Co nám prozradily první fotky Falconu Heavy?
Za pár dnů tu máme Štědrý den, ale pro fanoušky SpaceX dorazily Vánoce už dnes, když Elon Musk zveřejnil první fotky sestaveného Falconu Heavy. Pojďme se na tyto dlouho očekávané snímky podívat podrobněji.
Na třech nových fotkách vidíme téměř kompletní raketu Falcon Heavy v montážní hale HIF u rampy LC-39A v Kennedyho vesmírném středisku na floridskému Mysu Canaveral. Falcon Heavy ještě nikdy neletěl a raketa na fotkách je určena pro demonstrační misi, která by mohla proběhnout v lednu příštího roku. Raketě chybí už jen náklad s aerodynamickým krytem, který však nejspíš bude připojen až po provedení statického zážehu. (Pozor: Fotka zachycující raketu přímo svrchu je nepřesně složena z několika snímků, takže chybí kus mezistupně!)
Falcon Heavy v HIFu na Canaveralu (Foto: SpaceX)
Falcon Heavy v HIFu na Canaveralu v prosinci 2017 (Foto: SpaceX)
Falcon Heavy v HIFu na Canaveralu v prosinci 2017 (Foto: SpaceX)
Náklad
Tesla Roadster (Foto: Tesla)
Náklad bude tvořit elektromobil Tesla Roadster patřící Elonu Muskovi, který bude vyslán na heliocentrickou dráhu dosahující až na vzdálenost oběžné dráhy Marsu kolem Slunce. V přihrádce bude mít knihu Stopařův průvodce Galaxií a také ručník s nápisem “Nepropadejte panice”, který odkazuje na tuto knižní sérii od Douglase Adamse. Elon dříve také naznačil, že by se na cestu kosmem mohla vydat Nadace od Isaaca Asimova. Obě knihy patří k Muskovým oblíbeným.
Přistání a kormidla
Všechny tři spodní stupně se pokusí o přistání, takže během živého přesnosu bude rozhodně na co koukat. Centrální stupeň se pokusí přistát na mořské plošině Of Course I Still Love You, zatímco dva boční stupně zamíří na plošiny LZ-1 a LZ-2, které se nacházejí na Mysu Canaveral. Aby mohla být přistání úspěšná, stupně jsou vybaveny roštovými kormidly a přistávacími nohami.
Detail titanových roštových kormidel během mise Iridium-2 (Foto: SpaceX)
Zajímavostí je, že centrální stupeň má klasická hliníková kormidla, zatímco boční stupně mají vylepšená titanová, která jsme mohli vidět v akci při misi Iridium-2. Důvodem pro jejich použití je to, že boční stupně mají při návratu jiné aerodynamické vlastnosti než běžný stupeň Falconu 9, neboť jim chybí mezistupeň a mají navíc aerodynamické čepičky. Kvůli tomu budou hůře ovladatelné (nebo se toho alespoň SpaceX obává), a proto mají titanová kormidla, která jsou efektivnější a poskytují lepší ovladatelnost. A i když centrální stupeň poletí výš a dál než boční stupně, vzhledem k lehkému nákladu bude mít dostatek paliva, aby provedl zpětný zážeh, čímž zpomalí dostatečně na to, aby mu stačila méně tepelně odolná hliníková kormidla.
Jednotlivé stupně
Centrální stupeň je zbrusu nový a jedná se o značně upravený první stupeň Falconu 9 typu Block 3, který musel být zesílen a zpevněn, aby se dokázal vypořádat se sílami, kterými na něj budou působit připojené postranní bloky. Tyto boční stupně jsou již jednou použité a v roce 2016 absolvovaly mise Thaicom-8 a CRS-9. Když se podíváte pořádně, můžete si všimnout mírné zašedlosti na bočních stupních, což je pozůstatek po jejich první misi. V rámci procesu renovace byl těmto stupňům z důvodu zajištění kompatibility s centrálním stupněm předělán octaweb, což je bytelná kovová konstrukce na spodku rakety, do které jsou zasazeny motory.
Stupeň č. 25 po přistání během mise CRS-9 (Foto: SpaceX)
Oba boční stupně jsou prakticky totožné a vzájemně zaměnitelné. Při integraci je akorát potřeba je otočit o 180°, aby je bylo možné připojit k centrálnímu stupni. Z tohoto důvodu vypadá Falcon Heavy nesymetricky – například si můžete všimnout odlišných vystouplých lišt na bočních stupních. Je to však jen důsledek opačné polohy stupňů.
Na fotkách jsou také nad motory vidět sériová čísla jednotlivých stupňů:
- Vlevo je č. 23, což je stupeň z mise Thaicom-8, jenž po přistání tancoval po palubě OCISLY, jak můžete vidět na videu níže. Jedná se mimochodem o první znovupoužití stupně, který má za sebou misi na GTO.
- Uprostřed je nový stupeň č. 33, který lze použít pouze pro Falcon Heavy.
- Vpravo je č. 25, který původně letěl na misi CRS-9, přičemž přistál na pevnině. Číslo nejde vidět, neboť je nejspíš na opačné straně rakety.
Chybí TEL
Zařízení TEL na rampě LC-39A (Foto: NASA)
Na fotkách je vidět, že raketa se zatím nenachází na zařízení TEL, pomocí kterého jsou Falcony dopravovány na rampu a následně vztyčeny. TEL zároveň zajišťuje propojení rakety s pozemními systémy dodávajícími palivo, okysličovadlo, elektřinu, datové spojení apod. TEL se v době pořízení fotografií nacházel na rampě, kde na něm možná ještě probíhají finální úpravy nutné pro zajištění jeho kompatibility s Falconem Heavy.
Jakmile bude TEL připravený, bude převezen do hangáru, raketa bude pomocí jeřábů nadzvednuta, TEL zajede pod ní a následně bude Falcon Heavy spuštěn na TEL a připevněn k němu.
Motory, kam se podíváš
Na fotkách vidíme 27 motorů Merlin 1D. Další motor je schovaný uvnitř mezistupně a jedná se o Merlin 1D uzpůsobený pro fungování ve vakuu. Motory jsou viditelně opotřebované, neboť většina z nich má za sebou už jednu ostrou misi. Zároveň bych se nedivil, kdyby některé z motorů centrálního stupně byly “vykuchány” z nějakého jiného zachráněného stupně Falconu 9. Levý stupeň má téměř určitě alespoň pár motorů z nějakého jiného stupně, neboť mají odlišnou lesklost (Merliny přestaly být takhle chromovány někdy během roku 2016).
Avšak i pokud jsou motory nové, byly už minimálně dvakrát zažehnuty během testování v McGregoru. V tamním testovacím areálu však není technicky možné provést zážeh kompletní rakety, a tak zde byly jednotlivé stupně Falconu Heavy testovány pouze samostatně. K prvnímu zážehu všech 27 motorů najednou proto dojde až při statickém zážehu na rampě LC-39A.
Uvnitř trysek motorů jsou vidět bílé fleky, které by mohly být pozůstatkem po samozápalné látce triethylhliník-triethylboran (TEA-TEB), která se používá pro zažehnutí motorů. Vidět byly například také na úplně prvním zachráněném stupni při misi Orbcomm-2:
Detail na opotřebení motorů v hangáru po přistání Orbcomm-2 (Foto: SpaceX)
Premiérový start
A za jak dlouho tato raketa odstartuje? Po připojení rakety k TELu se provede zkušební tankování na rampě, načež proběhnou jeden či více statických zážehů. Po dokončení testování bude raketa sklopena a v hangáru HIF k ní bude připojen aerodynamický kryt s nákladem. Teprve pak bude tato obří raketa připravena na svůj historicky první start.
Tankovací testy a statické zážehy měly původně začít ještě v prosinci, ale není jasné, zda nedošlo ke sklouznutí na leden. Tak či tak bychom se jich měli dočkat velmi brzy. A pokud bude testování probíhat dobře, premiérový start by se mohl stihnout ještě v lednu 2018.
V případě úspěchu Falcon Heavy získá titul nejsilnější rakety současnosti s teoretickou maximální nosností 63 800 kg na LEO a 26 700 kg na GTO (v režimu bez záchrany stupňů). Překoná tak raketu Delta IV Heavy.
Mějme však na paměti, že první start jakékoli nové rakety má svá rizika. Sám Elon Musk v minulosti varoval, že jelikož je Falcon Heavy velmi komplexní systém a ne všechno lze dopředu nasimulovat a otestovat, existuje nezanedbatelná šance, že první start bude neúspěšný. S úsměvem dodal, že bude rád, když raketa alespoň odletí dostatečně daleko od rampy, aby ji v případě selhání neponičila, jako tomu bylo u loňské nehody Amos-6.
Více informací o historii Falconu Heavy najdete v článku Vše o Falconu Heavy a pro podrobnosti o chystaném premiérovém startu navštivte profil demonstrační mise.
Podpořte projekt ElonX
- Mise Starlink 6-70 - 1. 12. 2024
- Mise Starlink 9-14 - 29. 11. 2024
- Mise NROL-126 - 26. 11. 2024
Musk u mě poprvé ztratil body tím nákladem. Je to daň za to, že do Vesmíru už dokážou létat soukromníci. Přitom by se nabízelo tolik zajímavého nákladu. Už jenom dostat na oběžnou dráhu 30 tun nějakého paliva, solárních panelů, nebo prostě cokoliv těžkého ale relativně levného, by mi dávalo daleko větší smysl.
Je to jeho raketa, jeho auto, jeho společnost. Nedá to na žádnou hloupou dráhu. Dá to na únikovou dráhu, nebude tím blokovat žádnou oběžnou dráhu. Náklad má tak nízkou hmotnost, aby mohly zkoušet něco na druhém stupni (přistání). Boční boostry už nepoletí, jsou z blocku 3, tj. nikdo je nepošle potřetí. Potřebuje certifikovat raketu a kryt. Tento start je čistě v režii SpaceX (myslím finančně). Jim nešlo a nejde o nosnost. Ta je jasná. Oni zkouší vlastnosti spojení těch boostrů. A koordinaci motorů. A jak to kdosi vyjádřil na kosmonautix.cz, raketa bude vážit cca 1400 tun, jestli bude mít náklad 3t nebo 10t je fakt fuk, a I druhý stupeň naplněný bude vážit přes 100t, opravdu hmotnost nákladu je zanedbatelná. Jde tu I o chování při Max-Q. Je to podnikatel, potřebuje publicitu ohledně své druhé activity. V čem je tedy problem?
Tak pod tohle se můžu jen podepsat,mám stejný názor!
Do jisté míry máte pravdu. Na tu druhou… Tohle je dost riskantní podnik. Pokud máte protředky, tento nosič si nevyberete. Pokud prostředků je málo, neutopíte výsledek své práce v takhle riskantním podniku. Takže tohle může risknout jen někdo jako nějaká ” služba”. Z tohohle úhlu pohledu… zlatá reklama na tu hračku. Samozřejmně můžou naložit něco “praktického”, kdyby náhodou letěl někdo podobnou cestou kolem 😉
Když Voyager ve Star Treku našel ve vesmíru poletovat dodávku Forda, tak jsem si říkal, že to už fakt přehánějí… a ono né 🙂 Teď už jde jen o to, jestli za těch 350 let ta Tesla taky “na drc” naskočí…
Dobrý den, pane Korpus
To, že je ta fotka složená, to tedy znamená, že tam nestojí dva panďuláci, ale jen jeden a to dvakrát. Páč jsou si až moc podobní.
Pravděpodobně to bude fotograf či osoba, co ovládala to zařízení na střeše hangáru na kterém byla umístěna kamera.
Je to takové doubleselfie 😀
Přesně tak.
Slza ukápla
Měl bych dotaz: jaká je nosnost FH na LEO při plné znovupoužitelnosti ? Dají se tyto informace někde najít ?
With full reusability on all three booster cores, GTO payload will be 8,000 kg (18,000 lb). anglická wiki
Díky Jirko
Oficiální čísla nejsou, takže se to zatím dá jedině odhadnout/vypočítat. Víme jen, že to je minimálně 8 tun na GTO, neboť to SpaceX uvádí na svých stránkách. Jenže od té doby došlo k navýšení nosnosti v důsledku Blocku 5, ale SpaceX tuto hodnotu neaktualizovalo, i když by měla být o něco vyšší. Co se týče LEO, tak jsem viděl odhady kolem 30 tun, ale těžko říct, jak moc se tomu dá věřit.
V prezentaci o BRF je při přistání všech tří prvních stupňů uvedeno něco málo přes 30 tun (asi 31/30.5), to bych bral jako oficiální a důvěryhodný údaj.
Pravda, na to jsem zapomněl. Díky!
A já si příště líp přečtu otázku 🙂 přiznávám, to slovo LEO sem v původním dotazu přehlédl. Ikdyž zase, nosnost na LEO je celkem fuk, nic tak těžkého se stejně plánovat nebude v nejbližší době, jediné, co by mohlo být tak těžkého je dodatečný modul pro ISS. Spíš se to stejně využije na vynášení těžších satelitů na GTO a přímo GEO.