Jak vypadá práce ve SpaceX #8: Jsou dlouhé pracovní dny a vyhoření velkým problémem?

Získat práci ve SpaceX je pro Evropany dost obtížné, protože kvůli vládnímu nařízení zvanému ITAR společnost smí zaměstnávat pouze občany USA a držitele tzv. zelené karty. Většina z nás se tedy musí spokojit s tím, že práci v naší oblíbené firmě poznáme pouze zprostředkovaně. A právě k tomu slouží tato nepravidelná série článků, ve kterých se dozvíte, jak taková práce ve SpaceX vlastně vypadá. Přečtete si osobní výpovědi současných i bývalých zaměstnanců na různých pozicí – od stážistů přes inženýry až po manažery na vyšších pozicích.

Dan Ouředník pro vás tentokrát přeložil výpověď Joshe Boehma, který ve SpaceX pracoval v letech 2012–2015 jako šéf Software Quality Assurance a v minulosti jste se na ElonX mohli s jeho starší výpovědí již setkat. Některé informace vám tedy možná přijdou povědomé, ale tématem nové výpovědi je tentokrát něco jiného. Josh v říjnu 2017 na serveru Quora odpovídal na otázku „Jak Elon Musk dokáže inspirovat a povzbuzovat své zaměstnance, i když je nutí pracovat nadprůměrný počet hodin?“

Tohle je taková mylná představa (kterou jsem měl i já) toho, jak to ve SpaceX chodí. Věc se má tak, že nikdo (a Elon už vůbec ne), vás nenutí být dlouho v práci. SpaceX prostě najímá motivované lidi, kteří jsou neskutečně vášniví pro tuto práci. Dlouhé hodiny strávené v zaměstnání jsou obvykle nezbytné, když chcete dosáhnout daného cíle, obzvlášť když pracujete s omezenými zdroji.

I když SpaceX najímá spíše lidi, kteří nepotřebují nějakou dodatečnou motivaci, bylo tam pár skvělých výhod, které vás pomáhaly přesvědčit k tomu, abyste zůstali déle v práci a víc se do ní těšili. Mohli jste tam najít večeře zdarma, kávu, mražené jogurty, masáže přímo v kanceláři a také se každý měsíc konaly takové menší oslavy, kde jste dostali různé věci zdarma. Práce v továrně na rakety je navíc suprová sama od sebe. Přes kamery jsme mohli sledovat, jak probíhá stavba, a nabádali nás k tomu, abychom prozkoumávali další části továrny.

Často se tam objevovaly celebrity, které byly na prohlídce. Například jsem viděl Jennifer Aniston na obědě s Elonem, kteří seděli přímo naproti mně, nebo jsem narazil na Josepha Gordona-Levitta na záchodě. A při práci jsem zahlédl, jak se tam procházeli Will Smith nebo třeba Morgan Freeman. Čím víc jste byli v práci, tím se zvyšovala šance, že uvidíte někoho známého. Někteří dokonce přišli udělat soukromé přednášky, jako třeba Jeremy Edberg (spoluzakladatel Redditu) nebo George Takei (herec ze Star Treku).

Super byly Elonovy povzbuzující proslovy, a to i v emailové formě, a také se všichni scházeli před řídícím střediskem, aby mohli sledovat starty raket. Byl to super zážitek se toho zúčastnit, když jste pro ten okamžik všichni tak tvrdě makali. Pak se samozřejmě konaly skvělé firemní výlety a sváteční párty. Slavili jsme v místních barech na účet firmy nebo chodili do kina na filmy jako Gravitace nebo Marťan. Byla to větší sranda než normálně, protože SpaceX vykoupilo celý sál, a tak jsme film sledovali jako parta chytráků, kteří byli raketoví inženýři!

Ta týmová kultura a prostředí dobře funguje jako motivace, podobně jako když chodíte do posilovny ve skupině a necvičíte jen sami doma. Nikoho nechcete zklamat a ti, co tvrdě pracují, jsou respektováni. Myslím si, že k tomu docela přispívá také velmi otevřený kancelářský prostor, jelikož vy vidíte ostatní, jak makají, a víte, že ostatní vidí vás. Občas jsme ze srandy říkali: „Kam jdeš, pracuješ snad na částečný úvazek?“, když někdo odcházel „dřív“ okolo sedmé nebo odpracoval třeba „jen“ 50–60 hodin za týden. V kancelářích to navíc nikdy nebylo úplně prázdno, vždycky se tam našlo pár lidí i pozdě večer. Navíc továrna běžela v podstatě nonstop.

Často jsem pracoval i víc jak 12 hodin denně a někdy i celou noc, ale znovu opakuji, že to nebylo kvůli tomu, že by mě k tomu nutili, ale protože jsem tu práci miloval a viděl jsem tu hodnotu práce, kterou přispívám týmu. Technicky vzato jsem pracoval pod CIO (vedoucí oddělení IT), ale v podstatě jsem byl spíš sám za sebe, tak jako tehdy mnoho dalších. Fráze, která tam často kolovala, byla: „Jsi svým vlastním otrokářem“.

K vyhoření ale skutečně dochází a vášeň není neomezená. Některým lidem takové prostředí nevyhovovalo, a tak tam dlouho nevydrželi. Jiní si zas museli po čase vzít delší volno a vrátili se později. Měli jsme pár zasedání o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem. I když jsem musel být většinu času dostupný kvůli testování a vydávání oprav, SpaceX bylo vždy flexibilní a nechali mě pracovat dálkově, když to bylo možné, nebo si přizpůsobit časový plán podle sebe. Měl jsem větší odpovědnost a volnost než v ostatních firmách, ve kterých jsem pracoval, z čehož vyšly neocenitelné zkušenosti, které se mi hodily, když jsem po odchodu založil společnost Cyph.

Když jsem slyšel ty příběhy a zvěsti [o vyhoření], ještě než jsem tam začal pracovat, tak jsem se bál dlouhých dnů v práci. Ale pravdou je, že čas rychle utíkal, protože to byla vyzývavá, zajímavá a obohacující práce. Zajímal je jen výsledek, takže jsem měl volnost a kreativitu pracovat tak, jak jsem chtěl. Jsem si ale jistý, že pokud by někdo neplnil svou práci nebo neodpracoval určité minimální hodiny, když tam byl na částečný úvazek, tak by se to řešilo, ale z mojí zkušenosti tohle nikdy u mě ani u kolegů nenastalo.

Jenom dodám, že kultura se liší mezi odděleními. Vím, že pracovní doba pro některé dodavatele a pracovníky v továrně byla více monitorována a sledována než jinde. A taky upozorňuju, že píšu pouze o své zkušenosti – nic z toho by nemělo být bráno jako prohlášení od SpaceX.

Předchozí díly seriálu Jak vypadá práce ve SpaceX:

• #1: Josh Boehm, Software Quality Assurance
• #2: Dolly Singh, hlavní personalistka
• #3: Stážisti
• #4: William Rogers, avionika
• #5: Rozhovor s úplně prvním stážistou
• #6: Stážisti a výrobní inženýři
• #7: Pohovor s Elonem Muskem