Co všechno ještě zbývá vyřešit, než Crew Dragon poprvé poletí s astronauty?
Když jsme pro vás před několika dny připravili článek o testu záchrany Crew Dragonu za letu, ve kterém zazněly informace z postartovní tiskové konference, vynechali jsme v něm několik zmínek o prvním pilotovaném startu Crew Dragonu, tedy o misi DM-2. Přípravy na tuto misi už jsou opravdu v cílové rovince, ale SpaceX stále ještě zbývá splnit některé nutné podmínky a testy, které musí před první pilotovanou misí uskutečnit. Na konci ledna jsme se navíc dozvěděli předběžné termíny prvních dvou pilotovaných startů lodi Crew Dragon.
První na řadě bude nutno provést ještě nejméně dvě další zkoušky kompletní sestavy padáků Crew Dragonu. Jedna taková proběhla v prosinci a další pak při nedávném únikovém testu. Nyní se připravují další dvě, které mají přijít na řadu v polovině února a bude při nich použita úplně nová sada padáků.
Testování třetí generace padáků Crew Dragonu v prosinci 2019 (Foto: SpaceX)
Bude také nutné dokončit výrobu a testování kosmické lodi Crew Dragon C206. Ta by podle informací z tiskové konference měla být připravena na konci února nebo během března. Mezitím bude SpaceX ve spolupráci s NASA provádět vyhodnocení připravenosti k letu s posádkou a analyzovat data z únikového testu. SpaceX tento test předběžně popsalo jako bezchybný.
Na tiskové konferenci také Elon Musk odhadoval, že ke startu mise DM-2 by mohlo dojít ve druhém čtvrtletí roku 2020. Tomu odpovídají i nejnovější informace od Michala Václavíka z České kosmické kanceláře, který pro server Kosmonautix uvedl, že mise se dočkáme nejdříve 5. května. A pokud tato mise s astronauty Dougem Hurleym a Bobem Behnkenem proběhne v pořádku, další start Crew Dragonu je možno očekávat nejdříve 30. července 2020. To už půjde o první ostrou misi USCV-1, v jejímž rámci k ISS poletí Michael S. Hopkins, Victor J. Glover a Soichi Noguci.
Crew Dragon C206 během výroby v říjnu 2019 (Foto: Teslarati)
Jak se vlastně určuje datum pilotovaného startu k ISS? Kromě výše zmíněných okolností na něj má výrazný vliv i samotná ISS, protože termín startu je nutno sladit s harmonogramem prací na této vesmírné stanici. Zde je na první pohled vše v pořádku, ovšem komplikace se rychle blíží. Na stanici pracuje už od října 2019 šestičlenná 61. dlouhodobá expedice, jejímž velitelem je italský astronaut ESA Luca Parmitano. Ta bude zakončena v únoru 2020, kdy se na zemi vrátí Sojuz MS-13. Tím začne 62. expedice, která bude mít tři členy. Poté 9. dubna má v plánu odstartovat Sojuz MS-16, který tuto expedici zhruba na týden rozšíří na 6 členů. Poté však stanici opustí Sojuz MS-15 a tím zahájí 63. expedici ve složení velitel Christopher Cassidy, Nikolaj Tichonov a Andrej Babkin. A start dalšího Sojuzu je plánován až v říjnu. Jeho posádku budou tvořit tři ruští kosmonauti, takže pokud by mezitím neodstartovala některá z amerických pilotovaných lodí, či NASA v Sojuzu MS-16 nezakoupí sedadlo, přeruší po téměř dvaceti letech nepřetržitý pobyt svých astronautů na ISS. NASA se však pravděpodobně rozhodne pro tuto možnost a podle nejnovějších informací s touto variantou už začínají vážně počítat i Rusové. Dle vedoucího tréninkového centra kosmonautů by tímto Američanem měl být Stephen Bowen. Mimochodem, od roku 2011 NASA zaplatila Roskosmu celkem 3,9 miliardy amerických dolarů za 70 sedadel v ruských lodích Sojuz.
Přílet Crew Dragonu k ISS během mise DM-1 (Foto: NASA)
Snížený počet členů na ISS také bude omezovat možnost výstupu amerických astronautů do kosmického prostoru (EVA) s výjimkou naléhavých oprav. Nadále však budou v rámci možností pokračovat vědecké experimenty. Primární obsluhu a údržby všech amerických výzkumných modulů během expedice 63 bude zajišťovat velitel stanice Chris Cassidy, kterého v případě nutnosti provedení EVA doprovodí Nikolaj Tichonov, jenž podstoupil trénink v amerických skafandrech EMU. Andrej Babkin se zase naučil ovládat kanadskou robotickou paži pro případ, kdy by je při výstupu měl zajišťovat.
Mise DM-2 bude muset navíc dodržet obecně platné zásady. V době příletu či odletu kterékoliv kosmické lodi platí, že nedochází k žádným citlivým experimentům. Dokování totiž výrazně narušuje podmínky mikrogravitace na stanici. Kupříkladu vibrace vzniklé při dokování raketoplánu bránily materiálovým výzkumům na stanici i několik dní. Nákladní lodě navíc přínáší další problém, je nutno je nejdříve vyložit a posléze naložit odpadem, či v případě Dragonu se přidavájí i vzorky pro vědce na Zemi. Navíc berou velký čas i posádce. Proto je nutno jakékoliv náročnější experimenty naplánovat tak, aby je bylo možno včas dokončit. Na stanici je rovněž třeba zajišťovat chod a provádět pravidelnou údržbu, která bere posádce stejný čas bez ohledu na počet členů expedice. Dle Michala Václavíka z České kosmické kanceláře však většinu experimentů bude Christopher Cassidy provádět hlavně na sobě a v zásadě nevadí nic, o čem se ví předem. Tolik tedy k situaci na ISS pro nejbližších 9 měsíců.
Záznam z navigační kamery lodi Crew Dragon během přibližování k ISS v březnu 2019 při misi DM-1 (Zdroj: NASA)
NASA tedy víc a víc potřebuje vlastní pilotovanou loď, kterou by mohla provádět rotaci posádek na ISS. Nikdy však nepřistoupí na to, aby urychlení startu těchto lodí bylo provedeno na úkor bezpečnosti.
Dlouho otevřená zůstávala i otázka délky trvání mise DM-2. Původně byla plánována na zhruba dva týdny, v říjnu 2019 se pak objevila informace o možnosti jejího prodloužení na 6 měsíců. Nakonec se však NASA rozhodla pro zlatou střední cestu a Doug Hurley s Bobem Behnkenem stráví na stanici celkem 6 týdnů. Zda takto stanovená délka trvání jejich mise znamená, že budou muset oba podstoupit dodatečný trénink, není ještě známo. V rozhovoru pro novináře, který následoval po tiskové konferenci pak Bob Behnken zmiňoval, že prozatím si vlastně jen zkoušel rukavice, které by případně používal při EVA. Právě on byl určen jako ten, kdo doprovodí Chrise Cassidyho při výstupu do kosmického prostoru, pokud by k němu mělo dojít. Je to poměrně logické, protože jich absolvoval ve své kariéře již šest a strávil při nich ve volném prostoru více než 37 hodin. Naproti tomu Doug Hurley jako bývalý pilot raketoplánu zatím ještě žádný výstup do prostoru nepodnikl a jeho úkol při případném EVA bude obsluha staničního robotického manipulátoru.
Astronauté Doug Hurley a Bob Behnken během nácviku před misí DM-2 (Foto: NASA)
Oba astronauté odpovídali i na další otázky novinářů. S jedním z dotazů přišel Tim Dodd, známější pod přezdívkou Everyday Astronaut, který se zeptal, zda mají astronauté možnost aktivovat únikový systém Crew Dragonu manuálně. Na tuto otázku oba odpověděli kladně. Na panelu před oběma astronauty se nachází páčka, kterou je možné provést manuální přerušení letu. Únikový systém je aktivní už několik minut před zahájením tankování a k jeho deaktivaci pak podle slov Douga Hurleyho dojde až po dosažení orbitální dráhy.
Ovládání únikového systému (Foto: Engadget)
Další zajímavou otázkou bylo i to, zda bude celý let probíhat v automatickém režimu. Zde Doug Hurley uvedl, že část letu po oběžné dráze bude pilotovaná manuálně, ovšem přibližování k ISS a dokování proběhne již v automatickém režimu. Oba astronauté rovněž v rozhovoru zmínili, že jsou rádi, že nové americké pilotované lodi mají na rozdíl od raketoplánů možnost záchrany posádky v kterékoliv fázi letu. Doug Hurley také potvrdil již známou informaci, že při misi DM-2 bude velitelem Doug Hurley, zatímco Bob Behnken bude pilotem lodi Crew Dragon.
Dalším zpovídaným po zmíněné tiskové konferenci byl i Elon Musk. SpaceX dle Muska velice zapracovalo na tom, aby byla loď Crew Dragon snadno a rychle znovupoužitelná. Sekce obsahující motory je kupříkladu vodotěsná a má dokonce vlastní balastová čerpadla. SpaceX také jedná s NASA o možném znovupoužití lodí Crew Dragon pro pilotované lety. NASA je této možnosti otevřená, ovšem bude vyžadovat ještě dodatečné testy a ověření.
Crew Dragon během vylovení z vody při misi DM-1 (Foto: NASA)
Protože lodě Crew Dragon mají do budoucna sloužit nejen astronautům NASA, ale mají k ISS v budoucnu vozit i komerční astronauty, došlo při tiskové konferenci i k otázkám novinářů ohledně toho, zda už SpaceX má domluvené nějaké další zákazníky pro Crew Dragon. Elon Musk odpověděl, že momentálně nechce nic oznamovat, a administrátor NASA dodal, že mezinárodní partneři na ISS jistě budou mít zájem Crew Dragon nějak využít, ale zatím neexistují nějaké konkrétní dohody. Na tomto místě je však možno zmínit již loni avizované oznámení firmy Axiom, která za 55 milionů dolarů podepsala dohodu o vynesení komerčního astronauta.
Podpořte projekt ElonX
- Novinky o Starlinku: Snímek družice na orbitě, spolehlivost přenosu při letu Starship, továrna v Texasu a další - 17. 11. 2024
- Mise GSAT-N2 - 15. 11. 2024
- Mise Optus-X - 13. 11. 2024
Jak jsem psal na jinem foru:
Já si myslím, že ten důvod proč NASA zvažuje neopakovat OFT Starlineru je poměrně jednoduchej. Jde jim o to, aby obě lodě byly připravený současně kvůli možnosti výskytu nějaké anomálie u jedné z nich a následného uzemnění. Jeden takovej problém u Atlasu nebo F9 a NASA je rázem opět bez lodi což nechtějí riskovat a zároveň, pokud není problém Starlineru kritický, nechtějí zdržovat SpaceX kterym vše klape. Dle me pripadne opakovani testu Starlineru povede ke zdrzeni pro obe firmy…
Akorat si myslim, ze by v pripade neopakovani OFT mela bejt NASA ferova a dat jako prvnimu kdo poleti s posadkou sanci SpaceX
Zajímavý důvod, a rozhodně nepostrádá logiku. Smysl to dává. Už třebas jen proto, co se stalo při zásobování ISS v letech 2014-15, kdy tři různé zásobovací lodi startující na 3 různých raketách nedoletěly k ISS ze tří různých příčin. Lepší je prostě mít zadní vrátka.
Zadní vrátka jsou zajištěny… a je na nich napsáno “Sojuz”.
A “nĕkdo” si nedávno pár lístků koupil do foroty….
Problém Sojuzu je, že bůh ví jak to s ruskou kosmonautikou bude. Viz rozkradení peněz na stavbu kosmodromu a návštěva VP 1. na místě. Neustálé změny v powerpointových prezentacích a realitě. Nyní leze na povrch problém dokonce i s Armatou, kde je fabrika v dluzích a peníze na stavbu výrobní linky byly, i dle interních kontrol, opět z větší části rozkradeny. Rusko bude nalívat i do vojenskoprůmyslového komplexu asi 700 miliard tuším v USD. Díky velké korupci se mi zdá, že tam směřují směr Ukrajina. Když jsem tam byl už za V. Putina, tak na mě dýchl duch 80. let u nás.
Obecně velké projekty, kde je potřeba dobrých odborníků, kvality a dobrých vztahů mezi producenty a odběrateli se tam začínají potýkat s problémy dokonce už i ve vojenskoprůmyslovém komplexu.
Mezitím si Čínani, díky úplatkům, dělají na Sibiři co chtějí a jimi vykácené asi nejkvalitnější lesy tajgy jsou už i vidět na Google mapách.
Mezitím si V. Putin reorganizuje moc a chce se udržet u moci i po oficiálním odstoupení z funkce prezidenta jak mnozí, zabývající se Ruskem v detailech, poukazovali dříve.
Mám z nich divný pocit, že pokud pojedou v současném kurzu, tak se ta země postupně rozpadne. Taky jim mizí každý rok obyvatelstvo (je to asi tuším 400 000 za rok, a že k nim dočasně přibyli lidé z bývalých sovětských republik je nezachrání) je to i u nich tématem, ale když to řeší např. celkovým zlevněním vodky… Nemůžete být velmoc, když nemáte obyvatelstvo. Jen pokud by jste měli špičkovou světovou technologii ve všech oborech s reálnou okamžitě nasaditelnou silou velmoci, a to nemají. Kromě jaderných zbraní, a o to jde.
Samozrejme, ze je tu Sojuz, ale NASA se chce zavislosti na RF zbavit a jit vlastni cestou a pro tuhle cestu si zvolila “pojistku” ve forme dovu domacich lodi. A naopak to hraje do karet i Rusum protoze i tem se muze stat nejaka anomalie a Sojuzy zustanou na zemi. Pak se muzou dve ruzny lode na “druhy strane” hodit v ramci zachovani rotace posadek ISS.
Nevim, je to jen moje spekulace, ale neco mi rika, ze neni uplne blba…
A já narážel na to, že jedna z těch “dvou domácích lodí” si nedávno koupila pár sedadel v Sojuzech…
(a pak dostala od NASA příplatek na operační připravenost …)
Boeing nebo SpaceX si koupili místa v Sojuzech? Nekoupila je náhodou NASA pro případ zpoždění ?
miesta v Sojuzoch nakupuje Boeing, a obratom ich predava NASA. Co mu nebrani pytat si od NASA priplatky za zotrvanie v programe CCrew. Skratka vykeshuje americkych danovych poplatnikov 2x. Coby nie…
Když mají nedostatek lidí na ISS, nešlo by do DM-2 narychlo doplnit třetí křeslo a vyslat tam někoho s kompletním výcvikem pro obsluhu ISS?
Ono by samozřejmě i záleželo na tom, na co má konkrétně výcvik. Může mít na EVA, ale bude ho mít i na experimenty, které v té době budou na stanici? Nebo přiletí až na podzim?
A když si promítneš původní časovou osu komerčních startů a trvání expedice 61, tak ono to je daleko složitější. V listopadu 2019 se měla konat DM-2. V prosinci pak měl přiletet Boeing s CFT a přidat své tři členy. Čili, tohle mělo být právě to období, kdy už jsou tito astronauté na stanici.
To ano, ale pokud jejich další řešení je poslat tam jednoho člověka až na podzim s ruskou posádkou tak to smysl dává. Pokud ho dají do DM-2 jako sklo tak nemusí na rozdíl od letu v ruské lodi mít žádný složitý výcvik a může se věnovat jen tomu co má na ISS dělat.
Mám za to že to křeslo které chtějí koupit je tak jako tak jen záložní a propagační aby se nestalo, že tam nebude Američan, když všechno ostatní selže.
Pokud vím, tak na pilotování Sojuzu byli cvičeni i členové posádky raketoplánů směřující k ISS. Pokud si dobře pamatuji, tak na ISS se, po havárii Columbie, stále létalo bez zálohy v podobě druhého raketoplánu, narozdíl od misí mimo ISS. Zálohou tam byl právě Sojuz. Tohle nejspíš bude platit dokud se obě lodi nezběhnou.
Tak DM-2 je teď naplánovaná jen na šest týdnů, takže další pasažér z hlediska dlouhodobého provozu ISS celkem nic neřeší.
Ale zajímavý je i opačný pohled, pokud by ještě v červnu letěl i Starliner a v srpnu druhý Dragon, měli by najednou USA na ISS sedm astronautů. Pro plánovače to musí být príma období. 🙂
Taky by mne pro srovnání ještě zajímalo, co všechno ještě bude muset podle NASA vyřešit Boeing, kterému poslední test poněkud nevyšel, než poletí s posádkou 😉
Tam se to bude odvíjet primárně od toho, jestli Boeing bude muset zopakovat misi OFT. Ale zatím o tom nebylo rozhodnuto.
Aha, já myslel, že už rozhodnuto bylo, že zkoušku opakovat nebudou, že by to stálo 400 mega a mají termín pro pilotovaný test NET 20.5.2020
” Nikdy však nepřistoupí na to, aby urychlení startu těchto lodí bylo provedeno na úkor bezpečnosti.” to plati samozrejme iba pre SpaceX 🙂 V pripade Boeingu su ine pravidla…
tak do tretice
https://arstechnica.com/science/2020/02/starliner-faced-catastrophic-failure-before-software-bug-found/
Srarliner mal namale hned dvakrat. Aj s certifikatmi 🙂
Posadit do toho ludi, to chce velku odvahu a este vacsieho advokata…
Rozhodnuto není.
Pokud jde o těch 410M – tak to je jen špatně pochopeno: Boeing ve svém sdělení pro akcionáře poinformoval, že pro případ, že NASA bude chtít opakovat test, tak si v účetnictví udělal něco jako “rezervu” ve výši 410M. Neříká to nic o tom, že by mohl toto přeúčtovat NASA, a že by to NASA zaplatila.
Rozhodnuto neni, ale uz fakt ze sa NASA o tomto rozhoduje je velmi zvlastny. Ked SpaceX zlyhal staticky test abort motorov, tak sa bez diskusie musel opakovat. Ked zlyha u CST-100 velmi kriticky letovy casovac, tak sa zrazu musi NASA rozhodovat. Navyse v dosledku tohto zlyhania doslo k pretazeniu systemu RCS, ktorému tiez zacali odchadzat niektore sucasti.
Jednoducho vysledky Boeingu z reálnych testov nebudia moc doveru (ale certifikaty maju urcite nadherne…) a je podivuhodne ako NASA vzdy hodi vyhybku a moze sa pokracovat.
Motory dragonu měly anomálii a kapsle explodovala. Když selhal časovač, tak kapsle byla v pořádku a být tam posádka, tak převzala řízení a nic by se nestalo. Čili viděl bych tu dost jasný rozdíl (ano, vím, že ta závada Dragonu byla těžko odhalitelná a dost nepravděpodobná, ale kapsle to prostě neustála). Ano, já v tomhle bodu souhlasím jak s tebou, tak se všemi, co tvrdí, že by si to Boeing měl zopakovat. Tentokrát kompletně a správně. Ale to už není na nás.
Zrovinka tak se mi nelíbilo, že si jaksi Starliner nezajistil padák v lodi při abortu a ejhle, dosedal na dvou padácích. Za mě v nepořádku, ale opět by to posádka přežila. POkud však stačilo do check listu přidat jednu kontrolu, tak proč by ne.
Tak, že se o tom rozhoduje … to za zvláštní ani nepovažuju. Ano vypadá to “divně” zvláště v kontextu celkových potíží Boeingu (737MAX, odklady a problémy KC-46, (respektive jejich finanční dopady) a hrozba půlgigové ztráty na Starlineru – jim koneckonců zalomily ředitele), ale přece jen tohle je technicky odborná záležitost a opravdu si zaslouží to prozkoumat, zjistit, co se stalo – a jestli to opravdu je nezbytně nutné dělat celé znovu.
Každopádně Boeing má obrovskou politickou oporu … stačí se třeba návrh “Boeing bill” …. ať nechodím daleko (ARSTECHNICA)
To může překvapit jen toho, kdo má hodně naivní představy o americké vnitrostátní politice. Už potom průseru s letadly jsem si říkal že musí přijít zákon nebo nařízení, které nalije do boeingu vládní prachy. SLS dávám tak 10 startů pak to potichounku utnou.
vo chvili ked SpaceX spusti svoj Starship, nebude SLS schopne konkurovat. Cena za jediny start SLS sa splha k miliarde. Starship za tu cenu urobi tych startov “lavou zadnou” aj tucet
To je jen teorie. SHS bude trvat ještě roky než se aspoň trochu “zalítá”. A to jenom v případě že SHS nepotká osud raketoplánů.
SHS bude v jakoukoliv dobu zalítanější víc než SLS.
Co to je za blbost?
Já bych SLS ani deset startů nedával. Původní motory mají jen na čtyři starty, boostery na osm. Řekl bych, že po prvním úspěšném přistání na Měsíci začne nový projekt. Velký upgrade, který se zase protáhne na mnoho let. Ale peníze samozřejmě potečou…
nejde ani tak o konkretnu povahu zavad, ktore CST mal. Ide o to, ze Boeing zvolil metodu certifikacii, namiesto metody real-life testov. A ta sa ukazuje pomerne nespolahliva. Takze ak pri prvom lete zlyhal casovac, kde je zaruka ze pri druhom lete (s posádkou) nezlyha nieco dolezitejsie, co posadka nebude vediet vyriesit? Jednoducho ta kabina nebudi doveru a opakovat bezpilotny test je to najmenej, co sa da urobit. A ze to vyjde na 400mega je problem Boeingu, od zaciatku ma v porovnani so SpaceX neskutocne, az dvojnasobne ceny.
Osobně mám radši pečlivě připravený a certifikovaný design, kdy zkušební let je vyvrcholením a potvrzením předchozích certifikací a testů, nežli po jednom absolvovaném letu prohlásit, že je vše OK, protože vše fungovalo.
Certifikací subsystémů se omezí na minimum podobná nepříjemná překvapení jako exploze vysokotlakého systému CD. To, jak se ta certifikace provádí v Boeingu, je věc druhá.
Ten systém certifikovaný byl i od NASA. Jenže nikdo neměl ponětí, že je zrovna titan při narušení tak extrémně reaktivní a že se může něco takového stát. Proto je dobře, že se na to přišlo v kontrolovaném prostředí.
Ono spoustu věcí nasimulovat ani nejde, viz Amos-6, kde taky nikdo netušil, že takto podchlazený kapalný kyslík dokáže rozervat certifikovanou COPV, atd.
Vlastnosti titanu a jiných konstrukčních materiálů jsou velmi dobře známé, dokonce i raketovým inženýrům. Opět si však někdo musí postesknout, že ti kluci vlastně netuší a nemají ponětí o některých aspektech svojí práce. Lemplové.
Skutečná příčina selhání nebyla v inkriminovaném titanovém ventilu, ale v nesprávně navrženém potrubí, kde bylo umožněno shluku kapaliny dosáhnout vysoké rychlosti a následně ventil zničit. Opraveno úpravou potrubí a pro sichr výměna jiných ventilů za membrány. Pokud by tento systém byl dostatečně prověřen před nešťastným testem, přišlo by se na to mnohem dřív a ne po DM-1.
Certifikace těch COPV jistě nepočítala s extrémními podmínkami, které zažila při zrychleném tankování super podchlazeného kyslíku. Nikdo to tak nenavrhoval a netestoval, až Spacex s pořádným ohňostrojem.
Nemyslím, že by přístup obou firem byl nějak zásadně odlišný. I ten přístup k IFAT je dán spíš tím, co je pro koho výhodné z hlediska zdrojů, jak finančních tak technických.
V tuto chvíli, kdy ani jedna loď není prověřená několika lety, není možné zhodnotit, jak nakonec dopadne srovnání obou “přístupů”.
aj proces certifikacie aj nasledny ostry test maju svoje opodstatnenia, vsetko ma svoje vyhody a nevyhody. ale zasadne nesuhlasim s “To, jak se ta certifikace provádí v Boeingu, je věc druhá.”
Takto “ocertifikovali” aj MAX a vsetci vieme, ako to dopadlo. Certifikacia podla mojho nazoru MUSI byt prevedena subjektom ci inspektorom, NEZAVISLYM na vyrobcovi danej veci. Inak nema ziaden zmysel, lebo do certifikacneho protokolu si potom mozem napisat a podpisat, co len chcem.
MCAS certifikovaný nebyl, protože to regulace nevyžadovaly.
Otázkou je jak Certifikace probíhá. Boeing v tom směru není zrovna důvěryhodný. A druhá věc je, že certifikace vždy zahrnuje jen ty testy, které někoho napadnou a přijdou mu reálné. Nevyhnutelně jak se ukazuje jsou věci které nikoho ani nenapadnou a pak věci, které ani nelze certifikovat jinak než realistickou zkouškou. Takže po drahém a zdlouhavém certifikování většinou stejně zjistíte, že jsou věci které nikoho ani nenapadli a prostě nefungují. Boeingu nefunguje SW v letadlech a ani nevypadá, že se v něm moc vyznají. Nefungoval jim SW ani při diskutovaném testu. Jasně tohle není velký problém “posádky by přežila”…problém je, že nikdo tím pádem neví jaké další chyby v systému mají. Jsou věci které člověk ručně bez podpory systému prostě dnes už neudělá. Kolikrát asi testovali tuto sekvenci než se ukázalo, že nakonec stejně selhala. Možná jsem to nezaznamenal. Vědí vůbec proč jim to selhalo?
SW MCAS fungoval tak jak měl. Problém byl v nefunkčním čidle a v tom, že to čidlo nebylo zdvojené. Zdvojené nebylo proto, že by to vyžadovalo certifikaci a dodatečné školení pro piloty.
Myslím, že ohledně letadel je jasné, že do dnes nacházejí stále další a další SW chyby.
Starliner se vlastně zachránil jen díky tomu, že selhal časovač. Jinak by bylo evidentně po něm jelikož by nikoho ani nenapadlo nic dalšího kontrolovat. Takže by zcela jistě nepřistál. A podle výše uvedeného předpokládám, že bylo velké štěstí, že se nepokusil přistát u ISS. Protože jestli do každé sekvence zabudovali příslušný počet chyb tak to mohlo být hodě veselé.
SpaceX tiez musela systemy certifikovat, to je sucast poziadaviek NASA, a napriek tomu nastali prekvapenia. Skratka ked vytvarate inovativny design, tak mi certifikacia pride bezpredmetna, pretoze nikto nepozna vsetky aspekny a vsetky rizika. To su tie “unknown unknowns”. Tam mi pride absolutne logicke veci testovat, kludne obcas aj nechat vybuchnut, lebo ziadny certifikator vam nepovie ze takto navrhnute potrubie moze vybuchnut. Nikto totiz LAS motory na tekute palivo este nerobil.
Cize vybuch Dragonu pri teste LAS ja beriem naopak ako pozitívum, ako znamku ze sa naozaj overuju hranice systemu, a nie ze odskrtnime si styri kolonky a certifikat je hotovy. Certifikovat sa moze nieco, co uz je dostatocne preskumane, zname a zabehane.
Bohuzel se nejednalo o test LAS ale o staticky zazeh pred IFAT. To je podstatny rozdil.
motory SuperDraco a ich vysokotlaky palivovy system tvoria LAS. Ked ich testujete, tak testujete komponenty LAS. V com je ten podstatny rozdiel?
Prakticky skoro žádný, formálně podstatný.
jaj no takto 🙂 ja kebyze sedim v tom dragone, tak ma zaujima to prakticky, nie to formalne 🙂
Nepochopil, nevadí. A ty představy, že jste kosmonaut máte často?
Kdy poletí ve čtyřech?
Podle wiki poprvé poletí ve 4 loď Boeingu Starliner, v rámci USCV-2.