Jak se v praxi osvědčilo internetové připojení Starlink na palubě vlaku či letadla?

V dnešním článku se vrátíme k novinkám o internetové síti Starlink. Svou pozornost jsme primárně zaměřili na využití této družicové konstelace na palubě pohyblivých dopravních prostředků. V našem přehledu začneme poměrně netradičně, tedy anténami na střechách vlaků, abychom se následně až do konce věnovali letecké dopravě. Zde se nejprve podíváme, jak dopadla instalace antén Starlink na letouny společnosti JSX a poté se již budeme věnovat tomu, jakých výkonů tyto letecké antény dosahují.

Síť Starlink dnes využívá více než 1,5 milionů lidí, povětšinou se ale jedná o domácí uživatele. Mezi zákazníky ovšem najdeme i řadu uživatelů, kteří využívají internetové připojení na cestách. Mezi ty se od května zařadili i zákazníci americké železniční společnosti Brightline, která zajišťuje meziměstskou dopravu mezi West Palm Beach a Miami. Firma otevřela letos v létě navíc i další linku, která nabídne cestujícím připojení až do Orlanda. Na pět vlakových souprav jsou antény Starlink již nainstalovány a dalších pět bude následovat v létě. Internetové připojení bude pro cestující zdarma. Pokud jde o samotnou firmu Brightline, ta si klade až bohulibé cíle. Chce nabízet měziměstské spojení i dalším městům, která jsou od sebe příliš blízko pro leteckou dopravu a příliš daleko pro cesty automobilem. Jejím nejbližším cílem je spojit pomocí železnice Las Vegas a jižní Kalifornii. Zkrátka a dobře, společnost chce odlehčit přetíženým silničním tepnám a dostat auta z ulic do garáží.

Internetové připojení na palubě vlaků testují i na území Ukrajiny. Za tímto účelem již po tamní krajině putuje vlak třídy Intercity+ vybavený 40 terminály sítě Starlink. Vlak projíždí všechny možné trasy, aby bylo možno získat co největší rychlost připojení. Z dosavadních průběžných výsledků vyplývá, že nejlepší připojení zajistí vlakové soupravě kombinace terminálů Starlink a klasického připojení pomocí pozemních LTE sítí, a to v poměru přibližně 60 % Starlink a 40 % LTE sítě. Také bylo zjištěno, že internetové připojení bylo ve vlaku k dispozici přibližně 97 % jízdního času. Nicméně, protože testy nejsou ještě u konce, nelze přesně stanovit okamžik, kdy bude celý proces ukončen a schválen. I tak však státní ukrajinská železniční společnost a Ministerstvo pro digitální transformaci představily své budoucí plány mít do konce roku připojeno k Internetu hned 16 vlakových souprav. V praxi by to znamenalo, že každý vůz ve vlakové soupravě by byl vybaven čtyřmi terminály sítě Starlink, deseti SIM kartami a dvěma přístupovými body. Díky tomu by měla vlaková souprava nabízet rychlost stahování 500 Mb/s.

Nyní už ale po informacích z železnic přejděme k dopravě letecké. Než si ale začneme povídat o aktualitách, rád bych nejprve věnoval několik slov základním faktům, které se týkají provozu antén Starlink na palubách letadel. Pokud jste v posledním článku měli pocit, že anténa pro použití v jedoucím automobilu je drahá, tak se raději něčeho přidržte. Za každý terminál určený pro letadlo platí společnost JSX jednorázově 150 000 dolarů a dalších 12 500 dolarů za měsíční paušál, protože se jedná o letadlo s malou či střední kapacitou. V případě, že by terminál využívala firma provozující velkokapacitní letadlo, narostl by měsíční paušál až na 25 000 dolarů. Za tuto cenu získá společnost rychlost přibližně 100 Mb/s pro download.

A nyní k novinkám. Již loni v dubnu jsme vás informovali, že SpaceX uzavřelo dohodu s vnitrostátní leteckou firmou JSX o instalaci antén na palubu dopravních letadel. Celá akce musela pochopitelně počkat, než SpaceX obdrží povolení provozovat síť Starlink na palubách pohyblivých dopravních prostředků. Poté již následovaly testy, při kterých se podařilo dosáhnout rychlosti downloadu až 112 Mb/s. Následně zahájila společnost JSX instalaci antén na svá dopravní letadla a první zákazníci dostali příležitost odzkoušet si připojení za letu v prosinci loňského roku. Ač je prý instalace velmi jednoduchá a v případě jednoho letadla zabere pouhých osm hodin, dokončení celého projektu a umístění antén na všech 40 strojů trvalo firmě až do května letošního roku, kdy bylo oznámeno dokončení celého projektu. Během této doby také společnost sledovala reakce pasažérů na nově nabízenou službu a lze bez nadsázky říct, že pozorovala znatelné zlepšení jejich spokojenosti. To je reakce společnosti, ale nerozporují tyto údaje pasažéři?

Máme zde recenze dvou uživatelů a začneme tím méně známým uživatelem. Zach Griff se v březnu účastnil novinářského letu a během své cesty na palubě letounu společnosti JSX prováděl různé testy. Při výkonnostním testu naměřil rychlost 100 Mb/s pro download a 5–20 Mb/s pro upload. Následně se pokoušel streamovat videa či používat Zoom s přáteli a pořád z jeho strany panovala naprostá spokojenost. Za vše asi může hovořit název emailu, který v rámci testů poslal sám sobě: „Testování nejrychlejšího Wi-Fi v letadle, jaké jsem kdy viděl.“ Podobně spokojený byl také Tim Dodd, známý pod přezdívkou Everyday Astronaut. Ten sice naměřil nižší rychlosti připojení, ale i tak byl spokojený. Dle jeho názoru je připojení lepší při vodorovném letu než při náklonu či stoupání. Systém měl i několik výpadků, ale dle jeho názoru byl 10–50krát rychlejší než tradiční Wi-Fi v letadle. Pro zajímavost uvedl, že se mu připojení seklo přesně v okamžiku, když chtěl poslat svůj spokojený tweet, takže tak učinil až po přistání.

Abychom byli úplně objektivní, uvedeme zde i profesionálně prováděné testy. Ty porovnávaly internetové připojení z nízké oběžné dráhy (LEO) pomocí sítě Starlink s tím, které nabízí na palubách letadel jiné společnosti s využitím družic na geostacionární dráze (GEO). Testy prováděla nezávislá americká firma NetForecast a data byla získána během 155 dílčích testů. Při 62 z nich bylo testováno připojení pomocí družic na LEO a při zbylých testech bylo letadlo připojeno pomocí družic na GEO. My zde pochopitelně nebudeme podrobněji rozebírat celý článek, pro zájemce je k dispozici zde.

Z celého testu jsem pro vás vybral jeden graf, který znázorňuje srovnání v testu zvaném výkon aplikací. Zde se hodnotilo prohlížení webů, posílání zpráv, cloudové služby, přesun souborů, streamování a sociální média. Dá se říct, že v tomto testu vyšly vždy lepší služby sítě Starlink. Patrně nemá smysl zde mluvit o testu latence signálu, protože ta musí být z fyzikálních důvodů delší v případě družic na GEO. Zajímavým testem bylo zjištění, jak často během letu dochází k výpadku signálu jednotlivých operátorů. V případě sítě Starlink došlo k výpadkům přibližně v 1,2 % letového času. Oproti tomu GEO operátoři měli výpadky 10,3 % času. Tady je nicméně nutno říct, že společnost JSX je vnitrozemský dopravce a jeho nejdelší letová trasa trvá maximálně tři hodiny. Společnosti využívající připojení přes GEO družice létají na delších trasách.

Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!