Přelomová mise Polaris Dawn byla opět odložena, její velitel osvětlil hlavní důvody
Po delší době se podíváme na novinky týkající se programu soukromých pilovaných misí Polaris, který ve spolupráci se SpaceX plánuje americký podnikatel Jared Isaacman. Probereme spolu důvody, proč se první mise stále odkládá, ať už jde o skafandry, či momentální přetíženost rampy LC-39A. Řeč přijde i na vědecké experimenty, které bude posádka během tohoto letu provádět. Nakonec se spolu s velitelem Jaredem Isaacmanem podíváme, zda je či není reálné provést servisní misi Hubblova dalekohledu, což je zvažovaným cílem druhé mise Polaris.
Jared Isaacman je americký podnikatel, pilot, filantrop a komerční astronaut. Své jmění si vydělal v oboru rychlejšího zpracování maloobchodních transakcí jako zakladatel a majitel firmy Shift4 Payments. Také je vlastníkem letecké společnosti Draken International, která zajišťuje letecký trénink i pro americké vojenské síly. Z hlediska kosmonautiky šlo dlouhou dobu o prakticky neznámou osobu, nicméně když v únoru roku 2021 vyhlásil program Inspiration4, začala o jeho osobu jevit zájem i kosmonautická veřejnost. Rozhodl se totiž věnovat vlastní peníze na cestu do vesmíru, a to nejen sobě, ale i třem dalším lidem, které pro svou misi vybral. Mise samotná proběhla v září 2021 a zapsala se do dějin SpaceX jako první orbitální start kosmické lodi, při kterém nebyl žádný člen posádky zaměstnancem kterékoliv státní kosmické agentury.
První soukromá posádka na orbitě během mise Inspiration4 (Zdroj: Inspiration4)
O několik měsíců později, v únoru 2022, ale Jared ukázal, že jeho ambice a nadšení pro kosmonautiku jsou daleko větší, a ve spolupráci se SpaceX vyhlásil program Polaris, který by se měl skládat ze tří kosmických startů. První dva by se měly uskutečnit v lodi Crew Dragon a celý program by měl být zakončen prvním pilotovaným orbitálním startem lodi Starship. Na téma programu Polaris už na tomto serveru vyšla celá řada článků, přičemž ten poslední se datuje do srpna loňského roku. Protože od té doby uplynulo již takřka pět měsíců, pojďme si nyní projít novinky, které se od té doby nashromáždily.
Posádka mise Polaris Dawn ve Starbase. Zleva: Jared Isaacman, Anna Menon, Sarah Gillis a Scott Poteet (Foto: John Kraus)
První mise programu Polaris s názvem Dawn by měla trvat přibližně pět dní a posádka by při ní měla dosáhnout nejvyššího apogea v dějinách kosmonautiky (1400 km), provést první komerční výstup do kosmického prostoru, otestovat připojení k síti Starlink na orbitě a také provést přibližně 40 vědeckých experimentů. Asi nejdůležitějším bodem, který patrně všechny zajímá, je otázka termínu startu. Když byl program vyhlašován, pracovalo se s koncem roku 2022, nicméně po všech odkladech, které postupně nastávaly, je v současnosti platný termín duben 2024.
Oficiální představa výstupu do volného prostoru při misi Polaris Dawn (Zdroj: SpaceX)
Pro čtenáře patrně není důležitý počet odkladů, jako důvody, které k nim vedly. Je jich hned několik a počátkem prosince loňského roku se k nim vyjadřoval samotný Jared Isaacman. Již dříve uváděl, že jde o program, který se stále vyvíjí a dodal, že implementace nových technologií nějakou dobu trvá. Jako hlavní příčinu zpoždění mise Dawn zmiňoval problémy při vývoji nového skafandru pro výstup do volného prostoru. Je totiž velký rozdíl mezi oblekem, který slouží jako poslední záloha a obrana při náhlé dehermetizaci lodi, a skafandrem, který je specificky navržen pro práci ve vakuu. Je totiž třeba, aby skafandr umožnil astronautovi mobilitu, systémy pro podporu života musí mít zálohu a je také nutné, aby byl odolný vůči mikrometeoritům či vesmírnému smetí. Je také duležité zabránit případnému oslnění sluncem. Skafandry podstupovaly zkoušky velkou část loňského roku a dle posledních zpráv je snad už konečně vše na dobré cestě. Sám Jared si byl nový skafandr již otestovat. Pokud jde o vzhled skafandrů, měl by nám být představen ještě před startem, nicméně zatím nebylo uvedeno kdy. SpaceX nás očividně chce překvapit.
Ed White při prvním americkém výstupu do volného prostoru v rámci mise Gemini 4, červen 1965 (Foto: NASA)
Pokud jde o příčiny odkladu mise Polaris Dawn, není vyloučeno, že jich je více. Kupříkladu již koncem léta 2023 se spekulovalo na téma, že pokud start sklouzne až do roku 2024, uskuteční se později, než jen na počátku roku 2024. Důvod, který k tomuto názoru vedl, byla vytíženost rampy LC-39A a priority jejího využívání. Pokud si totiž projdeme starty, které jsou v té době naplánovány, tedy Ax-3 (leden, Falcon 9), IM-1 (únor, F9), Crew-8 (únor, F9), CRS-30 (březen, F9), vyjde nám, že je zde malá proluka mezi březnovým startem CRS-30 a dubnovým GOES-U (Falcon Heavy), kdy se může mise Polaris Dawn uskutečnit. Další termín následně přichází do úvahy až po startu Falconu Heavy a zpětnému překonfigurování rampy pro provoz raket Falcon 9, přičemž tyto úpravy rampy obvykle zaberou několik týdnů.
Falcon Heavy během vývozu na rampu LC-39A před startem STP-2, červen 2019 (Foto: SpaceX)
Nyní ale zpět přímo k misi Polaris Dawn. Pro ni nebudou upravovány jen skafandry, ale dokonce i samotná kosmická loď Crew Dragon. I ona totiž byla původně navržena pouze pro udržení tlaku v kabině a pro misi Dawn ji bude nutno modifikovat tak, aby zvládla fungovat i v případě, že vakuum bude uvnitř. Pro tyto účely bylo nutno upravit software i hardware zařízení pro kontrolu prostředí a podporu života. Další změny loď podstoupí proto, že během apogea se loď ocitne nejdále od zemského povrchu od doby, kdy NASA ještě létala na Měsíc. Tímto způsobem se přiblíží k Van Allenovým pásům a jak je známo, žádné elektronické zařízení nemá rádo radiaci. A podobně jsou na tom i lidské bytosti, vystavení se radiaci ve vyšších výškách na pár dní je totiž ekvivalentní několikaměsíčnímu pobytu na ISS. Během kosmické mise bude posádka také testovat laserové spojení s družicemi Starlink a i zde je nutná opatrnost, zážeh motorků Draco by totiž mohl laserové spojení přerušit. Zkrátka a dobře, je toho moc, co je potřeba důkladně analyzovat a simulovat. Jared si je však jistý, že inženýři SpaceX odvádějí vynikající a rychlou práci při řešení těchto úskalí.
Van Allenovy radiační pásy (Zdroj: NASA)
Pokud jde o vědecké experimenty prováděné v rámci Polaris Dawn, měly by být zaměřeny převážně na oblast lidského zdraví. Jeden z členů posádky, pilot Scott Poteet, se během letu bude věnovat výzkumu na téma nitrolebního tlaku v podmínkách mikrogravitace. Tento výzkum je důležitý proto, že nitrolební tlak může způsobovat bolesti hlavy, či problémy se zrakem. Jde o jev, který trápí více než 40 procent astronautů při dlouhodobých misích a má již i své jméno, nazývá se anglickou zkratkou SANS (Spaceflight-Associated Neuro-ocular Syndrome). Osobně obdivuji Scottovo odhodlání, bude mít totiž do prostoru páteře zavedený katetr. Ten bude spojený se senzorem implantovaným pod jedním Scottovým žebrem a bude sloužit pro měření tlaku tělních tekutin na oběžné dráze. Mimochodem, experiment nebude probíhat jen při letu, ale i před ním a po něm. Toto zařízení až donedávna bylo schváleno pouze evropskou legislativou, takže jeho použití při první misi Polaris si vyžádalo povolení amerických úřadů. Půjde také o první invazivní experiment týkající se inkraniálního (nitrolebního) tlaku, který NASA schválila.
Posádka mise Polaris Dawn před továrnou SpaceX v roce 2022 (Foto: Polaris Program)
Nyní bych rád opustil misi Polaris Dawn a přesunul se s novinkami k druhému startu tohoto programu. Ten je prozatím bez jména a i jeho cíle jsou zatím jen přáním Jareda Isaacmana, který by v jeho rámci chtěl zamířit k Hubblovu dalekohledu, zvýšit jeho oběžnou dráhu a případně se pokusit i o jeho opravu. Celá věc má ovšem několik háčků a pro lepší vysvětlení bude nejlepší začít u samotného dalekohledu. Ten se koncem listopadu loňského roku hned třikrát potýkal s problémy kvůli gyroskopům a následkem toho se ocitnul v nouzovém režimu. Dalekohled je vybaven celkem šesti gyroskopy, z nichž ale tři jsou mimo provoz. Zařízení je sice schopno fungovat jen s jedním gyroskopem, ale to by znamenalo částečné omezení jeho pozorovacích schopností. Když NASA o problémech s gyroskopy informovala veřejnost, následovala ihned Jaredova reakce, aby jim NASA povolila letět k dalekohledu. Avšak nedočkal se odpovědi. Podobně je tomu i v případě studie, kterou agentura uskutečnila společně se SpaceX o možnostech úpravy oběžné dráhy Hubblova dalekohledu a případné opravy. Studie sice již byla dokončena, nicméně její výsledek je veřejnosti neznámý. NASA se navíc v tomto směru nechtěla spoléhat pouze na SpaceX a obrátila se i na další firmy ohledně toho, jak by bylo možné prodloužit životnost legendárního kosmického teleskopu. Tyto společnosti se měly pokusit o provedení servisní mise roboticky, pomocí servisních družic. Ani zde nebyly do dnešních dnů zveřejněny žádné závěry.
Opraváři Hubblova teleskopu při své práci v rámci mise STS-82 (Foto: NASA)
Nejde totiž o žádné jednoduché rozhodnutí. Je pochopitelně v silách druhé mise Polaris navýšit oběžnou dráhu teleskopu, šlo by navíc o misi, která by NASA nestála ani korunu a zároveň by oddálila okamžik samovolného zániku dalekohledu v atmosféře. Pokud jde ale o případné servisní zásahy včetně výměny gyroskopů, je to už horší. Loď Crew Dragon postrádá robotické rameno, kterým byly vybaveny raketoplány, o případné přechodové komoře ani nemluvě. Jared Isaacman v tomto bodě sice argumentoval, že pokud by výměna zahrnovala počítače či gyroskopy, nemají dnes již dávno velikost ledničky a věří, že by byli schopni výměny obojího. Problémem však je, že do takovéto servisní mise by se musela již finančně angažovat NASA, inu vývoj a testování nového kosmického vybavení není nikdy laciná záležitost. Problémem robotické servisní mise je zase okolnost, že tyto systémy zatím neprokázaly, že jsou schopny pokročilejších kosmických oprav.
Hubbleův dalekohled (Foto: NASA)
Poslední zpráva, která se týká druhé mise Polaris, pochází od samotného Jareda a je stará pouze několik dní. Osobně mi přijde, že mu začíná docházet jeho optimismus ohledně možné pilotované servisní mise k Hubblově dalekohledu. Dle něj se totiž krátí čas, který lidstvo má, aby připravilo záchrannou misi a vycvičilo pro ni posádku. Při této misi by se měl ukázat potenciál komerčního kosmického průmyslu, ale Isaacman nechce jen navyšovat dráhu skomírajícího teleskopu. Ve spolupráci s firmou SpaceX by rád nabídl takovou posádku, aby záchranná mise měla co největší šanci na úspěch. Díky pomalému tempu zpracovávání návrhů se však obává, že brzo již nemusí existovat žádný Hubblův dalekohled, který by bylo možno zachránit. Nezbývá tedy než počkat, zda se NASA rozhoupe ke schválení nějaké záchranné mise, nebo si bude Isaacman muset vymyslet nějakou alternativní náplň druhé mise Polaris.
Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!
Podpořte projekt ElonX
- Novinky o Starlinku: Snímek družice na orbitě, spolehlivost přenosu při letu Starship, továrna v Texasu a další - 17. 11. 2024
- Mise GSAT-N2 - 15. 11. 2024
- Mise Optus-X - 13. 11. 2024
Mi to pripada ako keby NASA radsej nechala Hubbla zhoriet v atmosfere nez sa aspon o nieco pokusit aj ked s neistym vysledkom
Jak je myšleno to nejvyšší apogeum v dějinách kosmonautiky (1 400 km)? Myslel jsem, že nejvyšší apogeum dosažené kosmickou lodí s posádkou bylo 400 171 km (Apollo 13).
Ano, Mesic obiha okolo Zeme ale kuprikladu na wiki se uvadi, ze Apollo 13 bylo v pericynthionu, nejblizsi vzdalenosti od mesice, v te chvili. Mozna jsem mel napsat, ze se chteji dostat dal od Zeme nez posadka Gemini 11, aby to bylo srozumitelnejsi.
Ano, Měsíc obíhá okolo Země, ale jde o to, že Apollo 13 nebylo navedeno na oběžnou dráhu Měsíce a po celou dobu letu bylo pouze na oběžné dráze Země. Pericynthion je bod na eliptické dráze kolem Měsíce, který je nejblíže Měsíci. Byť chápu, že někdo chtěl tímto výrazem popsat nejbližší vzdálenost od Měsíce, jeho použití je v případě Apolla 13 poněkud matoucí.
Ja v tom clanku tyhle pasaze prekladal, souhlasim, ze je to matouci, proto by bylo asi vhodnejsi rikat, ze prekonaji apogeum gemini 11. A myslim, ze sem nekde i psal, nejdal od Zeme od programu Apollo.
At se daří.
😉
Super napsáno, děkuji moc za všechny čtenáře Jirko.
Diky moc vsem, kterym se clanek libil a dozvedeli se neco noveho.
Ad Polaris Dawn: mohla by startovat z LC-40? Je tam nová věž
Teoreticky to možné je, ale zatím není moc jasné, kdy přesně bude SLC-40 připravena pro pilotované mise. Například zatím stále chybí lanovka pro únik personálu z rampy.
Tomu bodu stále nerozumím.
Proč je tam nutné mít ty únikové lanovky? Přeci pro obsluhu na rampě jich stejně není dost a palivo se tankuje až poté, co je posádka přikurtovaná do sedadel a dveře do modulu se nedají rychle otevřít.
Takže proč?
Je to pozadavek NASA. Bezpecnost. Ano, palivo do rakety se tankuje az po nasednuti posadky, to je pravda, ale pokud se nepletu, takovy dragon je v te chvili uz natankovany. A nemusi jen o pozar, muze stacit unik paliva. Riziko je sice daleko nizsi, ale nikdy neni nulove. Je take mozne, ze mnozstvi personalu na vezi je odvisle od poctu mist na lanovce. S temi dvermi, to je otazka, zda se neumi otevrit hodne rychle, my jsme opravdovou nouzovou situaci nevideli. Ani jeji nacvik. Take je mozne, ze je tam pro dvere odstrelovaci mechanismus, ktery se pozdeji zablokuje, neco jako motorky superdraco.