Elon Musk na pranýři: Jak SpaceX spolupracuje s armádou

Není žádným tajemstvím, že Elon Musk není u pacifistů příliš v oblibě. Zbraně sice nevyrábí, ale SpaceX spolupracuje s armádou v oblasti technologií a také vynáší její družice. Navíc mezi pacifisty převládá názor, že za válečnými konflikty stojí v pozadí jakási globalistická elita, do níž řadí i Muska.

Posledních deset let můžeme sledovat, jak SpaceX dominuje na trhu raketových nosičů. A jeho největší zákazníci? NASA a armáda. Právě z Pentagonu přišly SpaceX první zakázky. Už v roce 2005 měl Falcon 1 vynést družici TacSat-1, ale vše dopadlo jinak a tato družice nakonec neletěla. Uskutečnily se až následující mise FalconSat-2 a Demo-2 pro agenturu DARPA (Defense Advance Research Projects Agency). Obě skončily havárií. Ačkoli však vývoj všech zmíněných družic byl hrazen z rozpočtu Ministerstva obrany, nejednalo se o opravdové vojenské družice. FalconSat-2 měl za úkol studium plazmatu, ostatní byly pouze experimentální.

Cesta k hodnotným armádním zakázkám se pro SpaceX otevřela v prosinci 2012, když Ministerstvo obrany rozhodlo o ukončení monopolu ULA (společný raketový podnik Boeingu a Lockheed Martin) na vynášení vojenských družic. Ještě téhož roku pak USAF (americké letectvo, vesmírné síly jako samostatná armádní složka v té době ještě neexistovaly) přidělilo SpaceX zakázky na mise DSCOVR a STP-2. Možnost ucházet se o další kontrakty byla podmíněna certifikací Falconů, přičemž pro získání certifikátu byly potřeba tři úspěšné mise. V květnu 2015 byl po misích CASSIOPE, SES-8 a Thaicom 6 certifikován Falcon 9 v1.1, v lednu 2016 Falcon 9 v1.2, v červnu 2019 Falcon Heavy. Do dnešního dne provedlo SpaceX sedm startů s vojenskými družicemi (DSCOVR, OTV-5 s miniraketoplánem X-37B, GPSIII-SV01, STP-2, GPSIII-SV03, GPSIII-SV04, GPSIII-SV05), nepočítaje v to pět misí pro NRO (Národní průzkumný úřad), jenž má v gesci špionážní satelity a armáda s ním úzce spolupracuje, a tajemnou misi Zuma.

Falcony nevynikají pouze nízkou cenou, ale také úctyhodnou spolehlivostí – Falcon 9 má nejdelší šňůru úspěšných startů v historii kosmonautiky a Falcon Heavy ještě nikdy neměl nehodu. Zdálo by se tedy, že i pro vojáky budou jasná volba, avšak vojenské družice jsou stále hojně vynášeny raketami Atlas a Delta. Při posledním velkém výběrovém řízení z května 2019, ve kterém SpaceX, ULA, Northrop Grumman a Blue Origin soutěžily o zhruba třicítku misí, jež se mají uskutečnit mezi lety 2022–2027, vyhrály ULA a SpaceX. Úspěšnější byla k velkému Muskovu rozhořčení ULA, jíž bylo přiděleno 60 % misí, a to i přesto, že jejich nová raketa Vulcan, která nahradí Atlasy a Delty, ještě není ani hotova, natož ozkoušena (navíc bude pravděpodobně dražší než Falcony). Takové podivnosti pochopitelně vedou ke spekulacím o nadržování a lobbingu, ve dvou případech se SpaceX dokonce soudilo. Nicméně hlavním úkolem armády je zajišťovat národní bezpečnost. ULA by bez vládních zakázek pravděpodobně zkrachovala, a armáda by tak přišla o dlouhodobého spolehlivého partnera a zůstala by závislá na SpaceX, což není v jejím zájmu. Strategii podpory více firem mimochodem uplatňuje i NASA.

Vynášením družic se ovšem portfolio služeb SpaceX pro armádu rozhodně neuzavírá. Vesmírná rozvojová agentura (Space Development Agency), zřízená Ministerstvem obrany, si u SpaceX za celkem 143 milionů dolarů objednala výrobu čtyř družic pro detekci a sledování balistických a hypersonických raket. Tyto družice by mělý být postaveny na platformě Starlink a spekuluje se, že s tímto projektem souvisely čtyři neznámé družice vypuštěné při misi Globalstar-2 FM15. Výzkumná laboratoř amerického letectva (Air Force Research Laboratory) zase zadala SpaceX vývoj materiálu pro pokročilý tepelný štít a vypracování výrobních postupů, které by umožňovaly jeho nízkonákladovou a zároveň velkoobjemovou výrobu; hodnota kontraktu činí 8,5 milionů dolarů.

Velké plány má Pentagon s raketou Starship. Američané totiž mají vojenské základny a spojenecké závazky po celém světě. A kdyby v případě ohrožení bylo potřeba někam na jiný kontinent urychleně dopravit materiál, zbraně, munici nebo vojenskou jednotku, Starship by to po balistické dráze zvládla do hodiny, a to s nákladem o hmotnosti až 100 tun, což je ekvivalent přepravní kapacity velkého nákladního letadla. Proto Ministerstvo obrany v říjnu 2020 uzavřelo dohodu se SpaceX a XArc (Exploration Architecture Corporation) na provedení studie o možnosti dopravy na libovolné místo na Zemi rychlostí 3,3 km/s. Pro rok 2021 bylo na tuto studii vyhrazeno 9,7 milionů dolarů. Šanci, že tyto záměry neskončí ve fázi předběžné studie, posílilo zřízení programu Rocket Cargo, jenž je společným projektem leteckých a vesmírných sil americké armády. Na tento program bylo pro rok 2022 vyčleněno 47,9 milionů dolarů. Letos pak SpaceX získalo 5letý kontrakt ve výši 102 milionů dolarů, v jehož rámci má demonstrovat technologie potřebné pro tento projekt.

Pro moderní zbraňové a podpůrné systémy je typické, že získávají nepřeberné množství informací. Díky proudům dat nejen od pozemních jednotek na frontové linii, ale i ze špionážních satelitů, radarů nebo průzkumných dronů velitelé teoreticky mohou mít nepřetržitý a dokonalý přehled o situaci na bojišti, což jim umožní efektivněji řídit bojové operace. Má to ovšem dva háčky – je nutné zajistit přenos dat a pak také jejich zpracování. Pro přenos dat nabízí SpaceX armádě Starlink a dlužno podotknout, že se setkává se zájmem. Armáda sice disponuje vlastními komunikačními družicemi a dále využívá například služeb společnosti Iridium, ale Starlink by do jisté míry mohl sloužit jako záloha a také vzhledem k jeho přednostem (cena, přenosová kapacita, latence, globální pokrytí atd.) jako vítané doplnění komunikačních kanálů. V Afghánistánu Američané ztratili celou elitní jednotku, a to mimo jiné i proto, že její příslušníci měli potíže se spojit s velitelstvím a vyžádat si pomoc; Starlink by řadu podobných problémů mohl vyřešit. Již v prosinci 2018 proto armáda uzavřela se SpaceX smlouvu, v jejímž rámci proběhlo několik testů. První z nich prokázal, že siť Starlink zvládne přenášet data rychlostí až 610 Mb/s do pohybujícího se letounu C-12. Gwynne Shotwell, prezidentka a provozní ředitelka SpaceX, v této souvislosti uvedla, že rychlost připojení, kterou firma nabízí, je stokrát vyšší, než jakou má letectvo k dispozici.

V současnosti probíhají neplánované, leč o to intenzivnější vojenské testy Starlinku ve východní Evropě, smím-li to napsat takto cynicky. V každé válce se bojující strany kromě čistě vojenských cílů zaměřují i na infrastrukturu protivníka, aby mu narušily logistiku a komunikaci. Nejinak je tomu na Ukrajině. Aby si ukrajinská armáda udržela schopnost koordinace svých jednotek, požádal už druhý den po ruské invazi místopředseda ukrajinské vlády Michajlo Fedorov prostřednictvím Twitteru o poskytnutí terminálů a služeb sítě Starlink. Za deset hodin mu Elon Musk odepsal, že jeho žádosti vyhověl. První zaslané terminály dorazily za dva dny. Vše proběhlo tak rychle díky tomu, že SpaceX bylo již připraveno Starlink na Ukrajině komerčně provozovat, spuštění služby ale blokovala ukrajinská byrokracie. Takže pro SpaceX byla tato žádost vlastně povolením. O financování se toho zatím ví jen málo. Dodávka prvních 5000 terminálů byla Ukrajině darována, a zčásti ji zaplatila americká vláda. SpaceX také slíbilo poskytovat na Ukrajině služby sítě Starlink po tři měsíce bezplatně.

Využití Starlinku na Ukrajině není pouze vojenské, ale potřebné je též pro civilní účely, a to v oblastech, kde Rusové zničili infrastrukturu. Velmi důležitý je zejména pro úřady, nemocnice a záchranáře. Z hlediska další spolupráce SpaceX s americkou armádou je nicméně relevantní to, jak se Starlink osvědčil při vojenských akcích. Vzhledem k tomu, že Ukrajina válku s Ruskem prohrává, zdálo by se, že ani Starlink ukrajinské armádě příliš nepomáhá. To by však bylo přílišné zjednodušení. Je nutné vzít v úvahu ohromnou ruskou převahu, a to nejen v počtu vojáků, ale především v množství techniky. Nepoměr sil je patrný hlavně v letectvu a těžké technice. A Rusové také na rozdíl od Ukrajinců disponují i útočnými zbraněmi dalekého dosahu, kterými mohou ničit cíle v zázemí. Navzdory těmto výrazně nepříznivým okolnostem jsou Ukrajinci schopni zadržovat ruský postup, a dokonce dosáhli některých dílčích úspěchů, například donutili nepřítele k ústupu od Kyjeva a ubránili Charkov. Takový průběh války byl zcela nečekaný. Předpokládalo se, že proti mohutné invazní armádě nebudou mít Ukrajinci vůbec šanci. Místo toho se už bezmála půl roku houževnatě brání ruské přesile. Jak je to možné? Mezi důvody se uváděla vysoká bojová morálka Ukrajinců a špatná logistika Rusů. Ovšem odvaha a odhodlání zjevně nechybí ani Rusům, když i přes vysoké ztráty dál útočí, a nedostatky v logistice se dají napravit. Takže hlavním faktorem účinné ukrajinské obrany je efektivita. K té velice přispívají dodávky technologií od států NATO. Mluví se hlavně o zbraních, ale důležitým prvkem jsou i komunikační systémy včetně Starlinku. Dosvědčil to v rozhovoru válečného reportéra Davida Patrikarakose jeden z ukrajinských vojáků:

Starlink je to, co změnilo válku ve prospěch Ukrajiny. Rusko se snažilo zničit všechny naše komunikační kanály. To teď nemůžou. Starlink funguje pod palbou kaťuší, pod dělostřeleckou palbou. Funguje dokonce i v Mariupolu.

Že Starlink Ukrajincům účinně pomáhá nepřímo z druhé strany potvrdil i dnes již bývalý šéf Roskosmosu Dmitrij Rogozin v emotivním vyjádření pro ruskou televizi:

Západu bychom nikdy neměli věřit. Když Rusko prosazuje své nejvyšší národní zájmy na území Ukrajiny, objeví se Elon Musk se svým Starlinkem, dříve prohlášeným za čistě civilní.

Rogozinův vztek je pochopitelný. Starlink totiž neslouží vojákům jenom ke vzájemnému spojení, ale je integrovaný do sofistikovaného systému, jenž byl vybudován v posledních letech s pomocí západních poradců a je přístupný i z obyčejných notebooků. Jedná se o software pro situační povědomí, který vytváří interaktivní mapu zahrnující snímky z dronů, satelitů a informace od lidí z terénu. Zaznamenává se do ní poloha a typ cílů, a na základě těchto údajů program vybírá nejvhodnější zbraň v dosahu, která by mohla cíl zneškodnit. Že je tento systém opravdu účinný, se ukázalo při masakru okupačních jednotek, které se v květnu pokusily u obce Belohorivka překročit řeku Severní Doněc. Starlink se tak rychle zařadil mezi ostatní úžasné technologie, které se žel v rukou armády staly nástrojem zkázy a smrti.

Přestože Rusko má protisatelitní zbraně, jak demonstrovalo v listopadu 2021 nezodpovědným testem, při kterém zničilo vlastní družici Kosmos-1408 a ohrozilo ISS, proti Starlinku se neopovažuje zasáhnout. Jednak by eliminace amerických satelitů byla válečným aktem vůči USA a jednak by vzniklá tříšť řetězově zlikvidovala další družice na nízké oběžné dráze i obě vesmírné stanice, což by jistě vedlo k roztržce s Čínou. A Číny se Rusko obává mnohem více než v zásadě mírumilovných USA. Svědčí o tom mimo jiné i ta skutečnost, že s napadením Ukrajiny Rusko čekalo do konce Zimních olympijských her v Pekingu. A to i s vědomím dobře známého faktu, že doba oblevy není nejvhodnějším časem k invazi. Těžká vojenská vozidla se musela držet na silnicích, aby nezapadla v bahně. (Tak vznikla i ta slavná 64 km dlouhá kolona.) Nemohla se tudíž rozptýlit ani manévrovat a Ukrajinci je snáze likvidovali. Především tedy díky ruskému respektu k Číně nemusí mít Elon Musk o Starlink obavy.

A jak hodnotí Starlink představitelé americké armády? Z některých vyjádření to skoro vypadá, že se už nemůžou dočkat, až ho budou sami moci vyzkoušet v akci. Takto mluvil před americkým senátním Výborem pro ozbrojené síly velitel USSF (vesmírných sil):

Co vidíme s Elonem Muskem a schopnostmi Starlinku, nám opravdu ukazuje, co může megakonstelace nebo proliferovaná architektura poskytnout z hlediska redundance a možností.

Obchody s armádou jsou sice nepochybně velmi výdělečné a marketingově přínosné (protože jim média věnují pozornost), leč mají také problematický morální aspekt. Samozřejmě žádný soudný člověk nebude Muskovi vyčítat pomoc napadené Ukrajině vzhledem k barbarskému způsobu, jakým agresor válku vede – viz např. článek K. Zvoníka o Mariupolu. Právě naopak, čím budou obránci i díky Starlinku úspěšnější, tím menší území bude zpustošeno, méně lidí vyhnáno a méně civilistů zabito. Jenže ne všechny války jsou takto černobílé a ne ve všech Američané pomáhají napadeným. Vzpomeňme si třeba na bombardování Jugoslávie, kdy Američané záměrně útočili na civilní cíle a zabíjeli civilisty včetně žen a dětí. Nebo na invazi do Iráku, která přinesla destabilizaci celého regionu, což nakonec vyústilo ve vznik teroristické organizace Islámský stát, občanskou válku v Iráku a Sýrii, masakr Jezídů atd. Proto je obchodování s armádou stigmatizováno jako nemravné kšefty, jež umožňují vést války. Kdyby vojáci neměli výstroj, výzbroj, munici, proviant, neválčilo by se, nebo jenom klacky a kamením. Bylo by však naivní pohlížet na to takto idealisticky.

Historie lidského druhu je dějinami konfliktů. Od nepaměti se lidé identifikovali se spřízněnými skupinami ať už na úrovni rodu, kmene či národa a společně prosazovali své zájmy proti jiným skupinám. Tento přirozený řád může být upozaděn náboženstvím, ideologií nebo státní mocí, ale vždy jen dočasně. Konflikty tu zkrátka byly, jsou a budou. Pro jejich řešení civilizace vytvořila právní řád a soudní systém. Na mezinárodní úrovni ovšem právo příliš nefunguje, neboť neexistuje autorita, která by jej vymáhala. Proto přicházejí ke slovu zbraně, přičemž platí, že, kdo si obstará větší klacek, má větší šanci vyhrát. Není přitom nutné udeřit, většinou stačí mluvit tiše a klacek jen držet. Oním příslovečným klackem je spíše než převaha v počtu vojáků nebo množství zbraní převaha technologická, a to se potvrzuje i na Ukrajině, kde relativně omezené množství západních zbraní stačí na zadržování armády jedné velmoci, jejíž zbrojní průmysl se od dob Sovětského svazu příliš technologicky neposunul. Taková je tedy syrová realita. Pax mundi (světový mír) nastane teprve, až tu člověk nebude, což zásluhou jaderných zbraní nemusí zase až tak dlouho trvat. Proto Elon Musk, než by se zabýval utopickými idejemi, hledá místo toho způsob, jak zajistit přežití lidstva na jiných planetách.

Téma globálních hrozeb neopustíme ani v příštím díle. V něm se podíváme, jak se Elon Musk staví ke klimatickým změnám, resp. jak Muskův postoj hodnotí jeho kritici.

Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!