Elon Musk o premiéře Starship: Destrukční systém byl příliš slabý, rampa není moc poškozená, příští start již brzy

Elon Musk v sobotu uspořádal rozhovor na Twitteru pro své odběratele, ve kterém mluvil o nedávném prvním testovacím letu Starship. Velmi podrobně popsal, co všechno se během letu povedlo, co a jak selhalo, a jak to vypadá s poškozenou startovní rampou. Zároveň prozradil, jaké má SpaceX plány pro další testovací misi.

Rozhovor byl dost chaotický a přerývaný, a tak jsem Muskovy odpovědi v rámci překladu přeorganizoval do tematických celků, všelijak zkrátil a pospojoval, vyjasnil a jinak redakčně upravil. Následující text je tedy velmi věrný tomu, co Musk během rozhovoru řekl, ale není to překlad slovo od slova. Záznam celého rozhovoru je kdyžtak pro zájemce k dispozici na YouTube.

Jak probíhal první integrovaný let Starship?

V zásadě byl výsledek zhruba takový, jaký jsem očekával, a možná mírně předčil má očekávání. Hlavně jsem doufal, že odstartujeme s minimálním poškozením rampy. Celkově mám pocit, že to byl skvělý let. Udělali jsme velký pokrok. Během startu jsem byl velmi vzrušený. Toto je opravdu jeden z nejtěžších technických projektů, jaké kdy lidstvo dělalo. Bavíme se o plně znovupoužitelné, obrovské raketě. Takže si myslím, že tým odvedl vynikající práci na velmi těžkém problému. Cílem těchto raných misí je pouze získání informací. Nevezli jsme žádný užitečný náklad zatížení nebo tak něco. Snažíme se toho naučit co nejvíce. A proto bych to považoval za úspěch, protože cílem letu bylo hodně se naučit a hodně jsme se toho naučili. Samozřejmě to nebyl úplný úspěch, ale přesto to byl úspěšný test.

Bylo vlastně dobré vůbec dostat tu raketu do vzduchu, protože jsme provedli tolik vylepšení u Super Heavy B9 a dalších prototypů, že jsme opravdu potřebovali s touhle raketou letět, abychom mohli přejít na výrazně vylepšený prototyp B9 a novější kosmické lodi.

Získali jsme významná data z letu, zejména s ohledem na tlakování nádrží pohonnými látkami neboli autogenní tlakování. Oproti tomu Falcon 9 používá tlakování heliem, ale helium je velmi nedostatkové a extrémně drahé. Také jsme dosáhli nadzvukové rychlosti, což se obešlo zcela bez problémů. A strukturální rezervy konstrukce rakety se zdají být lepší, než jsme očekávali. To vyplynulo z toho, že raketa ke konci dělala kotrmelce a zůstala v celku.

Avšak při startu jsme měli tři motory, které jsme se v podstatě rozhodli nezažehnout nebo které samy přerušily náběh. A tak jsme odstartovali s 30 motory, což je minimální počet pro vzlet. Ty motory neexplodovaly, ale systém je považoval za nedostatečně zdravé, aby je dostal do plného tahu, a tak byly vypnuty.

Potom v čase T+27 sekund ztratil motor 19 spojení souběžně s nějakou energetickou událostí, která uvolnila vnější tepelný štít z oblasti motorů 17, 18, 19 a 20. Je to vidět na videu. Takže něco špatného se stalo v T+27 sekund, protože motor 19 ztratil veškerou komunikaci a jakási exploze vyřadila tepelné štíty motorů 17, 18, 19 a 20. A v motorové sekci byly vidět požáry, které začaly po této události a pokračovaly po zbytek letu. Raketa ale stoupala dál. V čase T+62 sekund vidíme další poškození zadního tepelného štítu poblíž motoru 30. Motor však běžel dál. A pak v T+85 sekund to šlo do kytek. Motor 6 přišel o komunikaci s ovládáním vektoru tahu. A zhruba od tohoto bodu ztrácíme kontrolu nad vektorováním tahu celé rakety. Takže v T+85 sekund přicházíme o schopnost řízení.

Zdá se, že někde v konstrukci rakety je možná cesta pro šíření plamenů, protože když některé motory selhaly, zdá se, že oheň se následně dostal k avionice nebo řídicímu systému, což vyřadilo vektorizaci tahu. A jakmile vyřadíte vektorování motorů, raketa již nemá jak řídit svůj směr.

Vydal nosič příkaz k oddělení Starship?

Ne, bohužel to nedospělo do bodu, kdy by mohlo být provedeno oddělení. Někdo by mohl namítnout, že v okamžiku, kdy je první stupeň odepsaný, mohla by se loď prostě odpojit a pokračovat v cestě. Ale problém je, že máme velmi přesně určené místo vstupu do atmosféry v Pacifiku. A loď by v takové situaci neměla schopnost dosáhnout tohoto cílového bodu. Takže by mělo smysl nastartovat loď, pouze pokud by byla schopná následně dokončit misi a dosáhnout cílového bodu přistání západně od Havaje.

Měl bych zdůraznit, že oddělení stupňů je samo o sobě riskantní věc a mnoho raket v minulosti selhalo v této fázi. Nechci být příliš sebevědomý, ale podle mě je opravdu docela pravděpodobné, že se při dalším letu dostaneme do fáze oddělení stupňů. A chceme si ověřit, že skutečně dokážeme provést oddělení, protože funguje jinak než u Falconů.

Co vlastně spouští zážeh druhého stupně? A pokusila se Starship S24 po zničení nosiče B7 zapálit své motory?

Nepokusila. Když se aktivuje ukončení letu, provede se na obou stupních. Loď se tedy momentálně nepokouší zachránit sama sebe. Ale možná by měla. To je dobrý postřeh.

Ten náklon při vzletu z rampy byl úmyslný?

Ne. Souviselo to s vypnutými motory a normálně neočekáváme, že bychom startovali v náklonu. Ideálně chceme letět přímo vzhůru.

Jak dopadla startovní rampa?

Jsem rád, že mohu oznámit, že poškození rampy je ve skutečnosti docela malé a vypadá to, že se dá rychle opravit. Raketa strávila na odpalovací rampě dost dlouho, a tím jsme pod vypouštěcím stolem vytvořili slušné tornádo z kamenů. A náš první odhad byl, že to tornádo způsobilo potenciálně významné poškození motorů nebo ochranných krytů a tepelných štítů. Mohlo se to stát, ale zatím nevidíme žádný důkaz, že k poškození tímto způsobem opravdu došlo.

Jak bude rampa vylepšena pro budoucí starty?

Chceme tedy pod rampu položit velmi pevný ocelový sendvič s vodním chlazením. Jsou to dvě vrstvy velmi silné oceli, které jsou na horní straně perforované, takže máte v podstatě masivní, supersilnou ocelovou sprchovou hlavici směřující nahoru. A pak tlak vody vycházející odtud musí převýšit tlak, kterým tah motorů působí na ocelovou desku pod vypouštěcím stolem. Všechno je to proveditelné a děláme na tom. A s tímhle by pak starty měly být mnohem méně prašné a nemělo by už vzniknout to kamenné tornádo. A tu ocel protáhneme dál, nebude tedy jen těsně pod raketou. Chceme totiž zajistit, že nebudeme vykopávat beton i okolo. A pak tu váhu masivního ocelového sendviče pod odpalovací rampou napojíme na nohy vypouštěcího stolu. Díky tomu unese tu zátěž v tahu i stlačení. Začne se to rýsovat během následujícího měsíce nebo tak nějak.

V jakém stavu je vypouštěcí stůl a zbytek rampy?

Je tu debata, že když držíte raketu dlouho nad rampou, dochází přitom k většímu ošlehávání podkladu, ale zase když dříve uhnete do strany, tak proud spalin, který je jako obrovský řezací hořák, přesunete nad vypouštěcí stůl. Máme velké ocelové pláty na vršku vypouštěcího prstence, ale v závislosti na tom, jak blízko jsou motory, erodují tu vysokopevnostní ocel rychlostí asi 2 centimetry za sekundu. Ale ten prstenec ve skutečnosti držel překvapivě dobře. Takže jsme rádi, že se zdá, že došlo k minimálnímu poškození vypouštěcího prstence a jeho vnitřností. To je skvělé, protože postavit nový prstenec trvá šest měsíců. Máme sice nějaké náhradní kusy, ale uvnitř vypouštěcího prstence je spousta složitého potrubí a elektroinstalace. A tohle všechno se zdá být dobrém stavu.

A nevidíme žádné významné poškození integrační věže, i když byla zasažena docela velkými kusy betonu.

Dále vyměníme několik poškozených nádrží na tankovací farmě. Ale to jsou nádrže, které jsme chtěli vyměnit už předtím. Rozhodli jsme se přidat ty vakuově izolované nádrže, které vypadají jako obří párky.

Proč jste ten ocelový sendvič nenainstalovali před tímto startem?

Nebyl ještě připravený. A kdybychom očekávali, že pod rampou vyhloubíme kráter, tak bychom nestartovali. Nečekali jsme to, protože jsme předtím provedli statický zážeh Super Heavy, což pod rampou způsobilo jen poměrně mírnou erozi vysokopevnostního betonu Fondag. To je v podstatě nejpevnější a nejvíce teplotně odolný beton, jaký můžete sehnat, navíc je vyztužený ocelí. A tak jsme si řekli, že ten beton jeden start vydrží, i když bychom třeba nějaké množství betonu poničili. Rozhodně jsme nečekali to, co se stalo. Jedno z pravděpodobnějších vysvětlení je, že když jsme přešli na plný tah motorů, možná jsme stlačili písek pod betonem do takové míry, že se beton prohnul a pak praskl. Tohle rozhodně nechceme opakovat. A Fondag byl už od začátku jen dočasné řešení. Mysleli jsme si, že jeden start vydrží a pak tam dáme tu ocelovou megapalačinku.

Proč jste zvolili tu ocelovou placku místo příkopu s deflektorem nebo něčeho podobného?

Lze to udělat tak i tak. Jsou dva názorové tábory. Všude tam, kde dopadá plamen, bude u toho ocelového řešení docházet k regenerativnímu chlazení a odpařování. Takže uvidíte velký oblak páry, ale ne oblak prachu. Simulovali jsme obě řešení a obě fungují. Akorát u ploché desky je horší akustické prostředí. Ale užitečný náklad je naštěstí o nějakých 100 metrů výše než místo dopadu spalin z motorů. Je to tak daleko, že akustika v aerodynamickém krytu není špatná.

Jak je to s ekologickými dopady startu na okolí?

Odlétávající trosky byly v podstatě tvořeny jen pískem a kameny, takže to není vůbec toxické nebo tak něco. Bylo to v podstatě jako písečná bouře vytvořená lidmi. Ale tomu se chceme příště vyhnout.

Raketa používá netoxické pohonné hmoty a jen rozptýlí spoustu prachu. Ale nedošlo k žádnému významnému poškození životního prostředí, kterého jsme si vědomi.

Jak to bylo s aktivací destrukčního systému?

Nejvíce času před příštím startem pravděpodobně zabere rekvalifikace destrukčního systému. My jsme ho totiž během letu aktivovali, ale protržení nádrží trvalo příliš dlouho. Myslím, že to bylo řádově 40 sekund. Raketa byla v té době v relativně řídké atmosféře, takže aerodynamické síly byly menší, než kdyby byla níže v atmosféře. A pak ten aerodynamický nápor v nižší výšce podle mě napomohl ke zničení rakety. Tohle je samozřejmě něco, o čem se chceme ujistit, že funguje dobře, než přejdeme k dalším letu. Potřebujeme tedy více detonační šňůry, abychom roztrhli nádrže a i ve vysoké letové hladině zajistili, že pokud je nutné let ukončit, raketa exploduje téměř okamžitě.

Kdy budete připraveni na druhý testovací let?

Pod rampu nainstalujeme ten velký ocelový sendvič s vodním pláštěm, uděláme finální přípravu příštího nosiče a lodi a doufáme, že budeme za pár měsíců připraveni na další start. Myslím, že z hlediska rakety a rampy budeme pravděpodobně připraveni ke startu za šest až osm týdnů.

Bude se druhý let nějak lišit od toho prvního?

Půjde v podstatě o zopakování první mise. Při příští misi ale určitě vzlétneme rychleji. Během tohoto startu jsme opatrně zažehávali jeden motor za druhým. Raptory na Super Heavy B7 totiž byly vyrobeny už před dlouhou dobou, takže každý z nich byl tak trochu unikát. Oproti tomu motory na nosiči B9, který poletí příště, jsou mnohem novější, konzistentnější a výrazně spolehlivější ve srovnání s těmi na B7. Navíc ochranné štíty kolem motorů, které chrání před náporem i horkem, jsou na B9 mnohem lepší, protože nebyly namontovány až dodatečně. Prototyp B9 už byl navržen s ohledem na štíty, takže je celkově mnohem odolnější. Při příští misi nastartujeme motory rychleji a rychleji vzlétneme z rampy. Myslím, že od nastartování motoru do skutečného pohybu tentokrát uplynulo asi pět sekund, což je opravdu dlouhá doba, během které rampa dostává kapky. Pokusíme se tu dobu zkrátit na polovinu, takže zhruba dvě a půl sekundy.

Náš cíl pro příští let je tedy úspěšně provést oddělení stupňů a dokončit téměř celý oběh planety. Rychlost by byla téměř orbitální. Takže bychom to vlastně mohli poslat na slušnou oběžnou dráhu, ale my chceme otestovat systémy pro návrat lodi do atmosféry. Takže dostat se na oběžnou dráhu a poté deorbitovat, abychom mohli otestovat, jak dobře funguje tepelný štít na lodi.

Vzrušení je zaručeno, úspěch nikoli. Ale jsem opatrný optimista. Myslím, že tentokrát máme lepší než 50% šanci na dosažení oběžné dráhy. Takže to bude neuvěřitelně vzrušující.

Jak je to se spolehlivostí motorů?

Věc, kterou chceme před příštím letem zajistit pravděpodobně nejvíce, je, aby jakýkoli centralizovaný systém, který ovlivňuje více motorů, byl extrémně robustní a měl dodatečné okrytování. Nechceme mít jediné místo, které by dokázalo vyřadit vícero motorů. A určitě nechceme jediné místo, které by vyřadilo vektorizaci tahu neboli řízení pomocí naklápění motorů.

Vektorizace tahu je u B9 mnohem jednodušší, protože k naklápění motorů používá elektromotory namísto hydraulického systému, kde máte mezi hydraulickými akčními členy společné potrubí. Takže pokud ztratíte hydraulický tlak, můžete přijít o několik motorů. Elektricky ovládané motory budou mnohem více izolované a měly by pořád fungovat, pokud tedy neselže napájení nebo komunikace.

Když máte raketu s mnoha motory jako Starship, potřebujete extrémně dobrou izolaci motoru, aby motor při selhání nezpůsobil poruchu sousedního motoru nebo samotné rakety. Potřebujete velmi robustní konstrukci, protože když ztratíte jeden z 33 motorů, je to jen 3% ztráta tahu. Je to maličkost. Ale pokud nemáte dobrou izolaci, porucha motoru může kaskádovitě poškodit jiné motory nebo části rakety, což je extrémně nespolehlivý design. To je důvod, proč jsme se zejména u B9 tak moc zaměřili na izolaci motorů. Díky tomu když se jeden motor pokazí, nevyřadí ostatní motory ani nepoškodí zbytek rakety. Takže si myslím, že až bude vše hotové, bude to extrémně spolehlivý design.

Který prototyp Starship poletí na příští misi?

Neudělali jsme konečné rozhodnutí ohledně konkrétní lodi Starship, která poletí na příští misi. Pravděpodobně o tom rozhodneme tento týden. Chceme ale vsadit na úspěch v tom smyslu, že pokud se dostaneme na oběžnou dráhu, bylo by užitečné zkusit deorbitaci a zjistit, jak dobře funguje tepelný štít lodi. Protože potřebujeme udržet kontrolu v hypersonickém režimu s vysokými teplotami, pak se dostat přes transonickou fázi a pak udržet kontrolu nad lodí po celou cestu napříč širokou řadou Machových režimů. Když totiž loď zpomaluje z rychlosti zhruba Mach 23 na nulu, ve skutečnosti se chová různě a je vystavena radikálně rozdílným náporům a úrovním zahřívání. Takže myslím, že budeme chtít toto otestovat a vyšleme loď, která nám tuto možnost poskytne.

Jaké jsou plány na zbytek roku?

Doufám, že letos provedeme čtyři lety Starship, možná pět. A byl bych překvapen, kdybychom letos nedosáhli oběžné dráhy. Řekl bych, že to není 100% pravděpodobnost, ale myslím, že máme 80% či vyšší šanci. Je třeba mít na paměti, že SpaceX exceluje ve výrobě. Tedy jako extrémně, je nejlepší v historii všech výrobců raket. Vyrábíme horní stupeň Falconu 9, což je velký a složitý stroj, každé tři nebo čtyři dny. A taky každý den jeden Raptor. Ve skutečnosti jsme výrobu mírně zpomalili, protože máme více Raptorů, než potřebujeme. Takže se teď u Raptoru zaměřujeme trochu více na upgrady. Především na zvýšení spolehlivosti a robustnosti motoru, ale také na nějaká vylepšení výkonu. Letos pravděpodobně dáme na vývoj Starship zhruba 2 miliardy dolarů.

Myslím, že se skutečně dostaneme na oběžnou dráhu během následujících 12 měsíců. A pak nám bude pravděpodobně trvat ještě několik let, než dosáhneme pravidelné znovupoužitelnosti, kdy budeme přistávat s nosičem i lodí. Bude trvat několik let, než se dostaneme tam, kde jsme dnes s Falconem 9, u kterého je zcela normální, že přistává. Dneska je naopak divné, když nepřistává.

Kdy uděláte další rozhovor?

Udělám další takovéhle shrnutí aktualních informací, jakmile vyřešíme některé ze zmíněných otázek a budeme vědět přesnou konfiguraci rakety pro příští let. A až se posune to vylepšení odpalovací rampy a dalších věcí. Takže pravděpodobně za tři týdny udělám další rozhovor a dám vám vědět, co jsme zjistili.

---

Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!