U dvou posledních misí Dragonu došlo k opožděnému otevření padáku. Ohrozí to chystané pilotované lety?
Více než dvacetkrát vyslala kalifornská firma SpaceX na oběžnou dráhu zásobovací lodi Dragon. Bude nějaký čas trvat, než tento počet překročí i lodi Dragon druhé generace. Protože tyto kosmické lodi zároveň vynáší na oběžnou dráhu i astronauty, jsou všechny aspekty jejich letu zkoumány podrobněji, než by tomu bývalo v případě pouhých nákladních lodí. Při posledních dvou přistáních se však vyskytl jev, který znepokojuje jak americkou kosmickou agenturu, tak samotnou firmu SpaceX. Padáky sloužící k hladkému dosednutí na mořskou hladinu se totiž nenafukují ve stejný okamžik. Co odhalilo vyšetřování a co to znamená pro další mise?
Návrat Crew Dragonu z mise Inspiration4 (Foto: vspeed.us)
Když kalifornská firma SpaceX na přelomu let 2019/2020 dokončovala přípravy pro první pilotovaný let své lodi Crew Dragon, jednou z posledních zkoušek, které zbývalo učinit, byly testy padáků. Vše se nakonec podařilo a v květnu 2020 jsme se dočkali obnovení pilotovaných letů amerických lodí. Astronauté Bob Behnken a Doug Hurley tehdy v rámci mise DM-2 strávili dva měsíce na palubě Mezinárodní kosmické stanice ISS. Od těch dob jsme se dočkali celkem deseti startů lodí Dragon druhé generace. Čtyři z nich byly zásobovací lety programu CRS a zbylých šest byly lety pilotované. Z těchto deseti misí je už devět z nich zpátky na naší matičce Zemi, pouze mise Crew-3 stále zůstává na palubě ISS a její návrat se předpokládá v půli dubna.
Přesto se při posledních dvou misích objevil fenomén, který se americké NASA nezamlouvá. Poprvé se tento úkaz objevil v listopadu 2021, když se vracela posádka mise Crew-2, a podruhé a zatím naposledy v lednu 2022, když se vracela zásobovací loď z mise CRS-24. V obou případech došlo k tomu, že jeden ze čtyř hlavních padáků, kterými jsou lodě vybaveny, se otevřel o něco později než ostatní. Když se tento fenomén objevil poprvé, zpozdil se čtvrtý padák o dobrých 75 sekund za ostatními, v případě nákladního Dragonu šlo o 63 sekund.
Postupná sekvence otevírání padáků při misi Crew-2 v listopadu 2021. Druhý obrázek zprava znázorňuje pozdní nafouknutí čtvrtého padáku. (Zdroj: NASA / Teslarati)
K oběma událostem je však nutné poznamenat, že před přistáním nakonec došlo k nafouknutí všech čtyř padáků a rychlost sestupu nepřekročila povolené limity, tedy přibližně 24 km/h. K záležitosti se už v listopadu vyjádřil viceprezident SpaceX pro letovou a konstrukční spolehlivost, Bill Gerstenmaier, který předtím dlouhých 40 let pracoval na různých pozicích v NASA. Ten uvedl, že opožděné otevření jednoho z padáků je známý fenomén, který se vyskytl už při certifikačních testech padáků. Zároveň také oznámil, že z hlediska společnosti se nejedná o žádný nenominální stav, padák dle něj fungoval tak, jak byl navržen. Loď Crew Dragon je vybavena čtyřmi hlavními padáky a je schopná bezpečně přistát i v případě, kdy by se jeden z nich nenafoukl vůbec.
8. listopad 2021, návrat mise Crew-2, jeden ze čtyř padáků je stále nenafouknutý (Zdroj: NASA)
Když byl tento fenomén poprvé zpozorován při přistání mise Crew-2, byla analyzována obrazová a další data z přistání lodi i padáky samotné. Bylo potřeba rozhodnout, zda je možné dát zelenou startu pilotované mise Crew-3, který se měl odehrát o několik dní později. Výsledek tehdy zveřejnil Bill Gerstenmaier, který uvedl, že firma ve spolupráci s NASA udělala důkladnou kontrolu a vše je na dobré cestě, aby se posádka mise Crew-3 mohla vydat k ISS. Start se nakonec uskutečnil 11. listopadu podle původního plánu.
Návrat Crew Dragonu z mise Inspiration4 (Foto: SpaceX)
Celá událost měla pokračování v okamžiku přistání nákladního Dragonu C209.2 na konci mise CRS-24. Návrat lodí ze zásobovacích misí není vysílán živě, ale NASA následně potvrdila ústy svého tiskového mluvčího, že opět došlo ke zpožděnému nafouknutí jednoho padáku. Opět následovala podrobná analýza nejen nasbíraných dat, ale i hlavních a výtažných padáků. Díky faktu, že se obě události staly na po sobě jdoucích misích, rozhodly se obě organizace celou situaci přezkoumat podrobněji. K celé záležitosti navíc připojil své vyjádření i Steve Stich, manažer NASA pro komerční pilotovaný program. Uvedl, že si obě organizace prozatím vytvořily teorii, že tři nafouknuté padáky mohou vytvářet něco jako stín, který brání nafouknutí zbývajícího padáku. Několika dalšími informacemi pak přispěl i Bill Gerstenmaier, který uvedl, že v žádném případě nedošlo k žádným designovým či výrobním změnám, které by vysvětlovaly odlišné chování padáků. Systém se podle něj chová správně, přesto není SpaceX spokojeno se současným stavem a stejně jako NASA by i ono rádo zjistilo příčiny tohoto chování. Jedna věc je jistá, sama NASA tvrdí, že ačkoliv se jedná o problém, nejde o nic závažného. Steve Stich to popsal jednoduše, i kdyby byla loď CST-100 Starliner firmy Boeing certifikována a schopna letu, problém s padákem by nezpůsobil, že Dragon by byl uzemněn a nahrazen Starlinerem. Samotná NASA navíc očekává, že se celá záležitost vyšetří do startu příští mise Crew-4, která se má odehrát v dubnu. SpaceX samotné si dává dřívější termín, Bill Gerstenmaier očekává vyřešení záležitosti do startu turistické mise Axiom-1, která je v plánu na konec března.
Testování padáků pro Dragon 2 (Zdroj: NASA / Teslarati)
Otázkou samozřejmě zůstává, co dál. Vyšetřování příčin bude tedy i nadále pokračovat, co se však dá v současnosti podniknout dalšího? Pokud jde o misi Crew-3 na oběžné dráze, tam už jsou padáky dávno zabalené a připravené, takže s nimi zřejmě nejde udělat nic. A Steve Stich k tomu dodává, že nepředpokládá žádné úpravy či změny pro lodi Dragon 2. Je zde samozřejmě i možnost, že celá záležitost se zpožděným nafouknutím je prostě naprosto normální jev a nejde o nic, co by se mělo do budoucna zhoršovat. Než bude možno toto prohlásit, bude ovšem dobré celou záležitost podrobněji prozkoumat. A zde je právě kámen úrazu. V paměti celé kosmonautické veřejnosti zůstává totiž stále jako vykřičník jev zvaný normalizace odchylky. Při něm dochází k tomu, že systém, který má fungovat nějak, pracuje úplně jiným způsobem. Toto chování je v tichosti akceptováno a všechna varovná hlášení dokazující něco jiného jsou ignorována. Jedním případem za všechny, který je zde možno zmínit, byla těsnost spojů v případě pomocných urychlovacích motorů pro raketoplány. Před jejich prohořením, které vedlo ve zkázu raketoplánu Challanger, byla spousta náznaků, že celý systém funguje jinak. Prozatím můžeme jen doufat, že toto není případ zpožděného otevírání posledního padáku. NASA i SpaceX však situaci řeší a nenechávají nic náhodě.
Zdroje: Space News, tisková konference
Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!
Podpořte projekt ElonX
Z hlediska bezpečnosti se jedná o obrovský problém. Tak vážný, že má potenciál zcela zastavit pilotované lety Dragon. Dokud nebude naprosto jasné, co to způsobuje a navržena náprava.
Boha jeho. Zdroj informace? Umíte číst? Je to můj příspěvek do diskuse.
Jde o to, že váš názor je přesně opačný, než co říká NASA (viz článek), tak asi lidi zajímá, co vás k tomu vedlo.
Ale ano. Na Netflixu je zajímavý dokument o MCAS. Nejprve musela 2 letadla spadnout a lidé zemřít.
Takže musí nejprve dojít k tomu, že se někdy v budoucnu otevře jen jeden padák nebo žádný. A pak se přijde na to, že to nebyla statistická odchylka, ale technický problém. Pro mě jakákoliv odpověď, která nevysvětluje problém, je špatná odpověď. Z článku plyne, že problém není dosud vyřešen.
Bezstarostné hazardování s životy známe i z ČR. V roce 2019 se po selhání jednoho motoru rozhodl kapitán letadla Smartwings doletět z Řecka až do ČR na jeden motor. Pokud by selhání motoru bylo způsobeno např. špatným znečištěným palivem. Pak by následně selhal i druhý motor a měli bychom přes stovku mrtvých.
“Pokud by selhání motoru bylo způsobeno např. špatným znečištěným palivem,” je vskutku zajímavá věta!
Všichni lidé, co se okolo toho motají, to chtějí prošetřit a zjistit, co je příčinou. Nikdo neříká, že se nic neděje … Nicméně, podle lidí, kteří o tom ví pravděpodobně víc než my všichni dohromady, to v tuto chvíli nemá potenciál zastavit pilotované lety. To se samozřejmě může velmi rychle změnit …
Kdybych chtěl být rýpavý, tak řeknu, že tady přece nejde o Boeing, tak můžeme být v klidu 😉
Souhlas, už Gerstenmaier mluvil o tom, že je to fenomén pozorovaný z certifikačních testů. My průběhy testů neznáme, takže jsem to dál nerozváděl v článku. A je možné, že se to vyskytlo už při původních misích CRS. A on zrovinka to pozoroval tenkrát ze strany NASA a teď to vidí z druhé strany. Za mě je důležité, že to sledují obě organizace. Takže je přesně tak, jak píšeš.
“organizace prozatím vytvořili teorii”
Děkuji za upozornění, opravíme to. Příště prosím využijte formuláře na nahlášení chyb. Ale i tak, díky.
Jestliže prvních 8 misí proběhlo v pořádku, nedošlo k žádným změnám ohledně padáků a poslední dvě mise vykazovaly tuto anomálii, Tak se možná jedná jen o jakousi fluktuaci kolem normálního stavu. Samozřejmě dvě stejné situace v řadě za sebou ukazují že to nemusí být tak neobvyklý jev, ale 8 misí v řadě předtím, kde fungovalo všechno jak má, také o něčem vypovídá. Pokud by i při dalším návratu došlo ke stejnému jevu, určitě by to vyžadovalo hodně zvýšenou pozornost a bádání. S tou “normalizací odchylky” mě to také napadlo, ještě než jsem se dočetl k místu, kde to článek zmiňuje a přesně mě vytanuly na mysli trošku ohněm nahlodané o-kroužky v SBR, aneb tak se chodí dlouho se džbánem pro vodu až se SBR odtrhne:-) Díky za článek, zajímavé počtení…
Děkuji za článek. Abych řekl pravdu, tak “rutinní” přistání CRS-24 sdělovací prostředky vůbec nezajímalo, protože ke krátké zprávě, že úspěšně přistála přidaly fotky z předchozích misí. Jen na twitteru se objevila jedna zprávička o zcela neotevřeném padáku, která po pár hodinách zmizela. Až po týdnu se objevila první oficiální fotka, kde při dosednutí na hladinu CRS-24 jsou už padáky rozvinuté. Při předchozí misi Crew-2 kdy došlo k “podobné anomálii”, bylo vysvětlováno, že pro “správné přistání stačí rozvinuté tři padáky”. Upřímně řečeno, nevím, jestli vůbec někdo (kromě SpaceX) “přistává na čtyři padáky. Tak, jak vyplývá ze článku, si SpaceX “zadělala na problém” s NASA. Pro nás laiky i pro sdělovací prostředky se problém jeví jako malicherný, ale nedá se opomíjet. Rozhodně to nejde zlehčovat parafrázováním Járy Cimrmana:”Co to děláte Elone? Ale tři padáky proo Crew Dragon. A není to málo …”! Jelikož je mise s posádkou Ax-1 plánovaná na 30.3.2022, tak nás, posádku Crew-3 a hlavně NASA, SpaceX do té doby uklidní nějakým odpovědným prohlášením a podloženým testy.
Nemáš zač. Já jsem rád, že se článek líbí a že jste se něco nového mohli dozvědět. Nenazval bych to problémem, prostě je to něco neobvyklého, co je potřeba vyšetřit. A také bych to nenazval problémem, protože by to neznamenalo uzemnění Dragonu za situace, kdyby létal Starliner. Takhle to řekla samotná NASA.
Jaká je možnost provedení zážehu motorů superdraco na zpomalení lodi při dosednutí na hladinu při výpadku například 2 padáků? Asi nejvyšší čas to otestovat, aby se zavřela ústa kritikům a zároveň “kdo je připraven, není překvapen”
Může to být ovlivněno sezónní nebo lokální hustotou atmosféry, slunečním větrem, nedostatkem tlaku za ostatními třemi padáky, vším možným. Tři padáky stačí. Čtyři padáky jsou záměrně redundantní řešení a není to častá konfigurace, takže na tom SpaceX vychytává mouchy pro všechny ostatní. Nakonec se rozvinou všechny, jen ten čtvrtý má zpoždění, než se dostane do hustších vrstev atmosféry.
I konfigurace se třemi padáky je redundatní …
Nicméně, pravděpodobně bude možné přistát při výpadku i dvou padáku a posádka bude mít stále velkou šanci na přežití. Při trojpadákovém designu bude výpadek dvou padáků pravděpodobně fatální …
Přesně tak, ve skutečnosti může jít o to, že už tři padáky fungují natolik, že se čtvrtý nafukuje pomalu, a záleží na náhodě, jestli se nafoukne hned, nebo po chvíli
důležité jsou dvě věci – pro nominální přistání stačí tři padáky, čtvrtý je rezerva navíc
zatím nedošlo k selhání čtvrtého padáku, jenom se nafoukl později, než inženýři předpovídali, přistání bylo vždy na čtyři
samozřejmě je třeba dobře pochopit, proč se tak děje, už jenom pro špatnou zkušenost s normalizací odchylek v minulosti