Jednou z věcí, kterými je Elon Musk proslulý, je přehnaně optimistické stanovování termínů. Ačkoliv se svých cílů drží, realizace bývá časově na hony vzdálená tomu, co původně prohlašoval. Kdykoliv tedy oznámí, za kdy bude něco hotovo, je nutné si to ještě vynásobit. Tento imaginární a značně proměnlivý násobek posměváčci nazvali Muskova konstanta.

Sám Musk to komentoval lakonicky: „Někdy nejdu včas, ale zvládnu to.“ Jenže ne každý se na to dívá takto s nadhledem. Někteří Muskův přístup docela ostře kritizují. Patří k nim i Matouš Lázňovský, zkušený novinář specializující se na vědu a techniku. Ten bez okolků napsal: „Muskovy termíny už nikdo nebere vážně. Přes všechny své nesporné úspěchy má pověst nespolehlivé slibotechny i v rámci odvětví, které sliby nikdy nešetřilo.“

Smějící se Elon Musk při návštěvě stavby továrny Giga Berlin v září 2020 (Foto: Odd Andersen)

Pan Lázňovský se nenamáhal luštit záhadu, jak je možné, že NASA stále ještě udržuje spolupráci s takovým profláklým nespolehlivcem, ujmu se toho tedy místo něj. Nemělo by to být těžké, neboť v úvahu připadají jenom vlastizrada, korupce, nebo nekompetentnost. Ale teď zase vážně – každý trochu znalý člověk chápe, že mnohá Muskova prohlášení jsou součástí marketingu. Tesla, SpaceX, Neuralink, Boring Company ani Twitter nepotřebují žádnou reklamu, neboť o plánech a vizích jejich šéfa se píše a diskutuje všude možně. Čím jsou smělejší, tím větší mají potenciál zaujmout, tudíž není důvod, aby se Musk držel příliš na uzdě.

Dlužno podotknout, že Musk se tím nijak nevymyká. Optimismus, sebevědomí a ambice patří k povinné výbavě každého vrcholového manažera. Kupříkladu Johann–Dietrich Wörner, když se stal ředitelem ESA (Evropské kosmické agentury), vyhlašoval, že po konci ISS, jejíž provoz se předpokládá do roku 2030, chce ESA s partnery budovat měsíční vesnici. Od představitele vesmírné agentury, která nemá vlastní pilotovanou kosmonautiku a dosud na Měsíc nevyslala ani automatickou sondu, to vyznělo poněkud nabubřele. Ke stavbám měsíčních základen nejspíš v budoucnu opravdu dojde, nejen kvůli průzkumu Měsíce a vědeckým experimentům v prostředí nízké gravitace, ale i pro otestování technologií nutných k výpravě na Mars, jenže s rozpočtem 6–7 miliard eur se ESA jen těžko může pouštět do velkých akcí. V tzv. americkém segmentu ISS má ESA podíl pouze 8,3 % (NASA 76,6 %; JAXA 12,8 %; CSA 2,3 %), stěží věřit, že v případě měsíční základny by úloha ESA byla důstojnější.

Představa měsíční vesnice (Zdroj: ESA)

ESA se pravděpodobně opět jenom dle svých možností zapojí do amerického programu a ne, že to bude v evropské režii. V současnosti se situace jeví tak, že štafetu po ISS převezme Gateway na halo orbitě Měsíce a soukromé kosmické stanice u Země (slibně vypadá projekt firmy Axiom, jenž v soutěži porazil i konkurenční návrh od SpaceX). Základna na jižním pólu Měsíce je jedním z cílů amerického programu Artemis, ale pořád nepřekročila hranice konceptu. Naštěstí vysoká přepravní kapacita Starship by budování takové základny mohla usnadnit, a tím i urychlit. Teoreticky by i samotná Starship mohla sloužit jako základna.

Představa lunární orbitální stanice Gateway (Zdroj: ESA)

Pozadu za Wörnerem nezůstal ani soudobý ředitel Roskosmosu Dmitrij Rogozin. Navzdory neutěšené finanční a personální situaci sliboval nové rakety (Irtyš, Jenisej, Don), novou transportní loď (Orjol, dříve Federacija; první, bezpilotní start měl proběhnout v roce 2015 na Angaře z Vostočného), sondu na Měsíci (Luna 25, startovat měla v roce 2016), sondu k Venuši s přistávacím modulem (Veněra D, start byl plánován na rok 2013), satelitní konstelaci Sféra, kosmickou stanici ROSS i přistání ruských kosmonautů na Měsíci do roku 2030.

Úmyslně jsem ke srovnání s Elonem Muskem vybral právě osoby, od kterých by se vhledem k úřední povaze jejich funkce očekávala serióznost, a ne slibování něčeho, co není ani vzdáleně v jejich možnostech zajistit, ale, jak je vidět, i takoví velevážení pánové „muskovatí“, když jde o to, dostat se do veřejného povědomí. Nicméně, i kdyby se tak chovali úplně všichni, Muskovu důvěryhodnost to nezvyšuje. Ovšem pan Lázňovský zachází ještě dál, když staví Elona Muska do pozice někoho, kdo je méně spolehlivý než ti ostatní. A možná má pravdu – zatímco Wörner sliboval vesničku na Měsíci, Musk si vysnil rovnou celou kolonii s milionovou populací, a to na Marsu. Rozdíl je zřejmý: Měsíc je mnohem blíž Zemi, je tudíž snazší tam dopravovat materiál, lidi, zásoby; dále je tam míň radiace a víc energie ze Slunce. Dá se říct, že Měsíc jsme schopni osídlit už při úrovni dnešních technologií. Naopak z Marsu jsme zatím nedokázali ani přivézt vzorek hornin, čili Mars pro nás stále ještě představuje velkou technologickou výzvu a soběstačná kolonie na Marsu je spíše z oblasti sci-fi.

Představa Starship na základně na Marsu (Zdroj: SpaceX)

Wörnerova vize tedy působí více realisticky. Má to však jeden háček – ESA pro její uskutečnění neudělala prakticky nic, Wörner totiž nenalezl podporu u členských států. Kdežto ve SpaceX se pracuje na plnění Muskových snů ze všech sil. Musk také spoléhá na podporu NASA, která má přistání člověka na Marsu dlouhodobě v plánu (Moon to Mars). Tvrzení, že Musk má v oboru pověst nespolehlivé slibotechny, je tedy založeno hlavně na dojmu. Abychom rozhodli, zda je tento dojem správný, potřebujeme nějaké přímější srovnání – porovnávat porovnatelné, tzn. podobné subjekty při stejných podmínkách. Podívejme se tedy, jak si vede Muskovo SpaceX proti konkurenci.

Komparativní studie č. 1 – SpaceX vs. Blue Origin

Elon Musk a Jeff Bezos se vrhli na vývoj raket zhruba ve stejnou dobu a zhruba za stejných podmínek. Bezos založil Blue Origin v září 2000, Musk SpaceX v březnu 2002. Žádný z nich neměl předchozí zkušenosti v oboru, začínali od nuly. Posuďme nyní, komu z nich se zatím dařilo lépe v dobývání vesmíru.

V Blue Origin se inženýři v první fázi věnovali experimentování s různými druhy raketových motorů, ve druhé fázi se pustili do vývoje suborbitální jednostupňové znovupoužitelné rakety New Shepard, poháněné kyslíkovodíkovým motorem BE-3. První zkušební let byl proveden koncem dubna 2015, bylo při něm dosaženo výšky 93,5 km. Při dalším testu v listopadu 2015 již byla pokořena Kármánova mez (100 km nad zemským povrchem), která je Mezinárodní leteckou federací (FAI) uznávána za hranici mezi atmosférou a vesmírným prostorem, a raketa úspěšně přistála. Bylo to vůbec poprvé, kdy se nějaká raketa vrátila z vesmíru. Let s posádkou, do níž se zařadil i majitel Jeff Bezos, New Shepard absolvoval v červenci 2021. Bezos se tak stal prvním astronautem ve vlastní lodi. Ve třetí fázi Blue Origin připravuje orbitální raketu New Glenn. Pohánět ji bude sedm motorů BE-4 na kapalný metan a kapalný kyslík v prvním stupni, jenž má být znovupoužitelný, a dva motory BE-3U na kapalný vodík a kapalný kyslík. První start by mohl být snad ještě letos.

Představa rakety New Glenn během letu (Zdroj: Blue Origin)

Ve SpaceX zvolili jinou strategii, snažili se co nejdříve vyvinout malou orbitální raketu, jejímž provozem by vydělali na vývoj větší rakety. Falcon 1 poprvé startoval už v roce 2006, tedy pouhé čtyři roky od založení firmy. Premiéra nedopadla nejlépe a celkově tato raketa nepřinesla kýžený komerční úspěch, ale SpaceX díky ní získalo cenné zkušenosti a důvěru NASA, což se ukázalo pro další osud firmy jako klíčové. O další čtyři roky později již měl Falcon 1 nástupce – středně těžký dvoustupňový nosič Falcon 9 (číslo značí počet motorů na prvním stupni), jehož první stupeň dokáže přistát a může být použit opakovaně. Díky nízké ceně a vysoké spolehlivosti této rakety začalo SpaceX trhu s raketovými nosiči dominovat. Na přelomu let 2017 a 2018 předvedlo SpaceX ještě silnější raketu – Falcon Heavy. Ta s nosností 63 800 kg na nízkou oběžnou dráhu Země překonávala všechny ostatní těžké nosiče té doby.

Start Falconu Heavy při misi Arabsat 6A (Foto: SpaceX)

Pro Elona Muska to však nebyl konečný cíl, v roce 2016 oficiálně představil koncept skutečně obří rakety a lodi, která by byla schopna pojmout až sto pasažérů plus náklad. Tato mimořádná kapacita by lidstvu umožnila kolonizovat Mars. Dnes je tento meziplanetární transportní systém intenzivně vyvíjen pod názvem Super Heavy Starship a nachází se ve fázi raných prototypů, cesta k jeho dokončení však bude ještě dlouhá. Každopádně, jestli vyjde plánovaný březnový start, bude to již čtvrtá (sic!) raketa od SpaceX (bez započtení vývojových verzí Falconu 9), která se dostala na oběžnou dráhu. Navíc největší a nejvýkonnější v historii. Oproti tomu Blue Origin má za sebou zatím pouze suborbitální lety.

Kompletní sestava Starship S24 a Super Heavy B7 v lednu 2023 (Foto: SpaceX)

Komparativní studie č. 2 – zásobování ISS

Po ukončení provozu raketoplánů zůstala NASA bez možnosti dopravovat vlastními prostředky na ISS náklad a posádky. Tyto služby nadále zajišťovali pro NASA zahraniční partneři, především Rusové svými loděmi Progress a Sojuz. Tento stav měly změnit soukromé americké společnosti, které vyvíjely vlastní kosmické lodě a rakety. Pro dopravu nákladu si NASA nejprve vybrala v roce 2004 raketu Kistler K-1. Vypadalo to nadějně: vývoj vedli bývalí manažeři NASA, dodavateli byly věhlasné aerokosmické společnosti jako Lockheed Martin, Aerojet, Northrop Grumman, Draper Laboratory a další, navíc návrh rakety byl údajně ze tří čtvrtin hotov. První stupeň byl osazen třemi ruskými motory NK-33 a NK-43 v modernizované verzi, spalujícími kapalný kyslík a kerosin, jež společně dávaly tah 4540 kN.

Koncept rakety Kistler K-1 (Zdroj: Wikipedia)

Jenže zasáhl kontrolní úřad GAO (Government Accontability Office) a plnění kontraktu bylo zastaveno, čímž se firma dostala do finančních potíží. Ty na čas odvrátila spojením se startupem Rocketplane a již pod jménem Rocketplane Kistler se účastnila nového tendru, který v roce 2006 opět vyhrála, tentokrát společně se SpaceX. Nedostatek peněz ale firmě zabránil pokračovat ve vývoji, a tak byla o rok později nahrazena společností Orbital Sciences (ta se pak přejmenovala na Orbital ATK a nakonec ji koupil Northrop Grumman).

Nákladní loď Dragon po zachycení robotickým ramenem na ISS během mise CRS-8 (Foto: NASA)

Jak známo, obě vítězné firmy za finanční i technické pomoci NASA během šesti let svůj úkol splnily. Dragon zakotvil u ISS v roce 2012, Cygnus v roce následujícím. Obě firmy si také připsaly po jedné neúspěšné misi, přičemž v obou případech bylo na vině selhání nosné rakety. Flotilu amerických náklaďáků měl v roce 2021 rozšířit ještě miniraketoplán Dream Chaser od Sierra Nevada Corporation, jeho premiéru však provázejí odklady, aktuálně by měl letět letos na podzim na raketě Vulcan. Už by bylo načase, protože jeho vývoj běží od roku 2004.

Komparativní studie č. 3 – Starliner vs. Crew Dragon

Za vyrovnané soupeření by se dal označit závod mezi Boeingem a SpaceX o vlajku, kterou na ISS zanechala posádka posledního raketoplánu letícího k ISS a kterou měla vyzvednout posádka první nové americké kosmické lodi. O kontrakt se ucházela i Sierra Nevada Corporation, leč neuspěla. SpaceX sice mělo výhodu, že při vývoji Crew Dragonu částečně stavělo na první nákladní verzi své lodi, ale Boeing zase obdržel od NASA mnohem větší prostředky na vývoj (SpaceX „jen“ 2,6 miliard dolarů oproti 4,2 miliardám pro Boeing).

Dokování kosmických lodí Starliner a Crew Dragon u ISS (Zdroj: NASA / Teslarati)

Obě společnosti se při vývoji potýkaly se zdržením. Výběrové řízení NASA vyhlásila v září 2011, ale první Crew Dragon k ISS dorazil teprve v březnu 2019 při nepilotované testovací misi DM-1. Starliner totéž zvládl dokonce až v květnu 2022. O vítězi však bylo rozhodnuto už v květnu 2020, kdy k ISS dorazili na palubě Crew Dragonu Robert Behnken a Douglas Hurley (o pět let později, než bylo v plánu). Od té doby již SpaceX vypravilo k Mezinárodní kosmické stanici dalších šest posádek, zatímco Boeing ještě ani jednu.

Vyhodnocení

Jak to tedy vychází? Světe, div se, ale pro SpaceX docela dobře. Je to spíše konkurence, která má problémy s dodržováním termínů a plněním plánů. Což je zároveň i odpověď na výše položenou otázku, odkud NASA bere důvěru v Elona Muska. A kdyby jenom NASA. V důsledku nepřipravenosti nových raket (Ariane 6, Vulcan, New Glenn, Antares 330, H-III) a ruské invaze na Ukrajinu je v současnosti na trhu nedostatek středně těžkých nosičů. A zájemci o vynesení družic, ačkoli původně zamýšleli využít služeb jiného dopravce, se nyní obracejí právě na SpaceX, protože z nějakého důvodu věří Muskovým termínům. Pokud tedy má Elon Musk pověst nespolehlivé slibotechny, je to z velké části zásluha takových novinářů, kteří píší články na základě svých dojmů nebo opisují z pofidérních zdrojů, které ani neuvedou. Ale připusťme, že hodně si za to může i Musk sám svými přehnaně optimistickými výroky.

Umělecká představa sond Evropské kosmické agentury. Vlevo Hera, vpravo teleskop Euclid. Obě budou vyneseny Falconem 9 kvůli odkladům evropské rakety Ariane 6. (Zdroj: ESA)

Muskovy sliby

V pravém slova smyslu se samozřejmě nejedná o sliby, nýbrž o odhady a vize, ale nechme slovíčkaření stranou. Co tedy Elon Musk konkrétně slíbil a nesplnil? Kromě mnoha jiných věcí toto:

• Plně autonomní řízení vozů Tesla a robotaxíky – v říjnu 2019 prohlásil: „Příští rok určitě, budeme mít na silnicích milion robotaxíků.“
• Oblet Měsíce – na začátku roku 2017 avizoval plán poslat dva turisty na cestu kolem Měsíce v připravované lodi Crew Dragon. O rok později tento plán revidoval: posádka bude vícečlenná a poletí se až v roce 2023 ve Starship.
• Přistání na Marsu – zamýšlel vyvinout nepilotovanou modifikaci lodi Crew Dragon s názvem Red Dragon, která měla být schopna motorického přistání na Marsu. Vynášet ji měl Falcon Heavy. Projekt byl zrušen s tím, že úkolu se zhostí Starship. V diskuzi s filmovým a seriálovým tvůrcem Jonathanem Nolanem Musk řekl, že první Starship s nákladem by na Marsu mohla přistát v roce 2022 a s lidmi v roce 2024.
• Teslu Semi do roku 2019, Cybertruck v roce 2021.
• Mozkové implantáty – v roce 2019 odhadl, že už v roce 2020 začne Neuralink lidem s poškozením míchy implantovat do mozku čipy, které jim umožní se znovu pohybovat nebo ovládat telefon.
• Instalace 1000 solárních střech týdně

Elektrický pickup Tesla Cybertruck byl mnohokrát odložen (Foto: Tesla)

Teď už trochu tušíme, nač asi potřebuje Musk na Twitteru tlačítko pro úpravy. Ironie, ale některé jeho předpovědi by vskutku zasluhovaly aktualizaci. I druzí však umí vyhlašovat nepravděpodobné termíny, což neuniklo ani Muskově pozornosti. „Vážně sním svůj klobouk s hořčicí, jestli tato raketa vynese náklad pro národní bezpečnost před rokem 2023,“ reagoval například v únoru 2018 na tweet, jehož pisatel usuzoval, že po roce 2020 ULA přejde na Vulcan (první start této rakety měl proběhnout už v roce 2019). Musím ale zopakovat, že špatné odhady jiných nijak Muskovu důvěryhodnost nezvyšují; proč tedy není ve svých vlastních predikcích opatrnější? Úplně nejjednodušší vysvětlení je takové, že se Musk prostě vyjadřuje bez rozmyslu a bez ohledu na následky. A je fakt, že v jeho jednání lze občas vypozorovat jistou impulzivnost. Jenže taková diagnóza nevysvětluje, proč Musk dokáže uspět tam, kde jiní ne. Takže s psychoanalýzou si nevystačíme. Co tu máme dál?

První raketa Vulcan během příprav na premiérový start (Foto: United Launch Alliance)

Sliby jako marketingový nástroj. Úspěch se nerodí jen tak lusknutím prstů. Aby Elon Musk dokázal rychle vybudovat prosperující firmy, potřeboval a) investory, protože sám neměl dostatečný kapitál, b) schopné a nadšené zaměstnance, kteří by vyvíjeli konkurenceschopné produkty, c) zákazníky. Těm všem musel něco nabídnout, nějakou perspektivu. Zvláště u investorů hraje velkou roli očekávání, ale platí to obecně. Lidé, kteří pro Muska chtějí pracovat, také mají určitá očekávání. Nejinak tomu ostatně bylo i u Gwynne Shotwell. „Podívej, pracuješ v tomhle byznysu. Chceš, aby se tenhle byznys ubíral stejným směrem jako doposud, nebo chceš, aby se vydal cestou, kterou se Elon snaží prosadit?“ vzpomínala po letech současná prezidentka SpaceX na to, jak se rozhodovala, jestli přijme Muskovu nabídku práce. A kolik zákazníků si objednalo Teslu ve víře, že koupí vozu právě této značky se podílejí na budování lepšího světa?

Provozní ředitelka SpaceX Gwynne Shotwell (Foto: Space Foundation)

Musk zkrátka hodně těží z toho, že dokáže v lidech vzbudit naději na rychlý pokrok. Na druhou stranu také poměrně často a otevřeně mluví o svých pochybách. Například, když hovořil o první raketě SpaceX, která přistane na Marsu, poznamenal, že by měla nést jméno Srdce ze zlata, podle stejnojmenné lodi s nepravděpodobnostním pohonem ze Stopařova průvodce Galaxií, protože i ta jeho raketa je nepravděpodobná.

Dalším důvodem vysoké hodnoty Muskovy konstanty může být vytváření tlaku na zaměstnance, aby neměli pocit, že mají na své úkoly času dost. A v neposlední řadě musíme Muskovi přiznat právo se mýlit, zvlášť když chybné odhady mají i ostatní včetně NASA, což přiznává i její ředitel Bill Nelson: „Když se podíváte na vývoj různých kosmických systémů v minulosti, byla tam zdržení. Čím dál se vzdalujeme od Země s novými technologiemi, historicky pozorujeme zpoždění.“ Přibližně 9 z 10 projektů NASA navíc překročí plánované náklady a průměrné překročení rozpočtu je cca o 90 %.

Raketa SLS agentury NASA měla mnoho let zpoždění a poprvé odstartovala v listopadu 2022 (Foto: NASA)

Abychom však byli spravedliví, NASA a dokonce i Musk občas něco dodrží. Naposledy se mu povedlo splnit cíl provést 60 startů raket do konce roku 2022, tedy takřka dvojnásobek oproti předchozímu roku. Stejně tak třeba Tesla Model Y se dostala do rukou prvních zákazníků řadu měsíců před termínem, který Musk avizoval během představení tohoto elektromobilu. Dále například už v roce 2015 odhadoval, že Tesla dosáhne roční výroby půl milionu vozidel do roku 2020, což se také podařilo.

Mene, tekel…

Mnohé z toho, co Musk prohlásí, jsou jen zbožná přání nebo trolling. Přesto se tomu věnuje pozornost, protože on je dost bohatý, schopný a odhodlaný, aby se pokusil to uskutečnit. Přesně v duchu svého životního kréda: „Pokud je něco dostatečně důležité, pokusíš se o to, i když šance nejsou ve tvůj prospěch.“

Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!

• About
• Latest Posts

Pavel Salvet

Autor není odborníkem na kosmonautiku, zajímá se o veřejné dění a politiku, ve volných chvílích se věnuje latině.

Latest posts by Pavel Salvet (see all)

• Náhled do problematiky raketových motorů – nástup metanu - 2. 11. 2024
• Náhled do problematiky raketových motorů – tuhá vs. kapalná paliva - 20. 10. 2024
• Náhled do problematiky raketových motorů – od Merlinu po SABRE - 5. 8. 2024

Nahlásit chybu / Navrhnout zlepšení

• Issue: *
  Chybná informace Nefunkční odkaz Překlep Návrh na zlepšení Tip na článek Ostatní
• Your Name: *
  
• Your Email: *
  

• Details: *
  

Odeslat hlášení