Americká NASA si u SpaceX objednala pět dalších misí, které budou mít za úkol dopravovat astronauty dlouhodobých expedic na Mezinárodní kosmickou stanici ISS. Zároveň nedávno uskutečnila první úspěšný testovací start americká pilotovaná loď Starliner společnosti Boeing. Znamená to, že i provozovatel této lodi získá smlouvu na další starty? A kdy se můžeme dočkat první ostré mise této nové kosmické lodi?

Lodě SpaceX Crew Dragon a Boeing CST-100 Starliner (Autor: Michael Stillwell)

Každičký získaný start rakety je pro SpaceX důležitý, protože firmě zajistí přísun peněz, ale čím více letů si zákazník objedná, tím lépe. U SpaceX si nejčastěji kupuje starty americká kosmická agentura NASA. Tentokrát však nejde o vynesení vědeckého nákladu, ale o dopravu astronautů na Mezinárodní vesmírnou stanici ISS. Pro lepší pochopení následujících odstavců mi však dovolte začít poněkud šířeji. Když v roce 2014 získaly firmy SpaceX a Boeing kontrakt na vývoj nových pilotovaných lodí a dopravu posádek na ISS, podepsala každá z firem kontrakt na jeden testovací bezpilotní let, poté měla následovat zkušební pilotovaná mise a nakonec měl každý z dodavatelů dostat možnost odlétat až 6 ostrých misí, při kterých doveze čtyřčlennou posádku profesionálních astronautů na stanici. Pro Boeing a SpaceX to znamenalo, že každá z jejich dopravních lodí bude létat přibližně jednou ročně a celý kontrakt měl tímto způsobem zajistit NASA dopravu posádek na stanici až do roku 2026.

Umělecká představa dokování lodi Starliner k ISS (Autor: Mack Crawford)

Kvůli několikaletému zpoždění vývoje lodi Starliner firmy Boeing se ovšem stalo, že SpaceX zahájilo svých šest startů už v listopadu 2020 misí Crew-1, zatímco na Starliner se stále čeká. Crew Dragon kvůli tomu musel zaskakovat za opožděný Starliner a létal s dvojnásobnou kadencí, než se původně plánovalo. NASA proto dospěla koncem loňského roku do stavu, že z originálního kontraktu šesti startů zbývalo SpaceX ke splnění smluvního závazku uskutečnit pouhé tři starty a ten poslední, Crew-6, měl přijít na řadu na jaře 2023.

Falcon 9 s Crew Dragonem během vývozu na rampu LC-39A před misí Crew-1 (Foto: NASA)

Navíc je dobré poznamenat, že koncem loňského roku stále platilo, že schválený provoz ISS byl pouze do 2024, i když NASA usilovně pracovala na prodloužení. Už počátkem prosince roku 2021 proto agentura zveřejnila informaci, že plánuje zakoupit u SpaceX další 3 pilotované mise Crew Dragonu. Jednalo se ovšem o úmysl, nic víc. Další informace se objevila o několik týdnů později, na Silvestra roku 2021, kdy bylo zveřejněno prodloužení provozu stanice až do roku 2030. Tehdy začalo být všem jasné, že bude opět nutno nějakým způsobem zajistit dopravu astronautů. Zbývající tři lety zakoupené u SpaceX, jediného dopravce, který má v USA do dnešních dnů certifikovanou pilotovanou kosmickou loď, byly nedostatečné. Celou situaci tak NASA začala řešit koncem února 2022, kdy si u SpaceX zaplatila další tři pilotované mise s čísly Crew-7 až Crew-9. Mimochodem, SpaceX tehdy mírně navýšilo i cenu za jedno sedadlo a místo původně odhadovaných 55 milionů dolarů NASA zaplatí 64 milionů. Bylo nicméně jasně, že i tak celkový počet misí neodpovídá nové plánované životnosti ISS.

Pilotované lodi Crew Dragon a Starliner, přidokované spolu s lodí HTV u ISS (Autor: Nathan Koga)

Během následujících několika měsíců se poté odehrálo mnohé. Vojska Ruské federace zaútočila na Ukrajinu a dost tím ovlivnila světovou ekonomiku, již tak dost oslabenou pandemií COVIDu-19. Tyto vojenské operace následně začaly ovlivňovat i dění v kosmonautice. Měsíc květen nám pak do hádanky, kdo získá další pilotované mise k ISS, vnesl staronového hráče. Tento měsíc totiž úspěšně proběhla opravná bezpilotní mise OFT-2 lodi Starliner, kterou vyvíjí firma Boeing. Vše v současnosti vypadá na jedničku, ovšem než bude moci Boeing zahájit první ze svých šesti ostrých dopravních misí k ISS, musí být celý bezpilotní test vyhodnocen a někdy koncem letošního či začátkem roku příštího bude muset loď Starliner podniknout ještě pilotovanou testovací misi. Pokud i ta proběhne úspěšně, bude moci NASA přistoupit k certifikaci. Když si to tak všechno spočítáte, je prakticky již dnes jisté, že firma Boeing nezahájí ostré mise patrně dříve než na podzim 2023. A jak to tak vypadá, NASA nechtěla již dále otálet.

Kosmické lodi Starliner a Crew Dragon počátkem roku 2020 (Foto: Richard Angle / Teslarati)

Bezpilotní testovací mise lodi Starliner byla úspěšně dokončena přistáním na základně White Sands 26. května 2022 a několik dní poté již NASA přikročila k objednání dodatečných pilotovaných letů na ISS. Dne 1. června bylo na stránkách NASA zveřejněno, že si agentura u kalifornské SpaceX plánuje zakoupit dalších 5 misí Crew Dragonu. Tyto mise ponesou názvy Crew-10 až Crew-14. Díky těmto dodatečně přikoupeným misím by měla mít společnost SpaceX zajištěn minimálně jeden pilotovaný start ročně až do roku 2030.

AKTUALIZACE: 31. srpna 2022 NASA oznámila, že za nákup misí Crew-10 a Crew-14 zaplatí celkem 1,4 miliard dolarů. V přepočtu tedy 287 milionů za misi a zhruba 72 milionů za sedadlo.

Loď Boeing Starliner po návratu z mise OFT-2 (Foto: NASA)

Na celou situaci se však lze podívat i z dalšího úhlu, který na stránkách serveru Ars Technica nastínil Eric Berger. V současné chvíli totiž platí, že SpaceX má před sebou deset pilotovaných misí a Boeing jich má uskutečnit celkem sedm, pokud k šesti ostrým misím připočítáme i tu zkušební pilotovanou. Dnes také píšeme polovinu roku 2022, takže do konce plánovaného provozu ISS zbývá přibližně 8 a půl roku. Střídání posádek se na kosmické stanici odehrává v průměru každé tři měsíce, přičemž polovinu startů zajišťuje ruská strana a na Američany tak zbývají dva starty ročně. Pokud se tak podíváme na čas, který stanici zbývá, a na počet objednaných misí, můžeme směle říct, že v současné chvíli má americká kosmická agentura zakoupen dostatek startů až do roku 2030. A firma Boeing, která dlouhé roky vyvíjela svou pilotovanou loď, se tak možná nedočká, na rozdíl od SpaceX, žádné dodatečné objednávky pilotovaných misí nad rámec těch prvních šesti. NASA to v současné době zkrátka nepotřebuje.

Raketa Atlas V s kosmickou lodí Starliner společnosti Boeing před startem první testovací mise OFT-1 (Foto: NASA)

To samozřejmě neznamená, že loď Starliner neuvidíme létat častěji, kupříkladu v rámci turistických letů na ISS či soukromou stanici Orbital Reef, na které Boeing spolupracuje. Zde však přichází do hry další faktor. I když získají raketa Atlas V a loď Starliner certifikaci pro dopravu lidí na oběžnou dráhu, znamená to, že v případě jakékoliv nově získané mise nebudou mít pro tento start nosnou raketu. Atlas V je dosluhující raketa a všechny zbývající exempláře tohoto nosiče jsou již předprodány zákazníkům. Pouze sedm z těchto zbývajících raket je vyhrazeno pro potřeby lodi Starliner. Do budoucna samozřejmě firma Boeing může pro loď Starliner využívat vyvíjenou raketu Vulcan, ta však rovněž musí podstoupit certifikaci pro pilotované mise. Do té doby v podstatě nemá firma Boeing možnost splnit jakékoliv dodatečně získané zakázky pro Starliner.

Start mise OFT-2 lodi Starliner na raketě Atlas V v květnu roku 2022 (Foto: ULA)

Aby to však nevypadalo, že se tu nějakým způsobem obouvám do konkurenta SpaceX, rád bych zdůraznil toto. Ve světle současných světových událostí je velmi dobře, že má americká kosmonautika k dispozici další raketu a pilotovanou loď, které můžou dopravovat lidi na oběžnou dráhu. Je to zvlášť důležité v době, kdy šéf ruského Roskosmosu Dmitrij Rogozin vypouští do světa stále více blábolů na téma, jak Američané budou opuštění na oběžné dráze a jak nám všem spadne ISS na hlavu bez ruského segmentu. Navíc je stále nutno mít na paměti, že záloha je důležitá v každém oboru lidské činnosti. A pokud jde o kosmonautiku, nemusíme vůbec chodit daleko. Stačí se na malý moment vrátit na přelom let 2014/2015 a podívat se, jaké problémy se zásobováním ISS se vyskytly z americké strany. Nejprve koncem října roku 2014 selhala krátce po startu raketa Antares 130, která vynášela zásobovací loď Cygnus Orb-3. Lety lodí Cygnus byly obnoveny až za 14 měsíců a na další start Antaresu jsme si museli počkat takřka dva roky. Poté se sice v lednu a v dubnu roku 2015 úspěšně uskutečnily mise CRS-5 a CRS-6, ale už červnový start mise s číslem 7 přinesl první a doposud jediné úplné selhání nosné rakety Falcon 9 za letu. Na následujícího půl roku tak byly na americké straně vyřazeny obě zásobovací lodi. Snad na tomto místě není třeba podotýkat, o kolik komplikovanější a problematičtější by bylo selhání rakety s pilotovanou kosmickou lodí.

Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!

• About
• Latest Posts

Jiří Hadač

Kdysi dávno chemik, od roku 2018 redaktor popularizačního webu ElonX, kterému už v dětství učarovala kosmonautika a to natolik, že o ní začal pravidelně informovat. Jeho nejoblíbenější mise SpaceX je Falcon Heavy Demo.

Podpořte projekt ElonX

Latest posts by Jiří Hadač (see all)

• Nové kontrakty SpaceX: Mobilní družice pro Apple, sdílená GTO mise a orbitální tahač od Impulse Space - 22. 11. 2024
• Novinky o Starlinku: Snímek družice na orbitě, spolehlivost přenosu při letu Starship, továrna v Texasu a další - 17. 11. 2024
• Mise GSAT-N2 - 15. 11. 2024

Nahlásit chybu / Navrhnout zlepšení

• Issue: *
  Chybná informace Nefunkční odkaz Překlep Návrh na zlepšení Tip na článek Ostatní
• Your Name: *
  
• Your Email: *
  

• Details: *
  

Odeslat hlášení