Falcon 9 vynese několik různých sond k Měsíci, Falcon Heavy je certifikován jen pro některé armádní zakázky
V dnešním článku se podíváme, jak je na tom SpaceX na poli získávání nových zakázek. Projdeme si jednotlivé náklady, které SpaceX v poslední době získalo pro své rakety a na závěr článku se po delší době podíváme na vývoj certifikace Falconu Heavy pro armádní zakázky. Přestože pro rok 2020 budou velkou část nákladů raket Falcon 9 tvořit družice konstelace Starlink, firma potřebuje získat i platící zákazníky. A protože jednoznačně nejlépe platícími zákazníky jsou vládní agentury a armáda, začneme u nich.
Dne 10. října 2019 letectvo Spojených států oznámilo, že vybralo celkem 8 společností, které se v nejbližších 9 letech mohou ucházet o kontrakty v rámci Orbital Service Program 4 (OSP-4). Je to program pro vynášení malých a středních nákladů o hmotnosti vyšší než 180 kg. Vybrané společnosti musí být schopny vynést náklad na orbitální dráhu do 12 až 24 měsíců od okamžiku, kdy podepíšou příslušný kontrakt. Kromě SpaceX byly vybrány i společnosti Xbow Launch Systems, Northrop Grumman, Firefly Aerospace, United Launch Alliance, Aevum, Vox Space a Rocket Lab. Těchto 8 společností obdrží 50 000 dolarů jako minimální záruku a letectvo s nimi podepíše kontrakt umožňující udělení zakázek se zatím neurčenými termíny a v neurčeném počtu. Celkově letectvo vyčlenilo na startovní služby v rámci tohoto programu 986 milionů dolarů. Také už vypsalo 1. října výběrové řízení na vynesení první zakázky v rámci OSP-4, jedná se o misi Space Test Program-S28.
Vybrané firmy mají poměrně bohatou flotilu nosičů, od rakety Electron (Rocket Lab, 225 kg na SSO) po Falcon Heavy (SpaceX, až 63 tun na LEO), od nevyzkoušené Firefly Alpha (Firefly, 1000 kg na LEO) či LauncherOne (Vox Space, 500 kg na SSO) po superspolehlivý a drahý Atlas V (ULA). Celý program OSP-4 je následníkem programu Orbital/Suborbital Program-3, kterého se SpaceX rovněž účastnilo a vyneslo při něm celkem 2 náklady. V únoru 2015 dopravil Falcon 9 za 97 milionů dolarů na oběžnou dráhu družici DSCOVR a v červnu 2019 vynesla raketa Falcon Heavy 24 družic v rámci mise STP-2. Za tuto misi SpaceX obrželo 161 milionů dolarů.
Raketa Electron společnosti Rocket Lab má nosnost kolem 200 kg na heliosnychronní dráhu (Foto: Rocket Lab)
Tolik tedy k aktivitám americké armády. SpaceX při nich sice zatím žádnou zakázku neobdrželo, ale získalo možnost se o ně ucházet. Přejděme nyní k NASA, zde má totiž SpaceX už nějakou dobu také želízko v ohni. Dne 31. května 2019 se na stránkách NASA objevila informace, že NASA vybrala tři firmy, které zajistí dopravu vědeckého nákladu na povrch Měsíce. Těmito firmami jsou Astrobotics, Intuitive Machines a Orbit Beyond.
Počátkem října pak vyšla zpráva, že firma Intuitive Machines si vybrala raketu Falcon 9, aby v červenci 2021 vynesla její měsíční lander Nova-C, který následně přistane v oceánu bouří (Oceanus Procellarum). Lander Nova-C váží přibližně 1700 kg a bude vynesen spolu se zatím neznámým spolupasažérem na dráhu přechodovou ke geostacionární. O tom, že lander Nova-C vynese Falcon 9 psali už v červnu 2019 například servery Spaceflight Now či Kosmonautix, ale dle pozdějšího sdělení Intuitive Machines se jednalo pouze o plány a mezitím firma uskutečnila plnohodnotné výběrové řízení, ve kterém SpaceX vyhrálo. Na dalším Falconu 9 měl původně letět i lander firmy Orbit Beyond, ale kontrakt s touto společnosti NASA ukončila v červenci 2019. Pro úplnost dodáváme, že třetí firma, Astrobotics, využije pro svůj lander služeb firmy United Launch Alliance a její vyvíjenou raketu Vulcan.
U Měsíce zůstaneme i v případě dalšího nového zákazníka SpaceX. Tím se koncem srpna stal bývalý účastník soutěže Google Lunar X-Prize, kterým je japonská firma ispace, známější pod svým původním jménem HAKUTO. Tento tým měl původně letět k Měsíci na indické raketě PSLV spolu s indickým týmem Indus, ale letový kontrakt byl v lednu 2018 zrušen. Poté se tým ispace spojil s dalším účastníkem soutěže, firmou Astrobotics a měl letět na Atlasu V. Ovšem ani k tomuto startu nakonec nedošlo a v srpnu 2019 bylo oznámeno, že si ispace zaplatil dva starty na Falconu 9. V říjnu 2021 chce vyslat k Měsíci lander a o rok a půl později, v březnu 2023, Falcon 9 vynese lander i rover. Přestože zdroje neuvádí podrobnosti o letovém profilu, dá se očekávat, že náklad firmy ispace poletí jako spolucestující na dráhu přechodovou ke geostacionární a poté se již vlastními silami dopraví na Měsíc.
Team HAKUTO a jejich rover v roce 2017 (Foto: HAKUTO)
SpaceX možná získá šanci ucházet se ještě o jeden kontrakt NASA. Jedná se o sondu Europa Clipper určenou ke studiu Jupiterova měsíce Europa. Dopředu je potřeba říci, že tato sonda má zákonem určenou nosnou raketu, kterou je SLS ve verzi Block 1. První informace o tom, že NASA začala uvažovat o použití komerčních nosičů pro tuto misi, se objevila už před Vánoci v roce 2018. Daleko vážnější názor na toto téma zazněl v srpnu, kdy hlavní inspektor NASA napsal dopis Kongresu USA, ve kterém žádal pro misi Europa Clipper flexibilitu ve výběru nosné rakety.
Situace se však dále vyvíjí. V listopadu Bílý dům zaslal do Kongresu dopis, ve kterém odhadoval náklady na start rakety SLS na více než 2 miliardy dolarů a tvrdil, že vynesením družice Europa Clipper na komerčním nosiči by se uspořilo minimálně 1,5 miliardy. Hlavní inspektor NASA však odhadoval cenu rakety na 876 milionů dolarů. Kde se vzal onen nesoulad? Dle serveru Ars Technica tkví příčina v tom, že pokud bude Boeing schopen vyrábět jednu raketu ročně, je k ceně rakety nutno započítat fixní náklady, tedy tovární prostory v Michoud Assembly Facility, pracovní síly a v podstatě vše kromě ceny kovu a dalších fyzických komponent rakety.
Sonda Europa Clipper mířící k Jupiteru, v pozadí horní stupeň rakety SLS (Zdroj: NASA Spaceflight)
Výhoda použití rakety SLS je jasná, neboť nabízí rychlou přímou cestu k Jupiteru bez nutnosti gravitačních asistencí jiných planet a přílet k Europě v čase kratším než tři roky. Jaké komerční nosiče by ale připadaly do úvahy pro tuto šestitunovou sondu? V podstatě jsou to rakety dvě – Delta IV Heavy a Falcon Heavy. Delta IV Heavy je dvaapůlkrát levnější než SLS (cena NASA), ovšem její použití bude vyžadovat několik gravitačních manévru, naneštěstí i u Venuše. To by ovšem znamenalo vystavit sondu zbytečně velkému tepelnému namáhání, čemuž by se vědci rádi vyhnuli. Doba letu k Jupiteru je udávána přibližně na 7,5 roku.
Start mise STP-2 (Foto: SpaceX)
Druhým možným nosičem je Falcon Heavy, který je ve verzi, kdy zahodí všechny stupně, téměř šestkrát levnější než cena SLS, kterou udává NASA. Ani Falcon Heavy však nebude schopen vyslat sondu přímo. Pokud by ale sonda byla vybavena dodatečným raketovým stupněm Star 48, nemusela by absolvovat žádné gravitační manévry s výjimkou jediného, u Země. Tímto způsobem by dorazila k Jupiteru přibližně za dvojnásobnou dobu než při použití rakety SLS.
Server Ars Technica uzavírá svůj článek na téma sondy poněkud skepticky, leč pravdivě. Rozhodnutí o raketovém nosiči pravděpodobně nebude postaveno na technických či finančních hlediscích. Rozhodovat o něm budou politici. A jak se na celou situaci dívá NASA? Odpověď Jima Bridenstina je rovněž jasná a naprosto pochopitelná: „Jako administrátor NASA se budu řídit zákonem.“
V poslední části našeho článku se podíváme, jak pokračují práce na certifikaci rakety Falcon Heavy pro mise amerického letectva. Když jsme tu naposledy o certifikaci psali, bylo to v souvislosti se třetím startem této nejsilnější aktivní rakety současnosti, tedy při misi STP-2. Tehdy jsme psali, že v případě úspěchu této mise by měla následovat certifikace rakety pro armádní zakázky. V září 2019 ale vyšla na serveru Space News zpráva, že americké letectvo sice certifikovalo Falcon Heavy pro vynášení nákladů v rámci programu National Security Space Launches, ale podle generálporučíka Johna Thompsona, velitele centra leteckých, vesmírných a raketových systémů, raketa zatím není certifikovaná kompletně. Nosné rakety jsou totiž certifikovány pro určité kombinace orbitálních drah, hmotnosti nákladů a velikosti aerodynamického krytu, kterých je celkem devět. A podle letectva je SpaceX s raketou Falcon Heavy v současnosti certifikováno pro vynášení nákladů na dvě z nich. Podle generála Thompsona však letectvo spolupracuje se SpaceX na úpravě návrhu rakety a vše prý pokračuje velice dobře.
SpaceX zároveň pracuje také na certifikaci již použitých raket Falcon pro armádní účely.
Podpořte projekt ElonX
- Novinky o Starlinku: Snímek družice na orbitě, spolehlivost přenosu při letu Starship, továrna v Texasu a další - 17. 11. 2024
- Mise GSAT-N2 - 15. 11. 2024
- Mise Optus-X - 13. 11. 2024
Ať se to zdá nebo ne, Europa Clipper bude nejrozumnější poslat na SLS. Hlavní důvod bych viděl jednodušší cestu a hlavně to, že vědecké týmy podílející se na EC nebudou muset čekat 6-7 let na pokračování projektu. Mimo to technika zas tolik nezastárne. Při letu na FH/D4H by technika sondy měla přinejmenším 15 let od počátku jejího vývoje.
Ať je to jak chce, zachytil jsem v jednom článku, že tohle budou muset dost brzo rozseknout a zamrazt design, aby mohli pokračovat ve vývoji. Ať už to dopadne jakkoliv, těším se na průzkum Europy. Ale mimochodem, zmiňoval další článek, že za uspořené penízky by mohli postavit ehm zjednodušeně řekněme dvojče k Enceladu 🙂
No, mimochodem, narozdíl od SLS jsou FH i DIVH flight proven.
V žádosti o rozpočet NASA na fiskální rok 2020 jsou u mise Europa Clipper uvedeny předpokládané náklady podle jednotlivých let. Na nosič je zde předběžně kalkulováno 432 milionů dolarů podle předpokládané ceny komerčního nosiče s tím, že komerční nabídky a ceny se nadále vyvíjejí. Úhrada rozdílu mezi cenou komerčního nosiče a SLS nemá jít z rozpočtu sondy Europa Clipper (tj. z rozpočtové kapitoly Planetary Science), ale z rozpočtu Space Launch System (tj. z rozpočtové kapitoly Exploration Systems Development). Přesunem z SLS na komerční nosič se tedy v rozpočtu Planetary Science nic neušetří. Naopak, efektem by bylo uvolnění SLS pro program Artemis. To je také hlavní důvod, proč NASA, OIG i OMB žádají Kongres o zrušení podmínky vynesení sondy Europa Clipper pomocí SLS.
Nemam ty rozpocty nastudovane, vychazim z clanku na spacenews.
Já vycházím z https://www.nasa.gov/sites/default/files/atoms/files/fy_2020_congressional_justification.pdf z března 2019, například ze strany PS-80.
Ten článek na spacenews je ze října 2018. Ještě jsem se tedy podíval do žádosti o rozpočet NASA na fiskální rok 2019 https://www.nasa.gov/sites/default/files/atoms/files/fy19_nasa_budget_estimates.pdf z února 2018, ale už tehdy byla na straně PS-80 popsána struktura rozpočtu sondy Europa Clipper tak, jak jsem uvedl v předchozím komentáři.
No neviem či je to prieskum Europy,keď sa pár krát priblíži.Ano,má nejake prístroje ale len na ďialku.Bez landeru je to o ničom.Možno ďaľšie misie,keď bude povrch zmapovaný.
Problém je, že pilotované mise mají u SLS přednost, takže reálně hrozí, že Clipper bude připraven včas, ale bude muset čekat na volné SLS. Což vzhledem k neustálým odkladům může vést k několikaletému zpoždění celé mise. Tohle riziko je u komerční rakety minimální.
Děkuji za pěkné shrnutí/přehled nových informací. Díky
Diki….super članok Jirko
Dekuji, jsem rad, ze ze clanek libi.