České dráhy a další železniční společnosti testují satelitní internet Starlink na svých vlacích

Náš dnešní přehled novinek se bude věnovat využití satelitní služby Starlink ve vlacích. Nejprve se podíváme, jak a kdy plánují začít testovat Starlink České dráhy. Poté se přemístíme do Švédska, kde společnost Icomera dokončila poměrně náročné testy antén v polární oblasti. Náš dnešní přehled pak zakončíme ve Velké Británii, kde Starlink od listopadu loňského roku usnadňuje internetové připojení na některých linkách společnosti ScotRail.

Jak jsme již předeslali, náš dnešní přehled začneme v České republice, konkrétně pak u Českých dráh (ČD), největšího železničního dopravce v zemi. Společnost na konci dubna loňského roku oznámila, že z důvodu zlepšení kvality internetového připojení má v plánu otestovat využití antén Starlink na některé ze svých vlakových souprav. Dle tehdejšího plánu měly být zkoušeny dvě antény, z nichž jedna měla být dražší, a testy samotné měly být zahájeny zhruba do dvou měsíců.

Od té doby však panovalo ticho po pěšině a nových informací jsme se dočkali až na podzim, kdy tiskový mluvčí ČD uvedl, že plánované testy byly odloženy až na rok 2025. Důvodem odkladu prý byla okolnost, že anténa určená pro testy SpaceX prošla inovovacemi a její výroba probíhala během podzimu 2024. Dozvěděli jsme se také dvě novinky. Za prvé už České dráhy neplánují testovat dvě antény, nýbrž jen jednu. Také se již nejedná o koupi antény, ale o pouhou zápůjčku antény, takže ČD celá akce přijde o mnoho levněji, neboť v podstatě zaplatí pouze instalaci antény na vlakovou soupravu.

Další zprávy se objevily 14. ledna letošního roku, kdy Ministerstvo dopravy oznámilo, že prototypová anténa pro Starlink by měla dorazit do Česka ještě týž měsíc. Dále bylo uvedeno, že testy budou zahájeny na jaře, přičemž anténa bude instalována na jednu z jednotek InterPanter, nicméně bez udání konkrétního spoje. Bližší informace oficiální zpráva ministerstva neobsahovala. Oficiálně tedy nevíme, na které trati přesně bude anténa nasazena, nicméně dle oficiálních stránek ČD a dalších komentujících článků je nejpravděpodobnější, že půjde buď o rychlíky R13 na trati Brno-Břeclav-Olomouc nebo spoje R19 Brno-Česká Třebová-Praha. Pokud tedy plánujete na jaře cestu některým z těchto spojů, není vyloučeno, že vaše internetové připojení může zajišťovat ona testovaná anténa Starlink.

ČD to zřejmě se zlepšováním internetového připojení ve vlacích myslí opravdu vážně. Pokud jsme totiž loni uváděli, že ČD na našem území provozuje 8738 vlaků, z nichž necelá polovina (4026) umožňuje cestujícím připojit se k Internetu, pro letošní rok se tato čísla výrazně vylepšila. Letos obsahuje jízdní řád celkem 8619 různých vlaků, ale počet spojů s internetem se meziročně zvýšil o dalších 800 jednotek. Jen tak dál!

Pro další zprávy se přesuneme do Švédska, protože i tamní železnice mají problém s konektivitou, a to zejména v severních částech země. Jde o polární oblasti s nízkou hustotou osídlení, které nejsou příliš zajímavé ani pro operátory mobilních sítí, protože jim nezaručují brzkou návratnost investic. Problém s nekvalitním internetovým připojením je tak očividný. Švédsko přitom není jedinou zemí s podobně slabým pokrytím, protože když se budeme držet pouze severních zeměpisných šířek, podobné problémy se vyskytují na Aljašce, v Kanadě, v severních částech Velké Británie či v sousedních skandinávských zemích. Testy Starlinku ve Švédsku se uskutečnily pod taktovkou soukromé společnosti Icomera, která se specializuje na zajišťování internetového připojení v rychlovlacích. Neprováděla je ale sama, nýbrž ve spolupráci s Královským technickým institutem ve Stockholmu. Zkoušky měly ukázat, zda je možno zajistit kvalitní internetové připojení kombinací mobilního připojení a antén Starlink.

Než přejdeme k výsledkům zkoušek, rád bych uvedl, že testy byly svým způsobem i výzva pro samotné družice Starlink. Příčina je prostá – ač se v současné době na oběžné dráze nachází více než 7000 funkčních družic Starlink, naprostá většina z nich se pohybuje na oběžných drahách se sklonem 53° či nižším, takže jen pouhých 609 z nich se pohybuje nad severním Švédskem. Celou problematiku patrně nejlépe vysvětlí následující obrázek, kde je jasně vidět nižší hustota družic v polárních končinách.

Není přesně známo, kdy švédské testy probíhaly, nicméně díky okolnosti, že loni v říjnu firma Icomera podepsala dohodu se SpaceX o testování antén v železničním provozu a letos na konci února zveřejnila výsledky, proběhly zkoušky patrně na přelomu roku. Testy probíhaly ve vlacích, které se pohybovaly v severním Švédsku v okolí měst i v divočině a pracovníci při nich najezdili takřka 1000 kilometrů. Celkově bylo provedeno 50 000 výkonnostních testů družic a 23 000 testů mobilního připojení. Je poměrně logické, že při zkouškách bylo zjištěno, že družice Starlink poskytovaly až desetkrát rychlejší připojení než mobilní sítě. Je už ale překvapující, že signál mobilních sítí poskytoval během testů konzistentnější internetové připojení. Družice samotné měly při testech také častější výpadky signálu, občas se navíc stávalo, že rychlost připojení přes družice byla pomalejší než přes mobilní sítě. Protože však v testech nešlo o porovnání obou systémů, nýbrž o jejich společné využití, výzkumníci konstatovali, že během 99 % testovacího času bylo možno z paluby vlaku streamovat videa. Je tedy prý možno říct, že hybridní využití obou systémů může řešit problémy s internetovým připojením v polárních oblastech. Protože jde o poměrně čerstvé výsledky, nepodařilo se mi najít informace o tom, které železniční společnosti plánují systém firmy Icomera pro internetové připojení využívat. Mohu zde zveřejnit pouze odhad samotné firmy, která loni v říjnu předpokládala, že k prvním instalacím na vlaky by mohlo dojít ještě v prvním čtvrtletí letošního roku.

Poslední dnešní novinka se odehrála v loňském roce ve Velké Británii, konkrétně pak ve Skotsku. Zde v září 2024 oznámila společnost The Clarus Networks Group (CNG), oficiální prodejce antén Starlink, že zahajuje testy antén Starlink na trati Far North Line, která měří 168 mil. Trať samotnou provozuje společnost ScotRail. Jde o nejsevernější železniční linku na území Skotska, která propojuje města Inverness, Thurso a Wick. Firma CNG uvedla, že pro účely testování je anténami vybaveno celkem šest spojů. Také bylo řečeno, že použité antény splňují přísná železniční nařízení včetně norem EN50155, EN50121 a EN45545, což v praxi znamená, že spolehlivě fungují v drsných podmínkách, jako je kolísání teplot či při vibracích, minimalizují interferenci mezi různými elektronickými systémy a splňují i vysoké standardy ochrany v případě požáru.

Testy samotné, o kterých nevíme takřka nic, byly dle všeho úspěšné, protože v listopadu 2024 bylo uvedeno, že antény pro Starlink začnou být instalovány na všechny vlaky třídy 158, které jsou na trati Far North Line provozovány. Nepodařilo se mi však dohledat žádný časový plán, ve kterém mají být antény nasazeny, ani počet vlakových linek, kterých se instalace bude týkat. Nicméně společnost ScotRail neplánuje Starlink využívat pouze pro pohodlí vlakového personálu a cestujících, chce pomocí této služby sledovat i stav či výkonnost vlaků a jejich bezpečnostních systémů. Bude mít i lepší přehled o stavu přejezdů, zlepší se spojení se signalizačními boxy a antény navíc umožní monitorování záplav či případných sesuvů půdy.

Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!