Náš nekonečný seriál představování nových zakázek SpaceX dnes započne v Jižní Koreji, která si nechá vynést družici SpaceEye-T pro dálkový průzkum. Dále se podíváme na vynášku nafukovacího modulu kosmické stanice pro americký startup Max Space. Poté si představíme novou službu orbitálního internetu, kterou SpaceX začíná nabízet a se kterou se patrně budeme v budoucnu potkávat stále více. A na závěr si shrneme novinky ohledně utajovaného projektu agentury NRO, pro kterou SpaceX vyvíjí rozsáhlou satelitní konstelaci využívající platformu Starshield.

Za prvním kontraktem, který si v dnešním přehledu představíme, zamíříme do Jižní Koreje. Zde sídlí soukromá firma Satrec Initiative, která plánuje vytvořit vlastní síť družic určenou k dálkovému průzkumu Země. Společnost byla založená v roce 1999 inženýry, kteří se podíleli na vývoji a výrobě první jihokorejské družice. První družicí, na které se tato firma podílela, byl RazakSat, první a jediná družice úspěšně vynesená raketou Falcon 1 v roce 2009. Společnost od té doby postavila nejen řadu dalších družic, ale dodávala i optické komponenty a sledovače hvězd pro jiné firmy.

Start mise RazakSAT-1 z atolu Omelek v roce 2009 (Foto: U.S. Army Kwajalein Atoll)

Nyní se korejská firma rozhodla vybudovat vlastní síť, kterou by celkově měly tvořit čtyři družice SpaceEye-T. První z nich se vydá na svou cestu v roce 2025 na raketě Falcon 9 a zbylé tři ji budou následovat v roce 2027. Všechny by měly pracovat na heliosynchronní dráze ve výšce 600 km. Není upřímně jasné, kdy přesně byl podepsán kontrakt se SpaceX, ani z které rampy se mise uskuteční. Díky relativně nízké hmotnosti nákladu 700 kg je navíc možné, že družice poletí na některé ze sdílených misí Transporter a nepůjde o vyhrazený start. V tomto okamžiku zkrátka nelze nic vyloučit a my budeme rovnou pokračovat dalším zákazníkem.

Umělecká představa družice SpaceEye-T (Zdroj: Satrec Initiative)

Max Space je malá startupová firma, která vznikla v lednu 2023 a která se rozhodla najít si svou cestu v oblasti konstrukce orbitálních rozpínatelných modulů kosmických stanic. Tato „rozpínací“ architektura je obecně považována za budoucnost kosmonautiky. Proč tomu tak je? Protože složený modul je možno během startu snadno uložit pod běžný aerodynamický kryt a po dosažení oběžné dráhy jej lze rozložit do několikanásobně většího obyvatelného prostoru.

Za pionýra v tomto oboru lze považovat sovětskou pilotovanou misi Voschod 2, při které poprvé vystoupil do volného prostoru člověk. Během této mise totiž Alexej Leonov procházel nafukovací přechodovou komorou. V posledních letech se nafukovacími moduly zabývala hlavně firma Bigelow Aerospace, jejíž demonstrátor BEAM byl dopraven na stanici ISS pomocí lodi Dragon v rámci mise CRS-8 v roce 2016. Poté, co firma Bigelow skončila, převzala její žezlo společnost Sierra Space.

Nafukování modulu BEAM na ISS v květnu 2016 (Zdroj: NASA)

Nyní ale již zpět k firmě Max Space, která v dubnu letošního roku oznámila, že si na rok 2026 zaplatila start na raketě SpaceX. Modul, který bude při této misi vynesen, bude mít ve složeném stavu objem přibližně dvou metrů krychlových, nicméně po svém rozložení se zvětší na desetinásobek. V budoucnu by společnost chtěla nabízet moduly o objemu desítek, stovek či tisíců metrů krychlových. Pokud jde o současnost, firma zatím postavila již tři pozemní exempláře, které podstupují kvalifikační zkoušky. Na závěr této zprávy bych ještě dodal, že jeden ze zakladatelů Max Space se již v minulosti spolupodílel na práci společnosti Bigelow v oblasti nafukovacích konstrukcí.

Umělecká představa nafukovacího modulu firmy Max Space (Zdroj: Max Space)

Nyní si představíme nový typ kontraktů, které se SpaceX rozhodlo nabízet svým zákazníkům. Až donedávna jsme se zde setkávali s dohodami na vynášení nákladů či lidských bytostí na oběžnou dráhu. Nově se ale firma rozhodla začít prodávat internetové připojení kosmickým lodím, orbitálním stanicím či družicím prostřednictvím své satelitní konstelace Starlink. První vlaštovkou v tomto směru se stala firma Vast, která plánuje příští rok vypustit na nosiči SpaceX vlastní komerční stanici Haven-1. Aby však tato stanice byla schopná komunikovat s družicemi Starlink, musí být vybavena laserovými pojítky od SpaceX.

Stanice Haven-1 společnosti Vast se zadokovaným Crew Dragonem (Zdroj: Vast)

Není jasné, jak budou služby Starlink účtovány, zda prostřednictvím stažených dat, nebo půjde o měsíční paušál. Tak jako tak, bude se jednat o obrovský pokrok oproti kvalitě připojení, kterou zažívala například posádka soukromé mise Inspiration4. Ta dle slov svého velitele měla během třídenní mise jen málokdy možnost posílat z oběžné dráhy videa nebo fotky. Pro úplnost bych chtěl dodat, že poprvé bude vesmírné laserové spojení s družicemi Starlink ozkoušeno v Crew Dragonu při soukromé pilotované misi Polaris Dawn, jež by dle současných informací měla startovat v letos v létě.

Družice Starlink v2-mini s novou generací laserových pojítek před misí Starlink 7-3 (Foto: SpaceX)

Poslední novinka se týká velkého kontraktu, který SpaceX před několika lety uzavřelo s Národním průzkumným úřadem (NRO) a o kterém jsme psali už koncem března. Tato smlouva se týkala vývoje a vypouštění družic postavených na platformě Starshield, což je v podstatě varianta družic Starlink určená pro vládní a armádní účely. Konstelace vybudovaná pro NRO by obsahovala kamery s vysokým rozlišením, které by umožňovaly sledování libovolného místa na Zemi v podstatě v reálném čase bez nutnosti používat drony nebo průzkumná letadla. Celý projekt však byl stále zahalen tajemstvím.

Orbitální test technologií pro projekt Starshield, který zřejmě proběhl v rámci mise Globalstar-2 FM15 v červnu 2022 (Zdroj: SpaceX)

Před několika dny vystoupil hlavní zástupce ředitele úřadu NRO Troy Meink s velmi zajímavým sdělením. Uvedl, že se úřad NRO rozhodl ve velmi blízké budoucnosti začít provozovat velkou družicovou síť na různých oběžných drahách, namísto dřívější snahy o vypouštění pár velkých špičkových přístrojů. V nedávné době byly totiž dokončeny testy výkonu nových satelitů pro plánovanou konstelaci a dle jeho slov nyní nastal čas začít tyto družice vyrábět ve velkém a vypouštět je na oběžnou dráhu. Jen na letošní rok plánuje NRO celkem šest startů, přičemž ten první, s pořadovým číslem NROL-146, by měl startovat již v květnu ze západního pobřeží USA. Starty pro tuto konstelaci by se měly odehrávat až do roku 2028.

Dr. Troy Meink během svého vystoupení na konferenci Space Symposium (Foto: NRO)

Troy Meink nezmínil přímo SpaceX ani Starshield, ale je v podstatě veřejným tajemstvím, že tato firma má na svědomí výrobu družic pro konstelaci NRO a zároveň zajistí jejich vynesení pomocí svých raket Falcon 9. Potvrzují to zprávy od Reuters a Ars Technica, které dále uvádí, že společnost Northrop Grumman dodá senzory pro minimálně část družic SpaceX pro tento projekt a zároveň zajistí pozemní testování minimálně 50 družic. Podílejících se firem však může být více, jelikož konstelace má po dokončení obsahovat řadu různých senzorů včetně kamer a radaru a také má umožňovat přenos dat v rámci celé sítě.

Start mise NROL-87 (Foto: SpaceX)

Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!

• About
• Latest Posts

Jiří Hadač

Kdysi dávno chemik, od roku 2018 redaktor popularizačního webu ElonX, kterému už v dětství učarovala kosmonautika a to natolik, že o ní začal pravidelně informovat. Jeho nejoblíbenější mise SpaceX je Falcon Heavy Demo.

Podpořte projekt ElonX

Latest posts by Jiří Hadač (see all)

• Novinky o Starlinku: Snímek družice na orbitě, spolehlivost přenosu při letu Starship, továrna v Texasu a další - 17. 11. 2024
• Mise GSAT-N2 - 15. 11. 2024
• Mise Optus-X - 13. 11. 2024

Nahlásit chybu / Navrhnout zlepšení

• Issue: *
  Chybná informace Nefunkční odkaz Překlep Návrh na zlepšení Tip na článek Ostatní
• Your Name: *
  
• Your Email: *
  

• Details: *
  

Odeslat hlášení