Dragon poletí na misi Crew-9 jen s dvěma astronauty, zpět z ISS přiveze „ztroskotanou“ posádku Starlineru

Psal se předposlední den ledna 2024, když se americká NASA rozhodla zveřejnit složení posádky mise Crew-9, která se měla v srpnu letošního roku vydat na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Tvořili ji tři Američané a jeden Rus a na palubě ISS měli strávit půl roku jako letoví inženýři 71. a 72. dlouhodobé expedice. Problémy americké kosmické lodi Starliner při její první pilotované misi letos v létě ale způsobily, že Crew Dragon bude muset letět na ISS jen s dvěma astronauty, aby po cestě zpět mohl odvézt na Zemi uvízlou posádku Starlineru.

Výměny posádek kosmických lodí nejsou ničím zvláštním a příčinou často bývají zdravotní problémy. Asi nejznámějším příkladem na americké straně je výměna pilota velitelského modulu mise Apollo 13 Thomase Mattinglyho za Johna Swigerta v dubnu 1970, pouhých sedm dní před startem. Příčinou byl fakt, že se člen záložní posádky Charles Duke nakazil od svých dětí zarděnkami, a protože Thomas Mattingly jako jediný z hlavní i záložní posádky neměl vytvořené protilátky, musel být nahrazen právě Swigertem.

Pokud jde o sovětskou stranu, zde je patrně na místě zmínit hlavní posádku mise Sojuz-11, která byla čtyři dny před startem vyměněna za záložní. Rentgenový snímek jednoho z jejích členů, letového inženýra Valerije Kubasova, totiž naznačoval, že může mít tuberkulózu. Později se ukázalo, že šlo pouze o alergickou reakci na instekticid používaný na postřik stromů. Tato výměna nicméně zachránila jemu i dvěma jeho kolegům život, při návratu Sojuzu 11 došlo totiž k dehermetizaci kabiny a všichni na palubě zahynuli.

Vraťme se nyní zpět do současnosti k lodi Starliner. Společnost Boeing započala s jeho stavbou v roce 2014 a vývoj lodi podstupoval stejné milníky jako kosmická lod Crew Dragon od SpaceX. Ještě v prosinci roku 2019, tedy v okamžiku prvního nepilotovaného startu Starlineru, vše vypadalo dobře a zdálo se, že vývoj Starlineru i Crew Dragonu je na velmi podobné úrovni. Nicméně několik desítek minut po startu testovací mise lodě Boeingu se zjistilo, že špatné nastavení palubního času způsobilo chybný zážeh trysek lodi a bezpilotní setkání s ISS se z důvodu nadměrné spotřeby paliva ukázalo neuskutečnitelným. Následovalo vyšetřování, které přijalo jasný závěr, bezpilotní zkoušku nové lodi bude nutno zopakovat. Byl také stanoven její termín na březen 2021. Další problémy lodi a termínové kolize ale postupně způsobily, že se reparát uskutečnil až v květnu 2022. Tato opravná mise nakonec splnila všechny cíle letu, včetně připojení k ISS, bez výraznějších problémů. Mohl se tedy začít plánovat testovací let CFT-1, který by poprvé nesl lidskou posádku ve složení Barry Wilmore a Sunita Williams.

I přípravy pilotovaného letu ale provázela řada nedostatků, patřily k nim problémy s hořlavou ochrannou páskou pro kabeláž a spoji padákového systému. Nutnost dodatečných testů nakonec způsobila přesun termínu startu postupně až na jaro 2024. Dne 4. května, tedy tři dny před původním termínem startu, bylo oznámeno, že vývojový tým již neřeší žádné technické problémy a na startovní rampu byla vyvezena raketa Atlas V i s připojenou lodí Starliner. Opak byl ale pravdou a celý zbytek května se nesl ve znamení odkladů. Nejprve byly potíže s ventilem ve druhém stupni nosné rakety, poté již následovaly úniky helia v přívodním potrubí jedné z trysek lodi Starliner, nicméně tehdy se jednalo pouze o malý izolovaný únik. Nakonec bylo rozhodnuto, že se start uskuteční i s tímto problémem.

Ke startu došlo 6. června a již nedlouho po něm byly detekovány nové úniky helia, a co bylo horší, během přibližování ke stanici došlo také k selhání několika manévrovacích trysek na servisním modulu lodi Starliner. Přes tyto problémy se ale loď i s posádkou ještě v den startu připojila ke stanici. Již tehdy bylo ale jasné, že původně plánovaný několikadenní pobyt posádky se prodlouží. Bylo totiž nutno provést podrobnější testy pohonného systému lodi, které následně probíhaly až do 18. července. Ani tehdy nebylo ale zřejmé, zda je bezpečné, aby se posádka vrátila pomocí lodi Starliner zpět na Zemi.

Osud Starlineru zůstával nejasný až do 24. srpna, kdy padlo konečné rozhodnutí. Starliner se vrátí na Zemi v bezpilotním režimu a jeho posádka počká na palubě ISS do příletu lodi Crew Dragon v rámci mise Crew-9. Z pochopitelných důvodů bylo také nutno zredukovat počet astronautů tvořících posádku mise Crew-9 na pouhé dva členy, které si představíme za chvíli.

Nešťastná loď Starliner se nakonec odpojila od stanice 6. září 2024. Během jejího sestupu se vyskytly dva další problémy: krátký výpadek navigačního počítače a selhání jedné z dvanácti trysek k určených k orientaci lodi během průchodu atmosférou. I přes všechny tyto problémy ale loď nakonec v pořádku přistála na Zemi 7. září.

Již několik týdnů předtím než 24. srpna padlo ono finální rozhodnutí, odložila NASA start mise Crew-9 z původního srpnového termínu na 24. září. Důvod byl prostý, na ISS jsou pouze dva dokovací porty, kam se můžou kosmické lodi Starliner či Dragon připojit, a jeden je obsazený lodí Crew Dragon mise Crew-8 a na druhém z nich byla připojená loď Starliner. Ten se tedy musel nejprve odpojit, aby uvolnil místo Crew Dragonu mise Crew-9. Po odpojení Starlineru ale vzniknul na palubě bezpečnostní problém, protože každý člen posádky musí mít možnost opustit stanici v případě nouze. Za normálních okolností umožňuje posádce tuto záchranu jejich vlastní kosmická loď, nicméně po odletu Starlineru duo Barry Wilmore a Sunita Williams tuto možnost ztratilo.

Oba se tak ocitli na první pohled v pozici trosečníků, pro které možnost záchrany neexistuje. Opak je však pravdou, i na tuto okolnost americká NASA myslela již předem. Díky studii, kterou pro ni vypracovalo SpaceX, měla NASA pro oba astronauty připravené nouzové řešení záchrany. Spočívá v tom, že v případě nutnosti se Sunita i Barry připoutají k podlaze lodi Crew Dragon z mise Crew-8 a společně s jeho posádkou opustí stanici. Na fotce níže je ono místo pod sedadly, v prostoru, kde je možno vidět dvě palety pro náklad. Aby astronauté neleželi tak moc nepohodlně, vystelou si podlahu nejprve pěnou, na kterou poté umístí vložky sedadel, která předem vyjmuli z lodi Starliner. V rámci zachování možnosti záchrany pro oba astronauty musí tedy Dragon z Crew-8 vydržet u stanice až do příletu mise Crew-9.

Mise Crew-9 se na svou cestu vydá již v omezeném složení. Z původně plánované posádky Zena Cardman, Nick Hague, Stephanie Wilson a Alexandr Gorbunov zůstali pouze dva, Američan Nick Hague a Rus Alexandr Gorbunov. Oba se stanou členy 72. dlouhodobé expedice.

Velitelem lodi Crew Dragon během mise Crew-9 byl určen Nick Hague, jehož jsme si představili již před několika několika měsíci. Připomeňme si nyní jen to nejdůležitější. Jde o 48letého plukovníka amerických kosmických sil, který se členem oddílu amerických astronautů stal v roce 2013 a také byl z tohoto výběru prvním, který byl nominován do některé z posádek. Dle mezinárodních standardů má za sebou pouze jeden kosmický let, nicméně do vesmíru zamíří již potřetí. Příčinou tohoto rozporu je okolnost, že při svém prvním pokusu o cestu na oběžnou dráhu zažil selhání nosné rakety Sojuz, takže namísto toho, aby jeho loď Sojuz MS-10 zamířila na oběžnou dráhu, prožil Nick i jeho velitel Alexej Ovčinin nouzové přerušení letu. Protože během této mise dosáhli maximální výšky 93 km, nešlo dle pravidel Mezinárodní letecké federace FAI o kosmický let. NASA má na celou věc ovšem jiný názor. Druhý start v březnu 2019 byl již úspěšný, takže se Nick na dlouhých šest měsíců stal členem 59. a 60. dlouhodobé expedice na ISS. Ve vesmíru strávil více než 202 dní a podnikl také tři výstupy do volného prostoru v celkové délce takřka 20 hodin.

Druhým členem posádky je 34letý ruský kosmonaut Alexandr Vladimirovič Gorbunov. Alexandr je vystudovaný letecký inženýr, který několik let pracoval ve známé ruské raketové společnosti Energia a byl v týmu, který zajišťoval starty nákladních lodí z Bajkonuru. Členem oddílu ruských kosmonautů je od roku 2018. Tato mise bude jeho prvním startem do vesmíru. Není bez zajímavosti, že když NASA poprvé zveřejnila zredukovaný seznam posádky mise Crew-9, byl v něm Alexandr Gorbunov označován jako pilot. Netrvalo ale dlouho, NASA oznámení opravila a od té chvíle je Alexandr specialistou mise. Půjde tedy o první pilotovaný start SpaceX, při kterém nebude na palubě lodi pilot.

Představením obou astronautů jsme vyčerpali seznam členů posádky, kteří přiletí na ISS v kosmické lodi Crew Dragon C212.4 Freedom. Díky okolnosti, že pro přistání se jejich řady rozrostou i o Barryho Wilmora a Sunitu Williams, sluší se, abychom věnovali několik slov i jim.

Začneme u Barryho Wilmora, 61letého bývalého plukovníka amerického námořnictva, který nalétal v kabinách strojů jako A-7E a F/A-18 více než 8000 letových hodin a uskutečnil 663 přistání na letadlové lodi. Členem oddílu astronautů NASA se Barry stal v roce 2000 a do dnešních dnů uskutečnil tři kosmické lety. Ten první podnikl jako pilot raketoplánu Atlantis v listopadu 2009 v rámci mise STS-129. Podruhé se Barry podíval do vesmíru v září 2014 jako palubní specialista lodi Sojuz TMA-14M. Třetí start uskutečnil v rámci prvního pilotovaného startu lodi Starliner jako velitel mise CFT-1. Obvykle v tomto bodě udávám i celkový čas, který dotyčný jedinec strávil ve vesmíru. Bohužel, vzhledem k okolnosti, že Barry v současné chvíli ve vesmíru již je, by byl jakýkoliv údaj beznadějně zastaralý. Uvedu proto pouze to, že bez mise CFT-1 strávil Barry ve vesmíru celkem 178 dní. Podnikl i čtyři výstupy do volného prostoru, během kterých pracoval více než 25 hodin mimo prostor stanice.

Ostřílenou a zkušenou astronautkou je také Sunita Williams. I ona je bývalou plukovnicí amerického námořnictva, která na palubách více než 30 strojů strávila ve vzduchu přes 3000 hodin. Členkou oddílu astronautů NASA je od roku 1998 a od té doby již třikrát navštívila ISS. Její první mise se odehrála na přelomu let 2006/2007, přičemž na palubu stanice ji přivezla posádka raketoplánu Discovery v rámci mise STS-126. Druhý start podnikla o řadu let později, v červenci 2012. Tentokrát ji do vesmíru a na ISS vynesla ruská kosmická loď Sojuz TMA-05M. Třetí let uskutečnila jako pilot mise CFT-1 na palubě lodi Starliner. Bez započítání trvání mise CFT-1 strávila Sunita ve vesmíru celkem 322 dnů. Uskutečnila i sedm výstupů do volného prostoru v celkové délce 50 hodin a 40 minut.

Tolik tedy k představení posádky a nyní bych rád připojil několik závěrečných novinek a zajímavostí, které se týkají mise Crew-9. Jak jistě víte, kosmické skafandry společností SpaceX a Boeing nejsou vzájemně kompatibilní. Sunita Williams a Barry Wilmore se tedy při návratu budou muset obléct do skafandrů SpaceX. Ten, který je určen pro Barryho Wilmora, bude na oběžnou dráhu dopraven během mise Crew-9. Naproti tomu Sunita svůj skafandr má k dispozici již dnes. Bylo pro mě velkým překvapením, když jsem z dostupných zdrojů zjistil, že na palubě ISS se jeden volný skafandr SpaceX již nachází. Kde se tam vzal, netuším, ale říkám si, zda-li se tento skafandr neocitnul na ISS již v době problémů Sojuzu MS-22, kdy NASA zvažovala různé možnosti záchrany svého astronauta Franka Rubia. Jen připomínám, že tato loď Sojuz měla problémy s únikem chladícího média. Celá situace se tehdy vyřešila tak, že poškozená loď přistála bezpilotně a celá její posádka se nakonec vrátila na Zemi v Sojuzu MS-23.

Mise Crew-9 se bude také navždy moci pyšnit i dvěma dalšími prvenstvími. Jako první pilotovaná mise totiž odstartuje z rampy SLC-40, která až donedávna mohla sloužit pouze pro nepilotované starty. Aby mohla rampa vyhovět i potřebám pilotované kosmonautiky, bylo nutné ji dovybavit obslužnou věží, přístupovým ramenem a záchrannými prostředky pro případ nouze. Poslední úpravy věže byly dokončeny již v únoru letošního roku a rampa od té doby čeká na svůj velký okamžik.

Druhým prvenstvím je okolnost, že jako první pilotovaná kosmická loď SpaceX přistane ve vlnách Pacifiku. Změnu přistávací lokality si vynutily zbytky trunku lodí Crew Dragon, které opakovaně dopadaly na pevninu, aniž by kompletně shořely v atmosféře. Díky přesunu přistávací oblasti z Atlantiku do Pacifiku se výrazně sníží riziko dopadu trosek na pevninu. SpaceX zároveň bude nově odhazovat trunk až po deorbitačním zážehu namísto před ním, jak tomu bylo doposud.

Misi Crew-9 vynese na oběžnou dráhu raketa Falcon 9, která využije již letěný první stupeň B1085.2. Tento první stupeň do dnešních dnů uskutečnil misi jedinou, Starlink 10-5 v srpnu letošního roku. Není bez zajímavosti, že prvním startem tohoto boosteru měla původně být právě mise Crew-9. Během testování tohoto nově vyrobeného stupně však došlo k vniknutí vody do jeho útrob, což vedlo k nutnosti vyměnit některé komponenty. Poté bylo rozhodnuto, že stupeň nejdříve poletí na misi Starlink, aby se ověřilo, že voda nezpůsobila nějaký vážný problém.

Posádka pro misi Crew-9 použije Crew Dragon C212.4 Freedom, pro který toto bude již čtvrtý start. Tato loď se nám poprvé představila v dubnu 2022 během mise Crew-4. Pro druhý a třetí start jej SpaceX pronajala společnosti Axiom, která s ní v květnu 2023 a lednu 2024 uskutečnila soukromé návštěvy ISS v rámci misí Ax-2 a Ax-3. Na úplný závěr dodávám, že aktuální termín startu Crew-9 je 25. září 2024.

Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!