jsou v každém případě cizí materiál. To znamená riziko při zavádění, dále rizika infekce, odmítnutí cizího materiálu, technické komplikace, atd.

Obor neurochirurgie by tato technologie mohla ovlivnit dost zásadně. Ve všech podobných týmech jsou neurochirurgové. A zdá se, že dnes je zajímavá možnost v neuromodulacích, což není od tohoto až tak daleko. Na druhou stranu, zavádět takto tenké elektrody jako má Neuralink a v takovém množství, bude v budoucnosti možné pouze s využitím jejich neurochirurgického robota. Chirurgicky atraktivní oblast to není.

To, jestli někdy bude díky této technologii možné přemostit poškozenou míchu, navrátit zrak nebo třeba vyléčit Alzheimerovu či Parkinsonovu nemoc, je na dlouhou debatu, ale neuroprotézy jsou dnes perspektivnější cestou než biologická rekonstrukce třeba kmenovými buňkami. Parkinsonské onemocnění se tak již řeší. A úspěšně. Ale u všech neuroprotéz je nějaký problém, který znemožňuje dotáhnout projekt do úspěšného konce. Příkladem může být zraková protéza Williama Dobella nebo sluchové implantáty.

Myslím, že nejzásadnější otázka systému Neuralinku není technická, to asi jednou vyřešit půjde. Problém bude etický. Připomenu zde například dílo Aldouse Huxleye, Brave New World (v češtině vyšlo jako Konec civilizace aneb Překrásný nový svět, pozn. redakce) a samozřejmě taky Orwellovo 1984…

Tomáš Biheler

biohacker

cipovani.eu

Neuralink sleduji zatím spíš periferně, protože pokud ho budeme mít někdy k dispozici, jistě ještě předtím uvidíme několik dalších zajímavých augmentací. Máme kolem sebe běžně různá naslouchátka, kardiostimulátory s mnohaletou výdrží a NFC glukometry hrazené pojišťovnou. Budoucnost je teď.

Je obtížné posoudit, zda právě tento konkrétní invazivní přístup, je správnou cestou. Elon Musk toho hodně vymyslel i zrealizoval, ale určitě mu toho taky spousta nevyšla. Možná, že čím méně předvídatelné následky nějaká technologie má, tím větší šance je, že bude zavržena během nějaké nečekané a nezamýšlené bouřlivé kauzy nebo nebude mít očekávaný komerční úspěch. Nazíráme úsvit kyberpunku a technologie jsou divokou kartou kapitalismu.

Můj obor by tato technologie mohla zcela zásadně ovlivnit, otázkou ale zůstává, jak konkrétně. Hodně záleží i na tom, jaké využití pro ni najdeme a jestli a jak bude komerčně dostupná. Například zmíněné NFC glukometry totiž lidem hradí zdravotní pojišťovny jako nutnou pomůcku, což ale pro jiné implantáty neplatí, neboť u nich chybí indikace. Neuralink zatím vypadá spíše jako zbytná věc, i když kompenzační potenciál funkčního neurálního rozhraní je značný. Čas ukáže.

Vyspělé technologie přináší výhody, užitek a zisk lidem, kteří je využívají. Je to klasický námět kyberpunkové literatury – augmentace kyborgů a nůžky rozevírající se ve společnosti. Do značné míry to kolem sebe pozoruji a vnímám to jako úděl naší generace, se s tím nějak vyrovnat. Implantáty se však zatím zdají být naprosto zanedbatelnými faktory, v porovnání třeba s rozsáhlou digitalizací, robotizací a automatizací.

Mozek je neuronová síť, které sice zatím úplně dokonale nerozumíme, ale osobně si myslím, že jeho propojení s počítačem možné je. Pokud ctíme svobodnou vůli a konsenzus, tak v tom nevidím ani žádný etický problém. Turn on, boot up, jack in. Časem se ukáže, jaké s tím budou spojené bezpečnostní problémy, ale už teď máme na světě statisíce, možná miliony lidí s napadnutelnými kardiostimulátory a v praxi to zatím velký problém nebyl. Funkční Neuralink by dost možná odhalil úplně nové významy toho, co to bezpečnost vlastně je. Čekám u tohoto projektu obecně spíš lepší úroveň zabezpečení, když Musk začal s PayPalem a teď už posílá i rakety do vesmíru…

Stanislav Dušek

Cyber Security Specialist, Penetration Tester

Přiznám, že o zprávy týkající se Neuralinku jsem se popravdě jenom otřel, ale to, čeho se snaží dosáhnout, ve mně budí nadšení i obavy současně, přestože jsem velkým fanouškem série Ghost in the Shell. Každopádně lidi od kyber-bezpečnosti by tato technologie mohla zásobovat prací. Jakákoliv nová technologie a jakákoliv infrastruktura kolem ní by měla projít (přesněji měla by pravidelně procházet) bezpečnostními testy. Také by určitě bylo vhodné poskytnout takové zařízení bezpečnostní komunitě „na hraní“, aby ho prověřila ze všech stran.

Obecně všechny bezpečnostní problémy, které mají počítače a smart zařízení, bude mít zřejmě i rozhraní Neuralinku a infrastruktura kolem něj. Pokud se podobné přístroje dostanou až do fáze spotřební elektroniky a stanou se běžně dostupnými, začne se rojit konkurence se svými modely a s nimi spojenými problémy, zranitelnostmi nebo utajenými funkcemi. Zároveň se ta zařízení dostanou do rukou schopných lidí, kteří je budou chtít testovat a hacknout, a není důvod věřit, že se jim to nepovede. S výhodami všemožných chytrých „hraček“ přicházejí bezpečnostní problémy s nimi spojené. Špatné implementace bezpečnostních mechanismů, nedostupnost aktualizací, neustálé vystavování se potenciální hrozbě, nedostatečné testování, neobjevené zranitelnosti nebo i špatný přístup k bezpečnosti od uživatelů jsou dostatečnými výzvami už teď, a to se bavíme jen o zařízeních, která máte v kapse nebo doma na stole, ne v hlavě.

Výrobci rozhraní a přístrojů, které ho budou používat nebo se k němu připojovat, musí použít přístupu „security by design“, tedy už během vývoje musí zajistit bezpečnost po všech stránkách. Musí například ochránit komunikační protokol šifrováním tak, aby znemožnili odposlech dat, nebo také zamezit možnému spouštění nežádoucího kódu a jeho nechtěným úpravám.

Nabízí se zde také spousta nezodpovězených otázek: Kde se budou ukládat data? Kdo nebo co k nim bude mít přístup a za jakých podmínek? Jaké budou hardwarové parametry zařízení komunikujících s neuralinkem? Budeme na tato zařízení (mikropočítače zpracovávající data z rozhraní) schopni nasadit dostupné bezpečnostní mechanismy? Vypadá to, že zařízení má být tak malé, že když dostanete teplotu tak ho uvaříte. Jak ochráníme infrastrukturu kolem neuralinku – všemožná udělátka, databáze, počítače, telefony a aplikace využívající jeho data? Dokážu si představit, že záměrem může být například ovládání nějaké bionické protézy. Tu zřejmě může řídit nějaký mikropočítač a ten bude nějakým způsobem vystaven bezpečnostním hrozbám. Nebo se na neuralink napojí nějaké diagnostické přístroje, které rovněž budou ohroženy.

Pokud jde o připravenost současných firem zabývajících se bezpečností, myslím, že určitě jsou připraveny na ochranu okolní infrastruktury, ale otázkou zůstává, jak přesně bude vypadat architektura neuralinku. Na co a jak se bude používat, co na něj připojíme a jak bude komunikovat s okolím. Zatím je komunikace jednosměrná, v budoucnosti má ale komunikovat oběma směry, tedy také ve směru do mozku. Pokud se to podaří, je zřejmé, že teprve tehdy začne skutečná „sranda” a bezpečnost bude muset poskočit v žebříčku priorit na první místo.

Jestli se mají podobné přístroje stát běžnou součástí našeho života, tak jako telefony nebo počítače, budou muset být otevřeny pro software jiných firem. Už vidím PornHub, jak si brousí zuby. Riziko bude stejné jako u všech dnešních chytrých zařízení. Myslím, že jakmile se ukáže, že ta technologie funguje a k něčemu je dobrá, otevře to prostor i pro určitý černý trh. Ale přece si lidi nestrčí do hlavy něco, o čem si nebudou jisti, že je stoprocentně bezpečné. Hm… Beru to zpět. Jistě že strčí. 🙂

V příštím dílu tohoto seriálu se dozvíte, jaké mají na Neuralink názory psycholog, neurochirurg, filosofka nebo YouTuber.