Historie legendární rampy LC-39A, 2. část: Éra raketoplánů a aktuální podoba pod vedením SpaceX

V první části našeho vyprávění o startovní rampě LC-39A v Kennedyho vesmírném středisku jsme si prošli budování celého komplexu a také jsme si představili roli této rampy v programu Apollo, což byla patrně nejslavnější kosmonautická éra NASA . Dnes budeme v našem vyprávění pokračovat a podíváme se, jak se osud rampy vyvíjel v dalších desetiletích, kdy z ní nejprve startovaly dlouhá desetiletí raketoplány a poté byla rampa jako nepotřebná pronajmuta SpaceX.

Naše vyprávění jsme minule opustili v okamžiku, kdy odstartoval poslední Saturn V a Američané se rozhodli vyvinout mnohonásobně použitelný dopravní prostředek. Po posledním startu rakety Saturn V se stanicí Skylab v roce 1973 byly zahájeny úpravy startovních ramp. V době éry Apolla byla nosná raketa zásobována palivem z obslužné věže a stejná věž sloužila i pro nástup posádky. Tato obslužná věž byla napevno spojena s mobilní startovní rampou a nebyla tedy součástí komplexu 39. Toto se v éře raketoplánů mělo změnit. Horní část této obslužné věže se z mobilní plošiny odstranila, byla napevno přimontována k rampě a stala se tak její součástí pod názvem fixní servisní struktura (FSS). Věž měřila původně 136 m, pokud bychom ji měřili od země. Což znamená asi přibližně 116 m od její základny na horní části mobilní platformy. Díky úpravě pro éru raketoplánů byla zkrácena na dnešních přibližně 106 metrů, tato výška zahrnuje i hromosvod (24,3 m), který se nachází na jejím vrcholu. Do orbitální části raketoplánu nastupovala posádka ramenem ve výšce 45 metrů nad úrovní rampy. Není bez zajímavosti, že prakticky celá věž s s výjimkou patra pro nástup posádky neměla pevnou podlahu, obsluha rampy chodila pouze po kovových roštech. Nástupní patro mělo naopak podlahu pevnou a k tomu natřenou jasně žlutou barvou, která měla posádku v případě problémů dovést k záchranným košům. Inu, když bude raketoplán hořet a celá rampa bude zaplavována vodou, těžko uvidíte při běhu o život něco jiného než podlahu a své vlastní nohy.

Dalším zařízením, tentokrát zbrusu novým, byla otočná servisní struktura (rotating service structure, RSS) o výšce téměř 40 metrů, která umožňovala umožňovala instalaci a případný servis vynášeného zařízení v nákladovém prostoru, které ve většině případů bylo instalováno ve vertikální pozici. Tato otočná struktura poskytovala pro instalaci nákladu zároveň i tzv. čistou místnost. Pro raketoplány byl i vylepšen vodní systém. Zatímco v případě Saturnu V stačilo, když voda protékala rychlostí 140 000 litrů za minutu, v případě raketoplánů ji bylo potřeba zvýšit až na 3,4 milionů litrů za minutu. Finální test zaplavení pak proběhl v roce 1979.

Koncem roku 1980 pak již finišovaly přípravy rampy LC-39A pro první orbitální start kosmického raketoplánu, který vždy letěl s lidskou posádkou. Jako první letěla Columbia a do pilotních sedadel orbiteru se posadili čtyřnásobný astronaut John Young a nováček Robert Crippen. První start se pak uskutečnil 12. dubna 1981, přesně 20 let po prvním letu Jurije Gagarina. K prvnímu raketoplánu se pak přidávaly další a celkově rampa LC-39A sloužila jako startovní místo pro 82 startů těchto úžasných strojů. Zde začala i poslední cesta posádky mise STS-107, která zahynula při návratu z oběžné dráhy počátkem roku 2003. A na této rampě byl také symbolicky ukončen program raketoplánů poslední misí STS-135 v červenci 2011, více než 30 let po prvním startu.

Ještě před ukončením programu raketoplánů se NASA rozhodla, že pro své budoucí plány si vystačí s rampou LC-39B a její nejslavnější rampa LC-39A je pro ni nadbytečná. Jen samotná údržba stála daňové poplatníky přibližně 100 000 dolarů měsíčně, proto se rozhodla ji pronajmout některé soukromé kosmické firmě. Přihlásily se dvě, SpaceX Elona Muska a Blue Origin Jeffa Bezose. Kolem celého konkurzu se strhla i menší soudní bitva, kterou nakonec vyhrálo SpaceX a v dubnu 2014 bylo oznámeno, že si firma tuto rampu pronajala na předlouhých 20 let. Podrobněji jsme tento spor už v minulosti rozebírali v samostatném článku.

Samotná rampa nebyla ovšem ve stavu, který by SpaceX vyhovoval. Proto koncem roku 2014 začala firma pracovat na úpravách rampy, aby lépe vyhovovala jejím potřebáma. Tyto úpravy zahrnovaly vybudování horizontální integrační budovy (HIF) na začátku rampy. Na severovýchodní části rampy také proběhla instalace zásobních nádrží na kerosen (RP-1), který raketa Falcon 9 používá v obou stupních. Zásobní nádrže na kapalný kyslík z éry raketoplánů na severozápadní části rampy si firma ponechala. V říjnu 2015 byla dokončena výstavba budovy HIF a ukončeny úpravy rampy. O měsíc později tak mohl vyjet transportér/erektor a poprvé se vztyčit na rampě, tak jako to později dělal při všech misích. Původně také SpaceX plánovalo přidat několik pater k FSS, ale tyto plány byly později opuštěny. Upraven byl příkop pro odvod spalin, aby nově odváděl všechny zplodiny odvádět pouze severním směrem. V únoru 2016 byla rampa prohlášena za aktivovanou a připravenou pro první start.

Ten se však neustále odkládal. Firemní plány byly nejprve ovlivněny v červnu 2015, když při misi CRS-7 selhal druhý stupeň Falconu 9, což následně vedlo i ke ztrátě nákladní lodi Dragon. Tato okolnost způsobila odklad u řady misí, takže když se v prosinci 2015 operační provoz obnovil, firma musela začít dohánět zpoždění. Pro rampu LC-39A to znamenalo neustálý odklad její premiéry. Pak ovšem přišlo osudné 1. září 2016, kdy při statickém zážehu před misí Amos-6 byla výbuchem Falconu 9 těžce poškozena startovní rampa SLC-40. Aby po této nešťastné události mohly opět začít startovat Falcony 9, bylo nutno vyšetřit příčiny nehody. Když se tak stalo, bylo jasné, že starty raket z východního pobřeží budou zahájeny ze startovního komplexu 39A v Kennedyho vesmírném středisku, protože poškozená rampa SLC-40 vyžadovala rozsáhlejší opravy. Prvním startem Falconu 9 ze znovuobnovené rampy LC-39A se v únoru 2017 stala 10. zásobovací mise k ISS, tedy CRS-10.

Přes všechna smělá firemní prohlášení o připravenosti startovní rampy stále nebyly všechny úpravy dokončeny. Naopak, lze jednoznačně prohlásit, že nejdůležitější rampa SpaceX v roce 2017 procházela neustálými změnami. SpaceX během tohoto roku zahájilo odstraňovaní dalších pozůstatků éry raketoplánů, šlo konkrétně o otočnou servisní strukturu RSS. Na různých startovních fotografiích z let 2017–2018 je také možno postupně pozorovat průběh prací. Už říjnové fotografie z mise KoreaSat 5A ukazují výrazné prořídnutí této mohutné konstrukce. Pohled na startující Falcon Heavy v únoru roku 2018 ukázal na další výrazný pokrok. Přesto až v říjnu 2018, na fotkách z mise Es’hail-2, lze jasně vidět, že zmizely i poslední pozůstatky tohoto artefaktu z éry raketoplánů.

Tou dobou už však na rampě byly prováděny i přípravy na první pilotovaný let lodi Crew Dragon. Na vrcholku obří fixní servisní struktury FSS přibylo v horní části jedno mezipatro, které se mělo stát nástupním prostorem pro posádky této nové kosmické lodi. V srpnu 2018 k němu pak bylo přimontováno i rameno, které umožňuje posádce nastoupit do Dragonu. Zároveň značně usnadňuje přístup do kabiny nákladních Dragonů, což se hodí při nakládání časově citlivého náklady před starty zásobovacích misí CRS. Jde například o čerstvé jídlo, mražený náklad nebo živé pokusné organismy.

Jen co SpaceX dokončilo instalaci nástupního ramena, zahájilo úpravy samotné obslužné věže. Nejprve natřela na bílo čtyři krajní nosné pilíře a potom ostatní části konstrukce na černo. Poté již firma započala s obkládáním celé věže černými panely. Ty plní hned několik funkcí. Chrání celou věž před nepřízní počasí a také před řadou dalších problémů, které vyplývají z činnosti raketových motorů v jejím bezprostředním okolí. Nelze ani opomenout výběr barev samotných, které perfektně ladí s přístupovým ramenem, černobílým designem rakety Falcon 9, lodí Crew Dragon či skafandry pro posádku.

Tolik tedy k nejnovějším stavebním úpravám, které byly dokončeny na rampě LC-39A. Podobně jako v případě svých nosných raket i u startovních ramp SpaceX nikdy nespí na vavřínech a neustále pokračuje v různých modifikacích, které mají rampu lépe uzpůsobit firemním potřebám. A protože firma už několik let připravuje novou a revoluční raketu Starship, bylo nutno i pro ni připravit startovní rampu. S těmito pracemi se započalo na jaře roku 2019 a jako startovní prostor byl tehdy vybrán právě floridský komplex LC-39A. Byla tu vybudována betonová plocha pro přistávání lodí Starship a také prvotní konstrukce pro starty masicního nosiče Super Heavy. Tyto stavební práce však byly na konci roku 2019 zastaveny a veškerá aktivita týkající se vývoje Starship se přesunula do jižního Texasu. Další oživení činnosti na rampě LC-39A se objevilo na obzoru až koncem letošního roku, když byly na Floridě znovu obnoveny práce na stavbě rampy pro Starship, o čemž jsme psali v tomto článku.

V plánu je navíc ještě jedna úprava, která by měla SpaceX umožnit plnit i nejnáročnější zákaznické požadavky. Zatímco v případě komerčních misí firmě stačí, když bude vynášené náklady připojovat k raketě v horizontální poloze, státní instituce někdy požadují speciální zacházení se svými náklady. Mezi tyto organizace patří například americká armáda či NASA. V případě armády jde například o misi USSF-67, která by měla startovat v roce 2022. Americká kosmická agentura si zase u SpaceX objednala vynesení spojených modulu HALO/PPE, které by měly tvořit základ budoucí mezinárodní stanice v blízkosti Měsíce. Aby firma mohla tyto zákaznické požadavky uspokojit, musí vybudovat věž, která v budoucnu umožní spojovat náklad s nosnou raketou ve vertikální podobě.

Zda se bude do budoucna jednat o poslední dvě úpravy této historické startovní plošiny, není jisté. Je však přesto zajímavé, že takřka 50 let stará rampa může dnes sloužit současné kosmonautice při pilotovaných či zásobovacích letech k ISS či při startech jedné z nejsilnějších raket současnosti, Falconu Heavy. Je zde navíc i velký potenciál pro časy budoucí, který s sebou přináší úpravy pro raketu Starship. Zda ovšem některý z budoucích startů SpaceX dokáže přitáhnout takovou pozornost jako mise Apollo 11 v červenci 1969, to nám ukáže až čas.

Předchozí články ze série Zařízení SpaceX:

• Historie legendární rampy LC-39A, 1. část: Stavba a program Apollo
• Historie komplexu SLC-40, nejpoužívanější startovní rampy SpaceX
• Jak SpaceX psalo dějiny své firmy na Vandenbergově základně (historie rampy SLC-4E)
• Zařízení SpaceX na Floridě, 1. část: Startovní a přistávací plošiny, příprava Dragonů
• Zařízení SpaceX na Floridě, 2. část: Port Canaveral, zpracování stupňů, řídicí střediska, přípravy nákladu
• Podrobný pohled na areál SpaceX v Boca Chica, kde se vyrábí a testuje Starship
• Podrobné seznámení s testovacím areálem SpaceX v McGregoru