Falcon Heavy vynese rotorový lander Dragonfly k Titanu pro NASA, plus další novinky ke kontraktům SpaceX
Je to neuvěřitelné, ale stále nekončí seznam nových startů, které SpaceX v poslední době získalo. Dnes se proto nejprve zaměříme na nově objednaný start Falconu Heavy, při kterém tento nosič vynese pro americkou NASA lander Dragonfly určený k průzkumu měsíce Titan. Poté se podíváme do armádních vod, protože agentura SDA oznámila vítěze programu HALO, kteří se v nejbližších letech mohou ucházet o její zakázky. Následně zamíříme k zakázce, o které v současnosti nevíme prakticky vůbec nic kromě toho, že poletí. Ke kosmonautice patří i spekulace a protože v poslední době se objevují náznaky, že SpaceX přijde celkem o dvanáct nasmlouvaných startů, povíme si o této zakázce firmy Rivada Space Networks něco víc.
Jak už to bývá, naše přehledy začínáme nejdůležitějším a nejstarším zákazníkem SpaceX, kterým je americká NASA. Ta se 25. listopadu rozhodla, že lander Dragonfly určený k průzkumu Saturnova měsíce Titanu bude na heliocentrickou dráhu vynesen raketou Falcon Heavy. Start se uskuteční z Kennedyho vesmírného střediska, konkrétně pak z rampy LC-39A. Zatím nebylo oficiálně řečeno, v jaké konfiguraci raketa poletí, nicméně se předpokládá, že se žádný stupeň nebude zachraňovat. NASA zaplatí za start a další služby s ním spojené celkem 256,6 milionů dolarů. Start mise by se měl odehrát v červenci roku 2028. Pokud jde o samotný Dragonfly, ten by měl Titanu dosáhnout v roce 2034. Od všech předchozích planetárních misí se Dragonfly bude odlišovat tím, že na povrch Titanu dosedne pomocí osmi rotorů. Ty však neposlouží pouze pro přistání samotné, ale lander se bude díky nim schopen po povrchu Titanu i pohybovat. Každý z jeho osmi rotorů má průměr 1,35 m a Dragonfly samotný se bude umět pohybovat rychlostí až 10 m/s.
Než se s landerem pro dnešek rozloučíme, rád bych věnoval několik slov ceně, kterou NASA za tuto misi zaplatí. Jde totiž o druhý nejdražší start, který si kdy americká NASA objednala u firmy SpaceX. Tím prozatím nejdražším kontraktem je vynesení spojených modulů PPE/HALO, za jejichž start zaplatí NASA 331,8 milionů dolarů. Oficiálně zatím nebylo uvedeno, zda se výběrového řízení zůčastnila United Launch Alliance s raketou Vulcan, je to však pravděpodobné. O to víc proto překvapuje odvaha SpaceX nasadit cenu takto vysoko. Není však vyloučeno, že část startovních nákladů je určená na certifikaci rakety Falcon Heavy pro vynášení radioaktivních materiálů. Lander se totiž nebude při nabíjení svých akumulátorů spoléhat na fotovoltaické panely, bude za tímto účelem vybaven radioizotopovým termoelektrickým generátorem.
Umělecká představa landeru Dragonfly na povrchu měsíce Titan (Zdroj: NASA)
Po čistě vědecké misi se přesuňme na okamžik k americkým vesmírným silám, konkrétně pak k Americké vojenské rozvojové agentuře (U.S. Space Development Agency, SDA), mezi jejíž úkoly patří výstavba konstelace určené pro sledování balistických a hypersonických raket. A právě agentura SDA koncem října oznámila, že pro svůj nový program HALO (Hybrid Acquisition for Proliferated Low Earth Orbit), jehož cílem je urychlit vývoj satelitních technologií, vybrala celkem 19 firem, které budou moci v dalších letech soutěžit o vybrané zakázky. Ty budou spočívat v rychlém prototypování a provádění demonstračních misí. Agentura tímto způsobem získá testovací prostor pro pokročilé technologie, které mohou být integrovány do budoucích satelitních sítí. Mezi vítězné firmy patří kupříkladu Airbus U.S. Space & Defense, York Space Systems, Terran Orbital a pochopitelně SpaceX. Je nutno podotknout, že samotné vítězství v konkursu nepřináší samo o sobě takřka žádný získ, kromě snad 20 000 dolarů, které jsou ale určeny pro pokrytí administrativních a cestovních nákladů. Jde však jednoznačně o potenciál do budoucna, kdy firmy dostanou šanci zlepšit své technologické know-how a zvýší tím své šance na zisk lukrativnějších zakázek. SpaceX dosud pro SDA vyrobilo několik družic a provedlo dva starty, přičemž nasmlouvaných má asi 18 dalších v rámci budování konstelace.
Umělecká představa družic agentury SDA na oběžné dráze (Zdroj: Northrop Grumman)
Nyní se přesuneme do komerční sféry a náš přehled začneme poměrně podivnou misí, která má zkratku RRT-1. Mise se objevila ve vláknu na fóru NASA Spaceflight, které se věnuje oficiálním podáním k úřadům FCC a FAA. Jeden z přispěvatelů totiž objevil žádost firmy SpaceX k Federálnímu komunikačnímu úřadu (FCC) o testování družice RRT-1 umístěné pod aerodynamický kryt rakety Falcon v rámci předstartovních příprav. Zkoušky družice by se měly odehrát mezi polovinou prosince letošního roku a červnem roku příštího. Neznáme cílovou dráhu, zákazníka, termín startu či jakékoliv detaily o družici, jedno je ale jisté, družice existuje a probíhají její přípravy pro raketu SpaceX. Nejde pochopitelně o první start, o kterém jsme se dozvěděli tímto způsobem, z nedávné doby má podobnou historii i australská družice Optus-X, o které dodnes vlastně oficiálně nevíme, kdo její služby využívá.
Start mise Optus-X (Foto: SpaceX)
Protože občas v našich přehledových článcích zmiňujeme starty potenciální či nejisté, je na místě zmínit i mise, o které kalifornská společnost pravděpodobně přijde či možná již přišla. Psal se březen roku 2023, když jsme našim čtenářům oznamovali, že firma Rivada Space Networks (RSN) si objednala u SpaceX hned tucet startů najednou pro svou plánovanou satelitní konstelaci. Šlo o obří kontrakt srovnatelný v dějinách SpaceX pouze s kontraktem na 12 zásobovacích letů Dragonu k Mezinárodní kosmické stanici. Od doby podepsání kontraktu jsme o firmě RSN na našem serveru nepsali, psali však jiní a popravdě nešlo o žádné lichotivé zprávy. Uvádí se v nich, že kupříkladu letos v srpnu bylo firmě RSN nařízeno mnichovským soudem, aby zaplatila fakturu po splatnosti ve výši 1,75 milionů euro za studii, kterou pro ni vypracovala firma OHB Systems. Na první pohled jde o malou částku, nicméně problémy se valí i z jiných stran. Firma Terran Orbital, která má pro RSN postavit družice za 2,4 miliardy dolarů, doposud obdržela pouze 13,4 milionů dolarů namísto plánované platby 180 milionů dolarů. Toto zpoždění mělo pochopitelně za následek, že Terran Orbital veškeré práce pro RSN pozastavil. Další problémy RSN se objevily i v Lichtenštejnsku, kde firma nezaplatila pravidelný roční poplatek 5 milionů euro za prioritní práva využívat určité vysílací frekvence. Je tedy otázkou, jak společnost RSN zvládne splnit limit, který má od Mezinárodní telekomunikační unie, tedy do konce září 2026 mít na oběžné dráze celkem 288 družic, když je nikdo nevyrábí. Ve světle těchto informací je proto velmi rozumné předpokládat, že se oněch dvanáct nasmlouvaných startů možná nikdy neuskuteční a případné zaplacené zálohy propadnou.
Dragon u ISS během mise CRS-1 (Foto: NASA)
Náš dnešní přehled zakončíme jedním odkladem týkajícím se armádního programu National Security Space Launch (NSSL). Jde o program, kterým Americké kosmické síly zajišťují ministerstvu obrany a dalším vládním agenturám přístup do kosmického prostoru. Program se skládá ze dvou částí – Lane 1 a Lane 2. Ten první dává možnost účasti v programu i začínajícím firmám, nicméně zavedení poskytovatelé raketových nosičů z něj nejsou vyloučeni. O Lane 1 jsme na našich stránkách psali například v červnu či říjnu, když jsme čtenářům oznámili, že v letech 2025–2029 budou v rámci tohoto programu vynášet náklady Blue Origin, United Launch Alliance (ULA) a SpaceX. Tím však není výběr nosičů pro Lane 1 ukončen, další zájemci se mohou připojit příští rok. Pokud jde o Lane 2, v jehož rámci se soutěží o vynášení těch nejdůležitějších a nejdražších vládních zakázek, zde jsme našim čtenářům již několikrát uváděli, že oficiální místa chtějí vítěze vyhlásit na podzim letošního roku. Ono vyhlášení však neustále nepřicházelo a koncem listopadu oznámily americké vesmírné síly (USSF), že vyhlášení bude odloženo až na příští rok. Důvod odkladu je prostý, USA momentálně nemají schválený rozpočet, takže USSF nemá v současné době zajištěné financování misí na příští rok. Pro doplnění jen dodám, že se všeobecně předpokládá, že hlavními vítězi se stanou společnosti ULA a SpaceX a menší část startů získá i Blue Origin Jeffa Bezose. Hlavní vítězové si během Lane 2 rozdělí přibližně 50 zakázek v poměru 60:40. Jedinou neznámou tak prakticky zůstává, zda větší podíl na armádních zakázkách získá SpaceX či ULA.
Falcon 9 na rampě před misí USSF-62, která byla součástí programu NSSL. (Foto: SpaceX)
Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!
Podpořte projekt ElonX
- Mise GPSIII-SV10 - 9. 12. 2024
- Mise O3b mPOWER 4 - 8. 12. 2024
- Falcon Heavy vynese rotorový lander Dragonfly k Titanu pro NASA, plus další novinky ke kontraktům SpaceX - 7. 12. 2024
Díky moc za přehledový článek!