Jak SpaceX v roce 2014 žalovalo letectvo kvůli právu ucházet se o armádní zakázky

Tak jako každá společnost, i SpaceX se snaží svoje nároky prosazovat nejen svými obchodními praktikami, ale i soudní cestou. V dalším dílu volného seriálu o soudních sporech Muskových firem si představíme kauzu, o které jsme v několika dřívějších článcích už krátce hovořili, ale dnes se jí podíváme na zoubek pořádně. Bude se jednat o soudní spor z let 2014–2015, kdy SpaceX podalo v dubnu 2014 žalobu na americké letectvo kvůli certifikaci Falconu 9 pro armádní zakázky. Proč se SpaceX k žalobě uchýlilo a v čem celý spor spočíval?

NSSL (National Security Space Launch) je program USAF (americké letectvo) a dříve se nazýval EELV (Evolved Expendable Launch Vehicle). Zajišťuje vynášení nákladů ministerstva obrany a dalších vládních agentur do vesmíru. Když byly poprvé v roce 1998 uděleny tyto kontrakty, jejich hodnota dosáhla 3 miliard amerických dolarů. Boeing tenkrát získal 19 startů a dalších 9 získal Lockheed Martin. V rámci programu EELV potom až do roku 2015 vynášely všechny náklady pouze rakety Atlas V, Delta IV a Delta IV Heavy těchto dvou společností. Ty se však v roce 2006 spojily a vytvořily United Launch Alliance, které od té doby mělo monopol na armádní zakázky.

V říjnu roku 2011 se však Národní průzkumný úřad (NRO), NASA a americké letectvo dohodly, že chtějí dát do budoucna možnost vynášet své náklady i novým slibným společnostem, mezi něž tou dobou patřilo i SpaceX se svou raketou Falcon 9. V prosinci 2012 potom ministerstvo obrany zašlo ještě o krok dál a ohlásilo, že otevře program EELV pro další firmy, aby se od roku 2015 už mohly zapojovat do vynášení nákladů. A toto rozhodnutí začalo letectvo uskutečňovat tak, že v prosinci 2012 udělilo SpaceX dvě zakázky – mise DSCOVR a STP-2. Chtělo tím podpořit certifikaci rakety Falcon 9 v1.1 a Falcon Heavy. Aby raketa mohla získat certifikaci pro vynášení nákladů v rámci EELV, musí uskutečnit tři úspěšné mise a letová data dát poté k dispozici ministerstvu obrany. Odhaduje se, že zakázky v rámci programu EELV v letech 2014–2030 dosáhnou hodnoty téměř 70 miliard amerických dolarů. Už jen z tohoto jediného čísla je vidět, že se jedná o poměrně dost lukrativní smlouvy, které zajistí vítězným firmám náklad pro jejich rakety na řadu let, a to s dost slušným výdělkem.

V roce 2012 zároveň padlo rozhodnutí, jak bude vypadat začlenění nových firem do celého procesu. Stávající ULA měla získat zakázky pro 36 raketových stupňů (což je 27 startů raket) v rámci takzvaného bloku zakázek („block buy“). Cena tohoto kontraktu se odhadovala na přibližně 11 miliard dolarů. Podstatnější ale bylo, že o dalších 14 startů se mělo soutěžit. Toto rozhodnutí bylo bráno jako velké vítězství pro SpaceX, které se o tyto zakázky chtělo brzy ucházet.

Zde bude dobré zdůraznit, že v prosinci 2013, kdy bylo oznámeno, že oněch 27 startů získá ULA, nemělo SpaceX certifikovanou svoji raketu Falcon 9 v1.1 pro vynášení zakázek EELV. Přesto se k této certifikaci již výrazně přiblížilo. První start Falconu 9 v1.1 se totiž uskutečnil v září 2013 v rámci mise CASSIOPE. Jako druhá odstartovala v prosinci 2013 mise SES-8 a blížil se třetí start, mise Thaicom 6, který se nakonec vznesl k obloze 6. ledna 2014. Tímto okamžikem mělo SpaceX získat možnost ucházet se o zakázky v rámci EELV, přestože certifikace samotná měla trvat minimálně do konce roku 2014.

V březnu 2014 se však situace změnila. Během senátního slyšení vyšlo najevo, že letectvo plánuje snížit počet misí určených k soutěži, a to ze 14 na 7. Hlavně se jednalo o vynášku satelitů GPS.

Toto rozhodnutí se však určitě nemohlo líbit SpaceX. V dubnu 2014 se proto rozhodlo podat protestní žalobu k federálnímu soudu. Tato žaloba měla napadnout smlouvu uzavřenou v prosinci 2013 mezi letectvem a ULA ohledně udělení kontraktů na 36 raketových stupňů. Několik bodů, které SpaceX ve své žalobě zmiňovalo:

• Aby se SpaceX kvalifikovalo pro získání certifikace, muselo předvést sérii úspěšných startů na rozdíl od raket Delta IV a Atlas V, které získaly řadu kontraktů pro své rakety dříve, než vůbec poprvé vzlétly.
• Publikovaná cena za komerční start rakety Falcon 9 je 60 milionů dolarů, naproti tomu ULA má odhadovanou průměrnou cenu 400 milionů dolarů. Let na Falconu 9 může přinést letectvu a daňovým poplatníkům potenciální úsporu 1 miliardy dolarů ročně.
• Rakety Atlas V používají ruské motory RD-180. V důsledku ruské anexe Krymu na začátku roku 2014 podepsal v březnu prezident Barack Obama sankce vůči Rusku. Fakt, že ULA posílá v této situaci do Ruska jako platbu za motory miliony dolarů určených na americkou národní bezpečnost, je škodlivý.
• Cílem žaloby není udělení kontraktů SpaceX, jen získání práva o tyto kontrakty soutěžit, a to nikoliv jen pro sebe, ale pro jakoukoliv společnost, která získá certifikaci pro EELV. Jestliže se zúčastní a nevyhraje, bude to v pořádku.

Americká vláda chtěla, aby byla žaloba zavrhnuta. Jako důvody uvedla, že SpaceX mělo už od konce roku 2011 přístup na web, kde se neveřejně sdílí informace o budoucích pobídkách a plánovaných misích pro nové uchazeče programu EELV. Dále potom, že od jara 2012 mělo SpaceX informace o tom, že bude možnost ucházet se o tento blok 27 startů. Zmiňovala také, že žádný z představitelů SpaceX nepodal ani nabídku, ani protest.

V červenci 2014 dokonce letectvo žádalo federální soud o zamítnutí klíčové části, ve které se tvrdí, že neoprávněně udělilo kontrakt společnosti ULA. Federální soud ale návrhu letectva koncem července nevyhověl a nařídil, aby se letectvo pokusilo svůj spor se SpaceX urovnat prostřednictvím mediátora.

Celá záležitost byla nakonec skončena v lednu 2015. SpaceX se vzdalo své žaloby proti letectvu výměnou za to, že letectvo umožní soutěžení o více kontraktů, než původně plánovalo. V květnu 2015 byla raketa Falcon 9 v1.1 certifikována pro EELV. SpaceX tím získalo právo soutěžit o armádní starty. V té chvíli zbývalo do prvního startu Falconu 9 v1.2 jen 7 měsíců a certifikaci pro EELV získala tato raketa v lednu 2016.

SpaceX se o armádní zakázku poprvé ucházelo v roce 2016, když se přihlásilo do soutěže o vynesení prvního satelitu GPS třetí generace. Konkurenční ULA se o zakázku odmítla ucházet, neboť se jí nelíbilo, že výběrové řízení přikládalo příliš velkou váhu na cenu, což je oblast ve které ULA není konkurenceschopná, a naopak se skoro vůbec nebrala v potaz spolehlivost. SpaceX tak zakázku vyhrálo jaksi kontumačně.

O kontrakt na vynesení další družice GPS se pak SpaceX ucházelo v roce 2017 a tentokrát se už účastnila i ULA, která však nakonec zakázku nezískala. Od té doby SpaceX získalo další dva armádní kontrakty, jeden na vynesení až tří dalších družic GPS a další je balík tří zakázek pro rakety Falcon 9 i Falcon Heavy, jehož certifikace by měla být brzy dokončená vzhledem k provedení tří úspěšných letů.

Předchozí články o sporech Elona Muska a jeho firem:

• SpaceX je levnější, a tak by prý mělo sondu Lucy vynést místo konkurenční ULA
• SpaceX žaluje americké letectvo ohledně udělení kontraktu na vývoj nových raket
• Jak se projevovala rivalita mezi SpaceX a Blue Originem?
• Jak začala rivalita mezi SpaceX a společností OneWeb?
• Proč Tesla nemůže v některých amerických státech prodávat svá auta?
• Tesla žaluje čínskou automobilku Xpeng a americký start-up Zoox za krádež obchodních tajemství
• Elonovinky #35: Trest pro Muska za podvod s cennými papíry