Jak znovupoužitelnost raket začíná ovlivňovat satelitní průmysl
Konstelace O3b společnosti SES (Foto: SES)
Kritici a konkurenti SpaceX už dlouho argumentují proti znovupoužitelnosti raket tím, že i když tyto snahy nakonec povedou ke zlevnění startů, komerční satelitní trh je natolik neelastický, že nižší ceny nezvýší poptávku po raketách. Tím pádem se podle nich do znovupoužitelnosti nevyplatí investovat. Tvrdí, že vznikne situace, kdy SpaceX konečně dosáhne rychlé kadence a levných startů, ale vzápětí začne mít problémy najít dostatek zákazníků pro své rakety, neboť trh bude růst moc pomalu a nestihne se přizpůsobit. Na světě zkrátka nebude existovat dostatek satelitů, které bude potřeba vynést, a SpaceX tak bude mít hangáry plné raket, pro které nebude mít využití. Plány společnosti SES pro jejich nové satelity však naznačují, že kritici se možná mýlili.
Několik desetiletí vysokých cen startů a nízké kadence vedlo k současné situaci, kdy jsou geostacionární satelity velice komplexní a rozměrná zařízení navržená s až 20letou životností. Tím sice majitelé satelitů minimalizovali počet drahých startů, které byly potřeba, jenže satelity jsou kvůli tomu velice drahé na výrobu a ve výsledku zákazníka stojí několikanásobně více než start. To opět nahrává kritikům znovupoužitelnosti, kteří tvrdí, že zlevnění startů tím pádem nebude mít výrazný vliv na chování zákazníků. Když totiž váš satelit stojí 500 milionů dolarů, není pro vás až tak velký rozdíl, jestli raketa bude stát 70 milionů, nebo 150 milionů. Větší důraz budete přikládat na spolehlivost rakety, čehož využívají ULA a Arianespace, jejichž služby jsou sice dražší než ty od SpaceX, ale zato jejich rakety mají v podstatě 100% úspěšnost.
Satelit SES-10 váží přes 5 tun a jeho cena se pohybuje v řádu stovek milionů dolarů (Foto: SES)
Zastánci znovupoužitelnosti naopak tvrdí, že snížení cen startů umožní výrobu levnějších satelitů s kratší životností, díky čemuž zákazník začne na cenu startu brát větší ohled. Kratší životnost satelitů navíc zákazníkovi dá možnost rychleji inovovat a modernizovat vlastní satelity v rámci průběžného obměňování techniky na oběžné dráze.
Start mise SES-10 (Foto: SpaceX)
Dá se očekávat, že do 2–5 let ceny startů značně klesnou, neboť minimálně SpaceX a Blue Origin začnou naplno těžit z úspor, které umožní znovupoužitelnost raket. SpaceX za použití již letěného stupně Falconu 9 v současnosti nabízí jen minimální slevu, neboť firma potřebuje získat zpět peníze investované do vývoje znovupoužitelného systému. V budoucnu se však u SpaceX dá očekávat výraznější zlevnění startů. I tradiční společnosti jako ULA a ArianeGroup však pracují na nové generaci nosičů, které mají být levnější než ty současné. A jelikož vývoj a výroba satelitů jsou záležitostí na několik let, už nyní se objevují první progresivní vlaštovky, které naznačují, že satelitní průmysl se přeci jen začíná přizpůsobovat.
Společnost SES koncem října na německém veletrhu Space Tech Expo představila plány pro své budoucí satelity a vyplývá z nich jasný trend směrem k levnějším a menším zařízením s kratší životností. Současné satelity SES mají kolem 5 tun a stojí stovky milionů dolarů, nové však mají mít kolem 2 tun, bude možné jich vyslat více najednou a místo 17leté životností budou navrženy jen pro zhruba 7–8letou službu. Výroba satelitů navíc bude levnější (kolem 50 milionů dolarů) a rychlejší, neboť budou ve větší míře používány běžné komponenty místo speciálně navržených součástek pro kosmické využití, které jsou sice odolnější, ale zároveň mnohonásobně dražší. Když však potřebujete zaručit 15letou životnost, jak tomu bylo doposud, jsou nezbytné.
SES při výrobě méně odolného satelitu značně ušetří výměnou za potenciálně vyšší riziko poruchy na orbitě. Toto riziko však bude vyváženo tím, že díky vysoké kadenci a nízké ceně startů nebude pro SES finančně náročné rozbitý satelit rychle nahradit novým. Satelitů navíc bude moci vyrobit více a začne být finančně schůdné pustit se do ambicióznějších projektů vyžadující desítky startů.
SES má v současnosti 56 satelitů a patří k velikánům v oboru, takže jejich změna přístupu by mohla mít vliv na celé odvětví, což hraje do karet SpaceX a dalším firmám, které vsadily na znovupoužitelnost. Nižší ceny satelitů a startů by navíc mohly vést k růstu celého trhu, z čehož opět budou těžit firmy schopné startovat často a levně. A zde už nemluvíme jen o satelitech, ale také o vesmírné turistice, soukromých stanicích na oběžné dráze, cenově dostupných misích na Měsíc apod.
Hlavní zdroj informací: Space Intel Report
Podpořte projekt ElonX
- Mise Starlink 6-76 - 23. 11. 2024
- Mise Starlink 12-1 - 20. 11. 2024
- Mise Starlink 9-13 - 19. 11. 2024
Podle mě není primární strategií SX mít levné startovné pro ostatní, ale pro svůj systém satelitního internetu. Tam si interně budou třeba účtovat 5 milionů za start F9, ale to, co budou prodávat, bude až konektivita satelitů a budou konkurovat i pozemním mobilním operátorům
Myslím, že časem sníží ceny tak jako tak, a to ze dvou důvodů:
1) Bude se jim jistě snažit cenově konkurovat Blue Origin.
2) Snížení ceny umožní koupi rakety subjektům, které si to za současných cen nemůžou dovolit. Celkové zvýšení poptávky pak bude prospěšné jak pro SpaceX, tak i pro celý trh.
Já sem nad tímhle včera přemýšlel a určitě souhlas. Ale zároveň bych dodal, že tady je navíc i trh těch malých nákladů a těch je bohatě zatím a zákazníci rádi půjdou za cenou. A pokud se v případě F9B5 či později BFR bude startovat “jen” za cenu paliva, tak se dá převzít i trh toho, co vynáší Pegasus, Epsilon, Vega, Minotaur, Rokot atd. Ovládnou trh a ikdyž nebude třebas do budoucna o moc víc velkých satelitů, tak ten trh malých má možná i větší potenciál. Tam může být dočasné odbytiště služeb než se vzpamatuje zbytek trhu.
Vím, že článek je fousatý, ale stejně mi nedá se připojit. SpX vytváří naprosto nové podmínky ve vynášení satelitů, jedná se změnu po 4 dekádách stagnace, kdy neexistoval žádný zásadní rozvoj existující techniky, pouze se mírně inovovali ty stávající. To co se zdálo ještě před deseti lety utopií je dnes naprosto běžnou věcí. SpX topí rakety pro zábavu :), a sbírá při tom zkušenosti, s čím se ještě potenciálně přistát dá a s čím už ne. Tohle jsou pro ně podle mého body navíc, které je ohromně posunou dopředu.
A ano, existuje mnoho projektů, které nemají možnost ani zahájit testovací provoz bez levné dopravy na orbitu. Podle mě i třeba taková restaurace na orbitu bude mít s BFR šanci na stavbu i provoz, protože když už s raketou dovedete poskakovat po planetě, tak není problém si “odskočit” i na nějakou nižší orbitu na zadokování a odpočinek (za prachy) v restauraci na kraji vesmíru.
Prostě tohle je naprosto nová kapitola pro lidstvo zcela bez přehánění, místo přešlapování pár kiláků nad zemí kam se vydají jen jednotky průkopníků ročně, tam začneme zcela regulerně cestovat a rvát do toho prachy.
Nechá se to připodobnit počátkům létání.
Nevim zda je to spravna cesta. Vice satelitu s mensi zivotnosti znamena vice vesmirneho smeti.
Znamená to jen nutnost častější obměny. Satelit se dá dostat z oběžné dráhy poměrně pohodlně a bez problému.
Z Geostacionární dráhy?
Z geostacionární dráhy se vysloužilé satelity přemisťují na takzvanou hřbitovní dráhu. Což je sice zadělávání si na problém v budoucnu, ale v situaci, kdy satelit dosluhuje a v nádržích mu po všech korekcích a desaturacích zbývá slza hydrazinu ani jiná rozumná možnost v úvahu nepřichází. Stahovat satelity z GEO do atmosféry by znamenalo, že tyto si musí nést dostatek paliva pro řízený zánik. A to je hmotnost navíc. Řešení velice elegantní, ale nákladné.
Tak příště o vlákno výš 🙂 to byla reakce na Jakuba.
Chtěl jsem říct, že na řízenou deorbitaci by se nemělo zapomínat. Ale lidi většinou věci řeší až když je problém.
Kolik satelitů musí být na té hřbitovní dráze, aby to byl problém? Vesmír je docela velké místo třeba ve srovnání se Zemí