Soukromí astronauté mise Polaris Dawn v rámci výcviku šplhají na hory, skákají z letadla a točí se na centrifuze
Minulý týden jsme našim čtenářům představili cíle, které si pro svůj druhý soukromý let na palubě lodi Crew Dragon vytyčil miliardář a astronaut Jared Isaacman v rámci chystané mise Polaris Dawn. Dnes bychom chtěli pokračovat v představování mise, přičemž se zaměříme na aktivity, které loni a počátkem letošního roku posádka podnikala v rámci příprav a výcviku.
Posádka mise Polaris Dawn. Zleva: Sarah Gillis, Scott Poteet, Anna Menon a Jared Isaacman (Foto: Polaris)
Tréninkové aktivity posádky mise Polaris Dawn započaly v polovině května 2022 na pobřeží Kalifornie, kde se všichni věnovali lékařskému a potápěčskému výcviku. Ten by měl posádce pomoci lépe spolupracovat během plánovaného výstupu do volného kosmického prostoru. Pod mořskou hladinou nejde totiž komunikovat hlasem, takže je zde více dbáno na neverbální komunikaci a podporu sestupujícího. Celý tento výcvik zabral dva dny, přičemž během prvního dne se posádka hlavně sžívala s vybavením a osvěžovala si potápěčské návyky. Druhý den byl důraz kladen na vyrovnávání se s nepříjemnými situacemi a také s fyziologickými změnami, které přináší změna tlaku.
Posádka mise Polaris Dawn na vrcholu hory Illinizas Norte ve výšce 5126 metrů (Foto: John Kraus)
Koncem května 2022 se přípravy přesunuly na jižní polokouli. Aby zlepšil spolupráci celé posádky a posílil jejího ducha, rozhodl se Jared provést pár výstupů v ekvádorských Andách. Posádka pochopitelně nešplhala na tyto hory sama, doprovázeli je místní průvodci a na pomoc si také vzali své staré známé z RMI Expeditions, kteří Jareda doprovázeli v roce 2021 při výstupu na horu Mt. Rainier. Horolezectví se členové posádky věnovali přibližně týden. Nejdříve se vydali na vrchol sopky Illinizas Norte, který se nachází ve výšce 5126 metrů. V podstatě šlo o aklimatizační výstup, který je měl připravit na náročnější výstup, při kterém bylo potřeba používat jistící lana a cepíny.
From 19,347 feet — the incredible view at the summit of the Cotopaxi volcano in Ecuador with members of the Polaris Dawn team, @RMIExpeditions and @EdViesturs, and local Ecuadorian guides pic.twitter.com/76USpiyWsl
— Polaris (@PolarisProgram) June 2, 2022
Poté už zamířili ke svému hlavnímu cíli, kterým byl stratovulkán Cotopaxi, jehož vrchol se nachází ve výšce 5897 m. Tuto akci následně vyhodnotila druhá specialistka mise Polaris Dawn, Anna Menon, když uvedla, že výstupy byly náročné pro každého člena posádky, nicméně, právě když tyto útrapy prožívají s ostatními, má to za následek, že se celý tým spojuje. Prožili si prý během výstupů slabé i silné chvíle a tím se naučili více i jeden o druhém.
Anna Menon během lékařského tréninku (Foto: UTHealth Houston)
Po těchto horolezeckých dobrodružstvích se obě specialistky mise, Anna Menon a Sarah Gillis, přesunuly do texaského Houstonu. Zde podstoupily intenzivní týdenní trénink, který byl zaměřen na zvládání lékařských dovedností. Celý proces byl navržen tak, aby byly nuceny řešit řadu zdravotních problémů, kterými může být vystavena celá posádka během pobytu na oběžné dráze. Obě tak získaly možnost naučit se tato možná rizika zvládat pod dohledem zkušených zdravotníků.
Protože součástí aktivit celé posádky je i sbírka finančních prostředků pro nemocnici St. Jude Children’s Research Hospital, potkali se všichni během této návštěvy i s Hayley Arceneaux z mise Inspiration4. Hayley je bývalou pacientkou a nynější zaměstnankyní této nemocnice. (Foto: Polaris)
Po zdravotnickém výcviku a návštěvě nemocnice St. Jude Children’s Research Hospital přišel čas, aby se celá posádka začala již vážně připravovat na svůj vesmírný let. Trénink se odehrával v kalifornském Hawthorne, kde má své sídlo firma SpaceX. Protože o jeho podstatě ani času, který při něm strávili, nejsou k dispozici žádné přesnější informace, budete v tomto bodě muset vzít za vděk pouze fotkami. Pokud jde o obsah výcviku, lze snad s jistotou konstatovat, že v případě Jareda Isaacmana šlo spíše jen o oživování znalostí, které nabyl v roce 2021 při přípravě na misi Inspiration4. Jedním z bodů tréninku pak bylo určitě i to, aby se svým způsobem sehrál se svým pilotem Scottem Poteetem při ovládání kosmické lodi Crew Dragon.
Dalším krokem v přípravě pak bylo zvládání přetížení, kterému budou všichni vystaveni během cesty na oběžnou dráhu a zpět. Nácvik byl prováděn v NASTAR centru v Pensylvánii počátkem srpna 2022. Během pobytu zde se však posádka jen netočila v centrifuze či fotila selfíčka s trpícím, jak je vidno na fotografii níže. Vybavení NASTAR centra umožnilo připravit posádku i na další záludnost, kterou sebou kosmický let může přinést. Všichni čtyři byli v centru vystaveni sníženému tlaku, aby tak v budoucnu dokázali lépe rozpoznat hypoxii, tedy stav, který s sebou přináší nízký obsah kyslíku v dýchané atmosféře.
Počátkem loňského podzimu pokračoval výcvik v lodi Crew Dragon. Opět se mi nepodařilo dohledat žádné podrobnosti, jen z popisu fotek na instagramu lze odhadnout, že šlo o zkoušku výstupu z kosmické lodi či nácvik nouzového opuštění rampy LC-39A pomocí únikových košů.
Hned poté vzal Jared celou posádku, aby si procvičila přetížení nikoliv jen na centrifuze, ale přímo na palubě tryskových letadel. Dle fotografií si všichni zalétali na strojích Mig-29, Dassault/Dornier Alpha Jet a českém Albatrosu L-39.
Jared Isaacman a Anna Menon u letounu Albatros L-39 během tréninku (Foto: Polaris)
A když už měla posádka za sebou dvakrát výcvik zvládání přetížení, přišel čas i na opačné pocity. V říjnu 2022 si proto všichni zalétali na palubě letounu, který je díky speciální letové trajektorii schopen pasažérům nabídnout na několik desítek sekund stav mikrogravitace.
Posádka mise Polaris Dawn během výcviku v letounu simulujícím nulovou gravitaci (Foto: Polaris)
Předposlední dodnes známý trénink podstoupila posádka Jareda Isaacmana v Johnsonově kosmickém centru v Houstonu. Zde koncem prosince 2022 absolvovala dvoudenní pobyt v 6metrové podtlakové komoře, který je měl všechny seznámit s riziky dekompresní nemoci. Proč je potřeba se s těmito riziky seznámit? Důvod je prostý, astronauté, kteří vystupují do volného prostoru, mají totiž ve svých skafandrech snížený tlak a při sníženém tlaku dochází k tomu, že dusík, který je za atmosferického tlaku rozpuštěný v tkáních a tekutinách, by se mohl začít uvolňovat ve formě bublinek. Bylo proto potřeba prakticky ověřit, zda tlakové podmínky, kterým bude posádka během mise vystavena, nezpůsobí posádce právě dekompresní nemoc, známou též jako kesonová nemoc.
Posádka mise Polaris Dawn během tréninku v podtlakové komoře (Foto: Polaris)
Ani nový rok nepřinesl členům posádku žádnou úlevu v rámci příprav na jejich kosmickou misi. Jared Isaacman si pro ně přichystal další překvapení. V polovině ledna 2023 podstoupili v zasněženém Coloradu na Akademii vzdušných sil USA základní parašutistický kurz. Co Jareda k takovémuto kroku vedlo? „Lezli jsme po horách, lítali ve stíhačkách, potápěli se, ale seskok padákem je pro naši misi asi tím nejlepším výcvikovým analogem. Ve chvíli, kdy vyskočíte z letadla, máte totiž jen několik sekund na stabilizaci, otevření padáku a posouzení, zda se jedná o nominální průběh, či zda je čas zahájit nouzové procedury. Musíte také vyhodnotit vítr a nakonec i bezpečně přistát.“
Parašutistický kurz je prozatím poslední známou částí tréninku, který posádka mise Polaris Dawn podstoupila v rámci příprav na svůj letošní kosmický let, který je v plánu na léto. Když jsem si sám pro sebe porovnával aktivity, které podstoupil Jared Isaacman před misí Inspiration4 a nyní, opravdu mi přišlo, že tato příprava je rozsáhlejší a náročnější. Není se co divit, mise Inspiration4 byla pro všechny účastníky spíše jen nakouknutím do vesmíru a celá akce nezahrnovala vyraznější změny oběžné dráhy či výstup do volného prostoru. Jedním jsem si však jistý, Jared Isaacman bezpečně ví, co dělá, a také, že se ho SpaceX snaží v přípravách co nejlépe podpořit. Je přeci jen i ve firemním zájmu, aby se nový skafandr pro výstup do volného prostoru osvědčil a mohl být v budoucnu nabízen pro případné výstupy do volného prostoru i jiným platícím zákazníkům či dokonce americké NASA.
Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!
Podpořte projekt ElonX
VAST chce svou stanici na LEO v roce 2025.
https://www.vastspace.com/updates/vast-announces-the-haven-1-and-vast-1-human-spaceflight-mission-launched-by-spacex-on-a-dragon-spacecraft
Ještě road map. 2040 let do SS..
https://twitter.com/voytechs/status/1656247208386215936
Pořád věřím, že ven aspoň na chvíli vystoupí všichni čtyři
Držím palce. Bude to náročná mise.
A nikde se nepíše o tom, že se taky potřebovali naučit před sebou chodit na záchod. Zcela vážně. Tenhle druh ostychu je třeba úplně odbourat.
Ja to v zadnem pripade jako vtip neberu :-). Klidne bych o tom napsal, kdybych neco potkal, ale chtel sem se prisne drzet pravdy a kdyz sem nic nenasel…
Mám pocit, že něco takého zmiňovala Hayley Arceneaux z Inspiration4 ve své autobiografii Wild Ride.
Příjemné čtení, díky za skvělý článek!